Nemanželské dieťa

Taky me to napadlo.Kazdopadne bych chtela aby jednal na rovinu tj.abych vedela normalne o komunikaci mezi nima , pokud se vidi, predpokladam ze me vez,me nekdy sebou...protoze preci nema co skryvat a je to slusne.Ma partnerku takze s tim druha strana musi pocitat.Pokud to tak nedela asi bych s nim byt nechtela.Ja vim je to tezke ale to jen proto ze clovek v te situaci je.Z pohledu neucinkujiciho by asi hodne lidi reklo "to mi za to nestoji".Stalo se a je mozne mu odpustit ale musi to byt dal ve vsi slusnosti a ucte.Nejake jejich domlouvani bokem mi prijde neuprimne, snad bych si i umela predstavit ze si dite bude brat na vikend ale jen pokud se mnou bude jednat uprimne.Taky bych rekla ze jestli mu sem tam pise jak ho chce ze to asi neskoncilo narozenim ditete, teda nevim kolik mu je ale myslim ze kdyby to bylo jak rika davno by se zachoval jinak.Takle to vypada jako kdyz se v tom stale placa.Tak mozna lecba sokem...rekla bych mu "tak ji zavolej kdy se ji to hodi pujdeme s prckem ven, vezmem si ho na vikend/na to ma pravo kdyz plati alimenty a kneckoncu bylo by to snad i spravne/..zajede tam spolu.Pokud ale mluvi o odpovednosti a ze se na dite nemuze vykaslat ale zaroven se nikdy VSICHNI! nevidite tak tim asi mysli ze se vidaji sami-pokud nemysli jen ze plati.Coz mi prijde trochu blbe.Pokud rekne jasne hned jo je to v pohode a nakonec ti to vyjde lip nez cokoliv jineho kdyz by chtel stejne by to tak delal a jezdil za nima sam.Kdyz alke bude mit 1000 vyhrad a reci a zaroven rika nemuzu se na nej vykaslat tak asi nechce aby si v tom figurovala.A to bych mu rozhodne netrpela.

to je fakt,ted jsem si vsechno precetla,ja bych o takovyho chlapa nestala,k cemu ti je?A uz vubec bych se kvuli nemu netrapila,nervy mas jenom jedny.Muj chlap si zajde taky na pivko a ja jsem na materske,ale vecer koupe,hraje si s malym,pokud ma smeny tak ho hlida,proste se mu co nejvic venuje a na pivo jde az ho davam spat.Ja mam sve zajmy,takze mi to nevadi.
No a taky ma nemanzelsky dite,snad jsou ji tri roky,ale jmenuje se po mamince,nestykaji se.Dohodli se tak,protoze pokud by mel byt uvedeny jako otec,tak jsem chtela,aby to bylo i se vsemi pravy a povinnostmi i s branim si ho k nam domu.Coz ale matka odmitla a tak se dohodli na tom,ze dite otce nema a maminka dnes nema zkomplikovanej zivot,protoze nasla tatinka,ten dite adoptoval a jsou vsichni spokojeni.Nechapu,z ceho mas nervy,toto se stava dnes a denne a to dite za nic nemuze.A kdyz se to stalo,je potreba o tom mluvit a domluvit se .VSICHNI!!!

Paťa,tak jak to teď čtu tak se ptám stejně jako Kombucha,jestli to má cenu.Takovýho chlapa bych tedy nechtěla.A neboj se,i sama s dětmi bys to zvládla.Myslím,že by mně lákal víc ten klid bez něj než trápení s ním

No, Paťo, líčíš zde svého muže v takových barvách, že se ptám, zda má vůbec cenu s takovým člověkem dál setrvávat v manželství...

Kombucha, ďakujem za úprimnú odpoveď. Áno, dieťa by nemalo trpieť. Ale otázne je, kedy trpí. Môj muž je dosť nezodpovedný typ človeka. Ani domov nechodí pravidelne, ko?kokrát sa stane, že deti celý týždeň nevidí. Chodí v noci, alebo vôbec nepríde. Vyplýva to z jeho práce, ale najmä z jeho sklonu k vysedávaniu v krčmách. Cez víkend oddychuje, alebo tiež nie je doma. Nepamätám si, že by decká niekam zobral. Hlavne toho mladšieho (3 roky). Pomôže to tomu malému, že sa tam zjaví raz za mesiac? Bude trpieť menej? A vôbec, trpí dieťa bez otca? A ja sa budem stále trápiť. A prečo by mal okrádať mňa a naše deti o jeho, už aj tak zriedkavú prítomnosť? Neviem.

