pocit osamění,tělesné postižení

Myslím, že tělesně postižení nemají problém jenom při seznamování. To je jen špička ledovce. Já sám jsem po úrazu a pracuji v jedné středně velké firmě. Nejsem konfliktní, lidi mám rád. Na druhou stranu se nevnucuji. V naší firmě pracuje převážná většina žen mladšího a středního věku. Avšak kdykoliv s nějakými spolupracovnicemi musím přijít do kontaktu, rozhostí se vždy z jejich strany mrazivé ticho a komunikují se mnou pouze nezbytně nutnou dobu a takovým způsobem, že bych se vždycky hanbou propadl. Jinak mne naprosto ignorují a neodpoví ani na pozdrav. S velkou úlevou vždy zalezu k sobě do dílny, kde jsem naštěstí sám. A když si představím, že bych se potom měl s nějakou ženou seznamovat a nastala by taková reakce, přejde mě chuť.

Nic si nenamlouvejme, že...A to nikdy nikoho nepotkáš, s kým by šlo pokecat? Já si teda dost často při výletech na kole popovídám s cizími lidmi, i když jedu vždy s někým známým. A v Praze v parku též velmi často ovídám s jinými lidmi, když venčím psa.

je někdy lepší zůstat osamělý, než se snažit o seznámení a poslouchat potom od okolí úsměšky a urážky ve stylu, že se někomu vnucuji. Pochopitelně se mi ještě ženy líbí a přitahují mne, ale když si představím reakci jejich a mého okolí na můj pokus se s některou seznámit, tak mne zajde chuť. Člověk se musí umět smířit s osudem a na některé věci se vysrat. A taky už mi není dvacet ( díky bohu ta doba je už dávno pryč ) a tak už také necítím takovou sexuální potřebu. V předchozích příspěvcích píší autoři o tom, že hodně chlastají. A to si myslím, že je na samotu docela dobrý lék. Člověk po chlastu otupí a přestane přemýšlet nad věcmi, které nemůže změnit. Jenom ta nuda, kdyby taková nebyla.

Život není jen o sexu....Nic si nenamlouvejme, že osamělý člověk může dělat bůhví kolik věcí. Já přes týden chodím do práce a večer si doma čtu a při tom se vždycky ožeru. Takže ten den nějak uteče. Nejhorší jsou víkendy přes den. To se většinou seberu a někam jedu vlakem. A po příjezdu do toho místa někam dojdu. A po tom příchodu si říkám, co tady vlastně děláš? No a jdu zase zpátky. Naštěstí mám vždy u sebe knížku, tak se tolik nenudím. Prostě, když je člověk sám, tak nemá žádná aktivita smysl, už proto ne, že se není o případné zážitky s kým dělit.

Myslím si, že na samotu se dá zvyknout. Já jsem také celý život osamělý kvůli postižení. Když jsem byl mladý, tak mne to trápilo, ale s přibývajícím věkem si člověk zvykne. A dnes si ani neumím představit, že bych měl třeba s někým žít. Mezi lidi chodím minimálně. Hodně si čtu, taky dost chlastám ( když mi na to vystačí peníze ). Pravda je, že se také stane, že několik týdnů třeba vůbec s nikým nepromluvím. Jediný problém bude, že až umřu, tak mojí mrtvolu v bytě pak najdou jenom podle smradu. Ale ten bude nepřehlédnutelný, tak mám jistotu, že mne najdou určitě.

Já jsem od dětství také tělesně postižený. A když jsem byl mladý, tak jsem se ve své naivitě a hlouposti také pokusil o seznámení s nějakou ženou. Ovšem slyšel jsem od nich jenom dvě věty: První, že by na mne nesáhla pětimetrovým klackem. No a druhou, že kdybych na ni sáhl, tak mi dá facku. Bylo mi u toho hrozně trapně. Naštěstí je to už dávno, od té doby jsem už nikdy nic na žádnou ženu nezkusil. Asi je to tak lepší. Mám svůj klid a jenom čekám až umřu.

Samozřejmě, že život není jen o sexu a radost může přinášet tolik jiných věcí. Já si třeba hodně čtu. Současně se u toho pokaždé opiji. Nebo se sám jdu vysrat. Ano, všechno jsou to věci, u kterých si člověk vystačí sám. Ale už třeba nemůžu jít nikam do kina nebo do divadla. Kdybych tam šel sám, připadal bych si jako idiot a samotná ženská se mnou nikdy nepůjde. Asi by to brala jako rande a na mne není žádná zvědavá. No a pokud na takovou akci jde více lidí, tak jdou téměř vždy jeden nebo dva páry a já bych si tam připadal jako páté kolo u vozu. A to doslova.

Mate odvahu........jinak me úplné zničí. ..dik

Třeba mne pak potom dají už pokoj

Kdybyste chtěla řeknete mu o číslo ,z te účtenky, ,zavoláte a můžeme byt chvíli u babičky. Je to možné. ..

a kdo je nástroj ke hledání argumentů k vyřizování si uctu mocných.
Kdo je ten,kkterý bral prachy ,dělal si co chtěl a dnes se neumí ani omluvit....

Lze na mysl jedince pohlížet jako na statickou nebo dynamickou.A podle toho bych také jednal ,

Jaky je rozdíl mezi NADĚJI a JISTOTOU.
Kdy se mysl dostává do lépe do rovnováhy. ...skrze Naději nebo Jistotu...
Analogicky potom reseni....Dřívější nebo později. ..

Když dva dělají totéž ,není to totéž. Po lopatě. Když nezajistím návaznost na svoje jednání ,ať už proto ,že neumím v te věci dostatecne komunikovat nebo jsem příliš mladý a nedovedu si představit ,že i úplné zdravý jedinec staršího věku nebude reagovat tak, jak bych reagoval sám, snad,možná nějaký .....,mohu způsobit i vazne zdravotní potíže.Pokud mým záměrem ovlivňují dva jedince musím nejprve s oběma promluvit,poznat jejich názory a nasledne oba seznámit se svým záměrem.Jak jednoduche....bez receptu,ev.skrze Selku z Horní Dolni.

Tak hlavně že máš...No práci mít musím, jinak bych neměl na chlast.

Vzhledem k tělesnému...Tak hlavně že máš nějakou práci...To noho postižených nemá, zvláště mužů, kteří třeba měli úraz a pracovali před tím v dělnických pracích

Vzhledem k tělesnému postižení jsem také celý život sám bez partnerky. A dnešního dne se mi potvrdilo, že už bych s žádnou ženskou být ani nechtěl. K nám do kanceláře přišla kolegyně. Vysvětlovala tam něco mému kolegovi. Byla tam asi půl hodiny a měl jsem jí plné zuby. Neustálé hemžení, pobíhání, ječení....No hrůza. ke všemu jsem před ní nemohl krkat. Byl jsem šťastný, když vypadla. Nemusím zase ženskou (ani chlapa) vidět několik měsíců.

Pravidla a jejich...Nestojím o žádná další pravidla a diktáty ... Ty pravidla vymysleli lidi, né Bůh.

Dočetl jsem se také, že existuje cela řada společenství, ktere máji svá vnitřní pravidla.Meli je už i Indiáni,stare národy ,ma je řada nám vzdálenych kultur či spolku.Maji svuj význam a mají obřadní charakter.Tim se odlišuji od nějakých sáskaren či patologických projevu.

Už záleží jenom na Tobě.K chaosu dochází po odmítnuti pravidel.