Plný invalidní důchod

souhlasím s Ivetou-někteří lidé jsou skutečně dobří herci a jdou přes mrtvoly, znám dost komediantů, lhářů i manipulantů.Naštěstí se jim umím vyhnout a najít lidi kvalitní, i ti jsou díkybohu mezi námi.

Yossarian, nesouhlasím, sice jak píšeš, že psychiatři nejsou blbí, tak to souhlasím, ale že můžou skočit třeba i na "hru někoho, co se týče nějaké nemoci", tak to nemusí poznat. Člověk může být dobrým hercem, ne ? Když si nastuduju projevy psychózy, tak co ?

Zase další hloupý dotaz, promiňte, když mám třeba v pracovní rekomandanci, že nemůžu pracovat na noční směny a prostě bych tak někde pracovala, může to být nějaký problém pro mě ?

Marto, zacházíš někam, kam se to nehodí na této diskuzi, nech toho, prosím.

Jo co se týče smlouvy tak normálně plný pracovní úvazek

Díky za nějaké reakce, jsem naprosto zmatená, kdo má ČID si platí sociální pojištění hned sám nebo až po určité době ?

Zítra jdu na jistý pohovor, kde to vypadá, že mě můžou vzít ,ale minule jsem neřekla, žádné zdravotní omezení, což opravdu pro tu práci nemám. Když to řeknu zítra, bojím se, že se mnou zametou.

Já tu práci hrozně chci, ale zároveň se na ni necítím psychicky, jenže to musím potlačit, vážně nevím ,co mám dělat a vlastně co si přát......

hm - tak tam by to nikdo nečekal, že ? U bratrance. Já jsem depresemi prošla bohužel před lety taky. Nevěřila jsem, že bych se vrátila do života. Bylo to v souvislosti s rozvodem, bylo to úplné vyhoření a obrovská nechuť žít. Ani jsem nemohla vstát z postele, natož vyvinout nějakou jakoukoli tělesnou aktivitu. Nic mně nebavilo, nezajímalo, nežila jsem, byla jsem mimo realitu. Nakoupit byl obrovský problém, práci jsem nezvládla, mezi lidi jsem porstě nemohla. Nedokázala jsem íst ani sledovat televizi, natž jít na procházku. Přestala jsem jíst i spát. Zhubla jsem za půl roku čtrnáct kilo, nedbala o sebe. Sluktečně jsem denně pozřela třeba jen jablko, jindy jogurt, spala jsem mizerně dvě hodinky denně a duševní utrpaní nepopsatelné. Chtěl jsem to i skončit, nemuset tu hrůzu žít. Takže z takovéého pohledu ji znám já, ale asi jsou různé formy, různé prožívání. Nevěřila jsem ani trošku, že se dám dokupy. Je to už řádka let. Pracuji, jsem vitální, cítím se dobře, mám partnera, rodinu, zájmy i přátele. Myslím, že antidepresiva mi zachránila život a vrátila mně do něj. Jinak jsem na to tehdy byla sama, nepodržel mně nikdo-ani rodiče, ani sourizenci, ani známí - všichni se ode mně tak nějak odtáhli. I to tehdy moc bolelo. Ale je to pryč. Nikomu bych nepřála tohle zažít, i když dnes mohu říci, že mně to posílilo.
Yossarina, taky mám blízkou kamarádku, která žije v podstatě stejně jako ta Tvá známá. Sportuje, cestuje, má přítele, koníčky. Přítel s ní ovšem musí jednat jako se skleníkovou květinou. Ona jinak padne do deprese a vleze do postele a pláče a vyčítá mu, že ji nemá rád. On jí do té postele nosí jídlo a taky jsou dny, kdy ji přemlouvá, aby se umyla a šla s ním ven mezi lidi - někdy mu vyhoví, jindy ne. Říkal mi nedávno, že neví, jak dlouho to ještě vydrží, má ji prý rád, ale neskutečně ho vysiluje a vyšťavuje. Taky už jí prý přestává věřit. Protože když ona myslí, že ji neslyší, prý vesele štěbetá s kamarádkou po mobilu a když on přijde do ložnice, ona leží jak mrtvola a opakuje mu zmučeným hlasem, že to musí skončit, že ji má chápat. Ona nemá děti a první muž od ní kůli tomu odešel. Od té doby se hrozně změnila. Pro mně je komunikace s ní strašná, hodiny utěšování z mé strany. Jenže já pracuju, mám domácnost, druha a dvě děti, takže taky už na ni nemám síly. Mrzí mně to.

Jenže čtenáři já si tím nejsem moc jistá ......já jsem taky zažila Malířku na Abecedě zdraví , která ujela stovky kilometrů a pak křepčila v posilce a přítel doma vařil, pze ona tonula v depkách a byla v důchodu......ale dobře se pamatuju na bratrance mýho kámoše, kterej byl velkej sportsmen.....měl kondici jako nikdo a měl takový depky, že spáchal sebevraždu....měl je dlouhodobě.....

Ta je teda vyčůraná

nevím, jak to je, že známá je zdravá jak řepa, chodí posilovat, jezdí na kole desítky kilometrů, jezdí právě i na ty dovči s přítelem a žije normální život a přitom má ID na depresi a tvrdí všem, že je rezistentní na antidepresiva. Duševní práci by prý nezvládla, protože ta ji právě podle ní depresi přivodila a na fyzickou si netroufá. Proto její přítel vaří a stará se o domácnost a pokud ona nevyvíjí aktivitu, která je taky zároven zábavou, pak jen polehává. Vím, že deprese je hrozná nemoc a že kdo nezažil, nepochopí, neuvěří. Ale taky vím, že depresiní člověk do posilky nedojde a na kolo nesedne. Jsou i situace, kdy psychiatr nepozná, resp. se tak tváří a důvodů může být víc. I ID se dá zneužít a takové přílady znám, to je normální. U deprese to není problém, schízu a jiné nemoci nikdi nezahraje, takoví lidé musí mít iD - když jde o těžkou formu. U řady fyzických nemocí je to pak pochopitelné, že ti lidé nemohou pracovat - jen mi nikdo nevymluví, že je dost lidí, kteří berou ID a přitom by v klidu mohli dělat a pak jsou takoví, kteří by jej měli mít určitě a nedostanou ho.

