znásilnění

Zdravím Tě Eliško a přeji Ti abys našla toho pravého.Tak jak to píše zuza,je dobře že od Tebe odešli ti,kterým Tvoje "použití" (proti Tvé vůli)vadilo.Nechápu,jak taková věc může někomu,má-li Tě opravdu rád,vadit.Doufám že si Tě ten pravý najde.Hodně úspěchů.Z.

Eliško, to máš fakticky "super" babičku. Samozřejmě říct, že si myslí, že bys to měla říct, je normální (i když nepříjemné), ale aby to říkala ona sama, proboha, to je šílený a dost necitlivý!
No a rekce tvých nápadníků bez komentáře, vždyť znásilnění je sice "použití" ale proti tvé vůli ne? Tak proč odsuzujou tebe? Zřejmě postrádají schopnost empatie... A ta je v každým vztahu přeci potřeba, takže dobře že od tebe odešli.

Tak já jsem taky byla zneužívaná od blízký osoby. Než tu osobu zatkla policie za něco jinýho. Já se o tom bála mluvit! A moc, ta osoba vypadal tak v poho... Ale nějak se to tam u výslechu vykecalo a byla s tím nešetrně seznámená má rodina. Od té doby se bojím mít s někým vztah Mám šíleně prdlou babičku a když to vypadá na vážnou známost, má nejvíc napilno s mým hnusným dětstvím tu známost seznámit:(. Už jsem s tím byla u psychologa a ten mě říkal, že je to v pořádku, že bych stejně jednou musela svého partnera s tím nějak seznámit a že babička to myslí vlastně dobře. Ale mě bude 25 a vyloženě cítím, že kvůli tomu se se mnou každý rozloučí radši, než aby měl "použitou" :(((((

Ahoj zenske, citim s vama. No, lehke to neni. Urcite ale ne nemozne. Zuzi, ja osobne bych prvne volila psychologa. To, ze se ti zda, ze neumis spravne pojmenovat svuj problem, podle me nic neznamena. Mozna mas trosku zkreslene predstavy, jak to u psychologa chodi.

Uprimne se mi zda, se si na sebe i hodne tvrda, to ze si svou situci neumis poradne rozebrat, je prece lidske a normalni. Tohle mame casto vsichni at uz na jakekoli tema. Proste dnesni spolecnost jede na vykony - ukol splnen? - body nahoru, jinak ses looser. Ale vzdyt tohle je nahony vzdalene opravdovemu stavu veci. Pocity nejdou vypocitat ani hlavou vyresit... To, ze nechces mit v sobe klukuv penis, je naprosto prirozene tomu, co se ti stalo. Zalezi na tom , jak to zpracujes. Mam znamou, ktera prosla v detstvi peklem a ted ma krasnou rodinku - v pohode manzela a svym detem se venuje naprosto uzasne. Kdo by o ni vedel, jak se k ni chovali kdysi rodice, asi by nechapal...
Katus, z toho, co pises, je ten kluk trosku nezraly, ne?

A na zaver, jak sice nemela takove zazitky jako vy, ale navazat rovnocenny vztah s muzem je pro me stejne stale orisek.... At to zvladnem. Nikdo jiny to za nas ale neudela, tak to zvazme... :o)

Katul:-( tak tohle přesně já čekám ze se mi stane (pokud s někým budu). Vím, že já se ve vztahu budu asi chovat přesně takhle jako ty ("chladně"). Závidím hrozně kamarádkám když vidím jak jsou přirozeně "dotykově založené", já se lidí moc nedotýkám, ani v rodině se vůbec neobjímáme. Zároveň vím že chlapi prostě sex rádi a tak ho mít musí. Já se taky ráda mazlím, ale jenom mazlím, a dokonce mám skoro orgasmus (takže na tom nejsem zase tak špatně), jenže nechci mít v sobě "něčí penis" a to by samozřejmě dříve nebo později vedlo ke konfliktům a rozchodu. nechápu jak Tvůj přítel, pokud ví co se ti stalo, může pořád tlachat o sexu a vyčítat ti že ho moc nechceš!!! To bych já byla taky protivná a po popravdě bych se s ním asi rozešla. I když nevím jestli to je řešení...

