zůstat a nebo se vrátit?:-(

Dobrý den, prosím o radu. Je mi 25 let a přítelovi 27 let. Jsme spolu 5 a půl let a přes 4 roky spolu bydlíme v bytě v rodinném domu přítelova tatínka. Na bytě celou dobu pracujeme a vytváříme si bydlení, ze kterého jsem byla delší dobu nešťastná a vznikali hádky,ale jinam už jít kvůli hypotéce, kterou si vzal nešlo. Ale bydlení mi už tolik nevadí, za to mám citový problém. Začala jsem toužit ještě po někom jiném. Chtěla bych vyzkoušet ještě někoho jiného,ale nechci přítele podvádět. Je to hodný, milý, fajn kluk, který si to nezaslouží. Mám ho ráda,ale mám pocit,že ho už asi nemiluju. Přestal mě nějak fyzicky přitahovat, nechci se s ním líbat a jsem odtažitá. Sex mám jen proto,že to chce on, já už s ním moc ne. Okořenit a něco nového jsme zkoušeli,ale mě se už ani moc nechce spíš. Je to spíš pro mě kamarád, se kterým si velice rozumím, máme i společné zájmy a humor.Jenže poznala jsem nedávno i někoho jiného, po kterém toužím a cítím chtíč a vzrušení, který jsem už dlouho necítila ke svému příteli. Přítelovi jsem dala konec,ale nechce mě ztratit a dělá všechno pro to,aby vztah zachránil. Je velmi pozorný, snaží se což oceňuji, „nosí mě na rukou“ . Takže s ním furt jsem, protože jsem nedokázala odejít. Chce si mě i vzít,ale já už si ho moc vzít nechci, za to ale bych na jednu stranu s ním chtěla mít dítě, protože to bude do budoucna dobrý muž, skvělý tatínek. Ale toho druhého, nebo i někoho jiného bych taky ještě chtěla poznat. Mám touhu bydlet sama a užívat si ještě života. Tak nevím. Mám z toho každodenní nervy, starosti, myšlenky, abych rozchodu nelitovala. Mám strach, že už tak skvělého kluka, který pro mě dělá cokoliv, sní mi k jídlu cokoliv nepotkám.Děkuji za radu.

Včera jsem se ostěhovala od svého přítele, který mi bez jakýchkoliv emocí řekl, že se chce rozejít, protože nám oběma bude bez sebe líp... Nakonce jsme se dohodli, že půjdu na týden k mamce a uvidíme co bude dál... A co tomu předcházelo? Je to cca měsíc, co jsem nastoupila do nové práce, ve které jsem to špatně nesla a byla z toho naprosto psychicky vyčerpaná. Nic nebylo tak, jak mělo původně být a já prožívala neustálé stresy. Nejhorší na tom pak bylo ovšem to, že jsem začala být nesnesitelná v tom, když mi přítel dal nějaký malý podnět a já na něho hned vyjela. Strašně jsem si všechno brala, začala pochybovat o sobě a vyjížděla na něj kvůli kravinám nebo chybám, které udělal v minulosti. Už jednou jsme se rozešli a měli týdenní odstup s tím, že on pochyboval o našem vztahu a citům ke mně... Bylo to ze začátku našeho vztahu, kdy on se vzpamatovával z minulého rozchodu. Dala jsem mu druhou šanci, protože mě přesvědčil o své chybě a že mě opravdu miluje. Náš vztah byl pěkný, samozřejmě, že jsme se občas pohádali a on je ten typ člověka, který si i takovou malou hádku moc bere, prostě prkotina... Samozřejmě ale uznávám to, že tentokrát jsem pochybila já, byla jsem na něj zlá a chtěla jsem se mu za vše omluvit, i když věděl, že tuto novou práci špatně prožívám a pak stačila maličkost, co udělal a už byl oheň na střeše. Poslední dny jsem si však začla uvědomovat, že něco se mnou není v pořádku a začala jsem se poměrně zklidňovat, jelikož podmínky v práci se už taky daly docela do pořádku. Včera jsem se ještě vypovídala mamce a všechno jí řekla, jaké chyby jsem dělala, ale to jsem netušila, že už je pozdě a když přijdu domů, tak mě můj přítel předběhne a chladně mi řekne, že se chce rozejít a je si tím jist. Nedal mi vůbec šanci.. Snažila jsem se mu to vysvětlit a on byl pořád tak chladný... Nakonec jsme se domluvili na tom týdnu. Už první noc pro mě byla hrozná. Byla jsem zvyklá na jeho objetí a najednou jsem spala sama v posteli...

