RIVOTRIL
Helenko,synovi je 25...Ještě,že jsem si vás Johanko našla znovu.Je to věk už pro dospělé.Já tím trpěla půl roku a nevěděla jsem co mi je.Ublížila jsem tím mému synovi,protože jsem mu říkala,ať si na mě nezvyká ať je sobecký a myslí na sebe a hraje si když vidí že trpím.Měla jsem v plánu zabít se.Myslím,že to na něm nechalo následky.Pomohl mi až kamarád chyrurg,který mi řekl,že jsem asi"na budku"Okamžitě jsem putovala k mému osychiatrovi.Teď už beru antidepresíva a něco na uklidnění.Syn vystudoval 2 vysoké a má spokojenou početnou rodinu.Stále ke mně chodí na oběd a sleduje mě.To se ví,že i když je mi někdy ouvej,směju se na něj.Kdybych to tenkrát věděla co jsou to deprese nebyla bych dnes s tím v invaliďáku.Proto neotálejte!!!!Už i tam když se vyzpovídá se mu uleví.Já jezdím za mým lékařem ráda a moc rádi si o všem možném popovídáme.Syn pracuje na dost vysokém postu a tak sse pro něj i pro manžela snažím žít podle jejich představ.Ne vždy mi to jde.MOC MOC vám a hlavně synovi přeju padnout na dobrého lékaře.Pak mi dejte vědět jo??Pa.
Helenko,synovi je 25 let.Ví,že má problém a že mě to trápí,tak chce vyhledat pomoc.Žijeme ve velkém měste,problém s lékařem asi nebude.Takže jít k psychiatrovi?
Johanko,nevím kolik mu je let,ale jsou i dětští psychiatři.nevím, jak to máte daleko k nějakému.Hodně dětí jsem viděla u dětského psychiatra.neotálejte a zajděte k nějakému.CHce to ihned jednat,aby to pak nebylo vleklé.Existuje mnoho léků a věřím,že mu pomůžou.Je taky moc dobře,že se chce léčit.To je první kladný přístup z jeho strany a pak bude léčba účinější.Hodně zdaru.
Dobrý den,moc vás prosím o radu.Syn,má deprese a návaly zlosti a chce se léčit.Nemáme ponětí,k jakému lékaři jít.Neví,jestli má jít k neurologovi,psychologovi,či do nějaké pordny,kde mu dají prášky na uklidnění o promluví si s ním.Děkuju moc
..jinak Jano držím moc pěsti - ale z vlastní zkušenosti vím, že v takových stavech - co asi máš, je nutno nasadit účinné léky, které Tě z toho ,,vytáhnou,, - moc mi mrzí, že doktor to nějak nechce vidět a řešit..:-(
..jéé - tady se to pěkně ,,rozjelo,, - kdysi jsem tu hodně přispíval - ale potom už tu nikdo nepsal - a na moje ,,nářky a rozumy,, už nebyl nikdo zvědavej - tak držím všem pěsti - válčím na 1/4 tabletky rivotrilu - a k tomu zoloft 50mg a lamotrigin 100+100mg...tak přeji nám všem, abychom měli ten riváč pod kontrolou..
Holky, díky, ale doktorka je hodně nebezpečný server, nemůžu tu psát více.
Přesně tak jak to popsala Ilona.Zájímá i mě.Napsala jsi mi to Ilonko z duše.Usnula jsem na chvíli a hned si pustila PC,abych věděla jak to s teou je.Není vše ztraceno.Já jsem s tím v plným ID.No a jsou dny kdy brečím jak malá holka.I nahlas.Muž mě vezme mezi lidi a i tam jsem to nemohla zadržet.Za chvíli to ale povolio.Je to jak na houpačce,ale žít musím.Zkus to i ty.Někdo ti přeci musí pomoci i třeba my,které se o tebe zajímáme.Hlavu vzhůru.!!!!
Heleno, Ilono, jste moc...Jani, tak jsem se tě dočkala (nakoukla jsem už ráno a teď jsem se strefila skoro na minutu). Mám pocit, že jsi naštvaná, a to je dobře, máš emoce, dá se s tím něco dělat. Horší je nemít žádné emoce.
