MANŽELSKÁ PORADNA

někdy je to hrozný,když člověk čte psaní ostatních a připadá mu,že vlastně píšou o něm. Všechno to předtím,co napsala Míša, Evča atd,jako kdybych to psala já sama o sobě. Je mi 40 let a posledních pár let stojí můj život za dvě věci. Jo,jasně, mám dvě chytrý děti,jedno jde na vysokou,druhý na střední,mám kde bydlet,mám práci, manžel je podle ostatních tak moc hodnej, nepije, nekouří, hezkej je, nijak mě neomezuje, můžu si dělat co chci,atd atd. Nikdo už ale nevidí,že spolu vůbec nemluvíme,ani se nezdravíme,protože když já první nepromluvím,on mlčí,když já ho nepozdravím,on mlčí. Přijdu si tak hrozně - jak to říct - nemilovaná? - nevím,jestli to vyjadřuje to co cítím a potřebuju,prostě blízkost někoho,někoho vedle sebe,nejde jen o sex,nespíme spolu už pár let, ale jde o povídání,o hlazení,o tom,že bych někoho chtěla vzít za ruku,někoho hladit,aby někdo hladil mě,kruci prostě lásku.Měla jsem dva roky přítele,dalo se žít,bylo to jednodušší,jenže byl taky ženatý a měl menší děti a tak se rozhodl,pořád nás to k sobě táhne,několikrát jsme se k sobě vrátili,jenže o to je to pak horší,ten rozchod.Teď jsem já ta silná (silná??? nebo blbá) a říkám mu ne,nejde to,víš to. Jenže doma pak brečim do polštáře,ta samota je hrozná. A co dál, nevím. Rozvod - jenže protože můj manžel je tak "úžasnej chlap", celá moje rodina včetně mých rodičů by stála za ním,mě by každý odsoudil. Nemám kam jít, kde bydlet. Tak co dál.

Ahoj Karlo jestli ty slova patřily mně tak díky Zkoušela jsem s ním o o mých, našich probléméch promluvit ale vubec nereaguje on problémy nevidí mu to asi vyhovuje ..Zkoušela jsem mu i napsat mejlem .. jestli mu něco v manželství chybí neco co by chtěl v manželství změnit?? Tak ani neodpověděl nereagoval ...a milence ..taky ..taky už byl je to moc krásné .ale bez budoucnsti ..ale zatím ještě čekám jestli se manžel nezmění . nevím jak dlouho budu mt sílu takto žít?? eva

Ahoj Verčo,už jsem ztratila veškeré iluze. S manželem jsme 14 let, z toho 7 let manželé. Mám pocit, že z toho žití s ním ze ze mne stává nesvéprávný, nervově labilní tvor, který potřebuje seřvat a ponížit,slyšet o své neschopnosti....Ale občas mám už pocity, že je to pravda, že si to zasloužím a naopak, někdy si to vymýšlím...,že to není pravda.Jen moje sestra mi vždy po jeho výstupech říká, že je to drsná pravda, a že je děsně nervní a cholerik. Co dodat, máme 2 malé děti, hezký domeček, a nic nám nechybí.....Co teď a co po tom?Jak se projevuje tvoje "údajná" panická porucha? A ty fakt rezignuješ?

Jo.Najdi si milence.I to je řešení.Je ale správné?Vyřeší to váš vztah?Zdá se ti že ti chybí partnerova něha , pochopení a láska.Vzdáš to nebo né?Pokud to nechceš vzdát tak bojuj když to budeš mít těžké když ten tvůj je beran.

Zeptej se ještě muže, jestli je šťastný a nechybí mu to, co tobě a zkuste manželsko poradnu.
Řekněte dětem o vnoučata, nebo si pořiďte s mužem ještě jedno mimčo a budete mít důvod se mít rádi.
Když to manžel nebude chtít řešit, najdi si milence a bude ti zase hezky. To je jedno jestli to co se vám děje je nebo není normální, důležitý je, že to je.

Najdi si milence.

