VÁNOCE

Církev vtipně využila dřívějších pohanských slavností zimního slunovratu a změnila je na vánoce - "oslavu narozenin Ježíše Krista" (pokud tato osoba vůbec kdy žila). Něco podobného udělali komunisti s 28. říjnem - už to nebyl den vzniku ČSR, ale "den znárodnění".

tam, kde je JHVH, to urcite...Vy jehovci vůbec nechápete, co je BOŽÍ SLOVO. Tu se jedná o BOŽÍ SLOVO před Vtělením. Ježíšem se BOŽÍ SLOVO stalo až po Vtělení, což vlastně o vánocích slavíme.

tam, kde je JHVH, to urcite neni Jezis, nebot hebrejsky se pise uplne jinak a v prekladu znamena "JHVH je zachrana", protoze ucil o svem Otci, ze lidi zachrani...

kdo to tady vylejva zbytky...Někomu se asi nebude líbit mé tapetování. Rozhodl jsem se však, že to okopčím postupně všechny komentáře k těm antifonám, Tyto současné komentáře jsou ze stránek farnosti Cheb. Asi tak před sedmi lety, tehdy ještě nevěda kopčit opisoval jiné, kratší. Takže ta na dnešní den:

O Adonái et Dux domus Israel, qui Móysi in igne flamm? rubi apparuísti, et ei in Sina legem dedísti: veni ad rediméndum nos in brácchio exténto.

Ó Adonai, který vedeš Izraelův dům, ty ses ukázal Mojžíšovi v plameni
hořícího keře a dals mu na Sinaji zákon: přijď a zachraň nás svou
mocnou pravicí.

( Jen se mi nelíbí začátek překladu, doslova je Ó Adonai a Kníže domu Izraele..

V nových liturgických textech je to ještě horší, tam je Ó Adonai přeloženo "Hospodine), což to vše poněkud kazí. Židé totiž používají slovo Adonai - Pán tam, kde je v Bibli tetragrammaton Božího jména JHVH, Antifona tu oslavuje Ježíše, jak jako Boží Slovo promlouvá k Mojžíšovi z hořícího keře na hoře Sinaj.)

Adonai, hebrejské slovo znamenající „Pán“, je titul, kterým Ţidé označovali Boha, neboť z úcty nechtěli
vyslovovat jeho pravé jméno. V šesté kapitole knihy Exodu čteme, ţe Hospodin nezjevil jméno Adonai
Abrahámovi, Izákovi a Jakubovi1
; poprvé tak učinil Mojţíšovi v plameni hořícího keře. Jiţ první slova
antifony, podobně jako její věta „ty ses ukázal v plameni hořícího keře“2
oznamují obsah dnešní antifony:
modlitba v sobě shrnuje události povolání Mojţíše, vyjití Izraele z Egypta a jeho putování pouští.
Tomu odpovídá i pokračování textu: „dals mu na Sinaji zákon“. Bůh vyvedl lid z Egyptského zajetí a
na posvátné hoře mu daroval zákon ţivota.
Adonai je nazván tím, kdo „vede Izraelův dům“. Tento výraz upomíná na vyjití z Egypta, kde Hospodin
provázel vyvolený národ v oblakovém a ohňovém sloupu3
. Moţná také na tuto událost naráţí i prosba
„zachraň nás svou mocnou pravicí“, neboť po přejití Rudého moře Mojţíš zpíval: „Tys vztáhl pravici a
země pohltila [faraonovy vozy a jeho vojsko], tvá milost vedla lid, jejţ jsi vykoupil, tvá síla jej vedla
k tvému svatému příbytku“4
.
Můţeme se ptát, proč antifona zmiňuje události exodu. Mluví vůbec o Kristu? Odpověď je kladná, neboť
raná křesťanská tradice připisovala starozákonní zjevení právě druhé boţské osobě. Toto přesvědčení se
opírá o skutečnost, ţe Bůh se zjevoval skrze slova a druhá boţská osoba je Slovo Otce. Spolu s touto
tradicí tedy můţeme vzývat Krista jako osvoboditele Izraelského národa a volat, aby i nás vykoupil
z hříchu a dal nám zákon ţivota.

