Existuje dnes panic po třicítce ?

Ahoj Anno. Třicet sice...No a co's tedy s těmi ženami dělal, když ne pohlavní styk?

Zajímalo by mě, zda v...Ahoj Anno. Třicet sice ještě nemám, ale bude mi za rok :). A jsem panic. Nejsem maminčin mazánek a sex chci, jako každej.

Milá Anno, myslím, že je nás spousty.
Dáš mi na sebe kontakt? .)

A jen tak na okraj k pojmu "panictví":

Ono to je bráno různě. Odborné knihy říkají, že ten kdo ještě neměl pohlavní styk je panic (chápej vniknutí :)). Pokud bych to měl brát takhle, no tak jsem ještě panic. Ale přesto už jsem sex se ženami měl, ale bez pohlavního styku.

To je hezky napsáno.

Ale...Děkuju za kompliment.
Já to myslel spíš takhle: věrnost sama o sobě není mindrák, pokud si je člověk JIST, že si ji zvolil a ne že MU PROSTĚ NIC JINÉHO NEZBÝVÁ. To je zásadní rozdíl. Nemohu si namlouvat, jak jsem ctnostný, když jsem prostě jen neschopný či neatraktivní.
Takže já v podstatě ani netoužím po nevěře jako takové, ale spíš po nějakém důkazu, že BY TO ŠLO, kdybych chtěl. To je můj mindrák.
A mimochodem, jak už tady zaznělo, ženy ve skutečnosti opravdu touží po egoistických nevěrnících, berou je (právem) jako silnější samce, ať si říkají, co si říkají. Těžko může "hodný taťka" jako já očekávat, že se budou krásným dámám podlamovat kolena z jeho upřeného pohledu :-). To je přece směšná představa. Jenže právě ti hajzlíci (nic proti nim)tuhle moc mají. Jsou mi vlastně sympatičtí, jednou za čas bych chtěl být jako oni ;-).

Mě je přes třicet a jsem...To je hezky napsáno.

Ale můžeš tady vysvětlit proč je tvá věrnost pro tebe mindrákem? Tak to má přece v životě být, ne?

Ono také záleží do jaké společnosti a jestli vůbec se člověk dostane, k hodně vztahům dochází na pracovišti a když pracuji jako př. číšník, tak mám víc příležitostí, než dělník na stavbě. Nemusí to být ani o komplexech, nemocech, psychice. Sedět sám v baru a otravovat holky, které mají příležitostí dost a jen je "prudím", taky není ta správná vzpruha.
Takže Yardo: Plný souhlas s Tvým příspěvkem!

Naprostý souhlas s Jardou. jsem na tom stějně..

Píšu to hlavně proto, abyste si vy, co si stěžujete na nevěru partnerů uvědomili/y, že nejde mít ze všeho jen to dobrý a že je vždycky něco za něco. Jestli vám partner zahne, znamená to, že je o něj zájem, takže je to dobrej matroš. A naopak.

Mě je přes třicet a jsem od 18ti s jednou ženou. Fyzicky jsem v pořádku,máme děti, které jsou mi pdobné :-), k sexu mám velmi kladný vtah, i když se stále stejnou ženou už to není ono.. Prostě, pámbíčkáři by ze mne měli radost, ale ve skutečnosti je to mindrák jako hrom :-). Já bych s chutí udělal nějaké dámě pomyšlení, ale není zájem. Odpudivě rozhodně nevypadám, mám dobrou práci a nemám dutou hlavu, ale tu nejistotu holky vycítí a rychle ztratí zájem. COž je škoda, protože v posteli jsem pořád docela dobrej ;-).
Takže souhlasím s tím, že existujeme, ale jsme zakomplexovaní! S tím se holt nedá nic dělat, stejně tak jsou ošklivý holky, který jsou jinak fajn, ale prostě jsou vošlivý, tak maj smůlu, no... To je život.

...z piči

choď do piči!!škoda že se každej stydí to by byla další skupina s jinou sexuální orientací!!

Tipoval bych to tak na 5–8...choď do piči!!

Tipoval bych to tak na 5–8...To by bylo víc něž je homosexuálů!(2%)

Tipoval bych to tak na 5–8 % max.

lepší je být panic než být v p***

http://www.youtube.com/watch?v=SWysy6kBQtE

anonym

Zajímalo by mě, kolik nás těch paniců po třicítce asi je v %.

To si někdy taky říkám, Davide. Každopádně být sám má své výhody, a jak už jsem naznačil výše, tak nějak časem si člověk zvykne. Něco uvnitř ho ale stále hlodá... Psychické potíže mám delší dobu taky, a kdyby ovlivňovaly jen moji (ne)schopnost navázat kontakt s ženami, byl bych celkem spokojený.

P.S. Jen pro úplnost, nejsem maminčin mazánek, i když donedávna jsem jím byl:-).

No koukám,že nás je dost... já 32 let a taky nepolíbený. Jsem nesmělý, mám vysoké nároky a k tomu nějaké psychické problémy, což není optimální kombinace. Taky jsem si na to nějak zvykl, ale když vidím pěknou holku, tak si říkám, že bych to i rád změnil.

Je mi 30 a jsem doslova ženou nepolíbený. Nikdy žádné navázání bližšího kontaktu, rande, chození, dotyky, líbání, o tom dalším ani nemluvě. Teď už to házím za hlavu, ale dříve mě to, přiznávám se, trápilo. Extrémní nesmělost je prevít. Léčil jsem se dlouho u odborníků (primárně ne kvůli vztahům), ale zatímco v jiných oblastech jsou viditelné pokroky, představa, že budu s cizí ženou byť delší dobu sám, je pro mě hrůzu nahánějící. Bohužel, už jsem to několikrát zažil a myslím, že z žen jsem nejméně na 20 let dopředu vyléčený:-). No co, aspoň mám více času na sebe...