ahoj,

když mi bylo 14, byla jsem znásilněna mým nevl. bratrem..přetím jsem byla panna. Navíc se to nestalo jenom jednou.. Uplynulo 9 let a nikomu jsem nic neřekla až nynějšímu příteli. Mám ho moc ráda, ale často se hádáme kvůli sexu, že s ním nechci skoro spát, že jsem protivná a chovám se bezcitně.. já nevím jsou to následky toho co se mi v životě stalo nebo jsem divná.. Nedělá mi ani dobře když se mě dotýká, když se se mnou chce líbat.. Navíc mi řekl že ještě nikdy nepotkal tak chladnou holku, že jsem prostě divná. Já nevím co mám dělat.. dokonce jsem mu řekla, co se mi kdysi stalo, ale i tak to asi nechápe, pořád jenom mluví o sexu a já jsem čím dál tím víc protivnější..

Tvrdí, že mě miluje, ale každý den mi pořád jenom něco vyčítá. Nevím co dělat.. můžou to být všechno důsledky toho co se mi stalo?

V tomhle máš Hanko pravdu. A i to že říkat to svým přátelům není fér. Já jsem to doposud řekla dvoum kamarádkám. Jedna byla jak vyšlo poté najevo také znásilněna a druhá sice ne ale zase chodila k psychiatrovi s jiným problémemm takže se uměla vcítit. Ale jiným to neříkám z toho důvodu (nejen že jim by to svým způsobem ublížilo a cítili by se špatně a nevěděli jak reagovat), že totiž já osobně chápu lidi co to o mě ví jako "jiné". Svým způsobem mi to někdy i dokonce vadí (!)že to o mě ví, a proto to "nechci kolem sebe šířit". No asi budu o tom psychoušovi vážně uvažovat, ale to je tak težký nekam vstoupit a říct: Byla jsem znásilněná. Ale co potom? Já ani neumím formulovat můj problém, kromě toho že neumím navázat "dlouhodobý závazný" vztah s chlapem. Ale to nevím jestli by měl řešit psycholog, spíš sexuolog ne...?

vazbu, ze :o)

Zuzi, za psychologa pres pojistovnu neplatis. Treba si muzes najit nejakou dobrou psycholozku, ostych by byl mensi. Ver,ze ti fakt, ze nekomu cizimu rikas sve niterne veci, muze pripadat po "prolomeni ledu" naprosto prirozeny a hlavne osvobozujici. Myslim, ze krok k tomu najit si odbornou pomoc muze byt osvobozujici i pro tve kamaradky. Ja jednu dobu resila sve zavazne veci s myma nejlepsima, ale po uricte dobe si uvedomila, ze to k nim neni fer. Proste clovek, co te nezna a neni k tobe citove vazany, ma podle me daleko vetsi nadhled a moznost dat ti adekvatni zpetnou vaznu...

ahojky zuzi nemáš se za co stydět to je věc která se musi řešit a měla by ses alespon někomu svěřit zkus to a pak odepiš na katerinahorska975"seznam.cz

Každý by se měl podívat, než se rozhodne
http://www.ceknito.sk/video.php?id=10371

Zuza: Rozhodnutí, zda jít nebo nejít k psychologovi, je samozřejmě zcela na tobě. K psychologovi můžeš chodit i na pojišťovnu a pak neplatíš nic. Jediné,co potřebuješ,je doporučení od obvodního lékaře. Samozřejmě každému vyhovuje něco jiného- já jsem naopak uvítala možnost svěřit se nějaké cizí(teď už ne- teď už je mi velmi blízká:) osobě, o které jsem věděla, že se z obsahu mého sdělení nezhroutí, protože podobnou věc neslyší poprvé. Podle mě je důležité o tom hlavně s někým začít mluvit a nedusit to v sobě.Měj se fajn

