MANŽELSKÁ PORADNA

Irko, proč pátráš? Chápu, že chceš vědět, ale měla bys taky vědět, že čím víc toho budeš znát, tím víc se tím budeš v mysli zaobírat a trápit se. Už teď o tom dost přemýšlíš, protože jeho lepší náladu připisuješ jí. Pak to bude opravdu o nervech. Prožila jsem to taky, nevymýším si. Proto jsem Ti psala a doporučovala různé aktivity mezi lidmi. Nikdo Ti nemůže pomoct, můžeme jen napsat svoji zkušenost, ale ty se různí, jak sama vidíš a je to pochopitelné. Každý jsme jiný a stejnou situaci každý prožívá jinak. Jen Ty víš, jaké jsou okolnosti, proč jste tam kde jste a jakou máš představu do budoucna. Vzhledem k tomu, že budoucnost neznáme, je dobré žít přítomností. Všechno co budeš dělat, dělej hlavně pro sebe. Když Ty budeš v pohodě, odrazí se to kolem Tebe. Za tím si stojím. Všimla sis někdy, jak se rychle šíří špatná nálada ? Tak proč nezkusit šířit dobrou náladu? To je těžší, protože ji sama musíš nejdříve mít. Vyhledáváš radši nabručené lidi, nebo jsi ráda ve společnosti veselých lidí? Je jen na Tobě, jak budeš žít dál. Máš asi fajn chlapa a taky to asi nebude žádný bačkora. Dokonalý nejsme nikdo i zamilovat se můžeš, ani nevíš jak. Pamatuješ ještě jaké to je být zamilovaná?

32 a je to tady.Zažila jsem to na vlastní kůži.Bohužel.Takže to nebylo podsouvání mého názoru,ale bohužel realita vyplývající z mé vlastní zkušenosti.A že Irka se musí snažit být v pohodě,tak to si dovolím napsat,že jsou to jenom blbý kecy.S vědomím,nebo podezřením,nebo dokonce jistotou a to je jedno jak to je, v pohodě NIKDY žena nemůže být a taky nebude i když se jakkoliv bude snažit.Bude na nervy celou to dobu krize.24 hodin denně!!Je to strašné ale je to bohužel tak.Ano hrát ten klid může,usmívat se a tvářit se mile a spokojeně,ale uvnitř bude na nervy,nešťastná a trvale ve stresu.Tak to je ,holka zlatá.A ve skupině nebude muset cvičit brišní tanec a další aktivity,aby ji připadalo fajn jak se jí mění postava.Ta postava se jí změní díky stresu a ne břišnímu tanci.Já za ty 4 roky "díky" naši krizi jsem si vytvarovala postavu o 15 kg lehčí....A nepotřebovala jsem k tomu ani břišní tanec,ani Tai-chi.Tyto aktivity absolutne neodsuzuji,právě naopak,ALE když žena zjistí,že její muž má milenku,nebo má jenom podezření,tak na tyto aktivity nemá absolutně náladu a když se k tomu přinutí,tak jí to stejně radost nepřinese.Jenom malé odreagování.Taky to píši z vlastní zkušenosti.Během naší 4 leté krize jsem se nutila civčit aerobik.Už tím,že jsem se nutila,to nebylo ono.Člověk má tyto záliby dělat s radostí a ne z donucení.
Irko,já vím,že to co píšu je kruté,ale bohužel je to tak.Já ti v tomto případě nebudu radit bříšní tance a Tai-chi ale přát nebetyčnou trpělivost a ocelové nervy.Bude to běh na dlohý trati.Spíše maraton.A taky se připrav,že budeš snášet pocit ponížení.Ale to si už psala.Já bych o tom mohla už snad napsat knížku,co všechno jsem za ty 4 roky zkusila.Bylo toho hodně a nic z toho nebylo hezké.Právě naopak.Můj příspěvek pro tebe Irko asi nebude žádná vzpruha,ale taková je bohužel realita a nechci ti mazat med kolem pusy.Takže ti Irko držím palce a přeji vítězný boj.
Na závěr ti napíšu aspoň trochu něco hezčího,že se třeba stane,že ten tvůj dostane brzy rozum a rychle se k tobě vrátí a nebudeš muset trpět 4 roky ,jako já.Moc abych ti to přála.

přemýšlela jsem o tom a já vlastně nevím, co je to mít rád sám sebe!

