Duchovní cesta

pro qellogathi
může se stát,že by třeba absolutno usilovalo o tebe? nevím, jak vypadá stav, kdy se mi svet a stav za vším prestanou konfrontovat, kazdopadne jsem se ted natahla do takovych stavu, ze svym zpusobem nezalezi na tom, co delam, co rikam, co se deje, protoze je to tak nejak deno kolem me a ve mne a pri mne. myslim si, ze clovek takovymhle stavum muze dovolit vstoupit az tehdy, kdyz ma v poradku moralku a ma srovnane hodnoty, protoze tady uz muzes vsechno a na nicem nezalezi, jenze vim, ze pokud bych udelala neco nemoralniho, či špatného, odnesu si to. nevím, jak dlouho mi tenhle stav vydrží, ale je to příjemné. je to jako taková chladná koupel v řece za východu slunce. to slunce se ti odráží na hladině a ty se poddáváš vodě. a život nemá smysl, protože ho jen tak žiješ. ale nevím, k čemu je to dobré. potřebovala bych nějaké zrcadlo. třeba jsem jen člověk s nějakou poruchou. třeba jsem jen blázen. ale ty pocity jsou fajn.
nevím, co je samsára, prožívám sama sebe spíš jako křesťanku.

Alis,
promin ze se ti do toho micham, ale ziti je trochu slozity proces. A ikdyz my vsichni jsme potencialne jedno nekonecne BYTI bez hranic, preci jenom mame iluzi pevne vetklou do svych organismu. Ta rika, ze jsme oddelene entity.
Vim o cem pises, docela presne.
De facto skutecnosti se to ovsem stane, kdyz to absolutno, ktere tusis a nekdy citis, dostanes az do morku kosti.
Kdyz se ti svet a stav ZA VSIM prestanou konfrontovat.

Kazdopadne se mi velice libi, kdyz nekdo o absolutno usiluje.

Absolutno se ma stat svetem realnym a svet bezny postupne ustoupi jaksi do abstrakt, nebot ho take prostoudi svetlo absolutna.

Pokud je absolutno abstraktni ideou - ikdyz tak krasnou a uchvatnou, casto zasahujici do prozivani - potud je pro nas skutecnosti samsara...

pro evelyn
jsi hodná :)myslíš,
že odpor ke steinerovi je vazba? někdy mi připadá,že žiju v absolutnu,jsem zde,zítra tu nebudu.knihu si půjčím,přečtu,vrátím,je tu někdo,kdo si tu knihu půjčil a četl?zítra tu nebude.
neodpověděla jsi mi, proč žiješ ty? jaký máš důvod? protože jsi se narodila?

Alis,
nemas tady zadne vazby?
- mohu podotkonout, ze pripadny odpor ke Steinerovi je take vazba jen opacni nez prilnavost?
- i kdyz se s jeho systemem take nedovedu ztotoznit.
Zda se mi vsak pekne, ze o bezvazbovost usilujes (kdyz o ni pises).

pro evelyn.
r.steiner je suchar,ještě ke všemu narozený v rybách.tedy člověk,který musí mít víceméně pravdu a je více nebo méně,tedy více dokonalý.tím je dán i jeho způsob psaní.nějak jsem se nedostala až ke dvěma mariím a dvěma ježíšům,v které knize to najdu?objevila jsem jeho antroposofii,nějaké učení o barvách,fascinoval mě svými popisy převtělování duše ignáce z loyoly, popis roku 666.někdy mi připadá, že je toho hodně moc,nemůžu to ještě vše strávit a zpracovat.čtyři dohody a m.ruize jsem ještě vůbec nečetla.asi jsem vždy měla pocit,že je to příliš komerční záležitost a od toho já utíkám.jak je někde příliš lidí nakupeno pro jednu věc, není to pro mne.
Jsem ráda,že kritizuješ p.Staňka, protože potřebuji pohled z jiné strany.Já ho zatím brala.Připadá mi,že mají pravdu.Že záleží na stupni vyciťování nebo na kvalitě vnímání své duše, aby sis do života přinesla boha.připadá mi dobré,co píšou o čakrách, o jednotlivých poruchách,když ti správně nefungují,také to,že na boha se dá natáhnout skrze zlatý proud světla,který vysílá,připadá mi,že mají i pravdu v tom, že k absolutnu lze proniknout skrze ježíše krista.vždy jsem měla strašlivý problém se smyslem svého života. z hlediska věčnosti mi připadá tak zbytečný a nanicovatý.jsem jen obyčejná žena,jedna z mnoha a dokonce ani nikomu nepomáhám a nikdo mě nepotřebuje. a oni ve svých knihách píší,že smysl života může znát jen stvořitel a tvým úkolem, že je přibližovat se jeho dokonalosti. asi je to jednoduché-spíš jsem měla napsat,asi jsem jednoduchá, asi tíhnu k jednoduchým řešením.co říkáš. nechce se mi žít ve světě,tak jak je nyní. je příliš mnoho zvráceného,chybí tu hodnoty. proto se ptám,jak žijete vy? obklopujete se lidmi, kteří takoví nejsou? proč žijete a jak žijete tak,aby se vám tu líbilo? já tu nemám žádné vazby.

