znásilnění

Asi nejsem typickým přispěvovatelem takovéto diskuze,ale už nevím kudy dál.Asi před dvěma lety si má přítelkyně prožila pokus o znásilnění a po roce na ní na jedné oslavě dost nevybíravým způsobem ještě naléhal kamarád.Vím,že násilí v takovém případě nic neřeší,ale o tom druhém jsem z ní dostal jméno toho dotyčného a bojím se,že až ho potkám,tak skončím v poutech.Ale proto tu nejsem.Jsem tolerantní,chápavý a dávám jí čas,ale vztah,kde prakticky neexistuje žádné fyzično mě začíná ničit a nerad bych ji ztratil.Nejdříve mi tvrdila,že je v psychickém tlaku...maturita a pod.Ale když se ani po maturitě nic nezměnilo,žačal jsem mít tušení a důvěrně se ptal,jestli nemá jiný problém.Nemá.Čas od času jsem toto téma otevřel a opět se ptal.Opět bezúspěšně.Náš vztah je založen na velké důvěře a nešlo mi tvrdit jí do očí,že mi lže,i když jsem tušil,že to tak je.Jednoho dne jsem to již nevydržel a řekl jí,že jsem inteligentní člověk,co jí miluje a nechci,aby si problémy nechávala jen pro sebe.Každý následek musí mít nějakou příčinu...po čase se mi konečně svěřila....téměř po dvou letech.Celou dobu jsem to tušil,ale věřil jsem v naší důveru.Celé to komplikovala situace,kdy jsme spolu byli asi půl roku,celou dobu bylo vše v pořádku,poté mi oznámila,že by chtěla zkusit i něco jiného,že ví,že si natluče pusu,že mě miluje,ale že nemůže.Byl jsem její první a každý z nás má chuť zkoušet něco jiného.Snažila se náš vztah jen přerušit,což jsem odmítl.Musíš riskovat,řekl jsem.Buď já nebo někdo jiný.Já na Tebe čekat nebudu (přitom jsem věděl,že čekat budu a že se dočkám,ale přece jí takovou zkušenost nedám zadarmo).Za dva měsíce jsem se opravdu dočkal,ale od této doby je problém.Nevěděl jsem,co si mám myslet...před nedávnem bylo vše v pořádku,teď se vrátila a již není....dnes už vím,kde je zakopaný pes.Dal jsem jí,myslím dost času...takřka 16 měsíců a prakticky bez známek zlepšení.Svěřila se mi,že to sama nezvládne,že bude muset vyhledat odbornou pomoc,nechal jsem jí volnou ruku,ale opět uplynulo několik měsíců a žádnou pomoc nevyhledala.Rozhodl jsem se,že to po takové době vezmu do svých rukou a k tomu odborníkovi jí dovedu,protože i když sama chce,nemá v sobě sílu učinit ten první krok.A jelikož jsem její partner,musím ho učinit já.Stejně jsem to měl udělat již dávno.Jen nevím,kde takovou pomoc hledat...psycholog,psychiatr,sexuolog....či nějaká organizace? Můžete mi poradit? Jinak klobouk dolů ženám,co se dokázaly vyrovnat se znásilněním.Má partnerka prožila jen pokus,ubránila se a přitom má takové problémy....neumím si představit,co by se dělo,kdyby se neubránila.

Mysna: ahoj, docházím do Bohnic k psychiatričce. Už to snad znova neudělám, vím, že to byla totální blbost, stydím se za to, ale prostě mi připadá, že je mi pořád hůř a hůř.
Díky, že si napsala, moc to potěšilo:-). Víš, nejhorší je, že pomalu ztrácím naději...A to není můj povahový rys... já jsem nebyla zvyklá se vzdávat.

