jsem milenka ženatého muže

Vděčnost za přítomný okamžik léčí emocionální zranění. Čím více jsme přítomni a čím láskyplněji prožíváme současnost, tím dříve bolestné myšlenky vybledávají nebo v nich pro sebe odhalíme pozitivní lekci

Nevím přesně o kterých...Vlasto, jistě souhlasím s tebou,že z jistého úhlu pohledu může být rozdíl patrný na první pohled. Ale kdo zaručí, že ten co se opíjí po hospodách, by nemohl být řádným manželem a otcem?
Někdy by stačilo jen málo, jiná výchova, nějaký mužský vzor ve svém okolí a ovládat své pocity.
Neodsuzuji nikoho před tím, než ho poznám a vyslechnu. Někdy za tváří pijana, může skrývat velmi citlivý člověk, který jen nezvládl nějakou svou těžkou životní situaci nebo může jít o člověka, který tím řeší deprese či přepracování.
Všichni lidé jsou si po genetické stránce velmi podobní, někdo je fyzicky zdatnější, někdo inteligentnější, někdo čestnější,to jistě ano, ale ve své podstatě pokud má člověk ve svém životě nějakou oporu cíl, špatně většinou nekončí.
Ano jistě jsou vyjímky pokud člověk trpí nějakou deviací nebo mentálním postižením.
O tom,ale teď nemluvím.

Působí to naivně? Pravděpodobně ano, protože se to kolem nás hemží samými dacany, vydřiduchy a padouchy či vrahy, ale co když právě tito jsou považováni ve svém okolí za vzorné otce od rodin a jsou ochotni udělat cokoli, aby měli dětičky všechno na co si jen pomyslí.

Každý jednotlivec si víceméně svobodně volí jakou cestou se vydá a to jak se nechá tvarovat okolím je jen na něm.
Dělím lidi jen na čestné a ty druhé, ale každý má možnost vždy přejít na druhý břeh.

Jednou jsem slyšela dlouhou báseň a bylo v ní řečeno, že člověk šel po chodníku a nevšiml si díry a spadl do ní a trvalo mu mnoho dní, než se z ní vyhrabal, za nějaký čas šel opět po té cestě a zase spadl do té samé díry, ale dostat se z ním, už mu trvalo jen pár dní.
Dával si na tu ulici pozor, ale přesto když po ní šel po třetí, spadl do ní opět, to už se ale z ní dostal jednoduše, až na počtvrté či na popáté, si dal takový pozor, že šel raději po druhé straně ulice.

Je to už velmi dávno, co jsem ji slyšela a přesto mi utkvěla v mysli, mezi řádky se říká, že člověk by měl být k sobě trpělivý, neměl by si zbytečně nadávat a měl by být k sobě laskavý. Nakonec se naučí, jak se sebou zacházet, aby si zbytečně neubližoval

Deni, to je skutečně velmi...Nevím přesně o kterých samečcích píšeš, ale pokud nepoznáš rozdíl mezi upoceným, špinavým hospodským povalečem a zodpovědným a upraveným mužem, který se stará o svou rodinu, tak je mi tě líto.

Co na to říct... asi to je pravdivé..:-(

Toto je motto jedné ženy, nemocné rakovinou, nevím jestli je pravdivé, ale něco na tom asi bude

Kdo se sám dostal z propasti, ten získal moudrost.

Komu pomáhají ven jiní, ten do propasti brzy spadne znovu, protože nepochopil příčinu pádu.

Ano asi ho mam vymalovaneho ruzovymi brýlemi..a taky jsem si rikala ze ty ruzove bryle urcite samy brzy spadnou a ja to budu brat jen jako zpestreni..doufala jsem v to..:-( nikdy bych ho totiz nechtela odvest od rodiny aby jeho žena a děti skončili tak,jako já..samy bez táty a manžela. Nadávám si každý den,že jsem do toho šla i přes to,že jsem věděla,že je to jen cesta do pekel..:-(

Deni, to je skutečně velmi smutné, mám slzy na krajíčku, ani bych nevěřila, že taková láska může existovat. Snad ve filmu, ale v životě se s tím člověk nesetkává příliš často.
Třeba ho máš Deni jen vymalovaného růžovýma barvami a to co tě na něm teď přitahuje, by ti v životě s ním vadilo.
Věř mi oni ti samečci jsou si všichni velmi podobní,někdo je snad o ždibec lepší než druhý, ale nikdo není ideál.
Vždycinky je něco, co by ti na druhém mohlo časem vadit.

Tak pokud Ti nejde ani tak o sex, tak si zkus najít někoho na internetu jen na dopisování. Možná by Ti to pomohlo.

