Duchovní cesta

Lokomotiva, mila Lokomotiva.
Ja to predsa nechcem vysvetlovat, ja viem, ze sa to neda:)
To je presne to, co som pisala v mojom uvodnom prispevku.
Ale malo to tu byt o pisani skusenosti. Tak som iba napisala ako to vnimam.
Ved o to tu malo povodne ist (aj ked to nikam nevedie:), nie o to, co kto nacital a neprezil... A tak iba dedukuje. Prisli sme sem vari hodnotit kto na tom ako je? Ja nie.

Je pivo lepsi ze sedmeho schodu, nebo z osmeho? Co je lepsi? A kolik tech schodu je?
Cesta.. neni kam. Poznani prichazi, kdyz schody konci. Kde nejsou schody, tam je poznani.

Ach jo.
Mila d,
chapu co sdelujes a chapu co sdeluji ostatni. A vim, ze to proste nevysvetlis. Mluvis o vetsim ctverecku rastroveho papiru, ale ten uz ti dava moznost videt, ze neni rozdilu v tom, jaky ctverecek zrovinka zkoumame, protoze nakonec.. jsou to jenom ctverecky. A tak se clovek vykasle na posuzovani.. jdu smerem k mensim nebo vetsim ctvereckum, nebo jak veliky vlastne je ten ctverecek, na kterem jsem ja? To jsou pak uz stupidni otazky. Pokrocily a zacatecnici.. cesta
To nevysvetlis

Jani,
jsi důkazem toho, že klasická léčba antidepresivy na čas utlumí příznaky, ale k příčině a jejímu odstranění se nedopracovala. A pokud jsi sama v sobě zaujala postoj, že se Tvůj stav nedá úplně vyléčit, pak se prostě nedá vyléčit.
Myslíš, že bys mohla tento postoj změnit na pozitivní?
:-)

Zefírovi,Myslím,že jsi se ztrefil,opravdu to vypadá na panickou poruchu,sama jí trpím a mám úplně stajné symptomy jako ty. Začíná podzim tak se to vždy zhoršuje.Mám ji už 19 let a je mi 40. Pokud ji nebudeš léčit zhorší se to.Stavy budou častější a dostaví se strach.Stačí jít k lékaři a nechat si napsat neurol nebo defobin.Jsou to lehká antidepresiva a nemusíš je užívat pravidelně,jen když to na tebe příjde.S panikou souvisí i změny krevního tlaku. Porovnávám to podle vlastní zkušeností. Také jsem to neléčila a nakonec jsem docházela na psychoterapie a k psychiatrovi.Dnes je to lepší,ale přichází nečekaně a nevěřím že se dá úplně vyléčit.Alespoň mi se to nepovedlo.Jen oddálit a pak je tu zase.Držím palce.

:)
Tvrdila som, ze nie?
Vies kolko inych este mam:)
Ide snad vsetko naraz? Ved ti vravim, nebudem sa radovat z toho, ze nemam nejaku konkretnu potrebu, ked mam nejaku inu...
Ja som nikdy netvrdila, ze som dokonala, Evelyn, nikdy som netvrdila, ze moze byt niekto menej dokonaly, viac alebo najdokonalejsi, resp. zaciatocnik alebo pokrocily:)
A jedno klise na zaver:)
Vsetko ma svoj cas.
Tak mi ho dopraj, tak ako ho ja doprajem Tebe:)

Zefíre,
nevím. Ty sám v sobě máš ukrytou odpověď, co se děje a proč. Jen ji vydolovat. A to je ta potíž, ono to často vůbec není snadné. Takže obrátit se na pomoc zvenčí, na někoho by asi bylo vhodné. Záleží, co Ti lépe vyhovuje, zda klasika - tedy psycholog, nebo alternativa - třeba kineziolog nebo homeopat nebo ordinace holistické medicíny apod. Rozdíl je v tom, že u psychologa vyfásneš léky a to je vše. Jestli se tím odstraní i příčina, to je sporné. U alternativ po Tobě budou chtít, abys ten hlavní díl práce odvedl sám. Třeba změna stravy, cvičení, změna přemýšlení o věcech a tak. Tak si vyber :-)
A zmatený nebuď, všechno se vyřeší a bude v pohodě.

zefire
poznej sam sebe
ponor se do sebe, do sveho nitra, hledej svou pravou podstatu, samozrejme nesmi ti ujit vnimani okolniho sveta
nektere problemy samy zmizi, jine se ti podari lehce vyresit... dulezita je vsak sebekontrola
a jestli je to skutecne vazne, vyhledej lekare specialisty

d.,
nemáš potřebu spousty věcí, jak se od Tebe dozvídám, ovšem jednu potřebu nezapřeš: reagovat na příspěvky :-)))

Nevím, jestli to patří tady, ale třeba mě někdo odkáže na správné místo.

