Postinterrupční syndrom: mýtus nebo realita?
Postabortivní syndrom (PAS) označuje obtíže, které se u části žen dostavují pro prodělaném potratu. Je-li vyvolán uměle, užívá se též pojem postinterrupční syndrom.
Řada odborných autorit popírá existenci PAS a odvolávají se přitom v prvé řadě k výsledkům rozsáhlého celonárodního výzkumu, k nimž došla komise amerického Kongresu, vytvořená z podnětu prezidenta Reagana, známého odpůrce liberálního interrupčního zákona. Zpráva komise byla zveřejněna 16. března 1989 a sděluje, že umělý potrat “většině žen, které tuto proceduru podstupují, nepřináší psychologické riziko.“
Podobně hovoří Exhale, který vytvořil v r. 2002 první postabortivní linku, která není postavena na žádném politickém ani náboženském základě. V prvních sedmi letech operací přijali více než 18 000 telefonátů: „Dvě dekády přezkoumávání - od výzkumů Reaganovy komise až ke studii publikované v r. 2009 na Harvardu ukázaly, že potrat sám o sobě má zřídkakdy vážné negativní následky na duševní zdraví.“
Argumenty proti PAS
Uvedené informace a stanoviska pocházejí z americké organizace Planned Parenthood, která zastává liberální přístup k interrupcím.
„...antipotratářské skupiny si vymyslely tzv. PAS, aby udělaly potrat nelegální a nebezpečný... jejich studie jsou velmi narušené, například se dotazují pouze žen, které po potratu přiznávají emocionální problémy. Nedotazují se žen, které mají potrat v prvním trimestru - téměř 90 procent všech potratů probíhá během prvního trimestru těhotenství. ... Takzvaný postabortivní syndrom není jako psychologická diagnóza uznán American Psychiatric Association...“
Nicméně i Planned Parenthood přiznává, že
„Studie ukazují, že zatímco závažné emocionální narušení po potratu je velmi vzácné, vyskytuje se s větší pravděpodobností u žen, které:
- prodlévají s podstoupením potratu
- mají lékařské nebo genetické důvody ukončit chtěné těhotenství
- mají závažnou předcházející nebo průvodní psychiatrickou chorobu
- prožívají konflikt ohledně potratu.“
Proto by ženy měly pečlivě zvážit své možnosti před podstoupením potratu.“
Argumenty pro life organizací
Naprostá většina organizací „obhájců života“ zdůrazňuje, že milióny žen zakouší PAS. Anonymní autorka píše: „Zatímco lékařská komunita může zpochybňovat jeho platnost, jako dřívější obhájkyně svobodné volby mohu potvrdit, že se jedná o skutečnost. Sotva máte počáteční slzy zoufalství z emoční ztráty a fyzickou bolest za sebou, vaše rozhodnutí
ukončit život vás začne strašit. Byl to chlapec? Děvče? Kolik let by dnes měl(a)? Kdyby jen... Otázka za otázkou, vzpomínka za vzpomínkou vás přivádějí k hlubšímu zoufalství.“
- Oběti postabortivního syndromu jej často popírají kvůli vině a depresi, která je s interrupcí spojena. Proto je velmi obtížné jej zdokumentovat.
- Milióny žen zakusilo pro prodělaném potratu morální dilema, kterému nemohou uniknout. PAS může ovlivnit muže stejně jako ženy. Muži mohou také zakoušet jeho symptomy léta po potratu.