Situace blbá, nezáviděníhodná, nicméně opravdu Paťo nemůžeš chtít, aby to odnášelo to dítě. Sice je pravda, že by bylo nejlepší, kdyby si mužova milenka našla přítele, který by dítě osvojil, ale takových mužů zas po světě tolik neběhá.
Podle mě nemáš moc na výběr. Je to sice nefér, ale co už se dá dělat. Buď se můžeš nechat rozvést, nebo dítě akceptovat.

Čo sa týka mena dieťaťa, tak samozrejme dal na to súhlas. Povedal, že to ona chcela a vtedy mu to pripadalo správne. Vzápätí to chcel zmeniť, ale ona nechce. Ona tvrdí, že dieťa sa ma volať pod?a otca. Pod?a mňa je to nehorázna drzosť a ona to urobila čiste zo zištných dôvodov. Je to totálne v neprospech dieťaťa, keď sa volá po človeku, ktorého nepozná a matka musí všetkým vysvetlovať, že ona sa volá inak.
V kontakte sú. Ona si stále h?adá dôvody a volá mu, píše mu ...Čítala som od nej listy a maily, kde mu výčíta, že sa venuje mne a naším deťom a ako ho miluje a ako sa zmenil. Nechce pochopiť, že je s nami a to čo sa stalo bola chyba. Stále ho chce hlavne ako milenca a nie ako otca.
A ešte, ja viem, čo by bolo správne, akceptovať to dieťa. Ale skúste si to predstaviť, že by ste vy boli v takej situácii. Boli by ste to schopní? Reálne???

Ja bych asi zkusila vypatrat jestli mi mluvil pravdu protoze pokud by s ni celou dobu opravdu nemluvil jak mi rekl je to dobry duvod pro to mu duverovat/je preci pravdepodobne ze s ni mluvil treba...aspon 2-3 kvuli diteti nebo tak i pak.../Pokud bych mu mohla verit klidne bych dohodla pravidla a at dite vida./ne kvuli manzelovi, kvuli diteti/ Nikdo by nechtel byt v opacne situaci:-)Pokud by mi ale dalsi skoro 2 roky lhal...uz bych se na nej vykaslala.I kdyby ne hned /nekdy to nejde hned i kdyz clovek by i chtel/tak bych snazila zacit zit pomalu podle sebe...To jesli spolu mluvi nebo ne nebude tak tezke zjistit...

Také jsme na matrice museli podepsat, že bude mít příjmení po otci!!!

Paťa,já myslím,sice se ti to nebude líbit,že na to nárok nemáš.Jednou je to jeho dítě a jestliže má jeho příjmení tak to něco znamená,musel k tomu totiž dát souhlas.Kamarádka se nevdala,jen spolu žijí a když chtěli aby mělo dítě příjmení po otci museli to dopředu na matriku nahlásit,dokonce klučičí i holčičí jméno,potom podle toho co to bylo se to mimčo zapsalo.Jinak v porodnici dostává automaticky příjmení po matce.Myslím,že ti nezbývá nic jiného než se s tím smířit nebo se rozejít.Určitě to není lehké,jako není nic lehkého být s dítětem sama.Já zastávám názor,že když už chlap dítě udělá tak se má starat a né vše nechat na ženský

