kleceni deti v koute
tady jsi na diskuzích úchylů, takže to neber vážně.
prof Radek Ptáček
Dvanáctero pro každého rodiče
Radek Ptáček byl často zván do různých pořadů nebo se na něj novináři obraceli s přáním o vyjádření. Byl pověstný svým odporem k fyzickému trestání dětí a byl zastáncem důležitých změn v oblasti lidských práv a ochrany. Jeho rady si brali rodiče často k srdci. Jakých témat se trojnásobný otec dotýkal nejčastěji a na co apeloval?
- Tradiční rodina neexistuje. „Kdo stanovil, že dítě musí vychovávat otec a matka? Z výzkumů víme, že pro dítě je nejdůležitější emoční stabilita. Bez ohledu na to, jestli má dva nebo tři tatínky a k tomu čtyři matky.“
- Nejhorší jsou spory. „Pro dítě je nejhorší, když se rodiče hádají. Když se rozejdou jako přátelé a pak se rodina u každého z nich rozroste, je to přirozená sociální evoluce. V dnešní době se rozpadá více než 50 % vztahů. Jde jen o to, jak to zvládnou rodiče.“
- Dobré vztahy jsou pro děti nejdůležitější. Velkým tématem je stále populárnější střídavá péče. „Je úplně jedno, jestli se po rozvodu jedná o výlučnou nebo střídavou péči. Opět je základem emoční stabilita a to, aby se rodiče nehádali. Pak je to dítěti jedno. Problém nastává ve chvíli, kdy se nemohou dohodnout, protože dítě si vytváří hlubší vztah k tomu, se kterým je častěji.“
- Vzorce chování. „Rodiče nám předávají jednak geny, které představují určité dispozice, a jednak vzorce chování, které od nich jako děti pozorujeme celé své dětství. Kombinace těchto vkladů pak rozhoduje o tom, jakým způsobem budeme v životě reagovat na různé situace. Třeba i na partnerské vztahy.“
- Čtěte dětem. „Prokázalo se, že když dětem od raného dětství pravidelně čtete, mají menší riziko neurodegenerativních onemocnění v budoucnosti. Pohádky z magnetofonu nefungují.“
- Nenálepkujte. „Setkávám se stále častěji s tím, že lidé mají tendenci o dítěti, které je živější nebo trochu problémové, tvrdit, že má ADHD, nebo o smutném člověku, že trpí depresemi. Je to zbytečné zahrávání si se závažnými diagnózami. Je to podobné, jako kdybychom dítěti, které se chová nestandardně, řekli, že je diabetik.“
- Správný přístup k motivaci. „Motivace není spojená s dosažením činnosti, ale s jejím dosahováním. Jestliže si s dítětem sednete k učení, jste na něj nepříjemní nebo na něj zvyšujete hlas a na konci mu řeknete, že je šikovné a dáte mu bonbon, je to špatně. Příště si dítě opět vzpomene hlavně na to, jak to bylo nepříjemné, než odměnu dostalo.“
- Nereagujte na známky. „Známka je vždy souběhem toho, jaké dítě je – rodiče ho znají, jak se připravovalo – za to zodpovídá rodič a toho, jaký je učitel. Ve chvíli, kdy jako rodič vím, že ta známka je souborem tolika faktorů, přičemž o většině musím vědět, nemůže mě to překvapit. Když se zaměřuji jenom na známky, dávám dítěti najevo, že o něm nic nevím a nezajímám se. Rodiči by mělo jít o snahu, a tu ocenit.“
- Pozor na nálady. „Duševní stav dítěte je do značné míry ovlivněn duševním stavem rodiče. Když jsou v nepohodě, bude i jejich potomek. Máme obrovskou moc ovládat pocity dítěte. Proto bychom jako rodiče o sebe měli pečovat. Děti jsou naším odrazem. Jestli se nám nelíbí chování našich dětí, měli bychom začít u sebe.“
- Nejdůležitější je čas. „Travte čas se svými dětmi. Efektivně a osobně. Daleko lepší než dítě vozit po nejrůznějších kroužcích, zajišťovat prestižní školy a tak dále, je prožít úplně obyčejné dětství s rodičem, který je v pohodě. To je ten nejlepší základ do života.“
- Fyzické tresty jsou tabu. „Často se mě jako soudního znalce ptali, zda dostávat na zadek jednou denně je horší než třikrát týdně a zda je to horší rukou nebo páskem. Jsou to samozřejmě absurdní otázky, protože jakékoliv fyzické tresty jsou nepřijatelné. Na fyzický trest reaguje organismus jako na formu ohrožení a jakýkoliv zvýšený stres ve výchově, který se opakuje, vede k tomu, že se naše chování a vývoj mozku mění. Dítě je třeba celoživotně zvýšeně úzkostné a depresivní.“
- Pocit viny není výchovný. „Je nutné, aby dítě vědělo, že věci něco stojí a že je potřeba si je vydělat. Nicméně to, že ‚to něco stálo‘ by nemělo být prostředkem trestání. Třeba předhazování, že zničilo drahou věc nebo nechce chodit na zaplacený kroužek. Rodiče takto ovlivňují děti pocitem viny, a to není dobrý způsob výchovy.“
Jako mladou matku mi nikdy nenapadlo, že budou muset jednou moje děti klečet za trest. Někdy kolem desátého roku se kluk začal vzpouzet a přestával poslouchat doma i ve škole. Nějaká nařízení nerespektoval až mi kamarádka řekla nech ho za trest klečet a uvidíš jak se bude stydět. Také to tak dopadlo, nejprve protestoval, že klečet nebude, když dostal rukou minimálně 10 na holou, tak s prosíkem, že bude klečet a docela to zabralo, protože měl hlavně strach, aby se to nikdo nedozvěděl, že musel klečet. Ještě se to několikrát opakovalo a kluk se docela dal do hromady.