Děkuji moc za Vaše povzbuzení jak se změnit a chovat. Zatím jsem si víceméně hrála ne na herečku ale na detektiva a vede se mi to skvěle, jestli se mi povede tak skvěle i ta herečka tak na 99,99% uspěju! :o) - moc mě totiž zranuje jak mi lže a dělá ze mě hlupačku. Vždycky zjistím opak než co mi řekl. Je to velmi ponižující. Zkusila jsem se včera už bavit a žertovat. I on byl lepší, jenže si myslím, že to bylo tím, že byl u té druhé, chodím ráno z domova v 5,05 a dcera říkla že vstávala na nultou hodinu už v 5,30 a nebyl doma! - bude to kruté, dělat ze sebe blba ale zkusím to ustát. Naco se rozvádět?! všichni budou dřív či později stejní a my už spolu něco zažili a jinak máme hezký život. Děláme výlety, dovolené, chodíme na kulturu..... prostě až na tu domnělou milenku je téměř dokonalej.

Je velice důležité a podle mě podstatné, jestli milenku má,nebo nemá!Jestli ji má,tak to je,paradoxně ten lepší případ,protože je naděje,že se vyřádí,zamilovanost ho s největší jistotou přejde a ještě se s velkou pravděpodobností a láskou k Irce vrátí,co ji moc přeji. Ale jestli se k ní chová tak jak Irka popsala,protože ji už přestal sám o sobě milovat,tak to je v háji a je tady riziko a taky velká pravděpodobnost,že cesta zpět není.Takže existence nebo neexistence milenky je tady podle mě podstatná,jestli se ti to líbí nebo ne!A já Irce přeji,i když to vyzní ošklivě,aby její muž milenku měl,ale aby z toho vztahu co nejdříve vystřízlivěl a co nejdříve se k Irce vrátil.Aby nemusela čekat 4 roky,jako já.V takové situaci žít 4 roky,to je jako 40 let.Hrozně se to vleče,když člověk není spokojený a navíc nemá jistotu,jestli to dopadne dobře.
32 tak jak přemýšlíš na konci tvého příspěvku,tak to je sice hezké,ale tak by museli přemýšlet absolutně všichni, ab to fungovalo,ale tak všichni bohužel nepřemýšlej,takže to nefunguje a fungovat nebude,až na pár ojedinělých a vzácných případů.A těch je jak pár kapek v moři a ty svět,ani vztahy nezmění.Bohužel.Ale čte se to hezky.

Milá M, je hezké, že je Ti líto..., ale o zkoumání jestli má nebo nemá milenku, o tom nebyla řeč a je to zcela zbytečné se tím zabývat a někomu podsouvat svůj názor. Jestli Irka chce něco změnit, musí se snažit být v pohodě. Na nevěru jsou tady jiná témata. Jsem ráda, že se mnou jinak souhlasíš a jsem ráda, že jsi potvrdila, že těžkou situaci lze změnit. Možná se nám Irka i 26 ozvou, jak se jim daří. Měly by se taky vyhýbat negativně působícím lidem. To vždycky nejde, tak opět s úsměvem co nejdříve pryč. Po nějaké době se změní i "svět" kolem. Je dobré si všímat a uvědomovat si každou změnu. A nenadávat si, když se něco nepodaří, příště to půjde líp. Pak mám otázku. Četla jsem, když nemáš ráda sama sebe, jak můžeš chtít, aby Tě měl rád někdo jiný? Máte se rády?