Dobrý den. Vidím že nejse sama kdo má stejné problémy jak popisuje Míša .Jsem vdaná 23 let děti jsou dospělé a už párlet mám pocit že žijeme s manželem už jen z povinností a ze zvyku ...Nemáme si o čem povíat ,jeden druhému jako by jsme se vyhýbali ..láska a vše kolem se vytratila. Myslím že nejde jen o ten sex ale o obyčejné pohlazení usměv slovo které potěší..Pár krát jsem chtěla to s ním rozebrat ale ..on nemá zájem .je to normální po tolika letech manželství?poradí někdo ??Jak se řeší takové situace? díky

Jsem vdaná 23 let. Už je to jen o zvyku.Manžel podniká je nervní a taky ho nezajímá jaké mám názory a co mě trápí. Trpím panickou poruchou prý údyjně z něho.(pravil psycholog)Mám z něho strach,vždy začne nadávat a nechápe mé názory. Už jsme měli podanou žádost o rozvod,ale stáhnul ji.Měl i milenku,ale asi ji nechal. Já měla taky přítele,ale chyběl mi ten původní život.Tak to je zase ve starých kolejích.Snad to nějak doklepu.nějak se mi už nechce měnit styl života. Potomci jsou dospělí.

Ahoj Míšo,dle toho co jsem četla,jsi byla/jsi/ta správná ušlapnutá....Mám kamarádky co žijí stejně jak ty,drží hubu a krok,ale nic jím nechybí,manžel je slušný,nechodí do hospody,nemá kamarády,ale totéž vyžaduje od ní.Je to psychický teror.Taky přemýšlí jestli to ukončit,i když se vlastně nic neděje.Zkoušela jsi mu to říct?

Dobrý den,mám velký problém.Jsem 17let vdaná(dvě děti 12,15).Dlouho jsme si smanželem nerozuměli,když jsem ho prosila změnu,že už to takhle dál nejde ,neslyšel.Vše počínaje jeho hypochondrií přes chorobnou žárlivost až po malý výdělek peněz.Když ho bolí záda dokáže být nemocný třeba měsíc,na plese mi vždy udělal žárlivou scénu,jen proto,že jsem tančila se strýcem atd.Přestala jsem si ho vážit,už přespůl roku s ním nespím,nemůžu.Vše se totiž odvrátilo i na sexu.Chci rozvod,ale nemá sílu mu to říct. Co mám dělat prosím poraťe

Dobrý den,mám velký problém.Jsem 17let vdaná

Jani, budu stará asi tak jako Ty, ale nevím, jestli Ti dám kvalifikovanou odpověď. Moc nerozumím tomu, co vlastně v životě chceš. A když chce někdo ze vztahu pryč, má většinou v záloze někoho jiného. Já bych to zkusila řešit tak, že bych někam odjela, daleko pryč, buď sama, nebo s někým, s kým je Ti dobře. Alespoň mně to pomohlo v urovnání si myšlenek a ke zklidnění. Možná pak si uvědomíš víc. Také beru AD a vím, že s takovým člověkem žít, je nesmírně těžké. Přeju kopec štěstí a držím palce. Napiš, jak jsi se rozhodla. Ahoj

hmmm

Jani,proč svojí šikovnost neobrátíš ve svuj prospěch,proč realizuješ jen sny svého muže.Já vím jseš už asi unavená,ale nepodávej se tomu ,na doktory se vykašli jak říkáš správně zavřít na psychyatrii je strašně snadný.Taky jsem měla takovýho doktora,gyn.zánět mě chtěl léčit antidepres.,ale to je o něčem jiném.Jani a co si skusit to doma vyříkat na rovinu s mužem i s dětmi,jaký máš k němu vztah ,máš ho ještě ráda a nebo s nim si opravdu jen ze strachu ,že by si něco udělal a jak píšeš co by s nima bylo.Na to nehled myslim ,že už si se nahledela na všechny kolem až až ,až tě to přerostlo přes hlavu a přijde mě ,že se vubec neraduješ ze života zkus se nějak odreagovat ,máš nějakou kámošku co se jí mužeš svěřit,co to s tebou probere a nakopne tě,tim správnym směrem.Co to doma zabalit a odjet někam na dovolenou uvolnit se trochu.Zkus to držim palce a ozvi se

dik, že se mi někdo ozval.Jo, celou dobu jsem si alibisticky namlouvala, že to kvůli dětem vydržim. Vdávala jsem se v 19 v 5 měsíci těhotenství. Narodil se mi syn a za rok a půl dcera. Neměla jsem čas ani nervy řešit ještě manžela, který se vrátil z vojnym když synovi bylo půl roku. Bydleli jsme u mých rodičů. Pak jsme si postavili domek.Po revoluci manžel začal podnikat. On měl vždycky nápad a já jsem se snažila vždycky všechno zrealizovat.Děti ho mají celkem rády, ale berou ho s rezervou, prostě, vždycky jsem tu já, kdo to většinu věcí vyřeší.Myslim, že jsem si už asi všechno zkazila. Už jsem začala věřit i na to, že si odpykávám tímto záludným způsobem nějaký svůj minulý život. Nebo jsem prostě obyčejný srab a bojim se něco udělat. Je mi ze sebe hnusně, ale nejsem schopna něco řešit. Jedině se nechat zavřít na psychyatrii. Přesvědčit o tom moji doktorku by bylo hrozně snadný, ale co by s nima doma bylo ....

