Život po padesátce

Dano, tys to vyřešila geniálně!
Jeny, dej si za úkol každý den udělat jednu radost sobě a jeden dobrý skutek, který by potěšil někoho, kdo je na tom hůž než ty.
I to může pomoct.

Proč soudit? To je v...Jeny, jak moc Tě chápu: člověk je jako veverka v kole, ani moc nepřemýšlí, jak je co dobře nebo ne a setrvačně jede...dokud se něco nezlomí, nepřihodí - abys měla čas a důvod se zastavit a říct si:"Tak a teď budu žít jinak a líp!!!Vždycky jsem si přála to a to...tak si to teď splním." Udělej si radost. Mě ze začátku pomohlo, že jsem si zapisovala denně večer, co pěkného se mi za den stalo: a zjistila jsem, že každý den jsem měla co psát: opravdu jsem potkala milou osobu nebo se mi něco pěkného podařilo- a když to vidím napsané černé na bílém, ohromně mě to pozvedlo, když jsem bývala hodně na dně. Protože lidi na dně hledají berličky.

Dobrý den. Je mi skoro 54...Proč soudit? To je v pořádku. Taky jsem chtěla utéct před vším někam daleko, ale nemůžu - starám se o 85 letou maminku, je na mě odkázaná. A mladí taky potřebují občas pohlídat, dcera po MD rozjíždí žovnost, tak i tam pomáhám.Ale Dělám vše dělám mechanicky, bez radosti, je to stejné, jako by mi někdo umřel.

Dobrý den. Je mi skoro 54...za co by tě měl někdo soudit- že je ti fajn?

Dobrý den. Je mi skoro 54 let, a před pár léty mi tragicky zahynul 16-letý synek, a dva roky po něm zemřel manžel na rakovinu. Zůstala jsem se starším synkem sama, ale ten brzy odešel do ciziny. V tom jsem mu fandila, i když to pro mě bylo těžké, nedala jsem nic znát. Pak přišla šance odejít pracovat do ciziny také, a neváhala jsem: nejlepší rozhodnutí mého života! Úplně jsem tu rozkvetla. K synkovi mám teď blíž, práce je to klidná a když přijedu do ČR, navštěvuji živé i neživé příbuzné. Zůstaly tam příliš bolestné vzpomínky a 14 dnů tedy úplně stačí.Kdo by mě mohl soudit? To je můj příběh.

Jeny, já myslím, že když...Díky za podporu. Musíme dořešit pracovní věci, možná, že když se nebudeme kontaktovat, vymotám se z toho rychleji. Tak se pořád s něčím vracím zpět a to je špatně. Už bych chtěla mít toho hnusné období za sebou a zase žít. Dostala jsem to jako dárek k Vánocům, už předem se jich bojím. Ještě že mám vnoučka, s ním na všechno, aspoň na čas, zapomenu.

Jeny, já myslím, že když se muži zamilujou, tak se hodně změní, a bývalce dokážou i ubližovat. Jenže jak přejdou dva-tři roky, tak se to změní a většinou dokážou přejít s bývalkou do přátelského vztahu. Někomu to trvá déle, někomu méně, a někdo to bohužel nedokáže vůbec.
Ale ta nová žena v tom vždycky prsty má, to je skoro jisté.
Jestli ti můžu poradit, snaž se vyhnout konfliktům a vydržet to - abyste to nedorozumění nestupňovali a neskončili špatně.
Vím, že je ti teď asi ouvej, ale zase vysvitne slunce, uvidíš.

Nesmutni...Po předchozím rozpadu manželství a později dalším zklamání jsem byla raději sama a bylo mi dobře. Měla jsem pěkný život, pěknou práci. Před 12 lety mi do něj vtrhl on, přítel z mládí. Uháněl mně, nechtěla jsem se zase zklamat. Všechno se zdálo úžasné. Zklamal stejně jako ti před ním. Věřila jsem mu, milovala. Zachoval se fakt hnusně. Rozplétáme společné podnikání a jak se ke mně chová - hnus. Je pod jejím vlivem, změnil se a já jen nevím, jestli to dobré jen předstíral nebo to hnusné z něj dostala ona. Vím, že se vzchopím, ale teď to ještě bolí.

Po padesátce je to Ok, nic..."ta změna přichází až po 60."
Jaká změna?

