MANŽELSKÁ PORADNA

Ahoj Leono, mám doma to samé a jsem z toho neštástná. Sama bych potřebovala poradit.

Já jsem to zažila a taky nemohla pochopit (lži, které vůbec nedávaly smysl i takové, které nějaký dávaly, ale manžel - lhář si bohužel pamatoval hůř než já a stejné téma komentoval úplně jinak. Nevím, jestli byl tak hloupý on nebo jestli dělal pitomce ze mě - úmyslně nebo neúmyslně. Nevím ani co a na kolik si uvědomoval sám.)

Člověka těžko předěláte. Jestli vám to dělá dlouho, budete se s tím muset smířit nebo ho vyměnit. Je na vás, abyste zvážila všechna pro a proti.

Můžete se také poradit s odborníkem, Ale rozhodnutí bude jen na vás. Ovšem asi vás nic netlačí, možná vám čas ukáže.

Ahoj,
jsem osm let vdaná a domnívala jsem se, že šťastně, manžel je komunikavní, starostlivý pohodář se smyslem pro humor a rodinu, milujeme se a rozumíme si. Před půl rokem jsem čistě náhodou přišla na to, že mi manžel v jistých věcech celé manželství lhal a když jsem jej konfrontovala, zapíral až do poslední chvíle, až byl důkazama přitlačený ke zdi. Velice mě to ranilo, slíbil, že se bude snažit, aby se to neopakovalo, že nás se synem miluje, rodina je mu nade vše a nic mu s námi neschází. Věřila jsem v nový začátek, ale po třech měsících jsem přišla na to, že mi opět lže a do očí a velice bravurně. Nejde o to, co bylo předmětem lži, ale o princip. Vždy se mi omluví, je mu to strašně líto, ale má důvěra je silně nabouraná a navíc tu a tam mám pocit, že si nějakou drobnou polopravdou či lží vypomůže. Děsí mě, že mu to není hloupé a nechápu, proč v tak důvěrném vztahu se takhle chová. Jsem docela nešťastná, protože jinak je to hezké manželství, ale nedokážu žít v takové nejistotě, která mě zraňuje a svazuje. Copak muži musí opravdu lhát? Chci vztah budovat a ne bořit, zároveň nejsem ochotná tolerovat lež a nevím jak z toho. Nevím, zda si manžel vůbec uvědomuje závažnost svého chování, chci mu pomoct, ale nevím jak. Bojím se, aby takováto nedůvěra z mé strany nezničily naše manželství. Kdo jste to prožil, můžete mi prosím poradit?

Úroveň je když mi nekdo sdélí,že mne má dost .To,že nékdo podvádí v manželství a nechce z něho odejít je podlé.Ještě chvíli počkej,možná se Ti omluví a když ne vem osud do svých rukou,p?emlouvání však smysl nemá,tím prokazuješ jenom slabost i když nékdy rozum...

Ja mám zas problém s manželom. O necelý mesiac bude to 15rokov, dosť dlhá doba, čo sme v "oficiálonm vzťahu". Mám ho, až je to snáď nepochopite?né, stále rada aj keď mi ve?akrát ublížil. Až dnes som si istá jednou jeho vlastnosťou: robí tak, aby ma mal pod kontrolou a pri tom mi do očí povie rob si čo chceš. Rozhodla som sa, že vyh?adám pomoc, radu čo s tým, čo s ním. Držím palce nech sa Ti podarí, pošťastí v súkromnom živote tak, ako si zaslúžiš a praješ.

Pro Katku , krava jedna a pitoma

krava jedna a pitoma

Mám problém s přítelkyní. Žijene spolu již 7 let a máme spolu šestiletou dceru. Za poslední rok nám to nějak přestalo klapat a ted přišla s tím, že se zamilova do někoho jiného. Myslím, že ještě není vše ztraceno, ale ona dokáže být dost tvrdohlavá. Sdělení jsem vzal docela v klidu s tím, že když to ihned ukončí bude zase vše ok. Vím ale, že svůj slib neplní. Nevím jak v této věci dále pokračovat. Když se snažím zapůsobit na její city tím více se mě snaží odmítat.Nevím jestli si mám a ním o tom promluvit nebo ne. Vím, že by nezůstalo jenom u slov a protože je to člově od přítelkyně z práce, asi bych jí tím způsobil docela velikou ostudu. Ale aspoň bych to nějak rozetnul :-)

To Katka: Aspon Katko vidis, ze vse neni jen cernobile. Od jednoho jsi odesla, jiste mel sve mouchy, ale hle i on ten novy ma sve mouchy, ze?
Tak ho opust, budto mu to docvakne, a nebo budem muset hledat zase nekoho jineho, samozrejme s jinyma mouchama.

