Duchovní cesta

Evelyn,
dekuji za uznani, rado se stalo(:
Kez by to nekomu pomohlo tak jak by mohlo.
Ja jsem si kdysi take kladl ruzne otazky, no tehdy nebyl nikdo k dispozici.

Qellogathi, klobouk dolu, vysvetlil jsi to naprosto uzasne, srozumitelne a dokonale. :-)))

Lindo,
vseobecne se povazuje odevzdanost do vule bozi za ekvivalent odbouravani ega. Je to totez, jen jinak receno. Kdo peclive odbourava svou osobnost, jiste najde Boha, neboli absolutno.
Odevzdanost do JEHO rukou znaci, ze clovek vse co dela venuje jakozto obet JEMU. S pozdvizenym srdcem, at dela cokoli s laskou na NEJ vzpomina a tak se stava vyslankyni, ktera uz nezije pro sebe ale pro bozi velikost. Pak po jistem case na sebe dokonale zapomene a mozna si ani nevsimne, ze v jejim nitru je jen a jen Buh...

Ale s tim "stavanim se" - to je jen slovni zvrat, no trochu to mate puvodni vyznam. To puvodni je neco jako rozpominani se na to, co jsme kdysi davno byli vedome a ted jsme tim nadale take, jenze nevedome.
Je to odbouravani nanosu, ktere se pusobenim tisicileti na nas jako na svetelne bytosti navsilo jako vrstvy. Pak jsme se staly bytostmi s hmotnymi tely, na kterych vedomi pôsobi tato hmota jako zatemnujici prvek.

Cesta k Bohu je tedy zpetnou cestou, kdy se postupne rozpousti to, co se kdysi zhutnilo.
Tva otazka neni stupidni, je praveze namiste.
Praveze nevychazim z udivu, ze tohle forum ma tak kulturni prispevatele a tak malo hrubych narusovatelu, tedy vubec zadne.(:
Toto tema se jmenuje duchovni cesta a tvuj dotaz s tim bezprostredne souvisi.

Mám dotaz: v náboženstvích je samozřejmostí uctívat Boha. Je nutno se "absolutnu" také klanět nebo stačí kráčet po duchovní cestě tak, že odbouráváme své ego a stáváme se postupně sami absolutnem???
Odpusťte mi, prosím, mou možná stupidní otázku.

Pro Ališ
Myslím, že Ti rozumím. Také mně by stačilo být úplně obyčejným člověkem s úplně obyčejnými lidskými radostmi. Milovat a být milován blízkými, mít šťastnou rodinu, pomáhat druhým a cítit za to v sobě uspokojení... Protože tomu tak není, mám pocit, že mě "NĚCO" táhne k duchovní cestě, někam, kde pocítím uspokojení v jiných rovinách. Zároveň to "NĚCO" mi nedává dost sil na to, abych vyrazila po této cestě s odhodláním, nadšením a pocítila ze své práce na sobě uspokojení. Tak se potácím mezi "obyčejným" světem a "absolutnem" a čekám, až mě něco "nakopne" tím správným směrem, ať tam, či tam, ale hlavně, až z toho vnitřně pocítím, že dělám správnou věc, ať to stojí co to stojí. Zatím nic takového nepřichází, ale věřím, že jednou...

pro evelyn
možná,že mluvíme o stejných věcech jen jiným jazykem.pro boha používám také raději pojem absolutno. nebráním se tvému názoru,že sebe hodnotím negativně,byla jsem tak vychovávaná. jsem daleka toho odsuzovat jakoukoli duchovní cestu, jestli to tak vyznělo, je to asi tím, že přemýšlím až do krajů. ptám se, proč hledat boha, když mi to přináší stejné problémy jako sledování televize. neschopnost se dorozumět a neschopnost vést plnohodnotný život. asi proto jsem tady,tím myslím v této diskuzi.
napsala jsem,že je se mnou asi něco špatně, ale nevím co. to, co mi píšeš tak nějak teoreticky vím, prakticky se snažím realizovat. ale ...