Je mi 21 a jsem nešťastná, nevím kudy kam. Po dvou letech jsem se rozešla s přítelem, je o 4 roky starší. Rozešla jsem se s nim z důvodu, že rok na mě neměl moc čas, stačilo mu vidět se jen 1-2krát v týdnu. Víc ho to netáhlo a když jsme se viděli, tak to ještě byl čas trávený s více lidmi. Stěžovala jsem si na to, ale hádky obracel proti mě a vždy jsem z toho vyšla já jako ta špatná. Hodně upředňostnoval ostatní jeho blízký lidi. Na začátku vztahu takový nebyl, to byl velice pozorný a jezdil za mnou kdykoliv mohl, s tím, že beze mě nevydrží a musí mě vidět. ke konci vztahu už moc nejezdil za mnou kvuli našim hádkám a mě to bolelo, protože jsem to vše chtěla vyřešit. Moc nekomunikoval, tak jsem to ukončila.. Bylo mu to jedno, nedal najevo žádný city, že by mu to vadilo.. Po pár dnech se začal ozývat a brečet, jak ho to mrzí a prosí mě do dnes abych se vrátila k němu, že už bude mít více času na mě a bude vztah se mnou rozvíjet. Začala jsem se s ním stýkat, a proběhly i nějkaé intimnosti , ale začala jsem cítit k němu nějaký odpor, moc mě už ani nepřitahuje. Začaly mě i odpuzovat věci fyzický, kterých jsem si nikdy nevšímala. Když jsem s nim byla, tak jsem pořád po něm dychtila, objímala ho já první, tulila se k němu já ... A nemohla se ho nabažit.. Ted je to nějaký obráceně.. Nevím, jtestli se vracet, nebo ne.. Mám v sobě i nějaký strach ze samoty a spíš je to možná závislot, abych měla jen tak někoho. (přitom kamarádek mam hodně) . Prosím poradte miBudu ráda, za každou odpověd

tedy pardon, ne Hančo ale Ančo:)

ahoj Hančo, máš to tedy těžké, jen co je pravda:(a co takhle si nechat oba dva?:)) no to byl jen vtip, to bys asi nestíhala.Ale je to fakt na prd, já bych určitě nebyla s tím prvním, vadilo by mi že chodí denně do hospody a že hulí:( určitě nevěř tomu, kdyby ti náhodou říkal, že se změní, že už nebude chodit do hospody a nebude hulit trávu, to opravdu nevěř, takovýto lidi se to prostě nednaučí a stejně by tam furt chodil, možná třeba tajně.ale v budoucnu by to bylo jisté na houby,kdybys byla po večerech sama doma a tvuj manžel vysedával večně v hospodě a navícc by za to utrácel dost peněz.takže toho radím nebrat.a ten kluk co je puntičkář a za všechny maličkosti tě drbe, tak toho taky pošli k šípku, já vím, říká se mi to lehce,ve skutečnosti je to dost těžké.když píšeš že je fakt pohledný, nebojíš se že až opadne zamilovanost, tak že by sváděl jiné slečny?proto já si vybírám muže třeba méně pohledné, za to chytré a s kterýma je hlavně sranda!!s tím puntičkářem aasi moc legrace nebude vid? .jsi mladá a určo poznáš jiného skvělého partnera!!!

Ahojky chtěla bych vás poprosit o radu či názor. V poslední době se moc trápím, protože nevím, jak se mám rozhodnout v partnerství. Po roce jsem se rozešla s o čtyři roky starším klukem než jsem já, je to hrozně skvělej kluk, vyhovoval mi povahově ze všech partnerů úplně nejvíce, ale bohužel mi vubec nevyhovoval jeho životní styl... Hodně kouří, chodí denně do hospody a hulí trávu. Při rozchodu hrozně brečel a přemlouval mě, ať mu dám šanci, že se kvuli mě změní... Jenže já jsem se s ním rozešla, kvůli jinému klukovi kterého jsem potkala, který sportuje jako já, nekouří a nepije jako já. Je moc fajn, máme si o čem povídat. Ale vadí mi na něm, že je hrozný puntičkář, působí jako pan dokonalý.... neustále kouká, jestli nemám třeba někde na oblečení nějaký smítko, nebo zda mám šňůrky u mikyny vyrovnané, zda mám pořádně vyžehlené oblečení, a to o sebe dbám(zdravě) ,jak v oblékaní, tak i sportuji, párkrát měl i připomínky na mé břicho, které není zrovna moc vypracované. On má vypracované tělo, je fakt hodně pohledný a studuje VŠ.(Pro mě to není všechno) Řekla jsem mu, ať si najde nějakou dokonalou modelku a mě ať nepeskuje. Řekl, že to je jen sranda, a že na modelce by nemohl nic hledat, protože je dokonalá a to by ho nebavilo. jsem s ním přes měsíc, ale mám pocit že ho skoro vůbec neznám, nemá na mě moc času, často hraje fotbal a je pořád ve fitku. Začal mi strašně chybět bývalý přítel.... Často se s bývalým přítelem scházíme, a objímáme se, je mi nádherně v jeho objetí, a chtěla bych se k němu vrátit. Nikdy mi nemluvil do toho jak se oblékám, miluje mě takovou jaká jsem. Pořád ho miluju. Scházíme se spolu, ale nespíme spolu (měla bych výčitky, že podvádím toho druhého, ale hrozně bych s bývalým přítelem chtěla i spát,musím se vždycky držet na uzdě). Pořád na něho myslím.Současný přítel neví o mých citech k bývalému přítelovi, a bývalý přítel neví o tom že někoho mám. Nejsem schopná mu to přiznat...Protože ho miluju a nechci aby se na mě vykašlal.Bývalý přítel není tak krásný, ani nemá tak vysoké vzdělání jako současný, ale mě to vubec nevadí, to pro mě není důležité.Už nevím co mám dělalt, byla jsem i u psycholožky, která mi poradila,abych nechala bývalého přítele a abych rozvíjela vztah s tím novým... Protože bych jednou v životě byla chudák, kdybych měla za partnera někoho, kdo chodí do hospod a pije denně pivo. Je pravda, že takhle v životě nechci nikdy dopadnout. řekla jsem mu to, tvrdí, že by mi nic takového nedělal, že mě nechce ztratit a zklamat...Jenže jeho otec je uplně stejný.Jsem hrozně nešťastná už nevím co mám dělat, mám do toho ještě před maturitou (za tři neděle maturuji). Mamka mi pořád říká, jaké je to terno, když si tenhle kluk vybral zrovna mě,že je krásný chytrý... Po jeho boku mě také nutí se snažit udělat přijímačky na VŠ,a nutí mě to jít kupředu. Když to u bývaleho přítele mě to nenutí, protože má učňák a už pracuje.Rozum mě táhne k současnému přítelovi a srdce k bývalému příteli.. Nevím co mám dělat. děkuji vám moc za odpověď předem.

