Proč se děti bojí tmy?
Oči většiny lidí se pro vidění ve tmě přizpůsobí v dost krátkém čase. Některé děti, které za světla nemají žádné problémy se zrakem, nicméně mohou mít obtíže s viděním ve tmě i poté, co doba přizpůsobování očí již uplynula.
Lékaři z Gartnavel General Hospital ve skotském městě Glasgow podrobně popsali v posledním vydání odborného časopisu British Medical Journal dva případy trvalé a vrozené slepoty dítěte za noční tmy.
Jedno tříleté děvčátko přivedli k lékařům rodiče poté, co si toto dítě stále stěžovalo, že ve tmě vůbec nevidí. Děvčátko špatně usínalo a v noci nechtělo vycházet ze svého pokoje, přestože se ze tmy chtělo dostat na světlo.
Druhé děvčátko, kterému byly dva roky, často padalo, vráželo do věcí a také nevidělo ve tmě. V noci se s pláčem budilo, do ložnice rodičů však nepřišlo. Rovněž bylo lekavé a bálo se stínů.
Lékaři dospěli k závěru, že v jeho rodině jsou problémy se zrakem, a to včetně slepoty ve tmě.
Když děvčátko dostalo baterku, s níž bylo s to chodit v noci, a do jeho pokoje začalo svítilo světlo, obtíže ustaly.
Vedoucí vědeckého glasgowského vědeckého týmu Gordon Dutton tvrdí, že je třeba dozvědět se všechny podrobnosti, jestliže se dítě bojí tmy, zejména tehdy, jestliže někdo z rodiny má problémy se zrakem.
Zdroj: ČTK
Komentáře
Radko, to co tu pises - je sice pekne, zes to takhle zaridila se svym synem, jenze timhle zpusobem to nevyresis. On se musi naucit ten strach prekonat, jinak se s tim nikdy nevyrovna. Ver mi, znam to. Sama jsem ten strach zazivala jako mala, pak byl nekolik let vcelku pokoj a pak se mi to po jiste udalosti vratilo. Dodnes se bojim, ale zlepsilo se to potom, co jsem s tim zacala bojovat a jediny zpusob, jak bojovat, je postavit se tomu. Vim, ze u maleho ditete se to resi hur, ale tim, ze budes spat s nim, tim ten problem jen odsouvas.
A nejen děti se bojí tmy, bojí se i dospělí a nezávisle na tom, jak dobře vidí. Naopak vidět takové neostré obrysy, tušit pootevřené dveře můžou být mnohem děsivější než nevidět nic.
Spíš bych to spojovala s fantazií, ne se zrakem.
Dnes je to iracionální strach, ale vychází z minulosti, kdy pro člověka bylo výhodné se tmě vyhýbat, protože ve tmě byl bezbranný.
Moje domněnka.
Stejný vliv měla i moje vlastní četba - uměl jsem číst už před pátým rokem, takže mě děsil třeba i takový vodník z Podskalí, který podle pověsti chodil v noci po ulicích a se svým šklebivým úsměvem a vytřeštěnýma očima se rád díval lidem do oken; kam se podíval, tam vždycky někdo umřel... (O bludičkách a vodnících, autor neznámý.)
Na záchod bych za tmy také nikdy sám nešel - ačkoliv jsme bydleli v hezkém prostorném domě, záchod byl na jeho severním okraji u půdy, kam se muselo projít tmavou chodbičkou, kde už nebyly byty, ale jen pavlač a neosvětlený dvůr. "Tam, kde penězoměnci provozovali své nečisté řemeslo, objevuje se občas duch jednoho z nich nebo je možno slyšet jakési tajemné kovové zvuky, zvláště v severním křídle domu." (Julius Košnář: Staropražské pověsti a legendy.)
Ve vedlejší, neobývané místnosti jen s malým oknem, stála prastará mahagonová skříň, vůbec nevím co v ní bylo; tam bych nešel ani s baterkou. "Když na hradě Rabí velká, černá skříň z ničeho nic počala se otřásati, když temný hluk z ní vycházel, tu zajisté brzy zemřel někdo z rodu..." (Alois Jirásek: Staré pověsti české.)
Nesmějte se dětem, ta hrůza je čirá a těžko překonatelná.
(Viz též diskusní fórum "Nyktofobie - strach ze tmy" rovněž tady na Doktorce.)
- Odpovědět
Pošli odkaz