Pro M.A.: Opravdu netuším, jak by ses zachoval Ty, ale tipla bych si, že přece jen trošku jinak. Ty má dítka jsou momentálně ovlivněna materiálním a konzumním způsobem života a něco jako duchovní cesta, záhady, ufo, duchové, je vůbec netankuje. Když mě tak pozorují, ťukají si na čelíčko, posílají mě do blázince a trousí poznámečky, že kdyby to mé psaní aspoň vydělávalo nějaké peníze! Já se jen tiše usmívám, protože vím, že ve skutečnosti se všichni moc milujeme a není až tak moc důležité, že máme jiné myšlení, vnímání a zájmy. Co je hodně důležité pak to, aby viděli, že já jsem se svým popisem světa šťastná, že rozdávám lásku a radost. Jedině tak mohu vzbudit jejich zájem, svým příkladem, svým radostným způsobem života(tedy ne že by se mi to dařilo úplně vždy a za všech okolností, vždyť i já se stále ještě učím), že existují i jiné roviny života a možná smysluplnější a hodnotnější než pouho pouhé materiálno.

*

Jinak moc děkuji všem, kteří sem píšete, protože jen díky Vám tato diskuse žije :-)))

Pro M.A.: Odpověď na tvé otázky byla již v této diskusi vyslovena. Svět i my sami jsme velké tajemství, které rozum není a nikdy nebude schopen pochopit. Není k tomu ani určený a způsobilý. Pochopení smyslu a podstaty k nám přichází na jiné úrovni vědomí než na té, na které funguje náš rozum. Rozumem používajícím konstrukce slov můžeme pouze popisovat a uspořádávat to, co vnímáme, ale nikdy to nepochopíme. Navždy to pro nás zůstane velkým tajemstvím. Věda a výzkum staví na tom, co vnímáme našimi fyzickými smysly a jejich prodloužením různými přístroji. Prostřednictvím našich smyslů ale vnímáme na úrovni vědomí, která jim přísluší, tj. která přísluší způsobu vnímání

Já chci aby v cesku existovala nejaka instituce ktera by se zajimala vyzkumem parapsychologie,ufo,duchy atd.... kdyz to existuje v zahranici tak nevim proc by to nemohlo existovat i zde....jasne asi mi odepisete,ze neni clowek kdo by to platil ale co treba dotace od statu? vsak stat dava prachy do mnohem vetsich sracek(omlouvam se za tento vyraz). Protoze takhle mi svet pripada jako same tajemstvi...chtel bych aby bylo rozumne vysvetleni alespon na par zahad.....

Pro M.A.: Já si nemyslím, že by jsi se měl připojit až za 10 let. Pokud se chceš dát dobrovolně na cestu poznání, máš teď jedinečnou příležitost ptát se a naslouchat. Máš možnost vybrat si z několika pohledů na svět a začít si pro sebe rozvíjet ten, který ti připadá nejbližší a se kterým zarezonuješ :-)
Nedávno ses mi ptal, jestli by nebylo dobré komunikovat s duchy. V mém případě určitě ne. Myslím si, že duchové, kteří mají největší zájem s námi navázat kontakt, se nachází přibližně na stejné hladině vědomí jako my. Je to podobné, jako když si povídáš z různými lidmi, kteří hledají pomoc. Myslím si, že je lepší naslouchat živým, než těm na druhé straně, v astrálním světě. Někdy se ale naslouchání astrálu neubráním. Když třeba projíždím autem kolem Blaníku, doráží na mě spousta vjemů z druhého světa. Jsou to hlasy velkého utrpení a bolesti. Jsem z toho vždycky velmi smutná. Kdybych se otevřela vnímání bytostí z astrálního světa, mohla bych se věnovat jenom jim a mohla bych taky skončit v blázinci. Protože mám k řešení ještě spoustu věcí v tomto světě, chci se věnovat jim. Problémy s astrálními bytostmi budu řešit až přijde můj čas a probudím se tam :-).

blbejsi otazku jsem nevymyslel,ale PROC?!! proc ja musim byt stavebni soucast urciteho systemu a kdo zaridil abych ja jako soucast byl.....