Ex 6,2-3.
2 Odkazuje na Ex 3,2. Latinský text je doslovně převzat ze Štěpánovy obhajoby, Sk 7,30.
3
Srov. Ex 13,21-22.
4
Ex 15,12-13.

kdo to tady vylejva zbytky rozumu na lidi ?

Děkan a vlastenci...

Saturnálie (latinsky...Ty saturnálie mne až tak moc nezajímají, ale dovedu si představit, že v těch dnech, kdy hřích v jejich okolí triumfoval, se o to asi víc usilovně modlili. I když se o těch ó antifonách zmiňuje až Boetius, tak jsou asi o hodně starší. První se užívá dnes, první den bývalých pohanských saturnálií:

O Sapiéntia, qu? ex ore Altíssimi prodísti, attíngens a fine usque ad finem, fórtiter suavitérque dispónens ómnia: veni ad docéndum nos viam prudénti?.

Ó Moudrosti, tys vyšla z úst Nejvyššího a od počátku do konce pronikáš všechno,
celý svět mocně a líbezně řídíš: přijď a nauč nás cestě rozumnosti.
* * *
Hledání moudrosti bylo společné všem starověkým kulturám Blízkého východu. V
Izraelském národě se po návratu z Babylonského zajetí objevuje myšlenka, ţe
moudrost je něčím víc, neţ lidská vlastnost nebo Boţí dar člověku. Moudrost začíná
být zosobňována jako někdo, kdo existuje od věků1
, stál Bohu po boku při
stvořením světa2
, řídí vesmír3
, zajišťuje lidem spásu4
.
Dnešní antifona jde ve stopách Nového zákona5
i pozdější teologie, kdyţ tuto Moudrost identifikuje
s Jeţíšem Kristem. On je Moudrost, kterou zvěstují starozákonní spisy.
Text antifony nejprve říká, ţe Moudrost „vyšla z úst Nejvyššího“. Tato citace z knihy Sirachovcovy6
se
vztahuje ke slovu, jímţ Hospodin stvořil svět, jak čteme v 1. knize Mojţíšově: „Bůh řekl…“ a stalo se7
.
Svět byl stvořen Boţím slovem a je-li Kristus Slovo Otce, potom všechno, co existuje, bylo stvořeno
skrze něho.

Antifona pokračuje slovy: „Od počátku do konce pronikáš všechno, celý svět mocně a líbezně řídíš.“ V
latinském textu se jedná o doslovnou citaci z knihy Moudrosti8
. Moudrost je vykreslena jako ta, která se
rozprostírá od jednoho konce světa k druhému a všechno řídí. Kristus není jen ten, kdo byl přítomen při
stvoření světa. I nadále proniká celý vesmír a vede ho svou líbeznou mocí.
Poslední výzva – „nauč nás cestě rozumnosti“ – pochází z knihy Přísloví: v deváté kapitole zve Moudrost
všechny k prostřenému stolu a volá: „Zanechte hlouposti a budete ţít, choďte zpříma po cestě rozumu.“9
.
V antifoně ţádáme Jeţíše – vtělenou Moudrost Boţí – aby nás on sám naučil této cestě.
První adventní antifona tedy ukazuje na úlohu druhé boţské osoby při stvoření světa – všechno, co
existuje, je stvořeno skrze Krista – i v průběhu jeho dějin: Bůh svůj svět neopouští, nýbrţ skrze Krista jej
nadále vede a řídí.

1
Přís 8,22-26.
2
Přís 8,27-31.
3 Moud 8,1.
4 Moud 9,18.
5
Srov. 1Kor 1,24.
6
Sir 24,3a.
7 Gen 1,3.6.9.11.14.20.22.24.26.
8 Moud 8,1.
9
Přís 9,6. Viz vv.1-6.