je mi to líto, ale musím ti napsat,že tvůj muž má na 99,99% milenku a je jasný,že ti to nebude přiznávat.samozřejmě zapírá.jestli ho chceš,tak musíš udělat to co radí 32.zatnout zuby,být hrozně milá,hodná a pořád se usmívat.pozor! ne ironicky,ale mile.ale hlavně tě musím upozornit,že to není divadlo jak to nazvala 32 na několik dní,ale na hodně,hodně dlouhou dobu.takže si připrav zásobu trpělivost a nervů,jestli chceš něčeho dosáhnout.budeš si připadat,jako debil,jak trefně napsala32.je to fakt pravda.vlastní zkušenost.Ale dosáhla jsem toho,že se manžel vrátil.nevím,jestli tě teď otrávím,nebo přímo šokuju,ale musím ti napsat,že mně to trvalo 4 roky. Divím se ,že jsem to vydržela.bylo to kruté,hlavně v době,když byl intenzivně zamilovaný.Nenáviděl mě a já se na něj mile usmívala.Ale pak jsem viděla,jak se postupně jeho chování nmění a já pořád hrála dál i když jsem kolikrát měla chuť brečet.aAle já se pořád dál mile usmívala,chápala a dokonce ho hladila,jakobych byla ta nejspokojenější.Ale jestli ho zpět nechceš,tak to dělej podle 32 cvičení,taky kamarádky a akce s nima,atd.a proč se nechceš rozvádět?neradím ti to,já se taky nechtěla rozvádět a někdy to u nás bylo tak těžký,že by se snad rozvedla každá.to mě jenom tak zajímá,proč neuvažuješ o rozvodu.já sama nevím,proč jsem se nerozvedla.asi proto že jsem svého muže hluboce milovala a navíc jsem asi konzervativní typ.nevím.
bože to je ale vichr.někde se právě vysypalo okno.ty,jo.

Tak Irko, zkus to, i kdyby to nebylo úplně dokonalý, jako všechno i tohle se musí trénovat. Taky si můžeš najít nějakou pohybovou aktivitu ve skupině. Tai-chi, břišní tance, aerobic, posilovnu. Pohyb je vůbec to nejlepší a taky když vidíš jak se mění Tvá postava, to je moc fajn. Taky si aspoň jednou za měsíc udělej radost a něco pěkného si kup. Nikomu /hlavně ne manželovi/ nemusíš vypravovat, kde jsi to vzala. Ať mu hlavička pracuje sama. Hlavně se usmívat, ať se Ti chce nebo ne! Třeba si budeš připadat jako debil, ale to vědomí vlastně pomůže tomu úsměvu lépe na svět. Nezapomínejte děvčata, že život je jako hra. Dobrá herečka si může vybrat roli jaká se jí líbí. Vyberte si taky, a hrajte tak, abyste byly spokojené a taky divákům aby se to líbilo....

také jsem na tom podobne jako 32 - jen jsme vdaná 18 let - rozvádet se nechci a muz též ne ale rekl mi, ze me nemá rád a dokonce me odmítá v posteli, tvrdí, že zádnou jinou nemá, ale chová se podivne... nechápu ho ...též bych se chtela zmenit ale nevím, jak ... ale je pravda - 32, ze se mracím, smutním, neodpovídám ... dle Tvé rady zkusím dnes oživnout :o)

pro 26:Máš asi dost podobný osud. Ale jsi mladší o těch mých šest ztracených let, které jsem propila a provyčítala. Neskutečně závislá, čím víc mě odmítal, tím víc jsem za ním lezla. To už nešlo ustát, chtělo to jen najít zbytky sebevědomí a začít myslet na sebe. Najdi si nějaký cíl, je jedno co to bude, přemýšlej o tom, co děláš,jak se v té které situaci cítíš, jak se tváříš, jak reaguješ na manželovi řeči. A zkus někdy zareagovat jinak. Třeba se mračíš, neodpovídáš, jsi znechucena... zkus oživnout, zvednout obočí, zasmát se, říct něco vtipného, nebo nějakou blbost, prostě něco, co jsi nikdy nedělala. Je to těžké, vždycky to nejde, ale o to tady nejde. Je to i zábavné, časem přijdeš na jiné myšlenky, ale je to běh na dlouhé trati. Ale začni něco dělat. Pro sebe a cokoli. Přeju pohodu.

