Život na ubytovně

Nikdy jsem na ubytovně naštěstí nemusel bydlet. Úplně mě stačilo, že se jedna ubytovna nalézala v blízkosti mého bydliště. Jednou jsem tam musel jít něco vyřídit a myslel jsem, že se pobleju, jaký tam byl smrad. Jinak tam několikrát týdně jezdili policajti a záchranka. Rvačky, rozbíjení výloh, kravály a vyhazování věcí z oken zde byly na denním pořádku. Obyvatelé této ubytovny byli vždy špinaví, smradlaví a ožralí. Než bych bydlel na ubytovně, to bych raději bydlel s potkany v kontejneru. Naštěstí tato ubytovna již byla zrušena a zbořena.

Většina nuzných a bezvýznamných mužů, včetně řady Ukrajinců, kteří na té špinavé a zachroustované ubytovně bydleli, se asi plně smířila se všemi aspekty své bídy a bezvýznamnosti, včetně nutnosti používat posrané záchodové mísy v nevábných hajzlových kabinkách. Když přestala téct voda, a nefungovalo ani splachování, dále do těch již pořádně zasraných mís vydatně srali, i když obsah těch mís již téměř přetékal na podlahu.

Jednou na ubytovně netekla voda a nedalo se splachovat. Tolik hoven v mísách! Strašné!