Milenec a manžel

Já mi 35, jsem 11 let vdaná...Mirunko, jestli ti něco stoprocentně věřím, tak to, že by ses nerozvedla...mít doma něco jistého a zajištění je třeba, že ? Nicméně -dávej pozor, aby se ten tvůj nerozvedl s tebou, protže na to, aby vydrželo manželství nestačí, když to chce jeden, musí chtít oba a když nevěra praskne a ona často praskne, pak rozvod může být rychlejší záležitost než by sis myslela....

Já mi 35, jsem 11 let vdaná...kdo bere sex jakoˇ"šukání" se intelektem příliš neliší od králíka.
:-(
A Alice 2.7., pokud opravdu existuje, tak manžela klidně vymění za živého robertka?
Použije a odhodí?
Kam to ten svět spěje...

Já mi 35, jsem 11 let vdaná a máme 2 děti Dobré mnaželství, manžel je přičinlivý ale něco tomu chybí. Málo sexu, něhy, je to takové vyčpělé. Asi je to i tím, že manžel je o 10 let starší. Jako řada jiných žen to řeším milencem. Je nás takových hodně, jsem ve věku kdy bych mohla šukat pořád, ale manžel už nato nemá. Jiná situace než kdy jsem se vzali, bylo mu 34, výkonný šukal by často, ale mě to zase až tak čast nebralo....zato teď. Ono není opravdu jiné řešení než výkonný milenec. Nikdy bych se nerozvedla. Ahoj

Alice,pokud je to žena, tak rozhodně kecá. Spíš bych řekla, že to jsou jen mužské fantazie.

Ty kamarádky ........A proč, vždyť je hezké si užívat. Mimochodem Bobe, jak pěknou máš ženu?

Ty kamarádky ..... zastřelit !!!

Jinak :-)

Mám kamarádku, obě jsme již nějaký ten čas vdané, máme děti a je nám již přes třicet. Asi před půl rokem se ona seznámila s jedním cirka o pět let mladším klučinou. Netrvalo moc dlouho a stali se z nich milenci. Nedávno mi najednou z ničeho nic navrhla, zda si nechci na chvíli půjčit toho jejího milence. Trochu mi to vzalo dech. Řekla mi, že on mi určitě stojí za to si ho vyzkoušet. Namítla jsem, že nemám potřebu mít vedle manžela, ještě někoho jiného. Nakonec mi ale přesvědčila a tak jsem s těžkým srdcem tento týden o víkendu nechala manžela doma, on se stejně musel připravovat na nějaké složité jednání, tak mu docela vyhovovalo, že s dětmi odjedu ke kamarádce na chatu. Když jsme dorazili, tak tam na nás již čekal její milenec. Chvíli jsme společně poklábosili a pak kamarádka vzala děti na procházku a nechala nás o samotě. Nechci do detailu popisovat, co bylo potom. Dlouho jsem kamarádce nevěřila, když popisovala jeho výkony. Ale to co se mnou vyváděl a jakou výdrž u toho předvedl, mne přesvědčilo. Doslova mě potom brnělo celé tělo. Když se mi potom kamarádka zeptala, co mu říkám, tak jsem jí musela dát za pravdu.

můj "vztah" bokem...Asi už spolu jste taky delší čas. A je to doplněk něčeho, co po delším manželství doma chybí. Mně taky chybělo-pohlazení, sex, něha, komunikace. Muž to měl krátkodobě jinde, pak ho to omrzelo a zlenivěl na poli sexu obecně. Jen práce a zájmy, jinak nic.Pálit mosty nechci, brát dětem rodinné zázemí taky ne.Muž je doma minimálně, pracuje daleko, vidím ho občas večer nebo občas o víkendu, není čas na konflikty. Zákonitě něco člověk hledá jinde za takového stavu věci, i já, i když spíš podvědomě. Na začátku to bylo moc hezké a platilo jisté rčení, nevím, kdo ho vyslovil-milenec ukáže ženě vše, co manžel před ní skryl. Milenec starší, ale velmi vitální, pozitivní. Moře volného času a totéž by si přál u mně. On už bez práce, manželky, děti dávno z domova, kdežto já zaměstnaná, s dětmi, domem na krku, na všechno dost sama. Tudíž já mám málo času na něj podle jeho představ a to vše kazí. Už ten vztah pomalu dospěl k závěru, vyčerpal se.
Zjišťuji při čtení tady, že mnoho žen dnes má milence, myslím vdaných žen, víc, než by se zdálo. Vidím to tak, že opravdu velkému procentu vdaných žen doma něco chybí. Říkat, že to je po patnácti, dvaceti a více letech v manželství normální je sice pravdivé, ale být by to tak nemělo, vztah by se měl celý život pěstovat jako kytka. Leckdy chybí vůle a vztahy se dostávají do slepé uličky.Nevěra dávno není doménou ženatých mužů. Asi je někde něco špatně. Možná dnešní arogantní doba lásce dlouhodobě nepřeje?