Ahoj Katy, moc mě mrzí, co se stalo. Jak Ti je teď? docházíš do Bohnic k někomu? Jen to, prosím, nezkoušej znovu. Už jen kvůli nám tady na diskuzi.. Ten chlap, co ti ublížil, je srabskej šmejd...Ale Ty jsi statečná Katy, určitě tu nejhorší krizi časem překonáš a bude Ti lépe. Vím, že se mi to lehce říká, ale zkus to ještě...prosím.Drž se

Ahoj, já jsem vlastně nikdy znásilněna nebyla, zaplať Bůh. Ale před lety se o to jeden podnapilý pán pokoušel. Měla jsem štěstí a podařilo se mi uniknout. Bylo mi tenkrát asi necelých 17 a snažila jsem se na to hezky rychle zapomenout. Svěřila jsem se tenkrát jen klukovi, se kterým jsme měli takový vleklý skoro-vztah..taková trochu platonická láska - bylo mu mslím 22 a naše namlouvací fáze byla prostě trochu delší. Nijak extra jsem muto nevysvětlovala, vlastně o to ni moc nestál, řekl něco v tom smyslu, že jsem hysterka, když se mi nic nestalo, a tak jsem to přijala a snažila se to co nejdřív přejít.
Akorát mi od té doby dlouho vadily francouzáky a když jsme solu začali konečně chodit, přestože jsem ho měla MOC ráda, nikdy jsem se s ním nevyspala. Vlastně tak trochu kvůli tomu jsme se rozešli. Měl pocit, že ho asi nemam ráda, když s ním anipo 3/4 roce nechci spát...byla jsem panna, trochu jsem se bála a hlavně jsem na to neměla moc chuť. ráda jsem se s ním mazlila, ale o víc jsem nestála.
Pak jsem poměrně dlouho s nikým nechodila, až mě jednou kamarádi pozvali na oslavu - věděla jsem, že budeme sudý počet(a ještě to vycházelo jkoby na páry) a předem jsem se snažila zajistit, abych s jedním potenciálním zájemcem nezůstala na noc sama. Jenže oni se i přesto na mě domluvili a nechali nám jednu místnost volnou, úniku moc nebylo. Byl o kamarád, takže ke znásilnění taky nedošlo, ale byl na mě hrozně hnusnej a snažil se mě přimět k tomu, abych se s ním vyspala dobrovolně..
Neublížil mi ani fyzicky, ale od té doby,přestože jinak jsem naprostov pohodě,nemůžu mít nikohovedle sebe v posteli. Jakoby se mi vypnul mozek a ať mám toho člověka sebevíc ráda, bojím se. Neperu se,ale strašně se bojím.Stačí prudší pohyb a já skáču metry nad postel. Je to normální? Ta druhá událost byla před 5 lety, dneska je mi skoro 24,jsem pořád panna a když si někdo lehne vedle mně(bylo jic za těch pár let jenom pár-3), ztrácím rozum a nenechám na sebe sahnout. Když je někdo hodný a trpělivý, trochu se to časm zlepšuje, ale moc pomalu. Chápu, že jim tím ubližuju,ale neumím to ovládnout. Skoro naopak-čím víc se znažím soustředit se a zůstat v klidu, tím to bývá horší.

Omlouvám se za tak dlouhý příspěvěk, ale potřebovla jsem se někomu svěřit. Mám pocit, že to není normální. Nejsem fakt hysterka?? Vždyť se vůbec nic nestalo, navíc je to tak dávno...

Potraty jsou svinstvo. Pokud je žena znásilněná, jistě, je to neštěstí, ale to dítě za to nemůže, takže žena, byť znásilněná prostě právo na potrat nemá, a pokud byla na umělém potratu, tak je vrahem vlastního dítěte. Co se týče vrozené vady, ta se nedá lékařsky stoprocentně odhadnout, znám člověka, kterému prorokovali dokroři, že se narodí hluchý a slepý a narodil se úplně v pořádku a žije v pořádku dodnes

Hledám lékaře, který by mi předepsal a prodal některé léky, jedná se zejména o antidepresiva. (Seropram + Rivotril / Lexaurin) Mám problém si to prosadit u mého lékaře. Můj email je n.pet"centrum.cz

