jsem milenka ženatého muže

Rozumbrado, to je síla:((((, máš ho vůbec ráda? Řekla bych, že ne.

Rozumbrado, k Tvému srdci bych si klidně dal vychladit pívo, jakože ho nepiju.

Holky, nikdo není nenahraditelný, i když je to mnohdy nepředstavitelné.
Margaret, kdyby Tě měl opravdu rád, tak by druhé dítě měl s Tebou. Z tohoto vztahu bych odešel i já. Stejně jeho místo nebude u Tebe, ale u novorozeňete. A kdyby ne, tak stejně stojí za houby. Také bych si nevážil ženy, která by kvůli mně opustila svoje děti. Stejně tak by jednou mohla opustit mě a děti naše. Ale to je jen můj názor.
Lauro, tím si asi každý musí projít. Nicméně jsi živý důkaz toho, že láska může končit či pokračovat happyendem.

ty ses tedy pekne vycurana, brrrr...., s tebou bych nechtel nic mit, fuj...

Vy tu trochu michate hrusky s jabkama. Kazdy pribeh ma sva specifika. Je zenaty a "zenaty", zbabelec a "zbabelec".
Byla jsem klasickou milenkou zenateho muze s malym ditetem. Nikdy nebyla rec o rozvodu, mel rad svou zenu a klapalo mu to, miloval sve dite. A miloval v dane dobe i mne, asi 6 let. Ale nebyl to perspektivni vztah. Tak jsem to ukoncila tim, ze jsem odjela.
Dnes mam opet zenate pritele, ale v dobe, kdy jsem ho potkala, byl jiz odlouceny od manzelky a nema deti. Bydlim v jeho dome uz 2 roky a stale je zenaty. Navic jeste nema vyjasnene majetkove pomery se svou zenou. Ale me je to fuk. Pro me je proste "svobodny". Mam to tzv. "pro sebe". Jen jsem mu rekla, ze kdyz otehotnim, tak chci, aby prespal svou zivotni pojistku na me a udelal zavet ve prospech me nebo ditete, jinak by dedilo pul dite a pul zakonita manzelka ze zakona. Tot vse. Rozvadet se vubec nemusi, pokud nebude chtit. Je to prece jeho vec v jakem pravnim vztahu chce zustat. Ja nechci jen ostrouhat, ale to se da vyresit jinymi pravnimi prostedky.

Zenac, ktery se vraci ke sve manzelce opetovne, protoze se o sebe nemuze postarat, neni slaboch jen v pripade, ze je manezelka handikepovana. Jinak je, a vymluvy na plnoleteho syna, to je vysmech. To ovsem neznamena, ze je pro nej lehke rodinu opustit. Hodne zdaru a trpelivosti, ale obcas to fakt chce, aby se ten muz rozhoupal, nekdy to totiz udela uz s krizkem po funuse a to je k nicemu, veskera vaznost je pryc.

A Pavel má pravdu s tím rozvodem - když se pořád nic neděje jen slibuje a trvá to dlouho, tak se ani nestane. Když to manželství není tak děsné, jak by byla milenka ráda, mužský jen tak neodejde. Můj současný přítel se rozhodl rozvést asi 2 měsíce po našem seznámení, ale ne proto. U nich to nefungovalo už pár let a asi se oběma ulevilo.

Vydržela jsem takový vztah 7 let. Zamilovaná jako blázen, přesvědčená, že bez něj bych nemohla existovat. Přesto, když nabízel společný život, odmítla jsem to, protože jsem si neuměla představit, co by se dělo, oba se rozvést. No a pak skončilo moje manželství a můj drahý to se mnou v pohodlí táhl dál, nic neřešil, já se trápila. Ani ne proto, že bych ho chtěla pro sebe, ale pro ten pocit být pořád na posledním místě. Nakonec se ke mně choval i hnusně, byla jsem taková vrba pro špatné nálady, vybíjel si svoje nezdary i domácí nepohodu na mně. Zkrátím to - povedlo se mi to skončit a dnes mám nejlepšího chlapa na světě a hlavně vidím ten obrovský rozdíl-když jsem pro něj ta jediná a na prvním místě.

Mám přítele, který má ženu a dítě na cestě. Máme se moc a moc rádi a když jsme se poznali, byli teprve chvilku po svatbě. Zjistil, že mu to s jeho ženou moc neklape a že by byl raději se mnou. Jenže manželka je v 6. měsíci těhotenství. Co teď? Jak k tomu přijde to dítě? Bude bez otce? Jak to mám vyřešit? Prosím, poraďte.

Peťo, ani nevíš, jak jsi se trefila. Já to prožívám právě teď. A je to pro oba moc moc těžké. Hezkou dovču a přežijte v poho.