Patriku, tak to jsi hodně velká vyjímka ono asi vždy záleží na konrétní situaci a kvalitě vztahu.

napiš prosím jak ses začala chovat jinak?jak ses změnila?a jak to pomohlo?a v čem?
jsem s mužem 26 let.25 let jsem prosila,brečela,doufala,naivně věřila,milovala ho,ale nic nepomohlo.teď ve mně něco ztvrdlo,už ho nechci,ale rozvádět se nemám sílu,ani odvahu.teď vidí,že se něco děje,tak se začal chovat jinak.co bych za to kdysi dala.teď už to jeho chování nemám sílu,ani chuť přijmout.žijeme vedle sebe,jak dva cizí lidé.mám sice rok milence,ale nemiluji ho,je to jenom takový východisko z nouze,aby se úplně nezbláznila.nevím,co bude dál.žiju ze dne na den bez cíle a jakýkoliv radosti ze života.

Copak nevěra je důvod ke kolapsu v manželství. Nikdy bych kvůli nevěře neopouštěl manželku. Nikdy!!

Jsem 32 let vdaná. Můj muž mě podváděl hned dva roky po svatbě. Tehdy to nebylo jen tak se rozvést, měli jsme dvě malé děti,rodiče nám koupili domek,já hodně starostí kolem ,moje sestra už byla rozvededá a já nechtěla "zklamat" rodiče. Nějak jsme přežili ty leta, já s dětmi, domácnost, práce a on jedna milenka za druhou. Někdy jsem tušila, někdy jsem věděla, ale nikdy jsem neměla odvahu to zkončit.Vyčítala jsem, prosila, odvolávala se na děti... příšerná naivita, když se dívám zpátky. Dnes mu už nevěřím a manželství jako takové je úplně o ničem. Jestli má milenku nepátrám, vím, že stále někde někoho tají, jak až daleko ty vztahy jsou to nevím a je to jedno. Mrzí mě to, ale jsem s ním dál, a kdyby chtěl jít tak mu nebudu bránit... tak jak jsem to dělala dříve. Výčitek ode mě slyšel nespočet, jen mu to bylo k smíchu. Už to nedělám. Pokud chcete, aby se něco změnilo, musíte začít u sebe. Začít se chovat jinak než obvykle. Jen to může něco změnit. Druhý se nezmění, jen v závislosti na Vaše jednání. Ještě než jsem to začala dělat, taky jsem si říkala a proč bych se měla změnit já, když on je ten, kdo dělá chybu? No někdo to začít musí. A jestli jsem nespokojená já, tak to musím udělat já. Mě to pomohlo, tak proč se nezamyslet a nezkusit to taky. Jinak to zabalte a honem pryč, jinak si v padesáti budete říkat, proč už jsem to neudělala dávno...Moje zkušenost.

Tapko, to máš těžký - z toho, že ti to pořád vyčítá, jde vidět, že se s tím, že jsi ho podváděla, ještě nesmířil. Žere ho to, bolí ho to, pořád na to myslí - to je jasný, protože mu to při každé příležitosti vytane jako první na mysli. A ani to nemusí myslet zle, třeba tím jenom říká to, že se pořád bojí toho, abys to nezopakovala, aby tě neztratil, tak ti pořád připomíná, že to je špatný. Asi chce abys mu vždycky potvrdila, že ho máš ráda a nechceš odcházet a nebudeš ho podvádět atd. Podle mě zbývá jediné (pokud nechceš kvůli tomu definitivní rozchod) - buď se mu vždycky znovu a znovu pokorně omlouvat a čekat, až to přejde, což ale může být třeba ještě pět let, nebo mu někdy mimo hádky v klidu vysvětlit, že tě mrzí, cos udělala, ale zároveň to nemůžeš pořád poslouchat atd. a navrhnout manželskou poradnu. Třeba pomůžou.
Ale nechci tvrdit, že to tak na stopro je, tohle vidění vychází s píš z mé osobní zkušenosti - podvedl mě manžel a taky, když jsem mu to vyčetla, tak to byl vlastně výraz velké bolesti, která dlouho přetrvávala, a chtěla jsem jediné - aby mě znovu ujistil o tom, že ví, že to byla hloupost, že už to neudělá a chce být se mnou. Aby se tím ta moje bolest a ponížení a všechny negativní pocity zas trochu obrousily a přebilo je aktuální ujištění o věrnosti. Nechtěla jsem primárně trápit jeho a ani se hádat, byl to vlastně výkřik o pomoc, že je mně pořád zle a nevím co s tím. Trvalo to dlouho.