Pro Myšnu: Víš o tom jsem samozřejmě taky přemýšlela (tj. o psychologovi), ale mě připadá ještě horší bavit se o tom s někým cizím než s někým blízkým. navíc ještě studuju a tak na to ani nemám peníze:-( Myslím že by po mě mohla chtít abych se časem svěřila třeba rodičům, ale to za boha nechci i když jim by to (a vůbec všem) o mém chování lecos vysvětlilo (třeba mamka by mě nejraději viděla už ve svatebním a pořád se ptá jestli někoho mám:) a já nemám), asi by byli v šoku že jim to říkám až teď po letech, mrzelo by je to. navíc mamka nedávno(když jsme se dívali na zprávy a bylo tam asi něco o znásilnění) prohlásila, že "pedofilové jsou chudáci", že jsou prostě nemocný. Tak to mě dost šokovalo! To je neopravňuje aby to přece praktikovali. A ten chlap co mi to udělal byl ženatej a vcelku jinak nemá žádný "psychický problémy" takže myslím že kdyby chtěl tak se v tu chvíli určitě mohl ovládnout, protože byl "naprosto příčetnej". Ale je to holt hajzl. navíc zná mojí mamku a prarodiče a just to udělal! To je pro mě absolutně nepochopitelný! teda teď jsem se rozčílila:-)
Zatím teda psychologa neplánuju, i když je fakt, že poslední dobou se se mnou něco děje (přecitlivělost, jsem raději sama), ale je to asi všeobecně i tím že se blíží státnice a že se kamarádky postupně vdávají:-) Navíc kluk (kamarád) o kterým jsem si myslela "že z toho něco bude", "asi už nechce" a já jsem tou úchvatnou představou žila rok (!). Pro mě je rok akorát ten čas kdy bych měla sílu se svěřit (kdy si říkám že mu nejde jen o něco), ale už je asi pozdě. proto jsem koukala když tu psal "Mik", že jemu to jeho nynější žena řekla "téměř mezi prvními slovy". To teda nevím jak na to téma navést rozhovor:-) nebo říct "promiň ale musím tě upozornit že jsem byla znásilněná a tak nevím jestli to se mnou přetrpíš?:-)" Miku asi je to hloupé ale jestli sem ještě přijdeš, nemohl by jsi zapátrat v paměti a přibližně popsat jak se "tohle chlapovi říká"? byla by to pro mě dost užitečné, možná je lepší nečekat a vyjít s pravdou hned po seznámení...

Kombucha: Nemůžu si pomoct, ale slovo "jenom" je opravdu nevhodně zvolené. Nebavíme se tu totiž o tom, čím se to stalo, ale jak tento otřesný zážitek Zuzu poznamenal. Připadá mi málo pravděpodobné, že by se následků zbavila tím, že si řekne

Jana, Evžen a spol. - hlavně Jana - nechápu, kde jsi vzala, že z toho mám prdel. Jestli jsi četla dobře, dotéž se stalo mé ženě. Schválně jsme napsal "jenom", protože podle mého názoru by zuze psychicky pomohlo, kdyby si přesně tohle dokázala říct: "Bylo to jenom prstem." A na základě toho se od toho zážitku dokázala odpoutat a postupně se přestat trápit.
Je mi jasné, že to byl otřesný zážitek - ale vymazat se už nedá. Nyní je to hlavně psychický problém - a s těmi nějakou zkušenost mám. U všech psychických problémů, které mají nějakou konkrétní, reálnou příčinu, je dobré hledat takové argumenty a postoje, které nám pomohou ji v mysli "minimalizovat" - aby nebyla tak velkým problémem. Proto se takové "jenom" může hodit.

Mě nezbývá než se přidat. Bohužel myslím že mužů jako Mik není mnoho, nebo si o sobě myslí jak jsou tolerantní, ale ve skutečnosti nejsou. ono nestačí jenom říct "no to je mi líto, vím jak se cítíš" ale třeba u mě to znásilnění ovlivňuje celkově mojí osobnost a to každodenně. Nemám problém jenom v oblasti sexu (né frigidita (to naštěstí rozhodně nejsem:-) spíš potřeba času) ale třeba mi vadí i různé šovinistické vtipkování nebo když se třeba rozjede pouhá debata o partnerských vztazích, tak moc nemám co říct, nebo i když se mezi holkama začne řeč o tom "jestli se vyholovat nebo ne", tak jenom zvedám oči v sloup a nejradši bych někam prchla. já se totiž nechci moc bavit o tělesných věcech tak obecně, zárove? mi to přijde tak nějak banální, protože co teď řeším je jenom to, že nejsem schopná přečkat ani ten začátek vztahu. Mám tudíž pocit že pokud bych s někým byla tak bych ho tak moc omezovala tím "o čem se s ním nebudu chtít moc bavit", že chci být často sama, že by mi dal brzy vale, protože popravdě kdo by chtěl takovou ženskou (a to neříkám nějak podřízeně nebo sebemrskačsky).

