Smíření se smrtí
Se smrtí se nelze smířit. To smrt nás smiřuje s životem.
Mě umřela kočička, před necelým měsícem, a pořád jsem se s tím nesmirila. Prostě to nejde. Jeden den jsem v pohodě, a druhý celý probrečím.
Potom mi před 3 letma odešla kamarádka,která skočila pod vlak, a s tím jsem se už smířila, ale pořád to trochu bolí.. Já jsem ještě nepřemýšlela že jednou umřu, vím že to v blízké době nebude :)
Jsou to minulé životy to mi...něčeho, o čem se přou miliony lidí po tisíce let.
někoho je velmi těžké......tak tohle je přesně můj případ.
od přirozeného strachu ze smrti v dětství jsem se dostala k uspokojení v tom, že smrtí nic nekončí. S tím se mi žilo docela dobře do doby, než jsem si sama přála odejít, umřít, v tu chvíli jsem si uvědomila, jak nemám kam, jak není úniku a jestli budu existovat i po smrti...tak jsem prostě v pasti. Nemám volbu. Jednou tu jsem a nemůžu nebýt a to mě docela ničí. Skutečně. Ta vize, že v nějaké formě tu budu stále a že si neodpočinu ani po fyzické smrti, mě deptá. Přála bych si, aby po smrti můj život nepokračoval, aby zaniklo mé vědomí. Abych nebyla. Bohužel, tohle není tak úplně v mé vědomé moci. ale dost možná se na to po smrti můžu koukat jinak a trápit mě to nebude...
Smrt je definitivum a s tím...někoho je velmi těžké smířit se s tím, že smrtí nic nekončí.
Smrt je definitivum a s tím se nemůžou smířit lidé a proto si vymysleli Boha, životy po životě, reinkarnaci a jiné pohádky.
Martine, já se domnívám, že to není z minulých životů jako takových. Zastávám teorii tzv. biologické stopy - tyto dojmy máme v sobě skryté jako genetické dědictví po svých vlastních předcích. Objevují se i opakovaně v našich snech, dokážou být i dost silné a přeskakují třeba i několik generací, takže nechápeme přímou souvislost a logiku těchto útržků "paměti".
Samozřejmě že i po smrti...No právě. Je to téměř nekonečné, už nechci!
Pro nv: Myslím, že...mě spíš děsí, že po smrti to pokračuje dál...
Pro nv: Myslím, že většina lidí to právě nepovažuje za "jednoduché" a spíš si přeje, aby to nějak pokračovalo. Ten náhlý a nevratný konec ("jako když se vypne počítač") je děsí.
po smrti nic nekončí. jo, kdyby to bylo tak jednoduché, umřít a pak by nebylo nic.
Buddhisté to ovšem vidí...buddhismus je náboženství bez Boha.
Buddhisté to ovšem vidí jinak.
Láďo - to nebylo tak, že... neni mozne byt sbohem bez jezise on je cestou k otci
smrt je jenom hluboky spanek, ale pokud Ondro zijes, muzes jeste nekomu pomoct a nekoho potesit. Muzes mit peknou rodinu a nekomu dat zivot. Nevzdavej to
smrt je jenom hluboky spanek, ale pokud Ondro zijes, muzes jeste nekomu pomoct a nekoho potesit. Muzes mit peknou rodinu a nekomu dat zivot. Nevzdavej to
Pokud by ale takovych Ondru bylo dost, a byli ochotni slouzit do roztrhani tela jeste i zadarmo, teoreticky by to byla dobra sance na vyrazne rozpoctove uspory a usetreni prostredku danovych poplatniku.
Paklize by takovi sasci nebyli vice nez vyvazeni ruznymi sibry, kteri by naopak chteli, aby jim samotnym jejich vlast a danovy poplatnik slouzili az do roztrhani.
Bojim se, ze na kazdeho Ondru pripada nejmene tucet Smetku, Sloufu, Kozenych, Grosu, Fenclu, Macku, Cermaku, Tykacu ci Trubeliku.
Je mi 16 let a už rok jsem...Tak tohle je v Tvém věku celkem běžné. Nic neobvyklého. Akorát že ne každý se s těmito svými pocity a tužbami svěří.
Aspoň už víš, jakým způsobem jsou motivovaní všichni ti sebevražední atentátníci - a taky, proč je tvůj věk ideální pro vojáky a bojovníky libovolného hnutí.
Stačí vhodná ideologická/náboženská indoktrinace a rázem je na světě další hrdina/mučedník za tu Jedinou Správnou/Svatou Věc.
Jestli toto své životní období ve zdraví přežiješ, časem se to spraví samo. Držím všechny palce co mám, aby se ti to povedlo.
Hodně štěstí - budeš ho zatraceně potřebovat!
Je mi 16 let a už rok jsem...že nevíš o čem píšeš. Jsi naivní.
Stále si lámu hlavu nad těmi rusy a ukrajinci, že bojují s vědomím, že mohou kdykoliv zemřít pěkně škaredou smrtí. Já prostě ty války a to, že ti chlapi do toho jdou, nechápu.
- Odpovědět
Pošli odkaz