MANŽELSKÁ PORADNA

Děkuji za adresu a telefon.Doufám že to bude k něčemu dobré.Manžel říká,že si od toho hodně slibuju.Tak pořád lepší něco než jen čekat a doufat,že se to zlepší.Tak mi držte palce.Děkuju

Vesuvanko, zkus se mrknout do diskuzí o PP a agorafobiie.

Omlouvám se za délku předchozího příspěvku, ale bylo to mně jako v koze (Hrabal). Špatný formát vznikl přenesením textu z Notepadu.
Jano N. - jak jste pokročila?

29.ledna jsem popsal situaci v mé rodině. Co bylo dál? Manželka dál tvrdila, že mne stále miluje nejvíc ze

všech, že si mne nesmírně váží,nikoho takového už v životě nepotká, cení si,co všechno jsem pro ni udělal,obě

děti má tak ráda, že by pro ně udělala cokoliv....- ale nemůže si pomoci, toho druhého vztahu se nedokáže

vzdát. Navrhl jsem jí,ať odjede na týden s naším synem k jejím rodičům (byl zrovna sníh na lyžování a je to asi 150km), aby si to mohla v klidu promyslet. Souhlasila, odkládala, nejela - řekla, že by to nic nezměnilo.
Jako poslední možnost jsem jí doporučil setkání s psychologem. Strávila tam asi tři hodiny. Přišla s tím, že

jí to jedno sezení stačilo, že se shodli, že bude souhlasit s mým návrhem. Oznámila mi to takovým tónem, jako

bych měl skákat radostí. A hned mi sdělila, že nejlepší budou na schůzky s jejím přítelem víkendy.
No to byla fakt sprcha. Můj návrh totiž zněl, že jako nejposlednější a pro mne nejhorší možnost je, že

zůstane zde, bude dělat, co uzná za vhodné, ale nikdo,včetně mne, se o jejích "aktivitách" nedozví. To,že mi

takto přímo oznámí,kdy bude trávit čas s milencem,už bylo na mne moc.
Vzal jsem si půl dne "oddechový čas". Bloumal jsem přírodou a pokoušel jsem se představit, co všechno unesu,

co ne a jak by vypadal daší život při různých řešeních. Chtěl jsem svoje rozhodnutí ještě alespoň o den

odložit, protože i já jsem měl domluvenou schůzku s psycholožkou-na téma, co se dá vydržet a přežít. Večer se

ale má žena ke mně v posteli měla, jako by se nechumelilo. To už mě opravdu vytočilo, tak jsem ji dost odbyl

a řekl jí, že si nedovedu představit, jak ji objímám, líbám a miluji se s ní, když podle jejího oznámení budu

vědět (ne si jen myslet), že totéž dělala před pár minutami s někým jiným. No použil jsem i hodně hrubá

slova, a nakonec jsem jí sdělil, že tudy cesta nevede. Až tak velkého blbce ze sebe nenechám dělat. Pokud mi

jednou jedinkrát řekne,že jde za jiným chlapem, nebo mi to řekne někdo z cizích lidí - ještě ten den dávám

žádost o rozvod. Můj slib platí v tom, že tu může dál bydlet, ale odděleně a s jasným sdělením veřejnosti -

jsme rozvedení, už si můžeme dělat, co kdo chce.
A teď nastal absolutní zvrat. Začala opravdu hystericky brečet, že mě asi dřív špatně pochopila, že jí

nedošlo (!!!!!!), že by mi to mohlo vadit, že mě, děti, moje starší děti a celou mou rodinu má strašně ráda a

nechce je ztratit. No byla to dlouhá tiráda a na jejím konci vyjádření, že v tom případě se raději s tím druhým

už nikdy nesetká, ať ani za tou psycholožkou nechodím, a že se strašně moc stydí, co mi provedla a jak se ke

mně chovala.
Za psycholožkou jsem šel a domluvil si i další seance, protože si myslím, že budu mít se sebou co řešit. Doma

je všechno jak při líbánkách - až na ty pochybnosti. Ale jsem odhodlaný svůj slib dodržet. Po ničem pátrat

nebudu a dokud se bude chovat tak jako dřív, bude to moje nejhodnější žena.