- Vědomí, že Stvořitel vesmíru odpouští, když ho o to požádáme, nám pomůže odpustit sobě samým. I když budetee občas stále zakoušet smutek pro ztrátu svého dítěte, můžete si být jisti, že ho opět uvidíte!“
„Rama International“ uvádí ve svém článku o PAS: „ PAS je formou posttraumatické stresové poruchy (PTSP). Proces, během kterého se z potratu stává volba, prožití samotného zákroku a život se smutkem, bolestí a lítostí je zcela jistě ve svém nejhlubším jádru traumatický. Tak jako u každého traumatu, i zde se jedinec často snaží zlý zážitek „zapomenout“ a popřít nebo ignorovat bolest, kterou vyvolává. Mnozí svůj zármutek prostě nevztahují ke zkušenosti potratu. Nicméně v jistém okamžiku vzpomínky vystoupí na povrch a pravdu o ztrátě již nelze popírat. V těchto chvílích se bolest postabortivního syndromu objevuje v srdcích miliónů životů.“
Symptomy PAS
Ve své knize „Help for the Post-Abortive Woman“ uvádějí autoři symptomy PAS. „Pokud na sobě rozpoznáte více než dva z těchto symptomů, je možné, že prožíváte postabortivní symptom:
- Vina
- úzkost
- psychologické „ochromení“
(Měla jsem návaly paniky. A z těch návalů stále se snižující sebevědomí. Například jsem stála před obchodem a potřebovala jsem nakoupit a prostě jsem nemohla jít dovnitř.)
- deprese a myšlenky na sebevraždu
(Také jsem měla deprese a z toho myšlenky na sebevraždu. Asi jednou nebo dvakrát mě od toho dělilo opravdu jen pár okamžiků.)
- Výroční syndrom: rozšíření symptomů v době okolo potratu a/nebo předpokládaného data narození.
„Dneska mě to zmohlo. Touhle dobou by se M. narodila.“
- znovuprožívání potratů prostřednictvím flashbacků
- touhu co nejrychleji znovu počít.
- znepokojení nad tím, zdali je žena stále ještě plodná a schopná úspěšného těhotenství.
- neschopnost vytvořit pouto se současnými a / nebo budoucími dětmi.
- vina z přežití
- poruchy v jídle
(Měla jsem i fyzické obtíže. Bolel mě žaludek, stal se ze mě bezmála hypochondr, měla jsem kolísavý tlak, vlivem stresu a toho všeho jsem přibrala deset kilo.)
- Zneužívání alkoholu nebo drog
- sebetrestající nebo sebeponižující chování
- krátká psychotická epizoda trvající až dva týdny.
(Často jsem měla..jak to říci.. nekontrolované emoce. Smích, pláč, vztek.. Nemohla jsem to moc ovládat. Na špatné zprávy jsem reagovala pomalu smíchem, když byla nějaká šťastná chvíle, plakala jsem.)
(Texty v závorce obsahují autentické pocity mladé ženy po interrupci. Výpovědi uveřejňujeme s jejím souhlasem. Stránky s celým jejím příběhem a diskuzí naleznete na: http://www.odpusteni.estranky.cz)
Poradny:
- Poradna pro ženy v tísni - tel. 800 108 000
- Linka důvěry - tel. 222 580 697
- Modrá linka důvěry - 549 241 010
- internetová poradna - help@modralinka.cz
- Afterabortion.com
Komentáře
Zbytek tě sračkoidních výžblebtů ani nekomentuju.
Táhni a chcípni i s celou tvojí rodinou. Tvojí matku bych nejradši nakopala do její smradlavý vytahaný kundy za to, že vrhla takovýho nechutnýho úchyla. Nechápu, jak může existovat taková hnusná čubí zrůda jako je tvoje prašivá matka.
Každá aspoň trochu normální ženská by takovýho dementa zašlápla už na porodním sále.
A jestli nepřestaneš vypruzovat s těmihle zvratky, tak já vyprudím všechny maminčí diskuse tady. Ať si hezky ty bachratý kundy čtou o zabíjení dětí. Proč by měly mít právo diskutovat o fakanech, když my nemáme právo diskutovat o potratech.
Tak tady máš archiv z Doktorky:
http://diskuse.doktorka.cz/nechci-mit-dite/archiv/1310/
"15.8.2007 12:45 - Anonymní dárce
Podle myšlenkové struktury příspěvků a podle jména(pokud užívá svoje) bych řekl, že "Janinu" znám. Jestli jde o jednu a tutéž osobu, tak fakt bingo! Jde o vážně tělesně postiženého jednice, jehož diagnóza nese název testikulární feminizace. Můžu proto uklidnit přítomné dámy, že to nejspíš nepíše žena, ale ani muž. Je to tzv. nepravý hermafroditismus."
