Reklama

Duchovní cesta

d. (Pá, 20. 10. 2006 - 12:10)

Evelyn 12:21:56
:)
Presne tak, aka individualita?

d. (Pá, 20. 10. 2006 - 12:10)

Kaktus,
tak je.
Ale vnimam to tak aj ked este nie som v ziadnom konecnom stave:)
Je to o vzdavani sa, asi. Tak nejako mi to proste vyplynulo. Nezakladat si, neustrnut na niecom ciastkovom. Ani na konecnom, samozrejme:):):)

d. (Pá, 20. 10. 2006 - 12:10)

Evelyn.
Ja osobne vnimam, ze naozaj to iba plynie. Takze ako vsetko ku mne pride, tak to nechavam ist.
Ak sa nemame citit vinny za nejake chyby, ktore chybami nie su, preco by sme sa mali citit ..... neviem aky (to tam dosat ty:)za uspechy, ktore uspechmi mozno ani nie su.
neobvinujem seba ani inych, nebudem teda ani dosadzovat do svojho bytia nejake uspechy. Fakt nemam tu potrebu.

Co uz len moze byt take dolezite aby som sa pri tom pozastavovala? A preco aj? Tazko sa na to nachadzaju slova, ale naozaj KTO sa ma vlastne pozastavovat pri nejakych uspechoch? A preco to vobec nazyvat uspechom? Ja neviem, naozaj neviem, ja v tom nevidim nic vynimocne. Je to predsa nieco, co tu bolo vzdy a naozaj to ma kazdy.
Prepac, ale ja nekategorizujem ludi ani z tohto ani z ineho hladiska.

Takto sa mi to ukazalo:
Pozri sa na ten text, co si napisala. Je to hromada pismenok na kope. Ked si dam namahu mozem z nich zostrojit text uplne ineho znenia. Mozno vulgarneho, mozno jemne stekliveho, mozno hororoveho. Ale stale z tych istych pismenok.
A tak je to aj s ludmi. Nasa Podstata je totozna, len to mame v sebe rozne poprehadzovane (hoci tych variacii zasa nie je az tak vela:). Takze ide iba o to spravne to poskladat.
Ja vnimam Podstatu, nezaujima ma forma.

Evelyn (Pá, 20. 10. 2006 - 12:10)

Všichni jsme Absolutnem. Ano, z tohoto pohledu jsme stejní. Možná, že brát to z pohledu individualit není správné...O.K.

kaktus (Pá, 20. 10. 2006 - 11:10)

myslím, že to bolo myslené z poh?adu konečného stavu, tam sú malé pokroky naozaj bezvýznamné a všetci sme rovnaký až kým...
môže to prísť postupne vyžitím karmy alebo náhle splnením daných podmienok.

Evelyn (Pá, 20. 10. 2006 - 11:10)

Ahojky všichni!

Tak nevím, jak Vy, ale já se stále nemohu ztotožnit s tvrzením, že částečné úspěchy, poznání, posuny jsou bezvýznamné a k ničemu, a že jsme všichni stejní, jak píše d.
Podle mě by bez významu byly, kdyby se uvědomění "Já" uskutečnilo kdykoli, za jakýchkoli podmínek, ale už jsme tu probírali, že určité podmínky splněny být musí, adept musí být připraven. A připravuje se postupně. Loko mi to připomněl představou spirály a já si také vzpomněla na krásné přirovnání k milimetrovému papíru, které zde popsal M. Aureliano. Pro ty, kteří ho nečetli, jej zde ještě jednou otisknu, vím, že M. Aureliano by nebyl proti :-)

"určitě jsi někdy viděla čtvrtku milimetrového papíru nebo si jí umíš představit. Když se na ní zadíváš, můžeš věnovat pozornost rastru velkých čtverců. Když na jeden z nich zaměříš pozornost, uvidíš v něm rastr menších čtverečků ze kterých se ten velký skládá a když si zase vybereš jeden z těch menších, můžeš znovu zaměřit pozornost na rastr ještě menších čtverečků které jsou uvnitř a tak dále. Ať zaměříš pozornost na čtvereček jakékoli velikosti, pořád máš na okraji své pozornosti celou čtvrtku a ta čtvrtka není vůbec roztříštěná, jenom je na ní zdůrazněn rastr čtverečků. Představ si, že ta čtvrtka je absolutno, ty rastry čtverců různých velikostí, že jsou hladiny vědomí a jednotlivé čtverce různých velikostí že jsou jednotlivé bytosti. Vyber si dva středně velké čtverce a představ si, že jsou Jeníček s Mařenkou a že nemají nic lepšího na práci než si všímat toho, co to je načmáráno uvnitř :-) Když už konečně dokáží zaměřit svou pozornost až na ty nejmenší čtverečky a ty větší jim zmizí z dohledu, získají pocit, že jim něco chybí, že jsou neúplní a získají záměr s tím něco udělat. A pak se snaží a zaměřují svou pozornost na čím dál tím větší čtverečky až se jim nakonec podaří spatřit celou čtvrtku. A spatří ji i z druhé strany, kde je úplně bílá, nepočmáraná. Uvědomí si, že ta čtvrtka tady byla pořád a nikdy nebyla roztříštěná, že to byl jen klam :-)"