Po viac ako roku a pól sa chcem opäť vrátiť k môjmu problému a možno poprosiť o radu. S manželom žijeme spolu a denne počúvam, ako ma miluje. Ale napriek tomu neustále riešime problém, ktorý je a vždy bude. Jeho nemanželské dieťa, ktoré bude mať v auguste 2 roky. Tvrdí, že s tou ženou nič nemá, nestretáva sa s ňou. Ale nedokáže byť taký hajzel, aby sa vykašlal na vlastné dieťa. Kedže môj muž nie je typ starostlivého otca, čo chodí s deťmi von, hraje sa s nimi, kúpe ich...tak mi nie je jasná jeho predsava o "nevykašlaní sa". Stále chce odo mňa, aby som toho malého akceptovala, ale čo to presne znamená nevie. Ja si myslím, že by si ona mala najsť čo najskôr partnera, ktorý by si malého osvojil a vytvorili by normálnu rodinu. Viem, že dieťa za nič nemôže, ale pri predstave, že celý živoť bude s ňou v kontakte, tak ma ide poraziť. Okrem toho máme dve deti (3 a 14), ktoré tiež za nič nemôžu. A bohužial, neviem to akceptovať. Ona môjho muža stale kontaktuje, stále od neho niečo chce, necháva si provokačne posielať poštu do jeho firmy. Je to hrozné a nikdy nekončiace. Mňa to stresuje a trápi. Čo si o tom myslíte? Pre mňa jediná schodná cesta je, že okrem alimentov nebude mať s ňou a malým žiaden kontakt. Myslíte, že je to správne a mám nárok to žiadať? Ďakujem za akýko?vek názor, či skúsennosť.

tak to Vám opravdu není co zavidet....bože muj proč si ti chlapi nedavají pozor proboha! Když už jsou takoví prasata! Jedina zkusenost kterou mám a mohu se s ní podelit je z mé rodiny. Moji rodice před 10 lety koupili pension a táta si tam začal s 18ti letou servírkou, ošklivá jak noc! Máma je jednoho dne načapala v posteli takže si dovete představit co se doma odehrávalo za cirkus. strašný.... táhlo se to asi rok, pak že to ukončil a najednou dítě na ceste. Udelala to z vypočítavosti, protože otec-podnikatel, ona-z vesnice+zakladní vzdělání. Asi po roce hádek a vydírání mu to ale máma odpustila a musím říct že od té doby o tomto tématu nepadlo slovo....až je mi to náké divné...říkám si jestli ten chlapeček-muj nevlastní bratr(dnes je mu tedy 10 let) je jeste na světě vubec a kde je mu konec... otec asi platí alimenty ale vubec se o tom nebaví a myslím že ted mají rodiče docela harmonický vztah. Takže nehazej uplne flintu do žita. Ja obdivuju svojí mamu..ja bych na to žaludek nemela. Ja bych s takovým mužem už nedokazala mít asi intimní vztah, protože by se mi to vracelo pořád.

Moj pripeh je dlhy a komplikovany. Ale v zakladnych bodoch sa stalo to, ze sme sa s manzelom po 12. rokoch dostali do krizy a on si nasiel dvadsatrocnu frajerku. Hned po mojom zisteni mi tvrdil, ze rodina je pre neho svata a ze to bola chyba, ale potrebuje cas, aby to s nou ukoncil. Boli to pre mna muky a trvalo to niekolko mesiacov, co udajne s nou skoncil. Ona mu posielala nenormalne vela smsiek a mailov, ako jej zlomil srdce, ako ho miluje. Dokonca aj mna oslovovala a bojovala o muza ako mohla. Bohuzial, po par mesiacoch sa mi prihodila podobna vec a zalubila som sa do kolegu. Muz na to prisiel a ja som to ukoncila. V poslednej dobe si zijeme ako v rozpravke. Vyznavame si lasku, sme k sebe mili a dobri a klape to na 100%. Muz tvrdi, ze sa s nou nestretava. Ale vcera som sa dozvedla, ze sa mu s tou zenou (dievcatom)narodilo dieta. Ze v case, ked som vyvadzala, ze to nezvladol a ona udajne brala antikoncepciu, ale otehotnela. Jemu to povedala, ked uz sa nedalo nic robit. V rodnom liste ho uviedla ako otca a dokonca mu dala aj muzove priezvisko.Co neviem, ci bez suhlasu muza ide. Muz tvrdi, ze chce zit s nami, ze o nu a to dieta, ktore nechcel a ona to vedela, nema zaujem a nehodla s nimi udrziavat kontakt. Lenze ona ma na neho paku do konca zivota. Co mam robit? Mam mu verit a zit si svoj zivot? Mam sa rozviest? Mam poziadat muza, aby isiel za nou a este raz a predo mnou, jej povedal, ako to bude? Ale co ak to tak nebude? Teraz budem mat cely zivot pocit neistoty a strachu. Ma niekto podobny zazitok, ci skusenost? Prosim, pomozte mi. Zda sa mi, ze sa mi zrutil cely svet a nevladzem dalej.