Katko chceš,aby si tě přítel vážil ,a za co za to ,že jsi svému manželovi s nim zahnula a nakonec i odešla si přelétavá a tvuj přítel ví co od tebe muže čekat až se odmiluješ a dočká se a hraní na maminku skončí

Kdyz procitam tyhle stranky je to pul na pul.Jenom najit tu spravnou cesticku. A ta se hleda moc tezko.

Dobrý den jmenuji se Katka je mi 28 let a 5 let jsem byla vdaná našla jsem si kamaráda spřízněnou duši a bylo mi s ním moc dobře a to se potom změnilo na milenecký vztah.Bylo nám spolu nádherně a já jsem se do něj zamilovala a moc jsem ho taky obdivovala protože má syna v péči a dokázal se o něj pěkně postarat.Potom jsem to manželovi řekla a taky jsem od něj odešla.Manžel chtěl abych s ním zůstala ale já jsem to nedokázala a odešla jsem ke svému milenci se kterým jsem se seznámila na internetu.Začala jsem s ním bydlet s ním a jeho synem syn mě má moc rád a řekne mi i spoustu věcí což mě moc těší,.Maminka mě taky má moc ráda a já dělám vše pro to aby jsme byli spokojení všichni.Dávám této rodině lásku ktrou tak dlouho postrádaly.Dávám příteli na jevo své city.Ale on mě ne.Napíše mi třeba že mě miluje ale člověk to potřebuje slyšet potřebuje pohladit a obejmout.Někdy přijde a udělá to ale to jen opravdu někdy.Nezazlívám mu to.Ale moc mě trápí že večer raději sedí u internetu než aby byl semnou a se synem.Nejprve jsem nadávala a řekla mu co si o tom myslím ale pak byl na mě naštvanej a k ničemu to nebylo.Tak ted mlčím tvářím se jako že nic ale opravdu mě to moc trápí.Často kůli tomu i brečím v koutě aby to nevyděl.Taky jsem mu připravila romantickej večer měl radost a byl překvapenej.Ale potřebuje se nad sebou zamyslet aby si mě začal vážit a zamyslel se nad tím že ho můžu opustit ale nevím jak to mám udělat aby se nad sebou zamyslel.Jsem zoufalá moc ho miluju a nechci ho opustit.Prosím můžete mi poradit co mám dělat a popřípadě mi napsat na emil:katulekata"seznam.cz asi jsem nenapsala podstatnou věc můj přítel je o 17 let starší.

Milá Kláro, na tuhle situaci je každá rada drahá. Ale píšeš, že je jiný jen poslední týden. A dřív bylo vše v pohodě ? Pak jsou tu jen dvě možnosti : buď se zamiloval (nikdy netvrď že žádnou jinou nemá!), nebo začíná mít deprese. Přece máš s ním dítě, tak jak je možné, že tě už najednou nemiluje ? Zkus s ním promluvit, a pokud nebude mít zájem, je to jasné. Držím palce ahoj.