když jsem dceři pohrozila výpraskem, jen se zeptala ,jak má klečet ,.
A opakovalo se to vždy celé, jako že si klekl až když dostal přes holou?
Excelentní dětský psycholog zemřel. „Byl to strážce dětských duší,“ říkají osobnosti k náhlé prof Ptáčkově smrti
Lítost vyjádřila také současná zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. „Profesor Radek Ptáček byl velkým zastáncem mnoha důležitých změn na poli lidských práv a ochrany zejména té nejzranitelnější části naší společnosti. Byl mi dlouholetou oporou v tématu nepřijatelnosti fyzických trestů na dětech. Spolupracovali jsme úzce na změnách systému péče o ohrožené děti,“ uvedla Laurenčíková a dodala, že svými výzkumy a veřejnými přednáškami patřil mezi klíčové hybatele potřebných změn
Radek Ptáček byl profesorem lékařské psychologie, klinickým psychologem a psychoterapeutem. Působil na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy či na University of New York in Prague. Zabýval se psychologií dítěte, věnoval se vzdělávání lékařů, soudců a sociálních pracovníků, publikoval, vystupoval často v médiích.
V jednom z posledních rozhovorů pro vydavatelství Economia zmínil, že pro lidské zdraví je samota kritická. Hovořil o rozvodech a dopadech na lidskou psychiku i psychiku dětí. „Dítě má základní potřebu mít vztah s oběma rodiči. Pokud se jeden snaží vymazat mu toho druhého z hlavy, zlomí ho a zničí mu celý život,“ uvedl profesor klinické psychologie Radek Ptáček pro DVTV a dodal: „Začíná se stávat sociálně nenormální být s partnerem dlouho šťastný. Rozvod je ale trauma, které vede ke zvýšené míře duševních poruch, poruch ve vztazích, nižší životní úspěšnosti a i předčasné smrti.“
Velká tragedie ne jen pro dětskou pychologii, ale i pro konkretní lidi, kterým pomohl. Pan profesor byl nejen skvělý profesionál, ale i velmi sympatický a hlavně empatický člověk. Možná právě ta empatie, které bylo moc a přerostla mu jaksi přes hlavu nebo-li vlastní prožívání osudů druhých a nejen dětí, mohla být příčinou jeho odchodu.
sebevražda?
Nevím, nechci spekulovat. Ale přirozená smrt to s největší pravděpodobností nebyla.
dobrý den,
můžu se zeptat jak donutíte dítě klečet aniž by neprotestovalo a klečelo ?
Když dostaneme doma trest tak ho musíme udělat, pokud bych protestovala nebo se nato vykašlala,dostala bych přidáno a k tomu třeba nářez. Naštěstí jsem dostala jenom 2x v životě, větší zlobidlo je ségra
Dnes jsem sedmnáctiletý středoškolák, ale do patnácti let u nás platilo, že pokud byl trest tak se většinou muselo klečet v koutě u okna s rucemi za zády. Pamatuji, že jsem někdy ve třinácti protestoval, že klečet nebudu, tak to proběhlo docela velmi rychle. Tak rychle jak mi táta sundal kalhoty a trenky jsem ani nečekal a pak pravítkem co leželo na stole jsem dostal přes zadek, že jsem si to příště rozmyslel a jak jsem byl nahatej tak jsem musel klečet a ještě mít předpažené ruce. Jindy jsem byl oblečený a ruce za zády.
takže mám klukovi pohrozit řemenem na holou , ač je mi to proti srsti ,zkusím to.
A jak to dopadlo, klečel váš chlapec?
Zatím nebylo ho po těchto vovích informací třeba trestat,
Na mě stačil přísný pohled a vědomí vždy připraveného řemene. Stačilo ukázat a už jsem věděl co mám dělat.
Reklama
Dle mého názoru je klečení dětí v koutě děsně ponižující. Moje děti tento trest za celých patnáct let ještě nedostaly a myslím, že již nedostanou a vždy jsme dobře vycházeli a nikdy neměli žádný problém.
- Odpovědět
Pošli odkaz