ŽIju sama a jsem spokojená

Ale jíst celý život rohlíky a míchaný vajíčka? Vařit pro víc lidí, to se člověk nějak dokope, ale jen sám pro sebe? To je moc velká ztráta cenného času a jíst 3 dny to samé taky není úplně super... Je to ale hlavně o té hypotéce, pokud se člověk nenarodil s rozumnou možností bydlení, pak prostě nemá na výběr, pokud nepracuje ve vyšší funkci.

Dano, to co jsi napsala bych mohla podepsat do puntíku...jo, cigárko, kávička, nohy si můžu dát třeba za krk... Taky mám za sebou dva podobné vztahy, děti už jsou větší, užívám si klidu. Ani jsem netušila, že je nás tolik, myslela jsem si jaká jsem rarita.

Tome, s tím vařením..Hele já mám za sebou dvě manželství, vychovala jsem dvě děti, ale třeba guláš neumím do teď. A co jako, žijeme jenom jednou.

Dovedl bych bydlet sám a nádherně si užívat své koníčky, ale bohužel nemám dost peněz na to, abych sám utáhl hypotéku a taky nemám buňky na vaření. Takže omezení pohody a koníčků chtě nechtě musí padnout, abych přežil. Dokud není dost peněz nebo vlastní byt, pak člověk nemá možnost volby.

Dano,ty mi mluvíš z duše,jako bych to psala já.Taky,dobrá knížka,kafíčko(taky jsem hnusák),tabáček,prochajdy se psem, zahrádka.Koupím si co chci a dovolené trávím už jedině s kámoškou.Konečně jsem svým pánem.Prostě ráj.

no je fakt, že já už mám velikého syna, a rodičovské "povinnosti" jsem si už splnila. Vychovala jsem ho sama od pěti let, a pak bylo pár pokusů najít si partnera. Někde byla chyba ( možná i ve mně), ale lidi, jak já jsem šťastná doma sama!
A jak jsem ráda, že to tady můžu říct!

Dobrá knižka, dobré papání, já hnusák ještě dobrou cigaretku, a nejni ráje většího!
Pustím si dobrou hudbu, nebo se naložím do bublinek, teď si opravdu užívám!

Měla jsem dvě velké, obrovské lásky, ale vždycky jsem skončila jako totálně závislá a téměř nesvérávná - tak moc jsem chtěla být milována a milovat.
Asi už jsem sobec, nebo já nevím, ale teď už nikomu účty skládat nechci a nemíním, já sama se rozhodnu, jestli si koupím tamtu ptákovinu, nebo onu, nebo jestli prší, nebo svítí slunce :-)))

Ahoj,taky patřím do klubu samotářů.Jsem rád když můžu být sám se sebou,přečtu si dobrou knížku,kouknu na film a je mi fajn.Fakt mi stačí pár přátel a vážnej vztah už nehledám.Stejně jako Dana mám problém všem vysvětlovat,že je to můj způsob existence.Mějte se hezky.

Já jsem se teda v 17 zamilovala do úžasného chlapa. Nedokážu si představit být bez něj. Na všechno jsme dva, žádné omezování v tom nevidím. Jdu, kam chci jít, ale samozřejmě se nejdřív domluvím. Jednou jedinkrát jsem byla dlouhodobě bez něj a bylo to peklo. Vím, že jsem tatko strašně zranitelná, ale zatím se mi to nevymstilo, takže se nijak nebraním být naprosto odevzdaná. Na druhou stranu, kdyby mi to s ním bylo nevyšlo, určitě bych hned nehledala záplatu v podobě jiného chlapa. Znervózněla bych asi až po třicítce. Já jsem totiž od malička chtěla založit rodinu.

Ježišmarja, holky, spadl mi kámen ze srdce. Už jsem si myslela, že nejsem normální(podle reakcí okolí).
Taky zdravím všechny na stejné lodi!

Dano, mluvíš mi z duše...
Už několikrát jsem odmítla pozvání kamkoliv, s tím, že ,,něco mám" a pak jsem si jenom užívala klid a samotu doma. Tak si totiž nejpíp odpočinu.

To jsem ráda, že nejsem sama!
Já jsem po různých životních peripetiích konečně spokojena, a šťastna - žiju sama. Miluji svůj byteček, své soukromí klid, a hlavně - nikomu emusím pořád nic vysvětlovat, dokazovat, zdůvodňovat! Obrovská svoboda, mám jen jeden problém - on to ani problém není. Spíš nepochopení od okolí. Hodně lidí mně nevěří,že tento způsob života jsem si zvolila sama a dobrovolně, a navíc, spíše jsem si ho vybojovala!
Cítím obrovskou úlevu, když přijdu domů, a nikdo po mně nic nechce, můžu si dělat lautr co chci! V neděli snídám v jednáct, a pak třeba jím až večer - obědovečeři, a nebo nic, anebo furt :-)
Dokonce se mně stává, že známým a přátelům říkám, že něco mám, někam jedu, apřitom jsem sama doma a je mně nesmírně! fajn!

Nevím, jestli je to normální, ale já konečně vím, co pořebuji, co nechci!, a co chci. To je obrovská úleva po všech těch skocích, zkouškách a trápeních - zkalmáních, očekávání atd.

Zdravím všechny na stejné lodi!

Všem moc děkuji za názory,které mě strašně potěšily!Už jsem zvyklá,že můj postoj okolí nechápe a pozastavuje se nad ním,proto mě pochopení potěšilo.Všem děkuji moc a přeji pěkný den!

Taky žiju sama. Nejsem rozvedená, ani jinak zklamaná, prostě mi to vyhovuje.

Po 2 rozvodech žiju už raději sama.Děti jsou už z domu a já jsem teprve teď šťastná a žiju opravdu jen pro sebe.Už nikdy se nechci nechat lámat v kole,už to stačilo.

Fandím ti Danko, protože jsi našla způsob života, který ti vyhovuje a pokud si tak vytvoříš podmínky pro naplněný život, tak budeš šťastná.Mužů takhle žije mnohem více než žen,a nikomu se to nezdá nějak podivné.Není přece nkde psáno, že jediná dobrá varianta zaručující spokojený život je ta klasická, kterou od tebe tvé okolí očekává.
Já se potýkám s obdobným problémem, pro muže jsem dost tvrdý oříšek, nejsem určitě nějaká krasavice nebo nedostižná intelektuálka.K mužům mám velmi kladný vztah, ráda se líbím, nechávám obdivovat, ale tu psychickou závislost v sobě nemůžu prostě vyvolat....

Ahoj všichni,
chtěla jsem se zeptat na váš názor.Je mi 29 let,žiju sama a moc mi to vyhovuje,každý můj vztah zatím skončil na tom,že jsem se nechtěla žít s přítelem nebo se vdát.Nikdo kolem(rodiče ani kamarádi nechápe),že jsem si zvykla žít sama (žiju tak už 5 let),ráda se vracím do prázdného bytu a starám se jen o sebe.Děkuji za vaše názory.