Duchovní cesta

Mila alis,

hlavne si to nedelej horsim vselijakovskymi pochybnostmi. Ty take nic neresi, jen komplikuji. Problem ega sice je centralni a stezejni hlavne pokud se duchovnich vysledku tyce, prece jen se podcenovat, nebo precenovat silu ega neni uzitecne. Nekdy to clovek dela jakoby s pokorou, no pokora je predevsim o realnem hodnoceni sebe i ostatnich, ne o sebepodcenovani, nebo precenovani sily negaci a pod.
Ze vseobecneho hlediska je problem ega problemem totoznosti. Je jiste zasadni, pokud si moc uvedomujes svou osobnost jakozto sebe sama. Tim, ze se clovek s tim identifikuje, samocinne tak vyjadruje jakousi touhu sdilet s timto egem i vysledky jeho konani. A to pak obycejne nebyva prijemne, nebot lidske sklony jsou ruzne.
Za egem ovsem je jista sila, ktera ho prekracuje, no zaroven mu prepujcuje jiste zdani reality. No my jsme tou realitou, nikoli egem.
Kdyz by ses vratila zpatky k sobe a zapomnela vsecho utrzkovite, jak pises, zjednotilo by se to v tobe jako autenticke prozivani cloveka, ktery se stane samostatnim ve vecech poznavani.
V tvem pripade asi neni dobre predpokladat "vyssi hladiny uvedomovani", jak uvadis, protoze to evokuje abychom nekam chodili. Pritom MY JSME DOKONALOST UZ TED, jen o tom vlivem zvyku nechceme vedet. Zruseni toho vlekleho nevedeni se odhali to velike, co kazdy v sobe nosi aniz to vi...

Pro Qellogathi: Moc Ti děkuji za nabídku zaslání knihy, ale dalo by Ti to spoustu práce a času, takže to nemohu po Tobě chtít. Dívala jsem se na netu, v jednom knihkupectví ji mají, sice do vyprodání zásob, ale snad tam ještě pro mě jednu budou mít. Dík :-)

tak to je ego? hloupá otázka, že. někdy by bylo hezké, kdyby si někdo dal tu práci a vysvětlil mi i naprosté základy. duchovní věci jsem si vždy jakoby kradla a četla potají, abych tím nikomu nepřekážela a neobtěžovala a snad proto mám útržkovité vědomosti. nevěnovala jsem se tomu do hloubky, protože, pak bych si se svým okolím neměla už o čem povídat. vždycky mi říkali, abych mluvila tak, jak mi zobák narostl. a co když mi narostl právě takhle?
ráda bych se vzdala toho svého pitomého ega, ráda bych pročistila svůj spojovací článek s duchem, ráda bych vstoupila na vyšší hladiny uvědomování, poradíš mi jak? jen mi, prosím, nepiš, že se mám zbavit ega. protože to už bych fakt nevěděla, co s tím.
hezký den.

pro evelyn
nevím, jestli je pro tebe dobré, že zrcadlíš právě mě, všimla jsem si, že jsem občas dost mimo. :)

Evelyn - tys to proste trefila presne jak jsem to myslel. Ano, prave to, co je na obdobnych zkusenostech spravne, je prave zanik rozdilu mezi pozororovatelem, pozorovanym a samotnym procesem pozorovanim. Tihle tri se proste deji v ramci svrchovaneho byti, ktere je ostatne bez jakychkoli procesu.
Tahleta zkusenost je jedna z mala, ktera davaji takrka neochvejnou jistotu "a i kdyby se mel svet zhroutit, Ja zustanu(dal)"
Jinak si myslim, ze si dobre v obraze a v problematice se vyznas jako doma.
Je radost takova komunikace(:

Pokud by jsi se nedostala k te knizce, mohu ti ji pokud budes chtit, naskenovat a poslat jako JPEG nebo PDF.

Do třetice pro Ališ: Ty - jako ego se kterým se ztotožňuješ, nenecháváš Boha vstoupit do všech vláken a struktur své bytosti (bylo by to trochu namyšlené). On (jako tvá podstata) jimi je a ty si to jen dostatečně neuvědomuješ. Pokud (jak říkají toltékové)

Pro Lindu: Podle mého názoru není jiná cesta jak bojovat se svým strachem než cesta poznání - boj se svým egem, uvědomování si svých tendencí, závislostí, svého lpění na všem možném, uvědomování se na "vyšších" hladinách vědomí, t.j. své vědomí posouvat do vyšších vibračních frekvencí. Snadno se to řekne, ale uskutečnění toho je pro každého z nás velmi náročné. Pokud budu upřímný, tak v tom také nejsem zdaleka tak úspěšný, jak bych si přál :-)