Pro Lukase: Věřím, že i v těch nejzapadlejších koutech naší Zemičky žijí lidé, kteří vůbec netuší, co je abeceda, a přesto jsou tak duchovně vyzrálí, že bychom jim my studovaní mohli jen a jen závidět. Duchovní cesta je především o prožitcích a ne o vědomostech. Pokud bys přece jen zatoužil něco si přečíst, pak Ti doporučuji pro začátek knihu od Dona Miguela Ruize Čtyři dohody. Ta je psána velmi srozumitelně a najdeš v ní jednoduché návody, jak na sobě začít pracovat a duchovně růst. Ať se Ti daří :-)

Lukasi,
to s tou slozitosti, to se jen jevi.
Jako bys hledel napr. na mapku mesta, kde jsi jeste nebyl - nemusi se ti to jevit jednoduche. No kdyz se tam vydas a trochu zorientujes, zjistis, ze carky, tecky a obdelnicky na papiru maji svuj smysl.

Pro Lukas:
Nuze, docela mozne to je a jak Mariano Aureliano pise, dokonce je pravdepodobnejsi, ze skolske vzdelani muze byt na zavadu.
Clovek dnes moc nerozlisuje zdali ma co do cineni se "vzdelanim", nebo "poznanim".
To prvni je jakysi soubor slov, pojmu a nabiflovane nevedomosti.
Poznani pak je stav, kde zjisteni povahy veci prichazi vubec mimo konstrukce mysli, tj. dedukce a pod.
Kdyz bys mrkl na netu zivotopisy vsech velkych dosazitelu, tak pravdepodobne dojdes k zjisteni, ze vesmes byli bud analfabeti, nebo jinak obycejni lide.
- ovsem tim nerikam, ze meli kriticke mysleni nejak v neporadku(((:
Clovek poznani zpravidla je veden hned od zacatku na cestu obusteni sveta a postupne realizace absolutna. Zivot je pro nej prostredek, ktery ho k tomu bezprostredne tlaci a dava mu lekce bezprostredni, ktore dolehaji na jeho intelekt a citovou prirozenost primo, takrka beze zbytecnych slov. A poznani je take bez slov.

Pro Lukase. Klasické vzdělání nemá pro duchovní cestu význam. Naopak může být spíše zavádějící. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že získání vysokoškolského titulu není nic víc, než oceněním za rafinované rozvedení naší nevědomosti. Složitost mých příspěvků je většinou dána mou neschopností jednoduše a snadno se vyjadřovat a je taky asi poznamenána vzděláním, snahou uvádět věci v souvislostech :-)

Pro M.Aureliano:
Je to doslova a do pismene identicke s tim, co se tehdy delo. Nejprve byl stav, kde jsem nevedel kam se podit v situaci, kde moje identifikace s osobnosti a postoj okoli ke mne bylo ve vzajemne kolizi.
Moje ctizadost byla tezko ranena a tehdy jsem nemohl nic delat s tim, ze to na co jsem se citil a me realne moznosti byly v primem rozporu. Citove jsem to nesl moc spatne. Az doslo ke zlomovemu momentu, kde jsem dosahl dna bolesti, kde uz se nezvetsovala.
Nahle mne svitlo evidentni poznani: "nikdy jsi nebyl a nikdy nevstoupis do existence - tak co by te jeste mohlo ohrozit?"
Rovnez jakoby se otevrelo nebe, citil jsem, ze JSEM VECNOST.
Neda se k tomu moc dodat, k tomuhle typu zkusenosti nemuze jeji primy akter nikdy pristoupit s chladnym kriticismem: "zdalo se mi to jen".
Je to vec nevsedna, no zaroven se tady potykame s necim, co je spolecnou oblasti, ktera neni nikomu odeprena.