Pokud bychom se nacházeli v nejnižší hladině vědomí, je určitě možné, abychom se náhle prokoukli v té nejvyšší. Říká se, že nic není nemožné, takže i toto je jistě možné. Ale kolika bytostem se to může podařit? Takže mnohem častější bude zřejmě ta postupná cesta pozvolného poznávání a uvědomování se na stále vyšších a vyšších hladinách vědomí. A ocitne-li se člověk na vyšší hladině, nemůže být stejný jako předtím a tedy nemůže být stejný ani jako člověk nacházející se na nižší hladině. Že může opět sklouznout dolů, to je jasné, ale o to tu nejde. Takže dle mě je významné i částečné a postupné poznávání a mezi lidmi jsou z tohoto pohledu rozdíly.

Ještě bych řekla, že pokud jsme sami pro sebe i druhé viditelní a hmatatelní, pak neustále probíhá proces tvoření představy našeho fyzického těla a světa kolem, takže je zde stále pouto k "já" a nemohlo dojít k uvědomění se v "Já". I stav popsaný v M. Aurelianově příspěvku, kdy dojde k uzření celé čtvrtky i zadní bílé strany, je podle mě jen stav, byť nejvyšší, jakého může člověk dosáhnout, ale ani toto není uvědomění se v "Já". V tom okamžiku dojde k přerušení projekce do těla a světa a bytost prostě zmizí. Teprve tady je možné říci: není toho, kdo by si cokoli uvědomoval. Myslím, že dříve to říci není možné. Je možné z vyšších hladin vědomí shlížet na sebe i vše kolem z nadhledu, nepřipoutaně a bez lpění, ale stále je tam ještě přítomno "já". "Já" opravdu nic nekoná a nemá žádné potřeby, ale "já" koná a má potřeby, aby zde mohlo žít. A i když si "já" uvědomuje, že je "Já", pokud žije zde na Zemi, je také stále ještě "já".
:-)))

SVĚTLO (Pá, 20. 10. 2006 - 10:10)

Zdravím všechny!

d.,dík za článek z netu.

Subham Astu Sarvadžagatam!

ten SvetSiTy ni (Čt, 19. 10. 2006 - 23:10)

"Pravda nemá pevné sídlo, nie je cesty, ktorá by k nej viedla a slovo nie je pravda. Môže byť pravda nájdena nejakým zvlástnym smerom, v zvláštnom podnebí, medzi určitými ?udmi? Je tu a nie tam? Je snáď ten muž vodcom k pravde a druhý nie? Je tu vôbec nejaký vodca? Ak je hladaná pravda, potom to, čo je nájdené, môže povstať jedine z nevedomosti, pretože samo pátranie je zrodené z nevedomosti. My nemôžeme vypátrať skutočnosť, musíme prestať, aby nastala skutočnosť."

Qellogathi (Čt, 19. 10. 2006 - 22:10)

Lokomotivo,
Poznání je definitivní a není zaměnitelné s iluzí poznání. Jako vlhkost vody nezaměníš s obrázkem rybníku. Je to evidentní a zcela subjektivní "Bytí".

Na poznání jakéhokoliv objektu potřebuješ snad nějaké měřítko, nebo zkoušku správnosti, jestli to je ten nebo ten objekt. Omyl je možný. V přpadě Poznání ale nejde o subjekt-objektivní typ identifikace, což znamená, že je tady jen čirý subjekt. Tato zkušenost je natolik jiná, že záměna není možná. Ostatně, s "čím" si lze "co" splést, když tam figuruje jen jediný subjekt?

"samo sebe dokazující skrze sebe sama". Naprosto, definitivně, nezvratně a navždycky jiné než cokoliv jiného.

Qellogathi (Čt, 19. 10. 2006 - 22:10)

Kaktus,
viem sa podpísať, isteže(: (?)
Ten článok som ešte nečítal.
Ja som zas myslel, že si ho sem hodil ty...
(

Qellogathi (Čt, 19. 10. 2006 - 22:10)

Loko,
džňánou se obecně rozumí stav Poznání. Tento pojem je užíván v širším kontextu. Můžeme tím myslet i stezku, neboli metodu k realizaci poznání a také je to i výsledek a dovršení. Dejme tomu, že se to nejtrefněji vyjádří, když se řekne, že je to nedvojné poznání "Jednoho bez druhého" (One without a second).
Pointa všech advaitických nauk, nedvojné poznání.

Pak, svarúpou se myslí nehnutý a neprojevený základ bytí, který se nikdy neúčastní na pohybu. Když je řeč o svarúpa džňáně, myslíme tím stav latentního poznání, který nevystoupil do uvědomění a je tady neustále. Svarúpa džňána nerozpouští nevědomost, ale existuje s ní paralelně.