takpo,napíšu ti to ošklivě:musíš si sežrat,co sis navařila a vyžrat si to až do dna.napsala jsem to tak,ale jenom proto,že si myslím,že v tvým případě asi není rady a pomoci,jestli se nechcete rozvést.prostě jsi holka zlatá měla bohužel smůlu,že se to provalilo.já mám taky milence,ale snažím se "to" dělat tak,aby se to neprovalilo.kdyby se to provalilo,tak nevím,nevím,ale spoléhám na to,že manžel měl taky milenku,takže s jeho máslem na hlavě by asi bylo blbý řádit jak ten tvůj.já doopravdy nevím,co by se ti dalo poradit.podle mě jsou jenom dvě možnosti.jestli je to tak neúnosný jak píšeš,tak jediná možnost je rozvod a jestli rozvod z nějakýho důvodu nepřipadá v úvahu,tak pak nastává druhá možnost a to je bohužel to co jsem ti napsala tak ošklivě na začátku.já jinou možnost nevidím.buď rozvod,nebo trpět za smůlu,že se to provalilo.jesti se nechceš rozvádět a lituješ toho,co se stalo,tak mu to zkus říct.kát se a omluvit se a několikrát.třeba to pomůže a jestli ne,tak máš ty dvě možnosti:bud rozvod,nebo zcvoknout.tak si vyber.držím palce a nezávidím ti.

před dvěma lety jsem podvedla manžela,doyvěděl se to došlo i k"par fackam"ale mame 4letou dceru tak jsme se dohodli,že spolu zůstaneme,i proto,že k sobe pořad něco cítíme.Vím že to byla chyba lituju toho,ale už mi nevěří a při každé příležitosti mi to vyčte.Co mam dělat,poradíte prosím,někdy už mi to připada neunosne.

NEMA TO CENU. Cítí se ublížený??!! A proč??!! Že pil a napadal celou rodinu??!! Ten co ubližoval se cítí ublížený. Já snad špatně vidím! Sašo, dokud je čas, tak se na něho vykašli. Takový člověk se nikdy nezmění a jestli ano, tak jedině k horšímu a to přeci nestojíš,ne? Doopravdy to nemá cenu a jestli cítíš zodpovednost, tak právě proto se něj vykašli, aby děti i ty jste měly klid. Jestli to dokážeš, tak se rozvěď. Akorát je dobré to, že ti to radím právě já, která by se potřebovala rozvést jako sůl a nedokážu to :-(((

arniko,tak todle mám doma.Je to hrozné. Nemluví několik dní, já netuším proč, ale musím přijít já. Omluvím se a ani netuším za co se omluvám. Někdy omluvu přijme a někdy to musím zopakovat i párkrát, než povolí. Je to HROZNE! Většínou se ani nedozvím, proč nemluvil a když jo, tak mi zůstává rozum stát nad tím kvůli jaké blbosti nemluvil. Už toho mám plné zuby, ale nevím, co s tím dál. Ale už toho mám doopravdy dost a už začínám uvažovat o rozvodu i když si to nedokázu představit.

Manžel má občasné výkyvy nálad,někdy 1.za 3měsíce,někdy 1. zaměsíc či týden.Nemluví i několik dní a i když si nejsem vědoma,že jsem to zavinila já,tak udobření musí přijít z mé strany.Občas nožná řeknu něco cojsem neměla a pak toho lituji.