Na tuto zkusenost nasledovaly stovky vhledu ruzne intensity a delky trvani - zpravidla podle individualnich situaci.

Ale clovek to citi, ze v jedinem zablesku ziskava zkusenosti stovek a tisicu let zivota...

"...byti a ne-byti jsou deti neplodne matky..."

Ahoj, myslíte, že je možné, aby se na duchovní cestu vydal někdo i s nižžším vzděláním? Vaše příspěvky jsou natolik složité, že nemám vůbec odvahu otevřít nějakou knihu...

Pro Qellogathi: Máme velmi podobný osud :-)Zhruba ve stejném věku jako ty jsem zažil stejnou věc. Zažil jsem jí v okamžiku, kdy jsem svět měl již prakticky rozbitý a jediné co ve mě převládalo byla touha vědět.
A pak jsem věděl. To, co jsem byl schopen z toho, co jsem věděl z absolutní jistotou, propasírovat do slov, se mi tenkrát stalo zaříkávadlem, které jsem si opakoval ve chvílích, kdy mě opouštěla síla. To zaříkávadlo znělo: "já jsem absolutní bůh - absolutno. Jsem všechno a zároveň nic, teď v tomto okamžiku, který je věčností".
Zážitek prožití "nejvyššího stavu" skutečně naprosto změní celý život. Je slovy nepopsatelný. Pro mě se stal referenčním bodem, ke kterému se vztahuji. S tím, co jsem byl před tím, jsem se přestal identifikovat.

Ahoj Ališ, souhlasím s Tebou, že M. Aureliano i Qellogathi píší móc zajímavě :-) Chci se Tě zeptat, co říkáš na Steinerovo pojetí existence dvou Ježíšů a dvou Marií. Já to nějak nemohu skousnout. Přečetla jsem od něj asi čtyři knihy, něco mě oslovilo, něčemu prostě vůbec nerozumím, takže jsem jeho učení opustila. Mnohem bližší je mi učeni dona Juana, tak nějak do mě víc zapadává.
Pan Staněk - ten na mě působí velmi rozporuplně. Cítím to tak, jak to píšeš Ty "připadají mi zajímavé některé jejich názory". Já bych podtrhla slůvko "některé". Víš, mě u něj chybí ta objektivita a nesmírná míra tolerance, o níž někde výše píše Qellogathi. Cítím z něj pohrdání až přílišnou kritičnost všeho, co se neshoduje s jeho pojetím světa, schází mi u něj pochopení všech, kteří jdou jinou cestou.

Teda já jenom čumim :) Dostala jsem se sem souběhem okolností a nestačím se divit.M.Aureliano píše zajímavé věci. Já jsem se dostala zatím jen k esoternímu křesťanství,přes Rudolfa Steinera a v současné době p.Staňka-www.agapebrno.cz. Připadají mi zajímavé některé jejich názory na stvoření světa.Říkají, že pravda nevítězí.pravda je, vítězí člověk, který ji pozná a žije.a právě to žije mi připadá na celé skutečnosti to nejzajímavější.
připadá mi, že jsem se nikdy nechtěla duchovně vyvíjet jen kvůli sobě samé.vždy jsem měla problém s tím,když proti mně seděl někdo,komu jsem nemohla pomoci. tváří v tvář jeho a své vlastní bezmoci,začala jsem hledat nějakou univerzální odpověď.toužím dávat útěchu a
porozumění. naději a lásku.láska je jediná energie,která ve vesmíru přetrvá,až vše zanikne a změní formu.?
ráda bych věděla,jak se stavíte k myšlence blízké ekonomické krize.je ohlašována na rok 2012,podle mayského kalendáře byl předpovězen konec světa.prý je tato civilizace na pokraji zničení sama sebe ???