Jinou modifikací džňány je vritti džňána - ta spočívá v jistém druhu úsilí a má se za to, že jen skrze vritti dosahuje adept poznání svarůpy, které osvobozuje. Vritti je mysl, která ustane ve své činnosti aby splynula se svarúpou. To pak je jednota evidentní a vzniká likvidací fiktivní rozdělenosti, která se jeví předtím.

Příklad: Zlatý náramek a zlatý prsten jsou totožné v esenci, kterou je zlato. To je jejich svarúpa. Když však usoudíme, že náramek je prsten, neříkáme pravdu, protože jejich projevy jsou různé, no oproti tomu není nepravdou, že jsou totožné, protože i prsten i náramek jsou de facto jen zlatem. Jejich skutečnost je ve zlatě a jejich iluzornost ve tvaru.

Vlivem avidji, tj. nevědomosti a duality je naprosto zakryta totožnost všech zlatých předmětů a viděny jsou pouze jejich rozdílné formace a nepřihlédá se přitom k tomu, že jsou stejné esence. Jen pomocí aspektu vritti, intelektu náležitě pročištěného rozlišováním je možné odstranit falešný předpoklad rozdílnosti zlatých šperků.

džnánin vidí evidentně ve všem zlato. Nejprve však dělá bádání a ověřování pomocí studia a praxí metod jógy a podobně. Pak po ověření už je všechno jasné a dospívá k osvícení (poznání). Poté mu zůstává už jenom upevňování mysli v neproměnném, aby ona vritti mohla splynmout se svarúpou v definitivním osvobození. To je sice proces, který ovšem už nikdo neřídí, protože probíhá sám. Impuls k tomu dalo samo osvícení. Osvobození se dá vyjádřit vyhasnutím proměn mysli a vytrhnutí základu z kterého proměny mysli, tj. vázany vycházejí. Takže, osvícení je na začátku a mukti, osvobození je ireverzibilním zničením mysli, aby už nepovstala, což je také zabezpečením před možnou recidivou života. Pak už k zrození dojít nemůže.

Lokomotiva (Čt, 19. 10. 2006 - 21:10)

Kdyz se tocime v kruhu, je to normalni.
Vsechno se deje v kruzich. Mi tocime spiralu, jestli jste si toho vsimli. Myslim, ze ta spirala pusobi na kazdeho.
Kdyz omilame porad to same, odrazime svou podstatou vesmir, ktery take omila porad dokola, dokolecka dokola jednu jedinou...
a v neprebenem mnozstvi tvaru. My ho napodobujeme. To co se tu ted ale delo moc nechapu. Myslim, ze obrovskou pasti, je iluze dosahnuti poznani. Az bude poznani, nebude mikoho, kdo by si to uvedomoval a svedcil o tom.

d. (Čt, 19. 10. 2006 - 21:10)

...nic nemat, nic nevediet,
moct vsetko a pritom nechciet nic...

kaktus (Čt, 19. 10. 2006 - 21:10)

qello, nevieš sa podpísať? :)
zaujalo ma toto:
"Nie je to práve Ja, Mňa a Moje to, čo nás odde?uje?" - neviem prečo, ale ja uvažujem nejak inak (fakt by ma to nenapadlo, takto sformulovaná veta), vyjadrujem sa inak a často mi nik nerozumie, ani ja sám :)

Lokomotiva (Čt, 19. 10. 2006 - 21:10)

Ta jistota.. te se take musite nakonci zbavit. A ne na konci.. mnohem drive myslim. I jistota je iluze :o)

d. (Čt, 19. 10. 2006 - 20:10)

:)Lokomotiva,
to neviem ani ja
a vobec mi to nevadi
.)

Loko (Čt, 19. 10. 2006 - 20:10)

Q,
co je to džňána? A svarupa?

Loko (Čt, 19. 10. 2006 - 20:10)

Q,
co je to džňána?

d. (Čt, 19. 10. 2006 - 20:10)

...to som nasla na nete...

Návštěvník (Čt, 19. 10. 2006 - 20:10)

ŠTASTIE
Človek je ničota, prázdnota, osamelosť. Žiadna činnosť či vyťaženosť nevyplní túto ničotu. Vždy sa vráti. Všetky činnosti sú únik od tejto prázdnoty. No táto prázdnota, je podstata Ja, je to brána k pravde. Prázdnota je cesta k naplneniu.

Vzďa?ovaním sa od svojej podstaty, si ?udia v priebehu histórie, možno kvôli strachu z prázdnoty vytvorili činnosť, myslenie. A možno to boli iné bytosti, ktoré ?udí takto chceli využiť. Myse? je odpoveď pamäte, v ktorej sú spomienky. Myse? chce byť a tak si vytvorila totožnosť Ja

Reklama

Přidat komentář