ěnáče bych nechtěla ani...Nesmutni Jeny.........užívej života , chlapi nejsou normální , musíš je brát s rezervou hele .
Já jsem leta sama a když jsem chtěla vztah, měla jsem mladý kluky a cestovala s nima, ted už mě sex nebaví tak mám jiný aktivity, vnučku, výlety, turistiku, romantické restaurace na venkově ,občas saunička, bazén, divadlo..... pomalu všechno nestíhám obejít......když budu chtít sex najdu si mladýho kolouška.....

A madragoro ty si myslíš...ěnáče bych nechtěla ani omylem. Čekat jako slepice, až se někdy utrhne doma je ponižující. A nerada se dělím. V našem věku je ale těžké potkat někoho volného a slušného. Zatím ani nemám zájem, je to těžké, přítelova nová láska je o 10 let mladší než já a prachatá. Peníze hrabe pomocí chlapů, které si omotá kolem prstu a pak je vyždímá. Je to cizinka a ví jak na ně.

ano je to tak, ženáč...Josko !!

A madragoro ty si myslíš...ano je to tak, ženáč kouká jen na to ,jak někoho využít a ve finále ta žena zůstane sama až jí nebude potřebovat .

A madragoro ty si myslíš...přesně tak, to je akorát ponižující depka, podržet ženáčovi a ne štěstí.

Jeny, já nevím, jestli...A madragoro ty si myslíš že Jeny a Amy chtějí dělat matraci ženáčovi ??To by bylo z bláta do louže.

ten ženáč na tebe nemá čas jak sama píšeš, jsi mu ukradená akorát si přijde vyklepat pytlík a ty tomu říkáš štěstí?To je docela ponižující.......

To je štěstí krást cizího chlapa?
víš že se ti to vrátí??

Jeny, já nevím, jestli existuje něco jako černá magie, já myslím, že to jen lidé jsou dobří nebo špatní.
A pokud je milujeme, připadají nám dobří.
Nevím, jak dlouho už jsi sama, ale asi si musíš nejdřív projít vším tím utrpením, aby ses později uzdravila, nabrala energii a byla schopná někomu něco dát. Myslím cit, lásku...
A pak už jen vyhlížet, jiná možnost není.
I když - nějaká přece, zkus všechny ty možné seznamky a pod., pokud tam nikoho nenajdeš, bude to dobré aspoň k tomu, aby ses odpoutala od problému, vyplníš tím čas.
A pokud někoho najdeš - tak co si víc přát?
Držím ti palce, neztrácej čas.

To je krásné - připomnělo...Vím, že se takové věci stávají. Ale ona dáma používá černou magii a tak si ho přitáhla. Změnil se, je z něj úplně jiný člověk, takového bych ho teď snad ani nechtěla. Také jsem s ním některé důležité věci zažila poprvé a nebyl to jen sex. Bylo to hezké, byl pozorný, měli jsme stejný smysl pro humor, měla jsem v něm oporu, jistotu.Teď je z něj docela zlý a bezohledný člověk. Připadám si ztracená. Žiju, ale jako by nežiju.

To je krásné - připomnělo mi to:
nosila jsem střevíčky sedm krásných let...
My jsme spolu teprve třetí rok, ale všechno je pořád moc krásné, protože se nevídáme nijak často. Zvláštní je na tom to, že některé věci jsem zažila až s ním.
Myslím některé důležité věci, co patří k milování.
A pro Jeny - i takové příběhy se bohužel stávají, myslím, že někde nahoře je něco dané a nemůžeme s tím moc udělat.
Říká se tomu osud.
Ale jak Jeny, tak Amy, až se dostanou z nejhoršího a nabydou rovnováhu, jistě najdou znova štěstí.

I po 50 jsem byla šťastná a spokojená. Změna - po 12 letech chytil přítel druhou mízu a odešel k jiné. Naprostý šok, myslela jsem, že toto nám nehrozí, hodně jsme si rozuměli, stejné názory, společné podnikání. Skoro 2 roky mě podváděl a já to neviděla. Asi chtěl obě a tak mu to vyhovovalo. Zjistila jsem to náhodou. Všechno se zbortilo, myslela jsem na sebevraždu. Pomohla mi rodina, malý vnouček. Ale bolí to, je to 9 měsíců, co odešel, ale počád to bolí. Trvá mi dlouho, než se srovnám. Madam si ho koupila - je prachatá a chyběl jí už jen ten chlap.Bývala jsem veselá, pro každou legraci Teď jen žiju a uvnitř jsem úplně mrtvá. Je mi 58 a chlapa už nechci ani vidět.

Po padesátce je to Ok, nic se nemění, ta změna přichází až po 60.