Dekuji Svetlo taky to tak citim ale to potom clovek vypada nafoukane kdyz o sobe rekne ze "na tombyl jakoby lepe" a partner mel rozhodne v case seznameni mensi sebevedomi.A mas pravdu ze jsem prosla kolapsy me zcela neznamymi kdy jsemkazdopadne a hodne davala najevo sve v tu chvili male sebevedomi.Rozhovor u nas nepomaha.Byva z toho 5 hodinova diskuze a musim rict ze se vlastne hadame asi 3 roky /jen ten prvni byl ok/ a pak uz je to pouze o takovem tom pretahovani o moci kdo z koho.Takze ruzne oba hroutime i jsme plni sebevedomi.Ovsem takovou Italii co z nasi diskuze muze byt jsi urcite nevidela.

Repetente:-) Dekuju za odpoved.Je mi 31 letpriteli 32 let.K diteti mame vztah dobry i kdyz je pravda ze kdyz jsme se poznali oba jsme rikali ze dite snad ani nechceme.Jenze...obrovska laska.Partner se doma hodne angazuje neni nic co by byl problem s malou travi stejne casu jako ja a dela kolem ni bezvyhradne vse co je treba.Pritel me dva dlouhodobe vztahy ale jeho partnerky to brali hodne volne.myslim ze byl v pozici vecneho doprsovani a ze kdyz me poznal udelal by vse aby to vydrzelo.je to zvlastni.neni to zadny cchudinka, je hezky, vyrecny,byvaly prof.sportovec.Na kluka extra mily/nemyslim to zle ale je hodne chapavy k zenskym nesmyslum:-))/Ptas se co delame..no nic.Vazne.Mame zabehly ritual a 90% casu se venujeme diteti.At se nam chce nebo ne.Ja trcim doma stale a pritel hned jak dorazi z prace coz je brzo protoze ma svuj obchod a disponuje volne casem.Musim rict ze jak to jde je s nama.Ja nikdy nebyla vylozene matersky typ ale taky nejsem spolecensky typ a vetsi spolecnost nemusim.Na pohled vypadam jako nevinatko /proto me mozna chtel/ ale kdo me zna vi zejsem extremista ktery si vse vazne az do extremu dela podle sebe/.Teda to bylo.Ted koukam doma, nechci prudit ze nekam jdu sama atd.coz je nezvyk kdyz jsem odchazela od minuleho partnera k soucasnemu udelala bych vse okamzite bez problemu podle sebe.Klidne bych se ve 3 rano rozhodla ze jdu na Staromak na prochazku a sama a sla bych.Takze z extremu do extremu.Spatne to snasim, vazne mi vznikl pocit ze musimbyt neskonale vdecna, ze nepracuji , nevydelavam atd.Abych byla uprimna je to trochu slozitejsi ale nechci tu psat drobnosti a myslim ze k objektivni rade je potreba sdelit jeden detail tak mi kdyztak napis na janette"post.cz Jinak prcek ve 4 rano spal to ja takle ponocuju normalne..

Cosi myslíte o tom,že stále miluji svého exmanžela, se kterým již 12let nežiji. Jsem 8let podruhé vdaná, ale šťastná nejsem. Téměř každý den naněj myslím. On je také po druhé ženatý a vím že je velmi nešťastný. Cítím že mi ho je líto. Myslíte, že se může oživit stará láska.Vím, že ho budu milovat celý život.Mám dvě děti,které mám sním. Myslíte že má smysl snažit se o obnovení vztahu po tolika letech?