Pro M.A.
Myslím, že za 10 let budeš vědět stejné houby jako teď, jen si třeba zvětšíš množství encyklopedických znalostí, možná si vybrousíš styl vyjadřování tak, že bude vypadat lépe, nabereš pár dobrých, pár špatných zkušeností. Pak přijde věk od kterého se něco naučíš, ale víc toho zapomeneš, takže se to už ani s těmi encyklopedickými znalostmi nebude zlepšovat. Budeš mít jen pár příběhů, které se dají vyprávět. Ale v podstatě budeš pořád stejný, tedy takový jaký jsi když zahodíš všechno čím se prezentuješ navenek a snažíš se působit na ostatní proto aby si o tobě dělali obrázek podle tvého přání. Protože co můžeš vědět jako člověk o smyslu života, když život je vlastností celého vesmíru a člověk je ve vesmíru méně než buňka v lidském těle, méně než prach, v poměru k vesmíru je celá naše planeta méně než atom v buňce v poměru k celému tělu. Co může vědět atom v buňce tvého těla o smyslu své existence a o své úloze v celém těle? Nic, on jen musí správně plnit úlohu stavebního kamene. Podobně jako člověk ve vesmíru, má plnit úlohu stavebního kamene, ale smysl života mu uniká. Proto všchny myšlenky a emoce které člověk má jsou takové, aby mu umožnily co nejlépe plnit tuto úlohu. Takže klidně bez zábran piš co tě napadne, protože tady nikdo neví víc než ty. Jsme stavební kameny co se momentálně ve volných chvílích baví o něčem k čemu nemají kompetenci. Ale to už je úděl člověka, pořád pokukovat po něčem co je za hranicemi jeho možností. Možná je to taky součást toho velkého plánu.

to je hrozny :D ted muj vek beru jako hrozne omezeni. Kdyz procitam tuto diskusi hrozne rad bych se pripojil,ale proste to nejde o proti vam nic nevim..mozna za deset let :D......to co pisete je neuveritelne fascinujici a na druhou stranu opravdu nechapu jak nekdo muze automaticky odsoudit duchovni cestu popripade nejake filosoficke tema. Ale popravde by me hrozne zajimalo-i kdyz nevim jestli je to vhodne- co rikaji deti evelyn na to co jejich mama dela....to jake ma myslenky atd....nevim jak bych se choval kdybych se dozvedel ze mamka se zajima o duchovni cestu a temer denne dava lidem rady,predava zkusenosti a pomaha jim...... Evelyn muzes na toto odpovedet? jednou si psala ze mas deti v mem veku....

Pro Ališ: To je právě ono, vždyť nic hledat nemusíš! Jen buď. Když jen budeš, tak budeš ničím a vším současně, budeš Bohem, já dávám přednost pojmu Absolutno, takže budeš Absolutnem.
Možná se tak trošku lituješ, možná máš, co se týká mužů, nějaká očekávání, možná moc chceš, možná se cítíš být jiná, nenormální tím, že žiješ jinak než ostatní, kdo ví... Je skvělé, jestli se dokážeš jen pozorovat, zdá se mi ale, že to pozorování doplňuješ i hodnocením, a to už asi není moc dobré, snadno sklouzneš do pocitu, že nestojíš za nic a přitom to vůbec neni pravda. Nejsem psycholog ani jasnovidec, reaguji na to, co píšeš jen svým citem. A tak všechno může být úplně jinak :-))

pro gellogathi
odstupovat od sebe,vždyť tu už nejsem.jsem pozorovatel sama sebe.někdy se sama sobě směju,své bezmoci,své běznaději,svému smíchu.nevím,jestli jste na tom lépe :)

pro evelyn
víš,já už několik let nechci být osvícená. mně by docela stačil obyčejný lidský prašivý život.někdy by mě zajímalo,zda lidé, kteří sedí před televizní obrazovkou a konzumují jsou šťastnější než já. p.Staněk říká, že povinností člověka je hledat boha,ale k čemu je to všechno dobré, když svět je relativní.tenhle názor proti jinému názoru,pravda není.nechce se mi nic hledat,klidně bych si vychovávala děti a žila rodinným životem bez hledání a otázek.myslím,že jsem slušná a nikomu záměrně neubližuji.ale jak si mám vysvětlit, že je tak těžké žít normálně.když si hledám muže,nikdy si nenajdu nikoho normálního.něco je ve mně špatně.ale nepřišla jsem dosud na to,co?

Pro Ališ: Je pravda, že osvícení se může udát ve zlomku sekundy, takže Tvých necelých osm hodin strávených v této diskusi Ti může připadat jako nekonečno, v němž se neudálo vůbec nic :-))) Buď dobré mysli! Určitě vše zvládneš! :-)))

pro evelyn, qellogathi
tak nevím, jestli jste mi pomohli nebo ne. jestli jste mi chtěli pomoci,teda. jinak díky za názory. obávám se, že jsem na tom úplně stejně jako když jsem do této debaty vstupovala. asi budu beznadějný případ.