Na týden odjíždím vyčistit hlavu na dovolenou, bez svého ŽM a i bez telefonu. Tak jsem moc zvědavá, co to s naším vztahem udělá, už teď se mi stýská :-)Pavle, Tvé příspěvky ráda čtu, pohled ze strany muže je zajímavý a trošku mám pocit, že jsme i na jedné lodi. Tak ať si užíváš lásky, je nádherné vědět, že někoho milujeme a on miluje nás :-) za týden se těším, co zajímavého si tady přečtu.

Kočinečko, vy by jste si měli spolu popovídat. Ty si totiž Váš vztah idealizuješ, jseš zřejmě romantik a jseš poté přirozeně zklamaná. Nicméně pokud to spolu nevyřešíte, vzpomeň si na mne, že najdeš později i omluvu pro své počínání. Ty lásku potřebuješ a Ty si časem cestu k ní najdeš. Jakkoliv a kdekoliv. Pevně věřím tomu, že k tomu "dozraješ". A hlavně, sama sobě neutečeš.

Peto to je to. Každý, zaplaťbůh, jsme jiný, a tedy každému vyhovuje něco jiného. Proto nemá smysl někoho odsuzovat či moralizovat. A vůbec, život je hrozně složitý a stejně ho nikdo nepřežije. Mimochodem, nezevšední jen manželství, ale i jiný vztah. Inu, není to moc povzbudivé.

To víš, že i on často odnesl moji špatnou náladu. Mám to nějak zvláštní - pokud ho nevidím, těším se na něho, potom přijde domů a nejsem ráda, že už je doma. Jsme spolu už dlouho, co nevidět mi bude čtyřicet. Na krásné období sedmnácti let vzpomínám ráda, zamilovaná jsem byla hodněkrát, i zklamaná, opět jsem se zamilovala, ale už do jiného. A hlavně jsem byla nezadaná, mám nějaký "blok" nebo co zamilovat se jinde. Považuju to za nemorální, ale zároveň závidím lidem, kteří to umí.

Koukám, že diskuze se tady pěkně rozjela :-) Byla jsem vdaná, ale nešťastná, můj manžel si mě nevážil a stále se mě snažil ponižovat. Lásku k němu si postupně zahubil sám a dokázala jsem to, že jem od něj odešla a postarala jsem se sama o sebe. Myslím, že má pravdu Pavel v tom, že spoustu žen žije v manželství později už jen protože je to jistota. neumím si představit, že bych s někým žila a milovala jiného. Je jasné, že manželství za nějaký čas zevšední, přesto ti dva k sobě cítí lásku. Vím, že žena mého ŽM nechce rozpad manželství jen proto že se bojí být sama, že se bojí o sebe postarat. Ona ví, že srdce jejího manžela jí už dávno nepatří a myslím, že ani ona si ho nemůže vážit a milovat, když ví, že on se ke mě vždy vrátí. Nechtěla bych být na jejím místě a ani být nemůžu, jsem jiná. Dávno jsem přestala věřit v manželství, svazuje a láska se nedá udržet i když na ní je papír.

No, tak teď nevím, kde začít. Takže. Každý vztah, tedy i manželský není jen o sluníčku. A ruku na srdce, neodnesl Tvůj manžel nějakou Tvoji náladu či neúspěch? Ale máš-li aspoň někoho ráda omluvíš ho a najdeš pro něj pochopení. Není však na škodu jej upozornit - "Takhle se mnou nemluv", apod. Vždyť se nemusíte milovat každý den.
Nevím, kolik Ti je, ale nevzpomínáš si na svých 17? Nebyla jsi náhodou i tehdy zamilovaná a nezklamal Tě někdo? Myslíš si, že je to něco jiného? A přesto jsi se určitě tehdy zamilovala znovu.

Pavle, není to reálné, ale nechci manžela podvádět, už jsem to jednou málem udělala:(.Snažím se si ho vážit, zkouším se na něj těšit, na milování, ALE! Potom přijde domů,třeba nabroušený a chuť je v háji:(. Byla jsem nedávno zamilovaná, ale zjistila jsem, že ten člověk je jiný, než za koho se vydával.

No, zase tak obvyklé to nebývá. Můžeš ho i dodatečně obdivovat, můžeš si ho vážit, můžeš ho mít ráda, ale je to láska? Láska je ta instituce, v rámci které děláš většinou krásné a nesmyslné pitominy, myslíš jen na toho druhého, chceš s ním být víc a víc, nemůžeš se dočkat dalšího milování.Jseš si toto všechno schopna představit v souvislosti s manželem? Pokud ano, přeju Vám to, ale smekám.

Proč si myslíš, že ne?

Ale Kočinečko, cožpak si láska vybírá a můžeš si naplánovat, do koho se zamiluješ? Do manžela? To Ti pochopitelně přeju a bylo by to ideální. Ale je to reálné?

Pavle, když já jsem už řádku let vdaná,asi se budu muset znovu zamilovat do manžela!