Jo, je to hnusná nemoc, která nám barví dny na šedo a na černo. Myslíme si o sobě to nejhorší - nikam jsme to nedotáhli, nic se nám nepodařilo, nic nás nenaplňuje, nebaví, anebo bychom chtěli něco podniknout, ale chybí nám energie, pes po nás neštěkne a hlavně, nenacházíme nic, pro co bychom chtěli žít a cítit se šťastní. Okolí to ale často vidí jinak, říkají o nás, že se máme, že vypadáme dobře, nemusíme něco, co oni musí, atd. V našich hlavách je něco špatně. Něco nefunguje, a proto náš život není kvalitní.
Napiš nám o sobě víc, jak žiješ, co děláš, čím jsi, co jsi až doteď dělala, kde pracuješ, nebo jsi pracovala, co tě bavilo, těšilo a kdy se to změnilo, co způsobilo tvou nemoc...
Já jsem v polovičním ID. I kdybych chtěla a byla práce, neměla bych energii na to, abych "makala", jak jsem byla zvyklá (jsem hned unavená a bolí mě skoro všechno). Možná bych zvládla poloviční úvazek, ale v současnosti nic takového pracovní trh nenabízí. Obdivuju lidi, kteří s depresí, anebo jinou psychickou nemocí pracují!
Taky jsem osamělá. V době, kdy jsem měla práci, se u mě dveře netrhly a teď už pár let jsem jen sama a sama. Sejde z očí, sejde z mysli. Kdybych měla možnost, chodila bych pravidelně někam mezi lidi, do nějaké zájmové skupiny, kde by se povídalo, řešilo, nebo něco učilo, tvořilo. Ale o ničem nevím, tak sedím doma, uvařím, uklidím, jdu ven se psem, koukám do počítače a večer na televizi. A co děláš ty, Jani?
Heleno, Ilono, jste moc milé, kdyby byli takoví lidé i v reálu. Mně už i doma všechno štve, každou chvíli se tak vztekám, že když se neudržím, tak něco rozbiju. Problém je, že jsem pořád sama a opravdu nikoho nemám, neflusně po mně ani pes. Mám tu "výhodu", že mě nikdo nenajde, nikoho nenapadne, že jsem nebyla 3 dny v krámě, to opravdu ne, nikdo mě nebude hledat. Podrobnosti sem nechci psát a ani to více rozebírat, do léčebny už NIKDY a není nic, co by mě zachránilo a já už to v tomhle stavu nevydržím, chce se mi brečet nebo cítím hroznou zlost na sebe. Chodím jen po lékařích, psychoterapii, říkám věci, které mě vůbec netrápí, že jsem si ještě pro tenhle týden řekla, že nebudu říkat nic, už mám dost i těch doktorek, jen lžou, zavolej když Ti bude nejhůř, jasně včera-zase mobil vypnutý. Cítím prostě konec, to člověk pozná.
Heleno, díky, u mě to už...Jano, napiš nám víc o sobě, ať tě blíž poznáme a můžeme se s tebou podělit o tvoje trápení, rozebrat je a něco vymyslet. Taky mi nejsi lhostejná! Čekám na tvůj dopis :-) Jestli ti nesedí tvůj doktor, neotálej ho vyměnit! Všichni jsme tu z nějakého speciálního důvodu a dokonce i pro někoho. Co ty víš, koho třeba už za pár dní potkáš, kdo tě bude potřebovat a kdo pomůže tobě?
Mám D diagnostikovanou od r.2004, ale žila jsem s ní už dlouhá léta před návštěvou psychiatra. Je to opravdové utrpení, ale jsou i chvíle, dny, týdny, kdy D a úzkost poleví a svět je docela ve světlých barvách. Momentálně mám dny, kdy se svou úzkostí a bolavým tělem a únavou skoro nemůžu vydržet, ale vím, že se to obrátí k lepšímu a bude zase líp :-) Teď od listopadu (snad proto, že je málo slunečního světla) je nejtěžší roční období, napadlo mě už několikrát, že tu nechci být (ale musím) a trápit se, ale nesmíme na sebe vztáhnout ruku, to je nejhorší zločin z hlediska naší duše. Prostě je to úděl, osud (kříž, jak se říkávalo) a my ho neseme, musíme ho nést a někdy se stane zázrak...
Heleno, díky, u mě to už...Jani prosí tě moc.Taky jsem prožívala peklo každou minutu.Počkej ještě budeš mi chybět,nejsi sama.Dej si ještě jednu šanci.Sleduju tě na netu a tak prosím dej vědět.Boím se o tebe!!!!!!!!!!
