strach ze samoty

ale jo, toho se nebojím, stačí zas jen "vstát" přece.. atd atd.jinak myslím, že tvé stavy jsou podobné mnohým jiným, prožíváme to tak nějak střídavěoblačno mnozí, říkají tomu Vzestup, a jde laicky řečeno o posun vědomí.. "pocit prázdnoty" je jedním z příznaků.

To udělám taky, jen to někdy dlouho trvá..Nikdo jiný to neudělá, tak člověk musí aby neshnil a nesežraly ho červi nebo co..Zakrýt by to myslím nepomohlo, to by sis pak už neměla přehled ani co tam máš..

a jak dlouho na něj sofi můžeš koukat? Já i když jsem na dně, a moc, ale sedím "zrovna směrem", co je "viditelnýbordel", nějak nemůžu dlouho zůstat sedět a čučet na to, mám nutkání alespoň kvůli sama sobě a "svému pohledu" či jak to říct, aby mě bylo líp, třeba i jen takovou maličkost jako vstát a "naházet nádobí do dřezu".. Jo, ale už mě taky napadlo zakoupit si paraván - natáhneš, zakreješ, skováš, pohodička..:)

Já nevím, chtěla jsem vědět jestli se někdo cítí podobně.Pořád si říkám, že je to možná normální a že z toho dělám vědu, že na to nesmím jen myslet..Na druhou stranu mám veliký strach že mi něco je, že to normální není, mám strach tam jít a slyšet to od něj..Špatně se mi mluví s někým, nedovedla bych ani říct co cítím nebo necítím.Vždy se do toho zamotám, ztratím se a už začínám mluvit o někom kdi nejsem vůbec já...jestli rozumíš..

Ahoj Sofi,nehledej pomoc na internetu - co se tyce psychiky neni to nejlepsi medium, protoze Ti kdokoli - byt s nejlepsimi umysly - muze poradit spatne. Psychika je velmi krehka - mohla by ses dostat jeste do horsiho stavu, zajdi co nejdrive k psychiatrovi. Nic na tom neni. Myslim, ze jedine on Ti muze pomoct.

Nekecáš:)Díky,já jsem ráda, že se mnou o tom někdo mluví.A navíc že je to takhle anonymní..Nemyslím že to bude rozchodem, jako u tebe, jelikož to vše už dávno přebolelo, jsem teď zamilovaná, měla bych být totálně šťastný člověk..Nevím proč nejsem, proč se cítím strašně prázdná..Hrozně prázdná..Nejde to na mně poznat, vypadám a chovám se jakž takž normálně, ale uvnitř sebe je to děs, hotovej guláš a pak zas prázdno..nic..jen sedím doma a koukám na nepořádek kolem..

Já myslím, že si to naopak popsala hodně dobře. Já se takhle naposled cítil při rozchodu s přítelkyní, ale myslím že to nebylo tak vyhraněné a zlé. Proto jsem si taky uvědomil, že ať řeknu cokoliv, tak to bude jen můj pohled, který ti nejspíše nepomůže. Troufl bych si odhadnout, že toto už může být docela silná deprese a zkusil bych vyhledat lékařskou pomoct. Za zkoušku nic nedáš, není to žádná hamba, podobně se cítících lidí je více a nemá smysl se takhle trápit. Vidíš a navzdory svému předsevzetí samotnému už tu kecám :-) Doufám, že odpoví i někdo fundovanější. Měj se. Držím ti palce.

Díky:)Nic se neděje, nemusíš se omlouvat..Vždyť já sama neumím popsat jak mi je...Ale dík

ahoj sofi,promiň za ten jednoduchý předešlý příspěvek, nějak jsem nechtěně odmáčkl enter. Chtěl jsem ti chci napsat, podpořit tě a zkusit poradit, ale postupně jsem si uvědomil, že by to nebylo fér, jelikož si zřejmě nedokážu představit, jak se cítíš a co všechno prožíváš. Promiň mi to.

Ahoj, snad budu moci při práci sem tam něco i napsat, ale myslím že to půjde.

ahoj sofi

Přeju pěkné ráno všem!Nevím moc kam zařadit svůj příspěvek, potřebuju se asi svěřit, poradit..nevím co se sebou..Psala jsem do tématu o snech včera,asi už vím proč se mi ty děsy stávají..ale jistá si tím nejsem, pomohlo by mi slyšet nějaký názor, nebo jestli je na tom někdo podobně. Bydlím sama v garsonce,před rokem jsem tam žila ještě se svou přítelkyní, ale rozešly jsme se..V dobrém, zůstaly jsme kamarádky.Ale je to asi tak ten rok, co se mi začly zdávat v noci děsy, hrůzné představy, mám strach ze tmy, z noci..Přes den jsem jako mimo, někdy ani nevím kdo jsem.Přestala jsem si dobře pamatovat různé věci, co mi třeba kdo řekne, těžce formuluji slova do vět při rozhovoru s někým.Takhle psát, to celkem jde..Špatně se mi přemýšlí, mé myšlenky jsou jakoby mimo mě.Dřív jsem všem kdo potřeboval radila, říkala své názory...a teď..nic, nemůžu ze sebe dostat nějakou rozumnou souvislou myšlenku, názory měním z minuty na minutu..Z práce se mi nechce jít domů, jsem přííííšerně unavená, nejsem nepořádná ale nějak nemůžu doma uklidit.Nejde to.Jsem teď v práci, ale necítím se dobře.Musím si dát walkmana abych nemusela s nikým mluvit..