Nevracej se, lepší to nebude. Dobře jsi udělala, že jsi se odstěhovala. Může to být už jen horší a to i o hodně. Neporadí ti nikdo, kdo tě nezná (nebo vás oba) - málo informací.:-) Nejspíš špatně nic neděláš, prostě se k sobě nehodíte, každý jste jiný. Špatně je to, že ty se obviňuješ, že něco neděláš dobře. Začni jinde.:-)

já bych se Luci nevracela, nene... věř tomu, že existují chlapi, ktěří tě trápit nebudou, mně se takhle podařilo odejít, přestože jsem jej moc milovala, mozek mi říkal "ukonči to", a jsem tomu ráda, protože vím že může existovat vztah, ve kterém můžu být šťastná se vším všudy :-)

Něco podobného jsem taky zažila a občas docela lituju že jsem se nastěhovala zpět. Po nějaké době se vše vrátilo do starých kolejí. Docela mi teď pomáhá když s přítelem jednám stejně jako on se mnou. Zdá se mi že si uvědomil jak je to nepříjemné a jeho chování ke mně se změnilo.

Lucie, mému příteli vadilo, že se stýkám s kamarádkama, pak mu vadila i rodina, pak chtěl dítě, pak svatbu....ve všem jsem se mu snažila vyjít vstříc, ale jemu to bylo furt málo. Je mi hodně přes 30, takže bych měla mít rozum. Jak říká Halina- zoufalé ženy dělají zoufalé věci. Teď vím, že jsem byla blbá kráva. Některým chlapům se fakt nezavděčíš.

a pokud se vrátíš,bude se chovat ještě hůř,vzpamatuj se a bud ráda,že stojíš na svých nohou.a vážit si tě bude ještě mín.Přečti si to po sobě a myslím,že najdeš odpověd,odpověděla jsi si totiž už v příspěvku sama.opravdu nebud taková kráva

Ahoj, jde o to, že jsem s přítelem 5,5 let. měli jsme spoustu problémů a několikrát jsme se i rozešli a zas se vrátili. Když jsme se naposledy rozešli, tak jsem se rozhodla, že změním celý svůj život a odstěhuju se. Taky tak bylo. odstěhovala jsem se našla jsem si práci, která mě baví a líbí se mi a mám tu i některé kamarády. Ale ten týden co jsem se stěhovala jsem se k přítelovi vrátila. Jsem za to ráda, ale ted po měsíci se musím rozhodnout, jestli to tady vše mám nechat jako práci atd. a zas se odstěhovat k přítelovi. Přítele miluju jsem s ním ráda, ale občas se mi nelíbí jak se ke mně chová, několikrát mě dostal do takových psychických stavů kdy jsem se jen klepala a brečela a byla jsem naprosto zoufala, před rozchodem jsem si vyslechla, že jsem ubohá kráva a podobné ztrapnováni. Furt přemýšlím co dělám špatně, že si mě moc neváží, ale nevím.. Jsem trochu uzkostlivá to je pravda..Nevím co by jste dělili na mém místě.. prosím napiště něco.. díky moc..