Nevím kam to mám napsat a hlavně nevím co mám dělat. Jsem 5 let se svým přítelem a máme spolu 4 leté dítě. Nevzali jsme se a já měla zato, že máme pěkný vztah. Byla jsem si tím jistá. Poslední týden mi připadal studený a chladný. Byl pořád v práci a doma jsme se míjeli. Včera jsem to nevydržela a donutila ho mluvit, co se vlastně děje a proč je takový. Odpověděl mi, že ho už nebaví život, že ho nebaví nic. Řekl mi, že už mě nemiluje.
Jinou ženu nemá, to vím určitě. Řekl, že potřebuje být sám a promyslet si to. Řekl, že mám odejít. Ale kam? Nejdřív jsem brečela a říkala mu, že to je normální, to vyprchání zamilovanosti, že tak to je v každém vztahu. Pak jsem sobě i synovi zbaliba tašku a on mě odvezl k mé mamce. Náš syn u ní už byl. Já jsem se tam sesypala a uvnitř jsem umírala. Chodila jsem po tom domě a slyšela syna jak říká, že už pojedeme domů. Pak se mi to rozleželo, já bych se tam utrápila a tak jsem zavolala jeho kamarádovi aby nás odvezl spátky. Syn něco tušil, myslím. Je celý ten týden uplakaný a nechce jíst. V autě zpátky vyváděl a sápal se po mě, že nechce ani za nic domů. Bylo to hrozné. Večer byl muž s tím kamarádem si sednout v hospodě nebo někde a probíral to s ním. Teď spí a já nevím co bude. Nevím co mám dělat. Je to nejhorší víkend v mém životě. Nikdy by mě nenapadlo, že už nás nebude chtít. Našemu vztahu už delší dobu chyběla jiskra. Nemáme společné zájmy a koníčky. Snažila jsem se celou dobu spojovat nás společnými okamžiky a vzpomínkami, ale on o to příliš nestál. Říkával, že má rád svůj klid a je spokojený, tak jak to je. Je spíš mírnější a klidné povahy a o to víc mě překvapila rozhodnost s jakou mluvil a tvářil se. Nechci o něj příjít ale být s někým, kdo mě nemiluje a vnucovat se mu to taky nedokážu. Vím ale jistě, že byt s dítětem opouštět nebudu. Doufám, že syna taky nepřestal milovat. Včera když jsme se vrátili tak se ošklivě uchecht a říká, tak oni vás vyhodili? Řekla jsem nevyhodili, ale tvůj syn má právo na vyrovnaný domov a to u mojí maminky není. Ještě než odešel za kamarádem tak prohodil, že teda najde nějaký byt. Nevím co mám dělat, jsem uplakaná a bolavá uvnitř. Jsem nešťastná,tak jako snad nikdy v životě. Poraďte mi prosím, co mám dělat.

Roxi: Aspon nekdo ze mi napsala.
Nevim jak to ti chlapi tohle muzou delat,je to bezcitene chovani k nam zenam.
Taky ti drzim palecky at se rozhodnes jak chces tak hodne stesti.
Pak se ozvi jak jsi dopadla.
Zdravim

Ahoj Jano.Mám doma to sámé manžel se raději uspokojuje u počítače.Má zase rád lesbičky a jeho sen je sex ve třech.Mě se to protiví.Vubec si už nevím rady dokonce uvažuji že od něj i s dětmi odejdu.Přeji ti pevné nervy i když vím co to je když čekáš že tě manžel alespon pohladí.

Lucko nedělej si naději časem bude častěji a časěji chodt dohospody Změn partnera dokud to jde pak budeš neštastná !!!určitě jsi mladá a vše zvládneš přeji hodně štěstí

Lucko já bych mu ukázala chudinku ten by letěl,když už ted je mu hospoda nade vše počkej až budeš mít děti budeš doma sama pořád,vyřeš si to s prací tak jak tě radí přede mnou a zkus to a když se to nezmění tak zdrhej,vždyt už si do toho vztahu investovala času dost

Nevim co byhc vam poradila asi jsi najit nejakou praci kde nemusite stravit tolik casiu cekanim na autobus a byt zavisla na vlaky.Anebo si poridit auto a jezdit domu autem a taky aj do prace.

ahoj,
já sice nejsem ještě vdaná, ale s přítelem jsme spolu 5 let. Rok žijeme společně a stále se dohadujeme. Jde o to, že já každý den vstávám ve 4:30 a chodím v tom případě spát kolem 9. Ještě k tomu čekám v jednou městě hodinu a půl než on skončí v práci abych se vůbec dostala domů. Jsem z toho unavená vůbec mě tohle dojíždění nebaví a on místo aby to nějak pochopil, že je to fakt vopruz, že vstávám v půl páte a dostanu se domů až v šest večer, tak mi furt nadává, že chodím brzy spát a kolikrát se mi stalo, že jsem se v noci probudila, tak doma ani nebyl a seděl v hospě s chlapama. Místo toho aby byl se mnou doma a společně něco podnikli, tak chodí do hospy a já jezdím domů se skoro jen vyspat a ještě k tomu jsem furt sama doma:( domluvili jsme se, že když bude chodit jen jednou týdně do hospy, že mi to vadit nebude, ale on to stejnak porušuje a říká, že nechápe proč mi to jako vadí, když stejnak jdu brzy spát.Ale to snad neznamená, že budu sama doma furt? Nevím co mám dělat když mu to řeknu, že se mi to nelíbí, tak se zabejčí(je tvrdohlavý) a nenechá si to vysvětlit a já jsem hned ta blbá( někdy i dosloovně mi tohle říká, že jsem chudinka - to myslí ale ironicky atd.) nebaví mě být doma sama a ještě kvůli němu dojíždět takovou dálku. Co by jste dělali na mém místě, co mám udělat aby mu to docvaklo? Prosím o nějakej názor..Děkuju hezký den přeji