hu, jako bych to psala já -...můj "vztah" bokem trvá, i když to samozřejmě není jako na začátku (ale to je asi přirozený vývoj). Když jsme spolu, tak se čas zastaví a užíváme si jeden druhého a oba víme, že když se ten den rozloučíme, tak zase žijeme svoje "normální" životy.
Ty chvíle spolu bereme jako něco navíc, vzrušení a zklidnění současně. Něco co nám asi doma chybělo. Těžko říct. Má to samozřejmě i příchuť zakázaného ovoce.

taky jsem byla věrná,...hu, jako bych to psala já - příběh přes kolírák... jediné mám jinak-děti s námi žijí, byť jsou už větší a studují-ale poblíže domova. A servísek jim vyhovuje, tak s námi ještě dlouho budou.
Andre, tvůj vztah bokem stále trvá ? Ptám se proto, že můj skomírá,byť byl va roky a jednu obu intenzivní. Milenec mně udolal svým majetnickým chováním a taky žárlí. Mně to unavuje a jde vše do kytek...zas budu vzorná věrná, ale možná mi bude něco chybět. Život někdy s námi podivně cvičí, nemyslíš?

Danielo, tak trochu s Tebou...Proč ne Sandro? Nikdo vás nesoudí, já tedy určitě ne, je mi to jedno. Jen mám jednu zkušenost při pohledu kolem sebe. Spokojený vztah dvou lidí, kteří se mají rádi DOOPRAVDY nepotřebuje nevěru ani nadlepšení, věř tomu. vystačí si ti dva a další se tam nevejde, milovaní a milující nehledají jinde ani to jinde nezajistří. Ale to štěstí má opravdu málokdo ve vztahu, takže věřím, že mnohá to nadlepšení potřebuje...

Nelo, jsou i ženy, které...taky jsem byla věrná, spolehlivá, doma dělala vše pro rodinu, na jiného snad ani nepomyslela.
Pozor , mám i své vady. Po těch víc jak 20 letech mám nějaké kilo navíc, nejsem doma pořád upravená, nalíčená (ale kdo proboha je?).
No a tak jsem jednoho "krásného" dne zjistila, že jen já jsem tak citově angažovaná jen doma. Najednou se mi vrátily řeči, které kolem mě proběhly před více jak deseti letech, řeči o tom, že můj manžel se zamiloval jinde. Tenkrát jsem to brala tak, že to nemůže být pravda, že přece my dva a naše děti jsme rodina.
Tentokrát to bohužel bylo jasné.
TAKŽE krize proběhla (asi nejsme jediní) a já se změnila. Už nejsem jen ta puťka, co musí mít vytřeno, vyluxováno, navařeno. Začala jsem žít a nakonec došlo i na tu nevěru. Nebylo to tak jednoduché, jako když to teď napíši, ale stalo se.
ALE doma bordel není, na první pohled jsou všichni spokojeni (s ohledem na to, že jsme přes týden sami dva - děti jsou v jiných městech na škole a některé víkendy se staví doma navštívit rodiče, vyprat, nafasovat :-)

Nelo, jsou i ženy, které...taky jsem byla věrná, spolehlivá, doma dělala vše pro rodinu, na jiného snad ani nepomyslela.
Pozor , mám i své vady. Po těch víc jak 20 letech mám nějaké kilo navíc, nejsem doma pořád upravená, nalíčená (ale kdo proboha je?).
No a tak jsem jednoho "krásného" dne zjistila, že jen já jsem tak citově angažovaná jen doma. Najednou se mi vrátily řeči, které kolem mě proběhly před více jak deseti letech, řeči o tom, že můj manžel se zamiloval jinde. Tenkrát jsem to brala tak, že to nemůže být pravda, že přece my dva a naše děti jsme rodina.
Tentokrát to bohužel bylo jasné.
TAKŽE krize proběhla (asi nejsme jediní) a já se změnila. Už nejsem jen ta puťka, co musí mít vytřeno, vyluxováno, navařeno. Začala jsem žít a nakonec došlo i na tu nevěru. Nebylo to tak jednoduché, jako když to teď napíši, ale stalo se.
ALE doma bordel není, na první pohled jsou všichni spokojeni (s ohledem na to, že jsme přes týden sami dva - děti jsou v jiných městech na škole a některé víkendy se staví doma navštívit rodiče, vyprat, nafasovat :-)

Nelo, jsou i ženy, které...Danielo, tak trochu s Tebou nesouhlasím. Vdávala jsem se celkem brzo, v devatenácti jsem se stala maminou. Dnes je mi 31 let, mám děti dvě, doma to mám vcelku v pohodě, přesto jsem začala být taky nevěrná. Stalo se to minulý rok, kdy jsme byly s manželem a dětmi u rodičů na chalupě. Večer jsme zašli na zábavu a tam jsem po mnoha letech potkala svojí první lásku. On již taky spokojeně ženatý a přesto něco mezi námi zajiskřilo. Zachovala jsem se jako puberťačka, v nestřeženém okamžiku jsem se s ním na chvíli vytratila. Byla to tenkrát opravdu jenom chvilka, ale od té doby se pravidelně tak 1x týdně setkáváme. Možná je to taky tím, že ženská po třicítce touží trochu víc po lásce než chlap, nevím, ale u mne to tak je. Rozhodně tím nezanedbávám domácnost a doma bordel určitě nemám. Naopak doma jsem nyní spokojenější a i klidnější. Tím se nechci nijak chválit, ale prostě to tak cítím. Je to možná i tím, že jsem si přítelem hned od začátku stanovila jasná pravidla, kde jsme oba dali prioritu svým rodinám a svůj vztah bereme pouze jako určité nadlepšení.