Pro Ivana: otázka je, kdo si co pod pojmem Bůh představuje. Pokud si pod tímto pojmem někdo představuje nějakou bytost, třeba nějakého stvořitele, který dynamicky něco tvoří s nějakým cílem, pak je to podle mého názoru buď slepá víra o zbožštění nějaké bytosti a nebo spekulace člověka, který neví. Pokud je takovýto stvořitel základním kamenem, na kterém někdo postaví svůj popis světa, pak tento popis odpovídá stupni jeho nevědomosti, je zavádějící a snadno zneužitelný k manipulaci s lidmi, viz křesťanské, zejména katolické doktríny. Povídání o vesmírných lidech má k těmto doktrínám podle mě hodně blízko, právě pro zdůrazňování úlohy Boha stvořitele. Lidé kteří ví, ví na základě své zkušenosti co je absolutno, nebo chcešli Bůh. O tom v této diskusi už bylo hodně napsáno :-) K dosažení poznání sama sebe jako "Já" (neboli absolutna) není třeba podpory žádné instituce ani vesmírné flotily :-). Absolutno (absolutní vědomí - Bůh) prostě jenom je - je všezahrnující, a zároveň není. Proto nic netvoří a žádné dary nedává, ani je nemá smysl o něco prosit :-). Všechny bytosti jsou jeho součástí, a to včetně těch, které někdo pokládá (nebo se pokládají sami) za bohy stvořitele :-) Podle zkušenosti těch, kteří poznali, se každá bytost, až odloží na své cestě poznání své závoje nevědomosti, uvědomí ve své podstatě, t.j. jako absolutní vědomí - absoulutno - "Já" nebo chcešli Bůh.

Qellogathi, máš právo si vybrat...svobodná vúle je dar od Boha...

Ahoj všichni, vidím že, co jsem tu nebyla, to tu pěkně poskočilo :-)
Nadhodím do placu nalší dotaz, jesli můžu...
Myslím, že jednou z nejhorších emocí, která člověka svazuje a brzdí v duchovním vývoji je strach. A ptám se, jak s ním bojovat? Co dělat, aby nás neovládal??? Díky

Pro Ališ: Děkuji :-) Já přidávám slova Velké Matky pro Tebe:

"Když rozpoznáte něčí velikost nebo vidíte jeho Světlo - pravím vám, mé děti, že nemůžete vidět to, co samy nemáte v sobě."

Zrcadlíme jedna druhou :-)))

Vidím, že jsem se trošku zamotala ohledně poučení z příběhu :-) Žádné objektivní není. Jen chci vědět, jak na Vás působí a co si každý v něm najdete jako podstatné. Stejně tak i já vyjádřím pouze svůj názor :-)

pro evelyn
mnoho lidí ti zde už vyjádřilo sympatie, i já bych se k nim chtěla připojit. líbí se mi, jaká jsi. jsi nádherná bytost.
příběhu moc nerozumím, vztahy jsou něco, v čem tápu. musí spolu muž a žena být? někdy mi připadá, že nemohou být bez sebe. líbila se mi kniha láska muže a ženy z pohledu duševních a duchovních sil. připadá mi zajímavé, jak se propojují energie mezi partnery. docela nedávno jsem se seznámila s mužem, který mi vyprávěl o své předchozí partnerce, se kterou byl 10let. byl s ní tak srostlý a sžitý, že nedovedl pochopit, jak mohla mít souběžně s ním ještě milence.
těším se na poučení z příběhu-zítra. :)

pro m.a.
děkuji za reflexi. asi jsem vždy byla spíš tím žebrákem. člověk často žebrá o lásku. myslím si, že člověk, který má porouchané sebehodnocení, potom hůř zápasí i s egem. připadá mi, že některé věci v sobě svými vlastními silami neopravím, i kdybych se stavěla denně na hlavu. našla jsem si na to odpověď, ale nevím, jestli je to správné. Nechat Boha vstoupit do všech vláken a struktur své bytosti, aby ne mnou ale jím bylo vše činěno a konáno. možná je to trochu neskromné, chtít ho tahat do sebe a sem na zem? já nevím. možná je trochu neskromné chtít, aby vše opravil on, vše nechat na něm. má víra se hodně podobá křesťanství, ne má vůle, ale Tvá vůle se staň. taky se mi líbila slova p.staňka z agape, že Ježíš Kristus svým příchodem na zem otevřel bránu do vyšší, transcendentní dimenze a skrze něj, že se dá dostat k Bohu. někdy cítím, že by to tak mohlo být. skrze něj se dostat k pramenu absolutna. ještě jsem nečetla nic z toltécké moudrosti, říkáte tady, že je to nejblíž pravdě, tak se nechám opravit :))

Qellogathi, prostě se rozšíříš do nekonečna, jsi vším a současně ničím. Radost, radující se i radování je tímtéž. Rozumím tomu správně?