24. 7. 2007 01:16:12, Pozorovatel
J a Milan maji naprostou pravdu a vetsina lidi si myslim predstavuje znasileni asi jako Hurvinek valku.
Mimochodem toto neplati pouze pro znasilneni, ale i pro nasilna napadeni za ucelem oloupeni. Videl jsem jednou velmi zajimavy americky porad, kde o tom mluvili primo zlocinci, zavreni na dlouholete tresty ve vezeni. Jeden cernoch to popisoval a rekl v podstate toto: "jedna se o akt naprosteho necekaneho nasili, ktere tu osobu uplne ochromi. Mijime se na chodniku a najednou mu ji slehnu ze je na zemi napul v bezvedomi a v soku a oberu ho o co se mi zachce. Cele to trva nejvys par desitek vterin, jsem pryc a on ani nevi, co se s nim stalo." (Vylozil to samozrejme ponekud jinak a znacne vulgarne).

Normalni obcan naprosto neni navyknut a pripraven na zcela neocekavane, hrube a brutalni nasili a s necim podobnym se v prve rade vubec nedokaze vyrovnat PSYCHICKY. Nastava okamzity sok, utlumeni reakci a naprosta hruza a strach o hole preziti.

Znasilneni neni sexualni akt, je to akt NASILI, jehoz nasledkem je pohlavni zneuziti. Zena je zpravidla velmi hrube fyzicky napadena, zmlacena pestmi, zkopana, je ochromena hruzou a dezorientovana, co se to vubec deje.

Pribehy, kdy si s ni pachatel pozvolna hraje, jaksi ji mirnym nasilim "svadi" a chce, aby mu rikala, ze to chce mit udelane, zatimco ona ma stovky sanci, jak jej mistrne zneskodnit je oblast filmove fikce.
Zene velmi cvicene v sebeobrane by se MOZNA povedlo pomoci protiutoku, ktere uvedl Milan, se utocniku ubranit, ale tyto pripady jsou velmi ridke. Vetsinou i ta zdanlive vycvicena a pripravena zena v podstate diky psychice zenske povahy proste neni schopna nenadale odpovedet na utok rovnez zcela brutalnim nasilim - vypichnitim oci, vyrvanim zuby casti tela nasilnika apod.

Veskere "hry na preprani a ubraneni se" mezi partnery jsou jak jiz uvedl Milan naprostym nesmyslem. Kdybyste najednou vasi partnerku uderili pesti tak, ze byste ji roztrhli ret a vyrazili par zubu, triskli ji hlavou o zem a jeste ji vsi silou kopli do pricha, asi by vam tak dlouho a zdatne neodporovala a mohli byste si s ni delat, co byste chteli.

Tak se mi zdá, že je Red nějak retardovaný. Jeho vyjadřování je velmi ohavné. Snad by stálo za to ho požádat, aby ráčil odkráčet do míst, které tak dobře zná...

Až teď jsem se sem vrátil, proto to opždění.
Pro mně nána jsi! A to jednoznačně, hluboce a neodstranitelně! Nevíš o co šlo, ale rozumu máš jako kopa hoven před stájí. a TAKÉ TAK VONÍ. Té holce to křivé nařčení prokázali policajti u našeho společného spolužáka. Dostala podmínku! Ty chudinko pitomá a primitivní!

Podívejte se na !!!Znásilnění TROCHU jinak!!! Je tam supr diskuse

................................................................................................................................................................................

Katy, to je mi tak líto... Proč do prdele musíte trpět vy takhle dlouho po tom, co vám ublížil nějakej zmetek??? Já bych je mučil...

Nevím, co Ti katy říct, jen už prosím nedělej to, o co ses pokusila!!! Zkus o to pořádně mluvit... Držím Ti palce...