Je mi 40.

Už pár měsíců mám (střídavě, ne pořád) dost zvláštní pocity a stavy.

Někdy se cítím strašně unavený. Přijdu z práce, praštím sebou na postel a spím třeba tři hodiny. Někdy mám pocit, že usnu i v práci. Mohlo by to být nízkým tlakem, ale není, protože jsem se asi čtyři měsíce léčil Lokrenem na vysoký. Teď už ale nezobu nic, protože se to upravilo. Občas se mi točí hlava.

S okolím komunikuju normálně a když se ptám nejbližších, jestli jim připadám jiný, tak ne. Občas se potřebuju vyřvat a odnese to třeba špatná známka dítka. Pak mě chytne lítostivost nad vším a je mi děsně. Nejlíp mi je, když spím. Ale i to je semtam přerušeno uprostřed noci bezdůvodně, což se mi předtím nikdy nestávalo. Spával jsem jak zabitý.

Posledních pár týdnů mám navíc pocit, že se mi zhoršilo soustředění a paměť. Třeba na něco pomyslím, co mám udělat, blik, a najednou nevím a musím to pracně dolovat z hlavy. Taky mívám občas chvilky jakési (nevím, jestli to popíšu přesně) lehké časové a místní dezorientace. Jakoby se člověk musel rozhlídnout a znovu si uvědomit kde a kdo vlastně je. Není to tedy nic příjemného.

Četl jsem o panické poruše, o depersonalizaci, ale nějak mi to k tomu nesedí. Nemůže to být počínající Alzheimer? Nebo krize středního věku? Jsem čím dál víc zmatený a hledám příčiny a nenacházím.

Poradíte někdo zoufalci? Díky moc.

Linda,
ale ved prave preto sa Evelyn pytam to, co sa pytam:):):)
Mna by to sem tahat nenapadlo, lebo to nie je moja skusenost:) Nezapodievam sa tym co bude. Tak malo ma poznas? :)
A prave preto ze sma zatim stale TU, tak nemam potrebu sa radovat z nejakych uspechov na ceste TAM:)

Ale d., přece vůbec nejde o to, zda tělo zmizí nebo ne, ale jen o to, že dokud tady člověk je, tak je zkrátka člověkem a má docela obyčejné lidské potřeby. Může se snažit všechno sledovat s nadhledem a bez lpění, ale ZATÍM tu stále je.

Mam pocit, ze to tu niekto berie prilis vazne, ci sem uz pise, alebo len cita...:)

Evelyn,
ja nehodnotim teba ani tvoje prispevky a uz vobec nie tvoje vnimanie. Ja pisem len to, co som zazila. Nevravim, ze ja mam pravdu a ty nie, ani ze tvoje prispevky su horsie ako moje.
Pisem len to, co vnimam. Nepisem ze to tak nutne musi byt.
Ty mas potrebu radovat sa z uspechov tak chod a raduj sa. Ja ju nemam tak ju nemam, ja sa radujem IBA TAK:)

Je to tak ako to je.

Este k Evelyn a jej poslednemu odstavcu:
Vidis, a prave preto si nemame zakladat na nejakych uspechoch. Mozno sa to udeje az POTOM, na konci, ako ty pises, ja to tak vnimam uz davno, bez toho, ze by som to niekde v knihach vycitala. Tak teraz by som to mala povazovat za nejaky uspech?
Proste urobim krok, nieco sa vyjasni, urobim dalsi krok s pripadnou aplikaciou toho, co sa mi objasnilo a tak stale dokolecka dokola.

Fakt sa mi to javi, ze je lepsie necitat, pretoze ak neviem o sprievodnych javoch, tak to automaticky nebudem povazovat za uspech.
V tej "Nevedomosti" je naozaj Sila:)

Naco citat o tom, ci telo zmizne alebo nie.
Alebo si na to vari prisla sama? A je to naozaj tak? Myslis?
Mne osobne je to jedno.

Prajem pekny den.

d.,
když bych šla do důsledků, i celé povídání s názvem Hledání pravdy je hodnocením a posuzováním. I zde je "někdo", kdo posuzuje, že když hledáme a usilujeme, je to špatně.
Jakýkoli můj názor je posouzením názoru druhého. Posuzovat musíme, možná můžeme říci rozlišovat musíme, jiné slovo, význam je stejný. Co bychom neměli, to je odsuzování činů a myšlení druhých, protože neznáme jejich pohnutky. Jak poznáš, že to, co říkám já, se neshoduje s Tvým vnímáním? Tím, že to posoudíš a pak se k tomu vyjádříš. Už Tvé vyjádření je hodnocením. Mé vyjádření je hodnocením. I mlčení je vyjádřením a tedy i hodnocením. Komunikace je založena na výměně názorů, na sdělování a sdělovat mohu, pokud mám s čím porovnávat.