Já vím..máte pravdu a lituju toho dne,kdy jsem zahodila svoje předsevzetí a dva měsíce odmítání a začala si s nim. Musím to skončit a vydržet. Protože to ubližuje jen mě a nikomu jinému. Nikdy dřív jsem si nezačala se ženatým mužem,protože jsem sama byla vdaná a nikdy sem to ani udělat nechtěla.. omouvám se tímto všem vdaným a podváděným manželkám..ale věřte,že mnohé znás milenek nejsou tak špatní jak si myslíte.Já dva měsíce odolávala a odmítala.Ale když je muž trpělivý,šikovný a žena na všechno sama a opuštěná,prostě někdy podlehne i přes všechna svoje přesvědčení. Jako já,Chyběla mi láska a on mi ji dával.Sex jsme neměli tak často. Držte mi prosím vás palce at v sobě najdu sílu vydržet a znovu mu nepodlehnout:-( a neodsuzujte mě prosím:-(

To je bohužel nereálné:-(

Tak v tom Ti bohužel neporadím, snad jen odjet na nějakou delší dovolenou, ale to je asi nereálné.

Koničky mám..mám i časově náročnou práci..mám i 9ti letou holčičku která mi čas dostatečně zaplnuje..a dokonce mam kolem sebe dost muzu co o mě jeví zájem..a všichni jsou svobodní a volní.. ale já nemám zájem o ně..:-( v tom je problém..pořád mám v hlavě jen jeho a strašně mě ubíjí každá minuta co mi nenapíše sms..:-( jako dnes..:-( nevím co mám dělat každou minutu si opakuju,že je lepší když bude konec,že to přebolí a bude zase dobře..že je to jen otázka času..ale kde vzít sílu na tu bolestivou mezidobu??:-(

A co si najít nějakého koníčka, abys na něho neměla čas, třeba by se Ti podařilo na něho časem zapomenout.
Nebo jako krajní řešení si najít jinýho a volnýho chlapa.

Ale ja to zkousim porad ukončit.. jsem uz s tim už trapná jak každý týden říkám je konec,už na to nemám,nezvladám to.. a pokaždé se nechám přemluvit,nebo to sama nevydržím,protože mám pocit že mi ani nekoluje krev v žilách když vím že už ho nikdy neuvidím a že mě nikdy neobejme..každý den před spaním se modlím abych se probudila a nemilovala ho.Nepřála bych si nic jiného než ho nemilovat a být zase štastná..ale kde vzít tu sílu...??? :´-(

Já být Tebou, tak to určitě ukončím, protože když je jeden z milenců svobodný a druhý ženatý, tak to nikam nevede a většinou se ten jeden trápí.
Pokud už někdo chce být nevěrný, měl by si najít někoho ve stejné situaci.

Ahoj..mam stejnou zkusenost..chodim se zenatym muzem ale jen se porad trapim..vedela jsem od zacatku do ceho jdu,vedela jsem od zacatku ze rodinu nikdy neopusti a casem si i zvykla na to,ze se za mnou jen stavi popraci nez jede domu za rodinkou,obcas brzy rano nez jdeme do prace aby jsme se mohli milovat..ale po dvou mesicich zacal mit porad mene a mene casu a ja bych to chtela strasne moc skoncit protoze se jen trapim a nic mi to nedava..vim vse co mi rikaji ostatni sama,ze je to o nicem,jen ztrata casu atd..ale pres to to nedokazu..poradi mi nekdo co mam delat??:-(

Většinou se vidíme na necelý den - samozřejmě tedy přes noc. Občas jen 3-4 hodiny - večeře, kino. Rekord byl 4 dny.
Není to tedy milenka na každý den - což je možná pro manželství výhodnější.
Takhle to vypadá strašně cynicky, ale strašně se mi to líbí.

Bety:
Ano, už skoro rok...Neznámý:
Můžu se zeptat, jak často na sebe máte čas? Pár hodin, nebo celé dny, příp. noci?

Bety:
Ano, už skoro rok "děkuji bohu" za ženy a dívky, které jsou na starší - takže i za tebe, přestože tě neznám :-)
Je to vzájemné obohacování - ona mi předává mladický elán do života, i když se nevidíme, tak mi zlepšuje náladu, když mi jí zkazí manželka. Já jí předávám zkušenosti, které samozřejmě nemá - a tím nemyslím jen sexuální. A přitahuju jí, i to je moc krásné.
Jinak milenka dostane k Vánocům dárky zhruba ve stejné hodnotě jako ostatní členové rodiny - na rodinnou dovolenou jí ale vzít nemohu :-(