Nenašla jsem tady diskuzi...Jo Eliško , je to droga, milenka víc než přítelkyně, a jí to bolí ale neumím pomoci ani jí ani sobě. Nejlepší bude , když ji opustím, a zůstanu s přítelkyni , jelikož máme před svatbou , v létě, a před rokem po našem zasnoubení jsem potkal JI. Stalo se.

Holky, jak to děláte? To co...Nelo, jsou i ženy, které zvládají manžela i milence, protože na mnoho věcí, například domácnost prdí a užívají si, třeba mají bordel doma nebo se málo věnují dětem, ale mají krédo, urvi co můžeš...je jasný, že všechno se na sto procent zvládnout nedá, to by den musel mít stodvacet hodin, tak něco ošidíš, ty třeba milence a jiná děti nebo pořádek-a Květa teď napíše, jak vyváří, peče, doma naklizeno, že je prostě tak dobrá a zvládá to všechno-vsaď se...chválí se už dost a mně samochvála sice smrdí, ale napíšu v jejím tonu-a já zas rovněž nekouřím, nepiju, neberu drogy a ještě mám muže, kterého si vážím a neopodvádím ho a klape to čtvrt století, vím, kdo je otcem obou mých dětí a nepodvádím-heč ... co bych se taky nepochválila, ne?

Nenašla jsem tady diskuzi mužů, kteří právě mají třeba stálou přítelkyni a milenku . Jejich názory tady tak trochu chybí, prostě chlapi celkem nic neřeší, buď nemají čas, nebo prostě to nechávají na holkách. Tak třeba by mě zajímalo, co cítí? Je jim smutno? Když jsou s přítelkyní , chtěli by být u milenky? A naopak? Mám kamaráda, který se celou situací celkem trápí . Jsou pro něj jako droga-obě dvě.

Holky, jak to děláte? To co popisuje Květa, musí být docela náročné na čas. Já jsem měla chvíli minulý rok chvíli taky takový vztah a musela jsem s tím po půl roce přestat. Prostě jsem to nezvládala. Péče o děti, mám dvě, náročný manžel a k tomu taky dost časově náročný milenec. Prostě nešlo to, začala jsem být utahaná, pomalu jak burlaci na Volze. Ono se říká, že ženská hodně vydrží, ale co je moc je moc.

No já bych to neřešil tady, je to tvůj život a ty si musíš říct, co chceš a co ne. Asi tak. Víc dodávat nemá smysl.

Jinak problém těchto diskusí je jediný, většina to posuzuje podle sebe a snaží se napasovat své názory, hodnoty, hranice etc. na ostatní, no a logicky to prostě nemůže fungovat, tak to přerůstá v dohady, hádky, agresi - sakra píše se i nebo y, asi krátký měkký:-) no a už se to tu mele

Souhlasím holky s vámi,...Po přečtení všech odsouzení mi nedá, abych ještě alespoň jednou nezareagovala. Mnozí z moralistů asi přehlédli, že ty dva chlapi, jež jeden je můj milenec a druhý manžel, znám od svých 15 let. Zpočátku, jsem vůbec ani netušila, že to semnou takto dopadne, prostě s jedním jsem začala chodit a s druhým kamarádit. To, že kamarádství po chvíli přerostlo, tak to se stává a myslím ne jenom mně. Průšvih akorát byl, že ty dva byli, a dosud jsou, kamarádi. Takže chtít se rozejít s prvním nebylo moc jednoduché, i když se tomu zpočátku schylovalo. Právě v tom rozejití mi více méně zabránil ten druhý, když mi vysvětlil, že mu vůbec nevadí být u mne druhý. Řekl mi tenkrát, že takhle je to pro nás lepší neboť alespoň nemá výčitky, že kamarádovi sebral holku. Já vím, zní to absurdně, ale tak se to stalo. Z počátku jsem měla i výčitky vůči tomu prvnímu, ale ten druhý mě přesvědčil a dosud mi utvrzuje, že to tak je dobře a to tak trvá mezi námi bezmála 15 let. Nakonec jsou to pro mne jediní dva muži, co jsem poznala a již bych je neměnila. Potíž je akorát to, že před jedním budu mít asi až do smrti tajemství. Takové to má nakonec asi každá ženská, která si pořídí milence a nechce přitom bourat původní vztah. Rozhodně se necítím citově plochá, myslím spíše naopak. Nemoralistu můžu uklidnit i v tom, že drogy neberu, dokonce ani nekouřím a alkohol pouze pomálu.