Jako sorry vole, ale co je to jako za ODHALENÍ, zejména když jsi již za osm minut (OSM MINUT!!!) psala definici této chromozomální poruchy?
Úplně stejný příspěvek vycucaný z prstu může kdokoli napsat o tobě, jsi naprosto ubohá chuděra. Když napíšu "podle stylu jsem tu Ditu poznal, seděla za vraždu vlastního dítěte", tak to znamená že je to pravda?
Jsi blbá a trapná píča.
Heleno, nevím,....
Dito, nevím, kde možná vystupovala jako Janina, ale nikdy jsem se nesetkala s někým jako je Helena. S někým, kdo je tak plný zloby a nenávisti jako ona. Naprosto to nechápu. Nejspíš dokáže znechutit od diskuzí hodně lidí. Navíc já děti miluju a je pro mě naprosto nepředstavitelné, že bych šla na potrat. Už jen to slovo samo o sobě je mi odporné.
Jak se máš s celou rodinkou?
Děkuji za gratulaci. Kojím, při každém dítěti mám hodně mléka, že musím odstříkávat. Jak to bylo u Tebe? No, moje děti zatím žádnou rýmu nemají, zato já musím chodit s rouškou, protože chrchlám a z nosu mi teče skoro bez přestávky a celá rodina si ze mě utahuje, že jsem si odskočila na Aljašku nebo Antarktidu a zapomněla si vzít zimní oblečení. Jsou to pěkní uličníci, takhle si utahovat z matky! :D
Ahoj Dominiko, no snad ho to pustí. Mé děti se vždycky odstavily více méně samy. Teď mám to, čemu se říká tandemové kojení, i když ne vždy. Malá Janička se taky přijde občas napít. Někdy víc, někdy míň. Mám mlíčka pro obě dost a ještě zbude.
Vyslechla jsem taky drbny v ulici. Ony nevěděly, že jsem na balkoně a slyším to. Prý že máme takových dětí a že neví, kde berem na uživení, že asi nevíme, existuje taky antikoncepce a ta druhá jedubaba povídala, že bodejť bychom neměli tolik děcek, když se spolu pořád válíme. A protože jsem se o nás neslyšela drbat prvně, tak jsem se zvedla a řekla jim, že ony nás neživí, takže jim může být jedno, jestli máme děti dvě nebo 40, že je to náš problém a jejich zbytečná starost, stejně jako to, jestli se s manželem válím jednou denně nebo jednou za týden. Měla bys vidět ty jejich ksichty :D. Škoda, že jsem neměla při ruce foťák.
No, pokud jde o ty děti, tak Eliška určitě není poslední.
Spíš se budu cítit divně až nebudu těhotná a nebudu kojit. Zatím mi obojí dělá dobře a vůbec s tím nemám problém.
Akorát se musím přiznat, že mi vadilo šestinedělí, když jsem se nemohla milovat s mým manželem. Bohužel jsem dost náruživá a potřebuju to několikrát za den. Jinak jsem pak protivná. A nejhorší na tom je, že když jsem těhotná, chci to ještě víc.
Manželovi rodiče nám nedávno říkali, že je v životě nenapadlo, že budou mít takovou kupu vnoučat od jednoho syna. Ptali se taky, kdy s tím hodláme skončit, že je těch dětí snad už dost. Řekla jsem, že bude konec až budu buď v přechodu nebo to nebudu zvládat zdravotně - tedy být těhotná a rodit. Zatím se cítím skvěle. Někde jsem četla, že děti omlazují krev. Asi na tom něco bude.
Dominiko, když kojíš, máš během kojení menstruaci nebo ne? Nebo za jak dlouho jsi dostala? A bylo to ještě během kojení?
Dito, ty jsi ještě trapnější. Když nemáš žádné argumenty, tak si začneš vymýšlet ubohé pohádky o tom, že jsem hermafrodit. Milá blbko, kdybych byla hermafrodit, tak proč bych někdy v životě musela řešit jak se chránit před těhotenstvím, jak se zbavovat parazitů a jak odstraňovat menstruaci?
Jsi blbá jak basa.
- Odpovědět
Pošli odkaz