nevim co bereš za kvalifikovanou odpověd ,možná to nebude podle tvých představ,ale jak si to mohla vydržet tolik let to kvuli ,dětem a jak si děti rozumí s otcem ,bylo by mi líto těch let co jsem prožila a zahodila a i ty síly co jsem do toho investovala,nevim jestli rozvod je to pravý ořechový,asi bych se snažila si začít žít svuj život a užívat si vždxt za ty roky si to zasloužíš ,ne.A rozvodem bych to řešila až po nějakym čase až bych viděla,že mi ten svazek nějak vadí v mim novym životě

potřebuju si udělat nějaký test,jestli se po 24 letech manželství na všechno vykašlat a konečně to nějak rozseknout nebo zbytek života nějak dožít.On je na mě chorobně závislý a já za něj citím obrovskou zodpovědnost. Máme společný nemalý majetek,dvě dospělé děti a rodiče.Většinou řeším problémy,které jsem nezpůsobila a už na to prostě nemám sílu. Mám ale strach,že si něco udělá a mně to do smrti děti ani rodiče neodpustí. Sebevraždu spáchatnemohu, protože před 5 lety mi zemřela setra a od té doby nemohu svým rodičům říci ani, že mě bolí v krku. K psychiatrovi chodím už 2 roky. Jsem závislá na antidepresivech a na neurolu. Prosím jen kvalifikovanou odpověď. Děkuji.

Dobry den mam problem v tom ze jsem s manzelem uz 9 let z toho jsme 3 roky oddany,ale nas vztah je trochu komplikovany mame spolu 3 letoui holcicku a to si myslim ze je jedine co me u nej drzi.Bxdlime u jeho rodicu 3 roky a jeho matka se ke me chova jako macecha a jeji manzel je na jeji strane.Muj manzelse ke me chova od te doby co jsme se vzaly jako kdybych byla jeho sluska musim mu nosit obed teply pod nos,nesnim chatovat,chodit na zabavy,musim byt jen doma a starat se o vse v domacnosti jen podle jeho predstav.Hodne k tomu pomohla jeho matka.Porad delam neco spatne apod.Kdyz jsem uz 4 krat od nej odesla vzdycky mi rikal jak si sve chyby uvedomuje a ze je napravi.Napravil ale jen na chvily.Ted jsem si nasla pritele se kterym jsem 2mesice a je to skvely clovek je mi s nim krasne,ale kdyz mi na to prisel manzel dal mi na vybranou bud on a nebo pritel,ale pri tom mi hral dost na city a to tak ze mi rikal ze si tim to sve chyby opravdu uvedomuje a ze to takove nebude,jestli opravdu se rozhodnu zustat s nim ze se koupi barak aby jsme byly od rodicu pryc a ze se maly bude venovat a ze chce abych byla stastna.Jenom ze ja vzdy podlehnu i prez to ze k nemu uz nic necitim ale verim ze se mi city k nemu vrati.Je tomu jeden den co jsem nechala pritele moc me to boli protoze jeho miluji a manzela ne ale mam vycitky svedomi protoze ja jsem ta ktera kdyz odejde rozbourala rodinu.Pritahuje me to spise k pritelovi nez k manzelovi ale od nej ja nedokazu nikdy odejit i prez to ze si myslim ze s pritelem bych mela hezci zivot.Vzdycky kdyz se rozhodnu lituji toho ale kdyz jsem byla u pritele 2 dny odstehovana tak me manzel tak citove vydeptal ze jsem se vratila.Potrebuji od vas pomoc jestli me manzelstvi ma cenu a jak odejit aby me nepremluvil.Sice mame hezci zazemi nez muj pritel ale toho miluji.Mam ale strach ze me to treba casem s pritelem prestane bavit a ja toho rozvodu budu litovat,ale zase na druhou stranu si rikam co kdyz ne a budu opravdu stastna.Jinak me a memu manzelovi je 27let a pritelovi 38.Pritel ma uz jedno nestasne manzelstvi za sebou ma dve deti vetsi uz.prosim pomozte mi co mam delat kdyz sama nevim.Dekuji vam za brzkou odpoved.

To zabza:po dvou letech-to je hodně brzo.Nedokážete se domluvit,v tom je asi problém,nebo je to jen takové to chvilkové nedorozumnění a přejde to.Čím to jde ke dnu???

NENECHAJ!