ZNEUŽÍVANÁ V PSYCHOTERAPII.

Ahoj, prosímtě jestli je tohle všechno co jsi napsala pravda, ozvi se mi na mail Dorotka.c"centrum.cz. Mám dobrého kamaráda psychiatra a taky znám nějaké právníky. Pomohu ti, rsp. pomoc zprostředkuji. Něco se s tím musí dělat,tohle přece není možný!Je mi z toho špatně. Dorka

Ahoj.Rád bych ti pomohl a seznámil se s tebou.Máš li zájem ozvi se.Karel

Hlavu vzhůru. Pokud nemáš oporu v nejbližším okolí, bude to těžké. První podmínkou je nebýt zbaven svéprávnosti, druhou mít po ruce odborné posudky (dopředu), třetí mít odvahu na dlouhé trati, čtvrtou rozhodnout se a po poradě s právníkem podat žalobu. Též ji lze usvědčit třeba prostřednictvím TV (Na vlastní oči, Černé ovce apd.). Ovšem na kameru a to může být pro tebe problém. Neradím se obrátit na Policii ČR - když nemají naději na snadný "úspěch" nebo v horším případě jsou nějak provázáni (někteří) s uvedenou MUDr, měla by jsi problémy. Stran zneužívání by možná pomohla Linka důvěry nebo nějaká nestátní organizace či nadace.

Protože už nemohu snášet svoje utrpení, o kterém vědí nejen rodinní příslušníci, ale i několik lékařů, jenže nikoho to nezajímá a nikdo mi nepomáhá, rozhodla jsem se svěřit se všem, kdyby mi kdokoliv chtěl pomoci, budu ráda...
Narodila jsem se se dvěma těžkými vadami, musela jsem odmalička chodit na operace, mám jich více než deset, byla jsem ve stresu nejen na základce, ale i na dalších školách, ale spíš jsem byla terč posměchu, než aby mi někdo pomáhal. Nemohla jsem sportovat, ale ve školách jsem neměla problémy, takže se mi bez námahy podařilo vystudovat nejen gymnázium, ale i univerzitu. Už to je dost let co po promoci nepracuji, a to z těchto důvodů:
rodina nebo někteří kamarádi si mysleli, že potřebuji chodit na psychoterapii, abych se srovnala se svým postižením a s tím, že kvůli zdravotním problémům moje uplatnění v profesním životě nebo i v osobním bude velice složité, nechtěla jsem, ale i obvodní lékařka na mě vyvíjela tlak, tak jsem svolila, a tedy od konce gymnázia jsem několik let chodila na psychoterapii ve městě, kde bydlím, nesměla jsem ji ukončit, rodiče by jinak neplatili školu, povedlo se mi utéci až po pěti letech. Bylo to hrozný, musela jsem řešit problémy psychiatryně, ona požadovala, abychom si tykaly, neustále brečela a mluvila o svých potížích doma, o svém špatném zdravotním stavu, ačkoliv můj problém se kterým jsem nejdříve přišla, byl: komplex méněcennosti a úzkostná neuroza, nevěnovala mým obtížím nikdy ani jedno sezení, nenacvičovala relaxaci, nedělala žádnou terapii, jen mě nutila líbat se s ní, ležet s ní na posteli a další intimnosti, neustále mně vyprávěla o svých zážitcích v sexu, dětství a profesi, a když jsem chtěla řešit svoje problémy, byla sprostá, nadávala mi do sobců, kteří si myslí, že když mají vadu, každý se jim bude jenom věnovat. Když jsem nechtěla intimnosti, vyhazovala mě, posílala mě do prdele atd., když jsem se konečně odhodlala říct, že už s ní nic nebudu mít, vyhodila mě s tím, že jestli někde řeknu o tom, jak terapii s ní probíhala, zařídí mně, díky svým vlivným známostem a penězím, že neodpromuju, tak jsem musela mlčet. Ke konci studia jsem o tom, co se mi stalo, informovala několik terapeutů, z nichž řada patří mezi uznávané odborníky, a to i v zahraničí, většinou je to nezajímalo, nebo slibovali pomoc, ale pak přestali odpovívat, psala jsem to ombudsmanovi, taky ho to nezajímalo. Několik let po škole nejsem schopná práce, nemohu spát, nesnáším sex ani doteky, pořád vidím, co se po večerech s terapetkou odehrávalo. Nemůžu snést to, že mě odmítala léčit, ale i předat k někomu jinému, že mě zneužívala k řešení svých problémů několik let, pořád jsem jí pomáhala, a tak se mé problémy zhoršovaly. Beru 2000 Kč několik let podporu od pracáku, a to jsem inženýr, umím několik jazyků, nejsem totiž schopná práce, ale všichni doktoří, které jsem navštívila, tvrdili, že mi nic není, jsem líná a nechci pracovat, případně, že si vymýšlím, a když už mi náhodně někdo uvěřil,odmítli se mým problémem zabývat s tím, že jsem inteligentní a mohu si pomoci sama. Nakonec to došlo tak daleko, že jen ta lékařka, jež mě úmyslně zneužívala, mi prý může napsat důchod, protože prý ona mě zná nejlíp atd. Jenže ona to protahuje, vysmívá se mi, sama mi dávno říkala, že ráda lidi ničí, protože nemá vlastní rodinu atd. Nemohu se nikde dovolat, nemám peníze na právníka, navíc mě čeká několik operací vrozené vady. Lékařka mi vyhrožuje, že jestli něco řeknu, budu operovaná na mozku, prý mi zařídí diagnozu schizofrenie, už teď o mně široké rodině a lékařům jinde vypráví, že jsem psychotička. Nechápu tedy, proč mě jiní psychiatři posílají do práce s tím, že jsem duševně zdravá. Co mám tedy dělat?

Jinak, moje diagnoza zněla vždycky úzkostná neuroza, sociální fobie (bojím se lidí, protože od narození mám silné brýle ,šilhám - to je jedna z vrozených vad), byla jsem šikanována a ani v rodině mě moc příbuzní nepříjímali. Měla jsme několik mužů, sex byl v pořádku, ale jen do té doby, co jsem byla zneužívaná v terapii. Je to samozřejmě na delší povídání, nedá se napsat všechno, ale když se prostřednictvím diskuse budu moci seznámit s kýmkoliv postiženým pro přátelství nebo s někým, kdo má taky strach s lidí, byl šikanovaný, tak budu ráda. Od té doby, co jsem se po terapii zhroutila, mě opustili skoro všichni přátelé, a navíc také poté, co je vidět, že nejsem schopná práce, se ke mně otáčejí zády i rodinní příslušníci. Děkuji