Chronický únavový syndrom 2

Proboha Ino, ty se ptáš úplně debilně! Je to 2. pád!! Zopakuj si základní školu!

Ty slavný učiteli, když ti spadne do bahna taška , tak se ptáš: "Čeho jsi vytáhl z bahna"? nebo "Co jsi vytáhl z bahna?"
Já se tedy ptám CO????-tedy 4.pád. Jestli ty se ptáš ČEHO?, TAK POTOM NEJEN , ŽE NEJSI ŽÁDNÝ UČITEL ČEŠTINY, ALE DOKONCE ANI ČECH!-SNAD UKRAJINEC? Nebo čtrnáctiletý puberťák, který by si měl zopakovat učivo devítiletky!

Blbé je to, že je to 2. pád! Píšu za 5!

Nehádejte se !" Mě toto vytáhlo z bahna" se píše mě, protože je to 4. pád (koho, co).A není to 2. pád! Vytáhl jsi z bahna CO? A ne ČEHO !!Věřte mně,je to tak! Takže konec diskuse o gramatice a bavme se raději o únavovém syndromu a jak na něj!Tino , nebývá ti ale ze sluníčka v létě špatně? Já naopak silné letní slunce nesnesu a vyhledávám raději stín.
Kamaráde, musím se ti pochlubit, že jsem asi víc jak měsíc byla na ATB -kvůli jedné bakterii (nejedná se ale ani o chlamydie ani o borelie)-je to úplně jiná potvora-infikovala jsem se jí ve špitále. No a představ si, že ta mrcha všem druhům ATB zdatně odolává. Vytvořila si rezistenci a vypadá to na podávání ATB intravenózně. Tak mám ještě problém navíc . Blbé, co?

To už je moc složité. Pomůcka musí být jednoduchá, v tom je ten vtip.

Tě,tebe/mě
Ti,tobě/mně

S Tinou je prostě legrace - a humor také léčí!
Sednem si na sluníčko a na chvíli přestanem myslet. Pak už můžeme mastit do příspěvků naše oblíbené MNĚ, hlava nehlava, pád nepád. A semtam někoho trochu sprdnem, že naše oblíbené MNĚ nepoužívá.:-)))

Tě/mě, tobě/mně.

Když už, tak 2. pád (koho, čeho).

jen k diskusi češtiny - mně toto vytáhlo z nejhoršího bahna - píše se MĚ, je to 4. pád

Tino, díky za odpověď , ale musím přiznat, že mě ta tvá metoda trochu zklamala, a to ze dvou důvodů:
1) Na sluníčko chodím , nadýchat se kyslíku-to je moje každodenní potřeba. Procházky se taky s mužem snažíme provozvat. prostě , pokud to tělo dovolí, tak se čerstvému vzduchu rozhodně nevyhýbám. Právě jsme se vrátili ze zahrady-trochu jsem rozhýbala tělo prací, trochu jsem si poležela v trávě, pozorovala mráčky a poslouchala ptáčky. Bylo mi příjemně, ale praktikuju to již několik let a rozhodně to nijak nepomáhá v mé nemoci. Koneckonců jsem trávila na sluníčku celý život a přesto jsem onemocněla. Myslím, že u tebe ta nemoc prostě nějak odezněla sama a bylo asi jedno , jestli sedíš na sluníčku nebo v křesle doma. Ale rozhodně jsi si pohybem mohla zvýšit kondici a zpevnit svaly.
2) Tvoje metoda je moc dlouhá. 5 let-to je příšerné! Z představy pěti let života s tím , že si na chvíli vytáhnu na sluníčko stoličku a zvládnu krátkou procházku, z toho mě doslova mrazí!
Že si člověk musí nakonec nějak pomoci sám a od doktorů nemůže nic čekat, tak to máš pravdu.Ale chtělo by to něco rychlejšího, než pětileté čekání na zázrak.

A jakou jsi měla diagnozu, když ti pomohlo posedávání na sluníčku před domem?

Kamarád propaguje antibiotika.

Ad/ Kamarád
Asi bych si tu Nobelovku zalsoužila.

Ad/ chyby - nekontrovala jsem si je, v diskuzích je mi to šuma fuk! Tvého MNĚ jsem si prostě jen tak všimla, když pořád žadonils o mé léčebné postupy. Očividně se Ti ale nezamlouvají a téměř nikomu se zamlouvat asi nebudou. Je mi putna, komu se co zamlouvá, mně toto vytáhlo z nejhoršího bahna, když jsem stěží došla na WC nebo před dům. Je to lepší, než jen ležet a stěžovat si nebo běhat k doktorům.

Co Kamarádovi pomohlo v léčbě?