Ano, Lindo, i já mám pocit, že se nám vytrácí radost a slyším to z více stran. d., anonymních čtenářů je více než píšících přispěvatelů a i když to z Tvého pohledu není možné posoudit, většina z nich není připravena vnímat věci tak, jak se o nich tady v poslední době psalo. Jen se ještě bojí vystoupit z anonymity a přidat sem svůj názor, protože by se jich případné zhodnocení jejich příspěvku mohlo dotknout. A tak raději mlčí.
:-)

Radost z duchovneho zivota? To sa naozaj nedokazeme radovat IBA TAK? :)
Radujem sa, ale ked mi nieco vezmu, moja radost neprestane.
Je to stale iba o tych nahradach:)
Nevravim, ze je to chyba, to nie, ale automaticky ked sa ludia primknu k nejakemu "duchovnemu zivotu" - ako to Vy nazyvate, tak tam hladaju nejaku nahradu.
Radost zalozenu na niecom, pritom to nie je o novych vzruchoch, ale o vymene vedomia. Ak realizujem vymenu vedomia, potom vlastne ani nerozlisujem duchovny a iny zivot. Vsetko zostalo povodne, iba moj pohlad je novy...
Tolko moja skusenost.
A myslim, ze aj tej radosti tu bolo v posledne dni viac ako dost... :):)

Milá Evelyn, chyběl zde ten svěží vánek Tvých slov. Poslední dobou se mi zdá (je to pouze můj názor), že se z diskuze vytrácí ona RADOST z duchovního života a příliš filosoficky se bádá nad tím, co je a co není pravda a jak to má vlastně všechno být a tak.
I když jsem se při čtení Tvého příspěvku málem "ujájovala" :-), jsem si naprosto jistá, že jsem Tě pochopila a nahlížím na to také tak.

Takto o tom pise "svetsity"
H?ADANIE PRAVDY
My ?udia neustále zrovnávame to, čo sme, s tým, čím by sme byť mali. Toto ,,by sme,, je projekciou našej domienky, že máme byť taký a taký. To, čo je, je iba vtedy, keď nič neporovnávame. A žít s tým čo je, znamená žiť v mieri. Potom tomu, čo je v nás, môžeme venovať celú pozornosť, bez toho že by nás čoko?vek rozptylovalo. A aj keď sa jedná o utrpenie, brutalitu, strach, zúfalstvo či osamelosť, dokážeme s tým byť tak úplne, že nevznikne žiadny rozpor a celá záležitosť zmizne.

Keď pochopím, že porovnávanie vedie do sveta ilúzií, utrpenia a biedy a že taký istý výsledok so sebou nesie aj sebeanalýza a identifikácia s čímko?vek, nech je to už štát či ideológia, keď sa mi ujasní, že ma to zavádza iba do nových a nových konfliktov, potom to od seba odhodím. Myse? potom prestane h?adať (to je ve?mi dôležité pochopiť), netápa už a po ničom sa nezháňa. To neznamená, že je so všetkým spokojná, ale že nepodlieha ilúziám. A preto sa pohybuje v inej dimenzii.
-------

Základnou príčinou vnútorného zmätku je usilovanie o veci, ktoré nám niekto nas?uboval. Na počiatku je odmietnutie tradičného prístupu ako niečoho úplne falošného. Ak ide však iba o obyčajnú reakciu na to, čo počujete, prímate iba nový vzorec jednania, ktorý sa nutne zmení v pascu. Ak odmietnete iba rozumom, ktorému to vyznelo docela dobre a neurobíte nič ďalšieho, nebude vám to nič platné. Pokia? sme pochopili h?bku a nedospelosť takéhoto počínania a inteligentne sme zavrhli všetky tradičné návyky, sme volný a nebojíme sa. Oslobodili sme sa so svojej prispôsobivosti. A náhle zistíte, že už neh?adáme. Je to prvá věc, ktorú je treba sa naučiť: neh?adať. Pokia? hladáme, blúmame iba okolo výkladných skríň. (ide o odmietnutie náuk, guruov, náboženstiev atď)

**********************
d. pise:
Uspech podla mna predpoklada usilie, a ja naozaj o nic neusilujem.
Navyse, uspech rovnako predpoklada hodnotenie, posudzovanie, porovnavanie - dalsie zbytocnosti.)

vinnI, akI... paneboze asi uz blbnem:):):)