Alis,
v podstate nic ve zlem.
Jen je dobre ode vseho - i od sebe permanentne odstupovat. Aby se clovek s temi stavy prilis neztotoznoval.
Jednou casti pozornosti alespon byt kdesi mimo a pohlizet na sebe jako by slo o nekoho jineho.

Pro Ališ: Nahrnula jsi na mě dost otázek. Pokusím se na vše odpovědět, ale kdyby mi to nevyšlo v jednom příspěvku, tak příště :-)
Teorie o dvou Ježíších...je v knize Páté evangelium. Víc k tomu nemohu říct, protože dál už jsem se jeho učením opravdu nezabývala.
Čtyři dohody zpopularizoval Jaroslav Dušek, když podle nich nastudoval divadelní představení. Měla jsem s tím stejný problém jako Ty. Pak se ale objevila jedna spřízněná duše, která mi Ruize vylíčila v úplně jiném světle a od té doby jsem si jeho i jeho knihy zamilovala.
Doufám, že jsem p. Staňka nekritizovala :-) Vyjádřila jsem jen svůj pocit z něj. Nechala sis u něj dělat osobní analýzy? Já ano. Ale už při třetí, kdy jsem se podle něj tak neuvěřitelně rychle duchovně rozvíjela, jsem pojala jisté podezření, zda nejsem oklamávána. Pak jsem si postupně uvědomovala, že se s nimi neztotožňuji v tom hlavním: oni tvrdí, tak jak i Ty to píšeš, že se k Bohu či Absolutnu máme možnost jen svým vyciťováním přibližovat, po paprscích se k němu jaksi natahovat, ale nikdy se Bohem nemůžeme stát. Jsou okamžiky v mém životě, kdy se od Absolutna necítím oddělena, nemohu říct jako Ty pouhé - žiji v Absolutnu. Já Jím jsem. Bohužel ještě mé vědomí není na takové úrovni, abych se s Absolutnem ztotožňovala častěji, ale věřím, že ten okamžik, kdy s Ním splynu v jedno a natrvalo, přijde.
Mně můj život nepřipadá zbytečný. Jsem paprsek Absolutna, který se oddělil pro svou touhu prožívat sám sebe a prožívat něco můžeš jedině ve vztahu k něčemu jinému. Přirovnala bych to třeba k očím: oči nemohou spatřit sami sebe, potřebují k tomu zrcadlo. A tak možná i Absolutno, aby mělo možnost samo sebe poznat, vyslalo své paprsky do světa, aby se pohledem na druhé paprsky mohlo uvidět. A já se dívám ráda...:-) Ale to je jen takový můj momentální nápad, vůbec to neber nějak vážně.
Jednoduchá řešení jsou skvělá a tíhnout k jednoduchosti je bezva. Vždyť už Einstein (snad se nemýlím, že to byl právě on, když tak mě opravte) řekl: Pravda je prostá a jednoduchá.
Pokud se Ti nechce žít ve světě, v jakém právě žiješ, tak si ho změň. Změna přichází ze vnitř. V sobě hledej všechnu krásu a radost. Když ji tam objevíš, bude najednou krásné i vše kolem Tebe. A jak tak měním sama sebe, mění se mé okolí a přicházejí i lidé, kteří jsou mi hodně blízcí, a tak se potom ze života radujeme společně. A k těm, co mi až tak blízcí nejsou, se snažím přistupovat s velkou dávkou pochopení a tolerance. Pokud jsme se k sobě přitáhli, tak se musíme naučit také spolu vycházet a žít. S láskou a radostí ve vlastním srdci to jde mnohem lépe. A hlavně je moc fajn umět žít v přítomném okamžiku, v něm je obsaženo vše, minulost, přítomnost i budoucnost.
A co příroda, ani ta se Ti nelíbí? Jen se rozhlédni kolem...
Souhlasím s Qellogathi, jsme propleteni spousty vazeb. Pokud se neumíš jen dívat, jen pozorovat a okamžitě v duchu či nahlas hodnotíš, tvoříš vazbu. Buď souhlasíš nebo nesouhlasíš, buď s tím rezonuješ nebo to odmítáš. To není moc dobrý přístup. Nepřipoutávání se je prima cesta k osvobození.
Tak nevím, zda jsem odpověděla na vše :-)))