K příspěvku: 1. 4. 2007 09:02:16, Tina

Ahoj češtinářko Tino,
velice ti přeju, že ti pomohlo 5 let chodit sedět na sluníčko před dům, úplně přestat myslet na pár minut, pozorovat dech, okysličovat tělo a uklidnit se. Kdyby toto opravdu vyléčilo CFIDS, tak ti sám navrhnu Nobelovu cenu.:-)) Ale důležité je opravdu, že je ti dobře, to už myslím bez ironie.

PS.: K tomu "uklidnění se" patří ovšem také nadhled a pochopení pro drobná pochybení okolí. Tam máš ještě mezery..... Někdy se holt stane, že se člověk ve 3. pádu přepíše a místo mně, napíše mě. Ale až takhle významně někoho opravovat, jak to činíš ty a dokonce velkými písmeny uvádět neznalce na pravou míru - to o něčem svědčí... O nezdravém perfekcionismu. Nehledě na to, že v tvém posledním příspěvku chybějí v prvé větě 2 čárky, pak máš překlepy ve slovech chtemické, dotoři a "v sedě" se píše "vsedě", neb je to příslovce; je možné ovšem napsat také jen "sedě".

Ale peferekní čeština není jiště cílem tohoto webu. Já bych byl 100x raději, kdybys napsala něco smysluplného s 50ti chybami, než povídání o sezení před domem napsané s pouhými 5 chybami.:-)) Přesto ti přeji vše dobré.

Ino, ono je to opravdu složité a praktiky, které dělám by se vám asi nelíbily jako je úplně přestat myslet na pár minut a snažit se jen pozorovat dech. Každodením tréningem se nastartuje tělo na to, aby pak přijaté léky a léčebné praktiky dobře využilo. Pak je také důležité okysličovat tělo - zprvu jsem chodila jen před dům, protože dál to nešlo. Stála jsem tam na sluníčku, seděla na židličce a četla apod. Důležitý je kyslík. V tu dobu - pět let to trvalo - mně nic nezabíralo, jen uklidnit se od všech trablů při vytěsnění myšlenek a nabrání trochy sil před domem. Jen občas jsem zvládla procházku s mužem či psem. Po pěti letech těchto praktik nastal zlom. Rozhodně jsem ale nikdy neužívala moc léků. Spíš jsem se snažila zjistit, po kterém jídle jsem unavenější, co mně naopak svědčí apod. Pak jsem začala zkoušet jiné léky než chtemické a ono to začalo zabírat. Když mně už bývalo líp, zvládala jsem stát delší dobu na nohou v kuchyni, už jsem nemusela vařit oběd v sedě. No když jsem uvařila první oběd po x letech bez velkých trablů, to bylo slávy. Jde to, ale je to velká dřina. Nevěděla jsem, co mně pomůže, jen jsem v sobě měla jakýsi pud sebezáchovy. Věděla jsem ale, že dotoři nade mnou zlomili x krát hůl a odtud pomoc "nepoteče". Pak jsem začala chodit na delší procházky, jezdit na kole, někdy i skákat přes švihadlo, což mně zahřeje tělo při mých studených končetinách. A včera jsem např. ujela na kole neplánovaně 20 km. Je pravda, že mně večer a ráno bolely trochu nohy, ale byla jsem nadšená, že jsem to zvládla. Asi z tohoto mého popisu nejste moc nadšení, ale tak na trable jsem šla a ono se to zúročilo - ovšem za klidu domova a podpory manžela.

Tino, a nemohla by jsi uvést opravdu alespoň pár příkladů, jak jsi se z toho dostala? My , co s tím bojujeme roky a marně ,jsme vděční za každou novou inspiraci.

Ahojte vsetci.Dakujem za odpovede aj za ponuku od Tiny, iste ti napisem. Ja mam toho v zivote viac za sebou v 14 rakovinu+ozarovanie, v 20-ke dalsie 2 nadory a teraz ked mam uz 10 rokov vsetky vysl.ok a chcela som normalne zit, porodila som syna-bum,som ako mrtvola..Takze ked ma zmohlo toto zahadne ochorenie, myslela som, ze to vzdam :-( .Uz mi nepomahal ani pohlad na moju rodinu, ktory je zmyslom mojho zivota, bola som uz aj u psychosky-zlozila ma info ze tj mono skleroza multiplex prip.nador v hlave atd. To sa nastastie vylucilo ale tie dni a tyzdne cakania ma skoro "zabili" .Drahi moji spolubojovnici teraz po precitani si Vasich prispevkov mam aspon trochu lepsiu naladu. Ste vsetci perfektni a ak mate nejaky super tip ako sa aspon ostavit na nohy rada si s Vami o tom pokecam. Caute vsetkym prjem pekny slnecny den - aspon tak to vidim z okna :-) Janka

MNĚ jich nestačí ani 50.

Tino,
mě stačí jednoslovně 5 základních metod:-)).