To je jenom na Moravě. V...Tak jsem se dnes konečně zasmála

Ano vím kdo je Děkan .......To je jenom na Moravě. V Čechách se ta funkce jmenuje (okrskový) vikář. Z latinského vicarius foraneus. V Čechách je děkan pouze čestný titul. Buď vede farnost, která má čestný titul děkanství a z toho důvodu není farář ale je děkan, nebo to má uděleno jako čestný titul pro svou osobu a v tom případě je to osobní děkan. To se moc nezamlouvalo našemu spirituálovi v semináři. Říkal, že jak vypadá osobní děkan ví, že už jich pár viděl, jen by ho zajímalo, jak vypadá nákladní děkan.

doprčic ... zas to tu skáče duplikátně :-/

Před mnoha lety jsem chodila...Ano vím kdo je Děkan .... Děkan je takový cca jakoby šéf na okrese. Ale ten šéf jen obrazný, není to fakticky nic nadřazeného. O kraji se hovoří jako o Diecézi.

Rose, inu slav si či neslav Vánoce jak je libo a hlavně at' jsi spokojená, ju? To je asi to hlavní. Jak se zpívá v jedné písničce "Jaký si to uděláš, takový to máš" Já např. taky nebudu kolem toho křepčit, jsem singl a dospělý už dávno takže se objedu bez nějakých věcí, nebo si je zajistím jinak. Např. cukroví rozhodně píct nebudu, stejně nemám na čem a v čem ... ale už mám slíbeno a napečeno od jedné milé dámy. Pokud by nebylo, těch pár druhů si nakoupím i v marketu :-) No, a je vymalováno s pečením raz dva. Domácí výzdobu neřeším vůbec a toho kapříka si koupím at' Vánoce jsou či nejsou, protože ho mám moc rád - a ošidit se nenechci nechat. Jindy živou rybu neseženu takže aspoň takto jednou za rok. A mraženou z marketu nechci - to už není ono jak je to dlouze přemražené a nekvalitně vyčištěné. :-( radši si udělám sám podle sebe a čerstvě. No a náboženské slavnosti v televizi snad nejsou dle tebe nic pohanského ... nebo ano?

Takže já opravdu mám čisté svědomí s tím že nic nemravného nečiním, ba že ani neslavuji jiné božstvo.

Před mnoha lety jsem chodila...Ano vím kdo je Děkan .... Děkan je takový cca jakoby šéf na okrese. Ale ten šéf jen obrazný, není to fakticky nic nadřazeného. O kraji se hovoří jako o Diecézi.

jde o to,jak jse byli od...a k čemu je vést? Nějak tomu nerozumím.

máš jedno každý slaví co...jde o to,jak jse byli od rodičů zvyknutí.Nemusí se to se vším přehánět,ale hlavně už kvůli dětem je k tomu vést.

Saturnálie (latinsky saturnalia) byly významné svátky ve starověkém Římě k poctě boha Saturna, obdoba řeckých Kronií. Původně byly slaveny jako jednodenní 17. prosince, postupně se protahovaly na pět i více dní, během nichž ustal provoz státních úřadů, škol a běžný život vůbec. Byly spojeny se všeobecným veselím, hostinami, tolerovanou nevázaností a nekázní, vzájemným obdarováváním se a zejména s dočasným uvolněním sociálních rolí, takže např. otroci byli pokládáni za svobodné a v domě svých pánů měli stejná práva jako oni. Podle některých názorů byly saturnálie v křesťanské době přetransformovány do oslavy Vánoc.

V tomto dni byl oslavován římský bůh Saturnus. Na začátku a na konci dne se zmíněnému bohu obětovaly oběti. Nejprve se tento svátek slavil jeden den 17. prosince, později - po roce 45 po Kr. - se oslavy rozšířily a trvaly od 17. do 23. prosince. Všechny veřejné budovy byly v těchto dnech uzavřené, pořádaly se bohaté hostiny a bylo zvykem vzájemně se obdarovávat. V hojné míře se popíjelo víno a při bujarých oslavách byl volen tzv. "rex bibendi = král popíjení". Nejzajímavější však bylo postavení otroků, kteří se pro tento den stávali rovnými se svými pány nebo si dokonce role vyměnili a byli od svého pána obsluhováni. Dnes se Saturnálie slaví na některých německých vysokých školách, kdy si v předvánočním čase studenti vymění role se svými kantory.

spise to slavi pro to, ze pohane slavili zrozeni slince a kdyz rimanem Konstantinem bylo krestanstvi smichanem s pohanstvi a pohane si chteli nechat sve sv atky, hodilo se na ten svatek krestanske jmeno a hura pokracujeme v modlarstvi!!!