M.Aureliano:
Tak to jo. Jednoznacne lze souhlasit, ze popis sveta nagualu je nejdokonalejsi a nejkomplexnejsi. Kdyz nekdo brouzdal svetem duchovni literatury, setkal se ovsem s mnohymi popisy. Nektere jsou dost jednostranni a doslova diskriminujici ostatni popisy sveta. Jinak, myslim, ze clovek, kdo svou cestu nechape jako zivotni vyzvu, nemuze poznat tajemnou souvislost a v jistém smeru identifikovat svet nagualu s vedantou, nebo mahajanou.
Mne onoho casu dojimala autenticnost del CC. Nejprve jsem mel predsudky voci U.D.J. nebot se tradovalo, ze to o cem pise jsou jen fetacke nesmysly a tudiz, ja se nezajimal o drogy jako katalyzatory, protoze jsem objevil sam a bez cehokoli. Akorat tak strast zivota mne k tomu smerovala. Strast, ktera nuti k vzdavani se.
Kdyz me doba ve ktere jsem se nachazel pripravila, setkal jsem se tudiz s advaitou a ucenim Ramany, ktere zpusobilo doslova rozvrat meho dosavadniho zpusobu zivota a nazirani na svet.
Jaksi na zaklade pribuznosti kvalit jsem si docela samozrejme zpritomnoval to, co se v tech knizkach psalo. Hlavne bylo hubou meho ducha vyjadrovani, ktere me sedelo jeste vice, totiz Nisargadatty.
Takze jsem dosahl evidentni proziti nejvyssiho stavu jako docela nezkuseny mlady hoch. Bylo mi tehdy kolem 18.
Musim rict, ze mne to navzdy zmenilo a "rozbilo muj svet".

- pro mene zainteresovane: ten nejvyssi stav neni nejake privilegovane zbozi a prakticky kdokoli ho muze zazit.

Pro Gracii: Pokusím se vyjádřit, co právě teď cítím pod pojmem zlo. Existuje-li pouze jedna jediná "látka", z níž je utkán svět, pak musí být tato "látka" dokonalostí samou. Bylo by naprosto nelogické, aby v ní byl byť jen malý kousíček něčeho nedokonalého, špatného, zlého. V okamžiku, kdy člověk klesl do dvojnosti, přestal se uvědomovat v Jednotě, projevily se v jeho životě protiklady a on je pojmenoval: studené-teplé, nízké-vysoké, radost-bolest atd. a také dobro-zlo. Dobrem pojmenoval vše, co mu bylo milé, zlem vše, co mu způsobovalo trápení, a to právě v přítomném okamžiku. V jiném okamžiku už totiž to, co předtím nazval zlem, může být požehnáním. A tak podle mě protiklad dobro-zlo neexistuje, je to jednota, kterou rozlišujeme pouze svým vlastním cítěním v okamžiku teď.
Jak to vnímáte Vy?

Myslela jsem to tak, že to , co jsem předtím napsala, bylo určeno asi jen pro mé ucho..Nemyslete si, že se s vámi nechci podělit. Jen ty informace ke mě někdy přicházejí dost zvláštním způsobem. Že např. sednu k netu a chci (spíš mám nutkání)něco napsat, ale dopředu ještě nevím, co to bude. Tak pak vznikají texty-ale mým jazykem, které druzí mohou vnímat jinak. proto se omlouvám. Přečetla jsem si to pořádně až ted.Asi vám to ted připadá postavené na hlavu. Je to někdy zvláštní...
Nic ve zlým
PS Zlo neexistuje?

Pro Qellogathi: S učením dona Juana jsem se seznámil až po revoluci po roce 1990. Ke mně přišla zkušenost poznání někdy když mi bylo 17, to bylo ještě za hluboké totality. Ještě léta potom jsem neměl dostupnou žádnou "duchovní" literaturu. Měl jsem tehdá pocit, že jsem snad se svým poznáním na světě sám :-) Na katolická dogmata jsem byl od začátku "alergický", takže jsem svého času měl i alergii na slovo duchovní s nimi spojované :-).
Když jsem se po letech konečně dostal k "duchovní" literatuře, našel jsem se v učení jógy, buddhismu a zen buddhismu. Svůj pohled na svět jsem konfrontoval i s dalšími učeními a uvědomoval jsem si, že všechny jsou o tom samém, co odpovídalo zkušenosti mé. Později jsem nejvíce zarezonoval právě s učením dona Juana předaným veřejnosti v knihách Carlose Castanedy, Florindy Donnerové a Taishy Abelarové. Z mého pohledu nám tím byl předložen nejkomplexnější popis světa a systém poznání, se kterým jsem se v životě setkal. Mozaiku svého popisu světa jsem si postupně doplňoval tak, jak jsem se seznamoval s různými duchovními učeními. Učení dona Juana do ní okamžitě zapadlo naprosto dokonale, zrovna tak jako učení Ramana Maharišiho :-).

Pro Gracii: Nemusíš se omlouvat. Tvé příspěvky jsou v pohodě :-)))

Evelyn a Romane, sorry, nějak jsem ulítla. To sem nepatří ty moje příspěvky..