Jenomže Katko, když máš psychickou nemoc...tak tu práci nejsi schopná dělat ..v tu chvíli jsi ráda, že jsi ráda ....a nakonec jsi i ráda, že máš důchod ....protože nemoc tě srazí na kolena nejvíc.....to zdravej nechápe.....

já teda znám i pár dalších psychotiků, kteří jsou normální...a chodí do práce.....u některých se občas objeví ataka.....a pak zas dělaj .....ale s tou depresí je to fakt, na jiné diskuzi jsem zažila lidi, kteří měli těžkou depku a užívali si života, sportovali dovolenkovali.....byli vysmátí .....ale je mi to moc divný......protože psychiatři nejsou blbí a dost toho poznají .....:))))))))

vím. Udělat úklid skutečně dobře, není snadné a je to vysilující, roky jsem to dělala v domě sama. A vím rozdíl mezi schopnou paní, kterou jsem měla a naprosto neschopnou, kterou jsem měla taky. Byl to obrovský rozdíl, naprosto jiný výsledek a s tou druhou jsem se velmi ráda rozloučila, bylo to jen vyhazování peněz. Ta první pracovala poctivě a peněz ode mně si vážila. Každá práce je velký přínos, dělá-li se poctivě. Já pracuje dvanáct hodin denně a dům nestíhám. Mám třetí paní a uvidím-je u mně krátce.

na prachy nejsem, dávají svobodu, ale lásku a zdraví, tedy to nejpodstatnější, si za ně milá Yossarian, nekoupíme ... jde mi o něco jiného. Ani tak ne o to, že bych měla méně peněz, ale o to, že bych nemohla pracovat, protože mně práce baví a naplňuje - zatím stále. A takových je nás víc, kdo bychom nechtěli o práci přijít-prostě se bojím ID - srazilo by mně to asi psychicky na kolena.

No to je jak u koho Evo.......já jsem leta kompenzovaná a chodím 3 za týden jinam .....pokud není zátěž , tak to nemusí vadit celý roky ....ovšem zas taková legrace to není.....pracovat fyzicky 5 hodin když máš 110 kg?zkus to Marto a uvidíš......i kdybych chodila denně , vydělám 10 000 a budu úplně udřená...

EVO, na jiných diskuzích by ses dočetla od Yoss, že má paranoiu, její problém patrný není. Je trvale na lécích a stabilizovaná. S duševními nemocemi má PID spousta lidí, záleží na formě onemocnění. Mnozí nemohou dělat nic, schizofrenici, těžké formy deprese, rozjetá paranoia, silné ataky. Jiní jsou v podstatě bez příznaků a problémů a mohou pracovat. Yossarian je ten případ. Jinak deprese je dnes pro mnoho lidí vstupenka do světa nicnedělání. Dá se vyléčit a přesto znám lidi, kteří jsou přeléčení, nemají problém, ale berou ID roky - už se jim nechtělo vrátit do pracovního procesu. Moje známá je naprosto vysmátá, žádný problém, ale má ID, uhrála ho po rozvodu, kdy brala antidepresiva. Mnohým to vyhovuje nepracovat a vědí jak na to, na depku se dá uhrát hodně. Jen těžko věřit tomu, kdo jezdí po výletech, dokáže celý den šlapat na kole, ujet třeba šedesát kiláků, chodit do posilovny, na kafíčka, dávat tělu zabrat tělesně, že má skutečnou nefalšovanou depresi. Člověk, který opravdu depresi má, nejeví absolutně zájem o takové aktivity, v životě nedokáže takto být tělesně aktivní nebo mít o cokoli zájem. Takoví lidé jen mluví o depresi, skutečný depresivní má problém vstát z postele a zvládnout nejzákladnější úkony, vím, o čem mluvím.

Yoss pracuje tím stylem, že při ID si přivydělává úklidem u lidí, kteří ten servis chtějí. Takže to není klasická práce, zaměstnavatel, nadřízený, kolegové. Ty lidi zajímá, jak odvede úklid a nic víc, ne Yossin zdravotní stav nebo osobní poměry. Divím se, že to tady neví někdo, Yoss o tom píše na všech diskuzích. Není to tak špatný přivýdělek. Taky jsem takovou paní na úklid měla. Neměla se vůbec zle. Stovku na hodinu, nezdaněné, tedy víc než ženské v kanclech, navíc žádná buzerace, práce v klidu, nikdo doma, dala kávu, uklidila, odešla, vídaly jsem se ráno, měla pohodu. Taky invalidní důchodkyně. Odstěhovala se. Celkem škoda pro nás obě. U Yoss mám pocit ze jejího psaní, že je dobrá a práci nefláká a odvádí ji dobře ... tak na mně působí. V OPraze, kde žije, je spousta lidí, kteří na úklid mají laní nebo hospodyni na celkový servis, i žehlení, vaření apod. Celkově ve větších městech, já jsem z Liberce a taky je nás od rána do večera zaměstnaných podnikáním takových, které máme hospodyni dost.

že v práci nikdo netuší Tvou diagnózu.. Pokud má někdo PID, bývá problém patrný.

čemu se divíš že mi vyšlo??nechápu?

Yossarian, a jakou máš dg.? Docela se divím, že ti to vyšlo.