Heleno, díky, u mě to už není jenom o práškách- o chemii. Už jsem si to uspořádala v hlavě a nenašla jsem ani jeden důvod, proč bych měla žít dál. Jsem prostě asociální nula a každý mi to dává najevo hl. lékaři tedy. Už nemám sílu. Nikoho vůbec nemám, takže ani nikomu chybět nebudu. Tohle není výkřik do tmy, už to mám v plánu a ani se tím netajím.
tardbas,
Antikonvulzivum...Jano,taky jsem si takovým peklem prošla.Sebevražda se mi nepovedla.Teď beru citalon a mám od té doby lepší stav.I když beru riv.to je taky těžká závislot.jsem ale ráda,že žiju a snad i ty se dopídíš vhodné kombibace.Cítím s tebou.A držím palečky ať ti nastane klid v duši.VYDRŽ!!!!
questax znám - quetiapin -...tardbas,
Antikonvulzivum mi nikdo nenabízel, je mi to trapné dělat chytrou, když už jsem tolik léků už vyzkoušela. Že se po tom Questaxu přibírá ? Sertralin jsem měla taky a nepomohl.
Venlafaxin a Aurorix vím, že si lidi chválí, ale tak mi to nikdo nenabídl.
Ano, mám šíleně silnou depresi, chci se zabít a netajím se tím, jsem to doktorkám psala. Je mi děsně, že každá minuta je pro mě peklo tady na tom světě žít !!
no já jsem na bzd závislá... ..ještě-jak Tě tak čtu - máš solidní těžkou depresi - okamžitě val za doktorem - a zkuste nasadit nějaké silné antidepresivum(viz výše) - jestli máš sebevražedné myšlenky-neotálej a běž buď za ním nebo jiným doktorem...znám to - u rivotrilu (a každého jiného benzáku) se plíživě zhoršují depresivní stavy - a teď ho už jen musíš brát, aby Ti nebylo hůře-ale zároveň Tě nevytáhne z depresivní epizody..:-(
prodám...Dobrý den, měl bych zájem o Rivotril 2mg a Lexaurin. Množství a rozumnou cenu akceptuji. Děkuji za nabídku
Petr
[email protected]
no já jsem na bzd závislá...questax znám - quetiapin - no lituji Tě - asi Ti nesednul..napadá mne-zkoušela jsi nějaké antikonvulzivum? Mám s tím jen dobré zkušenosti-pomohl mně ,,nastartovat,, snižování rivotrilu...ale je to běh na velmi dlouhou trať-a musíš mít hodně trpělivosti.
Qustaxu mám doma taky krabičku - na spaní mi přišel jako nepřekonatelný - do půl hodiny jsem byl úplně ko :-)...ale neberu ho..
Zkoušeli jste s doktorem nasadit venlafaxin nebo aurorix?-jsou to ty silnější ad - potom by určitě stálo za zkoušku nějaké účinné tricyklické ad - (např.klomipramin)...já bych Jano u těch benzáků raději nezůstával - ale nechci Tě strašit - vyvázat se z nich jistě víš, jak je to těžké...
Ještě k moji medikaci - mám antikonvulzivum lamotrigin (200mg)+
antidepresivum sertralin (50mg).
Napiš, jestli potřebuješ něco [email protected]
no já jsem na bzd závislá už 20 let, bez toho se neobejdu, mám nový lék, děsí mě ta skupina antipsychotikum - Questax odpoledne po první dávce mi bylo tak zle, tak jsem byla vzteklá, že jsem se málem podřezala a zlikvidovala byt:-((( Jsem úplně na dně a nechce se mi žít, nemám důvod a nemám pro koho.
Reklama
Holky, díky, ale doktorka je...Jani, já jsem se tu taky na tvrdo odhalila, i když vím, že tu není "bezpečno" a musela jsem se při tom "kousnout do zadku", protože jsem si při tom psaní přiznala pár věcí, které nechci vidět.
Samozřejmě, že respektuju tvoje obavy z odhalení. Ale jak jinak být s tebou ve tvém trápení, než tady, kde jsme tě objevili? V každém případě na tebe myslím několikrát denně, posílám hodně pozitivní myšlenky a čekám na tvou zprávu, aspoň krátkou, jak se ti daří a co děláš!
Zdravím Helenku, dušičku zlatou, soucítící a taky přeju hodně světla v duši, pohodu a zdraví!