Přidávám se ke Kaře a Brigit a také bych Mikovi ráda poděkovala za jeho příspěvek. Takový empatický postoj mi pomáhá alespoň částečně korigovat mé názory na muže. Velmi si Tě, Miku, vážím a přeji ti vše dobré.

Mikovi: Vazim si te za tvou uprimnost a nesobeckou lasku ke sve zene a dekuji moc za tvuj prispevek, protoze mi dodal energii a nadeji, ze jeste stale existuji a svete i opravdovi muzi a nejen charakterovi mrzaci.
Sama jsem mela zkusenost se sexualnim zneuzitim.
Poprve, kdyz mi bylo 6let.
Furt si nedokazu odpustit, ze jsem nekricela a nebranila se.
Od te doby nenavidim sve telo a kazdy den musim jit ve sve mysli aktivne proti proudu techto sebe-nenavistnych pocitu.
Nekdy mam pocit, ze z toho zcvoknu.
'Vystartoval' po me dokonce i muj vlastni stryc, a zazila jsem take znasilneni od sveho byvaleho pritele!
Stale mam uvnitr pocit, ze je to moje vina a nedokazu se toho zbavit.
To, jak jsi popisoval vas spolecny pribeh s manzelkou, mi fakt pomohlo.
Snad jednou take narazim na nekoho s takovym laskavym srdcem.
Jsem na vas oba hrda.

Mik. Díky za nádherný příspěvek. Tvá manželka má při vší smůle obrovské štěstí, že narazila na někoho, jako jsi Ty. Pro mne osobně je z toho nejhorší právě ten pocit špinavosti(sprchuju se i 20x denně, ale stejně jsem furt špinavá) a odpornosti k sobě sama a neumím si představit, že bych se o tom bavila s klukem...Tak snad jednou...

Vážené slečny a dámy. Přesto, že jsem muž, hluboce se stydím za chování mužů, kteří ať už fizicky, nebo duševně jakoukoliv ženu zanásilnili. Je to projev slabošství, primitivismu a já nevím, jak by se to dalo ještě nazvat. Tady každá rada drahá, jen Vám chci říct, že když si o sobě myslíte, že se cítíte po takovém incidentu "špinavá, hnusná", uvědomte si, že ten, kdo je takový špinavý hnusný, je ten, kdo Vám ublížil. Vy jste i nadále normální člověk a tak se snažte s tím srovnat. Každopádně, když chcete navázat nový partnerský vztah, neotálejte s tím a o tom, co se Vám přihodilo si s přítelem popovídejte.Pokud bude za něco stát a bude Vás milovat, dá Vám tolik času, kolik budete potřebovat na zotavení duše a nebude po Vás chtít intimnosti, dokud se sama nerozhodnete, že je to ten správný člověk. Pokud Vám nebude chtít "vyhovět" a bude na Vás naléhat, nechte ho plavat, nestojí za to, aby jste se s ním začínala vážný vztah Takový člověk Vás pak nepodrží ani při nějakých krizových situací, o které není v normálním životě nouze. Vím, o čem mluvím (píšu), mojí partnerce se to též stalo, byla znásilněná a to dost brutálně, později zjistili, že je navíc nakažená, tak její první reakce byly, že si veme život. Když jsme se seznámili, řekla mi to téměř mezi prvními slovy, které jsme spolu promluvili. Sice to pro mě byl šok, kterého ale nelituju, zachoval jsem chladnou hlavu, protože - dnes již moje žena je tou nejlepší manželkou a člověkem, kterou mám nade vše rád a která je u mě naprosto jistá, že ji nikdy nepodrazím, nikdy ji nevyčtu, nebo že bych ji nechal v nějakém problému samu, protože se jí něco takového přihodilo. Ale milé dámy - chce to opravdu nechat tomu volný průběh a netlačit na pilu. Nám to trvalo téměř dva roky, než jsme se spolu intimně sblížili. Držím Vám palce protože si myslím, že jste hodně silné osobnosti a přeju Vám hodně pevné nervy.