"slaveni zadnych...Před mnoha lety jsem chodila do náboženství. Vyučující náboženství (katolické - hodnost děkan - nadřízený několika farností) nám tvrdil toto:

-Dříve lidé nevěděli, kdo se kdy narodil, nebyli úředníci, kteří by vedli matriky. Proto je zcela přirozené, že si nikdo nepamatoval, kdo se kdy narodil. Vzhledem k tomu, že se každoročně slavil zimní slunovrat, rozhodli se tehdejší církevní honostáři slavit narození Krista o zimním slunovratu -

"slaveni zadnych...To máš marné, Jehovisti jsou magoři s výskytem nula nula nic v populaci a každý soudný člověk si o nich myslí své. Prostě skupina fanatiků, kteří si žijí svým životem.
Je to jejich věc, jejich život a přesvědčení, ale stavit život na takových kravinách je fakt něco.
A nakonec stejně přijde smrt a je to vlastně úplně jedno.

Já jsem třeba dodnes nepochopil, proč lidé tak strašně touží po nějakém věčném životě.

A co se týká původného tématu, nejsem křesťan, takže tento rozměr vánoc jde mimo mě a poslední dobou úspěšně odolávám i tomu komerčnímu rozměru. Pržrat se mohu s odpuštěním kdykoliv během roku a radost dárkem mohu udělat taky kdykoliv.
A nejhorší je ten sentiment, který je nám vnucovaný, jak nikdo nemá být o Vánocích sám. Jasně, během roku ať někde chcípá a o vánocích, na pár dnů to mý být najednou jiné.

"slaveni zadnych narozenin neni pro krestana prijatelne"

No to je mi teda záhada ... jakto že teda všichni Křest'ané slaví? Jinak at' je to jakéhochce původu, nic špatného či protibiblického to není ... čili to nikoho neuráží - a to je to hlavní, ne? Dnes je to jen připomínka dotyčného a že vlastně má další rok života za ssebou/před ssebou.

Jinak Vánocema si Křest'ané připomínají narození Krista, nikdo nic o žádném bohu slunce ani nehlesne ... ba o tom nikdo ani málem neví. Já jsem taky nevěděl. Jinak na každý datum najdeš nějakou nebiblickou či protibiblickou paralelu .... to přeci nebudeme dělat, a proč bychom to měli dělat. Slunovrat (jako takový) v dnešní době přeci vůbec neslavíme. Dřív slavili kdeco, no dříve věřili v kdeco, uctívaly kdeco, měli šamany a čaroděje od dob Pračlověka. Dnes přeci už nic takového neděláme a slavíme jiné věci :-) Např. zrovna to narození Krista, či narozenin blízkého člověka nebo jiné jakékoliv slavnosti at' je to křest, svatba, nebo naopak pohřeb .... pořád se něco slaví a vše jsou nějaké rituály. Je to ale přirozené. Vem si, např. taková Kána Galilejská bylo zrovna slavení svatby, dokonce tam byl Ježíš i Marie ... kdyby vadilo, asi by tam nebyl a hněval se. Poslední večeře byla oslava 2-násobná, slavili pokud vím i obřezávání .... a další jiné všemožné věci. Takže nevidím problém oslavovat každoročně narození kohokoliv, kor Krista - Boha. Slavnosti a slavení nic protibiblického není pokud není náplní oslavovat něco tzv.ujetého - to bych chápal. Ale to by byl jen hřích nic víc.

slaveni zadnych narozenin neni pro krestana prijatelne, je to pohansky zvyk. Hle co pise jedna kniha
křesťané v prvním století Ježíšovy narozeniny neslavili. Ježíšovi učedníci pravděpodobně věděli, že oslavy narozenin jsou spojeny s pověrami. Například mnoho Řeků a Římanů ve starověku věřilo, že při narození člověka je přítomen nějaký duch, který pak toho člověka po celý život chrání. „Tento duch měl mystický vztah k bohu, o jehož narozeninách se dotyčný člověk narodil,“ říká kniha The Lore of Birthdays (Lidová tradice narozenin)