(Pro Repetent)Děkuji za Vaší radu,za právníkem určitě zajdu.Dnes to byl můj první dotaz přes internet,mám velkou radost že jste mi odepsal. S každým Vaším slovem se mi lépe dýchalo.Děkuji

(Pro Repetent)Děkuji za Vaší radu,za právníkem určitě zajdu.Dnes to byl můj první dotaz přes internet,mám velkou radost že jste mi odepsal. S každým Vaším slovem se mi lépe dýchalo.Děkuji

Nejsem právník, ale určitě co nejdříve zajděte za nějakým advokátem a nechte si zrušit bezpodílové spoluvlastnictví. Jen tak se na vás přestanou vztahovat dluhy od data zrušení. Hazardní hráči se vyjímečně dají vyléčit, ale musí chtít. Pokud nechtějí, je jediná cesta opravdu pryč od nich,co nejdál.

To Monika:Ty přece víš co máš udělat.Uteč od něj co nejdál!!!! K čemu ti je takový manžel?Co ti do života dal a dává?Tohle přece všechno víš.Takový člověk se nikdy nezmění a proč taky?!Vždyť má všechno.Když ne pro sebe,tak aspoň pro své děti.Chceš pro ně přece to nejlepší a dát jim něco do života.Minulosti bych se nebála.Každý má šanci začít znova a každý máme nějakou tu 13 komnatu.Zvládneš to.:)

Dobrý den, i já se přidám. Kdo poradí s tématem manžel je hazardní hráč. Jak na něj, jak pomoci, nebo z toho ven. Je nemocný,je schopen milovat, je možné aby se vyléčil?

I můj manžel je hazardní hráč,kvůli jeho dluhům,jsem nás živila po dohodě s ním jako společnice v erotických klubech 4 roky. I nyní se stýkám s jedním s klientů,kvůli penězům,ale můj muž hraje dál,lže mi,když má problémy tak je tají, pak pije a je agresivní.O sex nemá zájem,tvrdí že mě miluje a rozvést se nechce. Mám z jeho dluhů strach, chci se rozvést.A z něj také, nevěřím že mě miluje, ale jen zneužívá citů,protože ví že ho miluju.Léčit se nechce.Já sama mám strach ze své minulosti,kvůli svým dvěma dcerám.V dětství jsem byla sexuálně zneužívaná nevlastním otcem a matkou psychicky i fyzicky týraná. Proto jsem asi byla schopna udělat vše pro lásku. Nyní se cítím strašně vyčerpaná a toužím po životě v klidu a beze strachu.Hrůza co?

Manžel je hazardní hráč,půjčuje si bez mého vědomí nemalé částky od kamarádů,i využívá různých půjček na své jméno.Týkají se i mě jeho dluhy? Chci se s ním rozvést,máme dům který mám ve výlučném vlastnictví.Ale jsme spolu 11 let a dům je po částečné rekonstrukci.Jak bude probíhat majetkové vypořádání? Ohrožuje mě v případě, že s ním nerozvedu?

Ahoj Vesuvanko. Máš to docela těžké, a počítám, že do toho ani moc nevidím. Myslím si ale, že to je tím, že tvůj přítel trpí jistou formou nedostatku sebebědomí. Podle mne si vždy uvědomoval, že "jsi lepší" - myslím tím dominantnější, aktivnější, schopnější v práci a vzhlížel k tobě. Byla jsi žena jeho snů a zároveň se tě trochu bál a chtěl tě pokořit. Nyní tě dostal, a má tě, kde chtěl mít (jsi doma a staráš se o vaše dítě) - a teď je dominantnější on - živitel rodiny a má pocit, že ti může poroučet, což uspokojuje jeho ego.
Nejsem sice na tvém místě, ale udělala bych asi toto: V klidu bych si s ním sedla a promluvila. Řekla bych mu, ať si uvědomí, že jsi před vztahem s ním byla svéprávná a soběstačná bytost, což se nezměnilo ani když teď máte dítě, a že od něj požaduješ trochu více respektu. Ať si uvědomí, že časem půjdeš do práce a nebude tě muset živit, protože jsi schoplá se o sebe postarat sama, a že jestli chce, abyste spolu nadále dobře vycházeli, měl by změnit svůj přístup k tobě.
Myslím si, že největší problém je v tom, že už se ani ty nechováš tak sebevědomě jako před tím, a tím pádem on k tobě už tak nevzhlíží. Myslím, že by stačilo, kdybys mu dala najevo, že jsi stále taková, jako před tím, a že by se k tobě měl tudíž podobně chovat.
Nevím, jestli jsem se trefila do vaší situace, jestli ne, tak to upřesni, jak napsal repetent, a třeba vymyslíme něco jiného.