Ahoj holky...
Ozývám se po delší době, protože jsem to nezvládla a pokusila vše skončit... Sežrala jsem tolik léků a lehla si na vlakové koleje... Myslela jsem si, že je to konečně ta jistota...
Ale jsem ráda, že se to nezadařilo... Pobyla jsem si pár týdnů v Bohnicích, ale mám pocit, že to musím řešit zase od začátku... Jakoby se to tam stoplo, ale nikdo se nezajímal, proč jsem to vlastně udělala...
Myšna a ostatní, jek zvládáte žít??? Bojím se, že to udělám znovu,,,

Red: Prosím?! Mírni trochu reakce, ano? Pro tebe nejsem žádná nána! Jestli tě spolužačka křivě nařkla ze znásilnění, tak chápu, že jsi asi naštvaný. Ale co absolutně nechápu je to, proč si svoji zlost vybíjíš tady na někom jiném. Navíc to,že si tvoje spolužačka něco podobného vymyslela přece ještě neznamená, že si vymýšlejí i ostatní. to by byla špatná indukce...

Prože vím, co je to křivé nařknutí ze znásilnění (moje spolužačka). Nedělej ze všech ukřivděné chudinky, náno! Já zase nechápu tebe a tobě podobné.

Red: Proboha, můžeš mi vysvětlit, proč se zůčastňuješ této diskuze?!!Komu tím pomůžeš?Proboha, prober se!!Vážně nechápu lidi jako jsi ty...

Jeho vysvětlení ... nevím, ale dva týdny se mi v slzách omlouval a vozil kytky se slovy, že to přehnal... A on je člověk, který neumí uznat chybu a omlouvat se.. Poprvé to dokázal..
Že jsem se nebránila? Tak to jsi mě pobavila, ale já měřím 170 a vážím 58kg, on je o 15cm vyšší, vytrénovaný sportovec, chtěla bych Tě vidět, jak Ty by ses ubránila, kdyby Tě hodil na stěnu, pak si na Tebe sedl, jednou rukou Ti držel polštář na puse a druhou za vlasy... Tak, že při sebemenším pohybu jsem měla pocit, že mu půlka mých vlasů zůstane v ruce...
Mysli si co chceš... Nepřeju Ti, abys něco podobného zažila a pak se ještě setkala s reakcí, že si za to vlastně můžeš sama.

Jeho vysvětlení ... nevím, ale dva týdny se mi v slzách omlouval a vozil kytky se slovy, že to přehnal... A on je člověk, který neumí uznat chybu a omlouvat se.. Poprvé to dokázal..
Že jsem se nebránila? Tak to jsi mě pobavila, ale já měřím 170 a vážím 58kg, on je o 15cm vyšší, vytrénovaný sportovec, chtěla bych Tě vidět, jak Ty by ses ubránila, kdyby Tě hodil na stěnu, pak si na Tebe sedl, jednou rukou Ti držel polštář na puse a druhou za vlasy... Tak, že při sebemenším pohybu jsem měla pocit, že mu půlka mých vlasů zůstane v ruce...
Mysli si co chceš... Nepřeju Ti, abys něco podobného zažila a pak se ještě setkala s reakcí, že si za to vlastně můžeš sama.

No, to je tvoje vysvětlení. A jaké by bylo jeho? Zatím to působí tak, že jsi se až tak moc nebránila, a teď se "po herecku" lituješ a chceš to i po nás. Slabé průhledné.

ZUZI: Netlač na pilu... On se až se doopravdy zamiluješ, půjde to... To ty dotyky budeš nejen přijímat s nadšením, ale budeš je shopná i dávat. Jen to chce, abys měla v partnerovi důveru a byla se schopná se svým zážitkem svěřit, pokud bude co k čemu, pomůže Ti tohle trauma překonat... Zvládneš to... Já jsem to taky zvládla...
Mě znásilnil můj vlastní přítel... ANo zní to divně a možná to je i důvod, proč jsem to nikomu neřekla. Byl opilý, neměla jsem chuť, ale neposlouchal... Zmlátil mě a musela jsem být po vůli, protože čím víc jsem se bránila, tím větší byla jeho agrese. Trvalo to snad věčnost, když bylo po všem, vyhodil mě před barák.. Ve 4 hodiny ráno. Zbitou, v slzách, poníženou...