Evelyn,
k té povídce:
Já myslím, že ten muž s tou ženou měli tu situaci po roztříštění hvězdy řešit nějak konstruktivněji. Tedy ne opětným propadnutím plačtivému zoufalství a skeptické nedůvěře, což je řešení hodné slabých a nezkušených - přece oba už měli nejméně jednu životní zkušenost, že věčný pláč nebo zarytá skepse nikam nevedou! Buď se měli pokusit začít znova spolu, nebo se rozejít, zhojit staré rány a hledat novou cestu každý zvlášť. Ostatně, vůbec bych neřekla, že chybu udělal jen muž. Žena si přece sama vzala něco, co nedokázala udržet v rukou, zodpovědnost je tedy i na ní, selhala její ženská intuice. A muž mohl jednat v dobré vůli, nejspíš nechtěl ublížit ani ženě, ani sobě, jeho čin byl jen nepromyšlený. Chyby děláme každý, každý občas něco neprozřetelně darujeme nebo pustíme z rukou, ale hloupé je utápět se ve vlastní vině donekonečna.

Je to pro mně zajímavý příběh. Dlouhá léta jsem sama byla napůl tou plačící černou dámou, která plakala nad kdysi dávno rozlitým mlékem, a napůl tím skeptikem, který nevěřil, že ho něco pěkného může ještě potkat. Uzdravení mi přineslo teprve pochopení, že musím zapomenout na staré lásky a viny a začít znovu. Uznávám, že to bylo dost obtížné-černá dáma plačící nad rozlitým mlékem pro mně byla totiž paradoxně ochranou proti novému životu, který přece může přinést další zklamání, že ano-kdepak, novou hvězdu přece nebudu hledat, co když jí zase neuhlídám?

Pro Evelyn: S tím Ruizem ses přesně strefila :-)

tak to je moc fajn, ze jsi nad veci.(:
Snad jsem se trochu obaval, ze tu svou lasku moc individualizujes.
kdyz si ji prectes, ozvi se, jak se ti libila. Ale je pro lidicky presně jako ty. I prirozene city, ktere se u nekoho projevuji hrube jakozto pudy, se daji povysit na bozske az transcendentni - samotne stvoreni prekracujici. I s tim nejakou zkusenost mam, proto o tom trochu pisu. Nejakou dobu jsem uctival nejvyssi jsoucno, vystihovalo to tehdejsi muj pristup. Vzdy me to vsak dovedlo k vyrovnani a k jakemusi prostoru, ktery uz zasahoval i do meho byti, ze uz se dost dobre nedalo ucivat. Sebe?
Dnes pouze nahlizim na stred vsech jevu i stred sve bytosti jako totoznu jsoucnost. A pak v mem nitru tryska velice prirozena radost. A pak se neda hovorit o tom kdo se z ceho tesi. Nema to totiz ani stred ani periferii.
On, Ramakrisna, zbozstil vsechno kolem sebe, jaksi v imaginaci prirkl vsemu vysokou bozskou hodnotu. Pak to udrzel az kym se v tom sam nepromitnul jakozto nekdo, kdo obetoval vse nic nechteje ziskat, aby pak, vsechno ziskal...

Qellogathi, i já Tě zdravím :-)

Se svým pocitem z příběhu chci ještě chvilku počkat, zda se vyjádří i jiní, abych někoho neovlivňovala. A když se do zítřka nikdo neozve, tak se zase ozvu já. :-) Ono to vlastně s cestou poznání přímo nesouvisí, ale žijeme v lidských vztazích a ty do našeho života zasahují a já cítila, že to sem mám napsat.
Dík za tip na knihu.
Z vesmírných lidí mám stejný pocit jako Ty, ani se mi nezdálo důležité na to nějak reagovat.

Ale Ivane,

jit ke Stvoriteli je jako nejit vlastne nikam. On ma svou oblast psobnosti a sve hranice, snad mi to odpustis, ale s naukami vesmirnych lidi se nemohu ztotoznit. Do duchovnich systemu mi jaksi reklama a nabory proste nesedi.
Co respektuji, je vseobsahle Byti, prekracujici veskere stvoritele a veskera stvoreni...

Ahoj Evelyn,

tak ses rozepsala, ze? (:
Je to pekna povidka ikdyz jsem ji asi do dusledk nepochopil, respektive dokud mi nereknes co z ni plyne jako ponauceni.

Co se lasky tyce, jsem presvedcen, ze laska vedouci ze strasti k osvobození musí být bezvýhrad. Musí svou intenzitou prerust vsechno az preroste i veskere tvary a ideje.
Kdyz si prectes od Rollanda "Mysticky a cinny zivot Indie" ve kterem popisuje zivot takoveho Ramakrisny, to je pro mne idealni reseni cesty lasky, neboli uctivani az na hranici sveta utvarenych ideji.

Ja preferuji cestu poznani.
Srdecne te zdravim(