Nešťastná Vesuvanko, když to píšeš po 4.hod ráno, tak to tě asi budí dítě. Bohužel se v něčem z toho, co píšeš i vidím. Hlavně to ironizování. A taky se mi to pěkně vymstilo. Trochu se nad tím zamyslím a co nejdřív se ozvu. Kolik je vám oběma zhruba let a jaký máte vtah k dceři/synovi. Chodíte aspoň občas někam spolu (procházky, kino...) a co tzv. manželské povinnosti. Máte nějaké společné záliby? Máš ty sama něco, co tě dokáže "chytnout" (hudba, kniha, film, malování...). Zkus říct něco bližšího.

Ahoj repetente. pises zajimaveprispevky a treba by si mi mohl poradit:-) zajimal by me tvuj nazor.Pritel by ze zacatku moc mily a stavel se do submisivni pozice, sam opusteny na umreni.Udelal by cokoliv aby byl se mnou.Ja byla zvykla delat si co chci, chodit kam chci, mela jsem 6 let partnera ktereho bych nevytocila snad nicim.Presto jsem odesla za tim svym "jemnym smutnym klukem".vadila mu mje prace/celkem opravnene/ tak jsem do ni prestala chodit./Bohuzel jsem tak prisla o nadprumerny vydelek, mnohem vetsi nez vydela on a to nema malo/.Nikdy jsem nechtela deti vazne ani omylem ale milovala jsem ho tak ze jsem se rozhodla dite mit.Byl rad.Ted jsem doma.Nerada.Nikam nechodim nebot tim jak jsme se s partnerem poznali, byli jsme stale spolu a me zmizel ze zivota i ten uzky ochruh prevelice dobrych znamych.Ja myslela ze ty kontakty omezuju ze sve vule , rada.Vypadala jsem vedle partnera jako nekdo kdo ma stotisic znamych kolem sebe a partner nikoho.Chtela jsem aby se citil dobre protoze nakonec to byl on kdo mel neustale snahy travit se mnou svuj veskery cas.Pak prisli hadky.Ja doma ale jeste ne na materske, zacalo mi vadit ze se situace zmenila tak ze kdYbych najednou rekla ze odchazim na 2 hodiny pryc bylo by to asi tak divne jako kdyby ti zena rekla ze se jde v pul treti rano projit ze to proste potrebuje:-)A taky ze jo rekla jsem ze neco mam a hned

Nemyslím si že jsou ženský bestie, akorát nechápou náš svět a my zas ten jejich a to je asi to o co se tady snažím.Všechno pochopit a čerpat z toho, možná proto nám to tak klape.

Ženský jsou krutý bestie,pardon holky. Ony to asi ani nevědí, že jsou takové. Prostě se rády svěřují a tím také mají obecně menší trable (infarkty, žaludeční vředy apod.). Pravda je v takových případech k ničemu. Budeš-li znát podrobnosti, už nikdy neodpustíš! Vím to, dva roky po nevěře mé první ženy, jsme se rozvedli, protože jsem pořád viděl toho konkrétního člověka a vše,co mi o nich řekla. A to jsme mezitím měli další dítě. V opačném případě si totiž člověk může uchovat naději, že to vše byla jenom taková hra, aby v nás žena nabudila větší zájem.

Jak si mám potom vysvětlit to, že ve fázi kdy jsme se dohodli na rozchodu mi chtěla lícit jaké prožívá štěstí a pocity s oním neznámým.
Vrací se mi ton stále a to ikdyž jsem navštívil pszchologa i poradnu kde mi bylo řečeno, že se mi jistě bude chtít ze všeho vypovídat.Tak to ale bylo jen do té doby ,než se ke mě vrátila za což ji miluju.Asi je chyba někde ve mě ale upřímnost je pro mě na prvním místě,ať už milá či krutá.