jsem milenka ženatého muže

Zuzko, to máš jak v účetnictví - daň ze zisku. Prostě se s tím musíš buď srovnat, nebo se s ním rozejít. Jiná možnost není. Samozřejmě, nedohodli-li jste se na nějaké budoucnosti. Ale věř, že i on chodí spát i vstává s myšlenkou na Tebe. Nevím, kolik je Ti let, ale zeptej se ho, že ho do ničeho sice netlačíš, ale zda by mu nevadilo, kdybys sis založila vlastní rodinu. A že máš také na to právo. Pak že se můžete scházet dál, i když to je přirozeně nesmysl. Uvidíš co se stane. Ale držím Ti palce.

Kočinečko, a při "single" vztahu ke zklamání nedojde? To není o ženatém či vdané, ale o člověku. Soudě dle Tvého pesimismu si myslím, že ses s tím stále ještě nevyrovnala. Já ale na rozdíl od Tebe v lásku stále ještě věřím a nemohl bych bez ní žít. Já v petin i svůj vztah věřím a stojí za něj se poprat. V mém případě ženám víc věřím, neboť ty, mnohdy na rozdíl od mužů, se zamilují zcela nelogicky a hlava nehlava. A ten zbytek žen, co neopustí kvůli lásce blahobyt opravdu milují? Kočinečko pokus se zase zamilovat, ať Ti zase "naskočí motor" a opustí Tě skepse.

najdi si svobodného, tohle není žádná perspektiva:(

ja mam take zenateho den co den stavam s placem a cekam kedi sa ozve a zas budu snim.raz sa zblaznim ale co mam robit?

Pavle, nemyslíš si, že se třeba nudí a s tebou tu nudu jen zahání? Proč by chodila s o tolik starším mužem, když má doma pracháče? Z lásky? Nevěřím.

Pavle, víš proč právě ženáči? Protože jsem jednoho takového taky potkala. Brečel, jak doma trpí a pravda je trochu jiná. Poznala jsem to po dlouhé době a jsem šťastná, že jsem s tím skoncovala.

Pavle, díky za podporu. Čas vše ukáže, aj v Tvém vztahu. Moje maminka mi vždycky říkala, abych si nikdy neříkala až jednou, že mám užívat teď. Takže jestli ty jednou budeš starý, nikdy si nemůžeš být jistý co se stane zítra a za ten pocit, že jsi v životě potkal lásku, to vážně stojí. O politice se s ním taky nemůžu bavit :-) jen to jediné :-)a jinak nevím, jestli je to zbořeniště, jen vím, že je to dům, který se hodně rozpadá. Problém jsem nebyla já než mě poznal, utíkal do práce, aby nemusel být doma. Prostě přežíval, protože miluje svého syna. Jeho syn bude brzy dospělý. Nechci ubližovat jeho ženě, ale na rovinu mu řekla, že nechce zůstat sama a že ho potřebuje, protože se o sebe nedokáže postarat. Ví o nás a jeho moc hlídá, kontroluje, pronásleduje. Nevím, jak tohle on dokáže dlouho vydržet :-(

Že by mi zdrhla s někým mladším se nebojím. Má mladšího, atraktivnějšího a mnohem bohatšího manžela, a přesto miluje mě a plánuje si život se mnou. Jsem rozumnější, nechci ji kazit život, neboť u mne se opravdové stáří jistě dostaví dřív, ale jen se mi na to směje, že miluje mě.
Peťo, rozumím Ti a rozhodně Ti nepřeji zklamání. Ten Váš vztah si hýčkejte, ale pozor, nelze budovat své štěstí na neštěstí druhého. Nic dobrého by Vám to stejně nepřineslo. Musíš si být jista, že již stavíš na zbořeništi. Já si tím nejsem u své partnerky zcela jist, má nezletilé děti, a proto se držím trochu při zdi i když bych ji samozřejmě moc chtěl, neboť si oba velmi rozumíme i mimo postel, tedy až na politiku.:-)))

Nervy to jsou to je fakt :-) Když odešel, celá jsem se třásla :-( Ale nemůžeme si pomoci, ani jeden. A je to přesně i o tom, že si ho nesmírně vážím, jak napsal Pavel. Oba jsme věděli do čeho jdeme a já po něm nechci aby mi cokoliv sliboval. Věřím, že je to silnější a říkám si, že jestli je opravdu ten pravý tak spolu budeme. Všechny ty řeči o ženáčích, mě stačí podívat se do jeho očí a vím co tam vidím, vidím jak se na mě dívá a vím, že mu můžu věřit. Už jsem si říkala, že s nikým žít nechci, ale s ním ano, okamžitě, jen musím počkat :-)

Aby ti nezdrhla za mladším..

A proč zrovna ženáči? Vždyť oba zpravidla vědí, do jakého vztahu vstupují. Někdy je to láska, někdy nervy, někdy opatrnost, ale převážně ta láska. Sám mám o dvacet let mladší vdanou přítelkyni a naše láska vznikla na první pohled. Naším problémem je to, že spolu chceme být víc a víc. Oba si jeden druhého nesmírně vážíme, ale oba známe své místo. Avšak dohodli jsme se, vzniklo by li něco či někdo z našeho vztahu, necháme si jej. Je to ale o absolutní vzájemné důvěře.

Oni ti ženáči toho někdy napovídají, moc bych jim nevěřila:(.

Peťo, vždyť to musejí být strašný nervy!

Dnes je to týden, co se mnou rozešel kvůli své manželce a ten týden jsme to nevydrželi. Strávili jsme spolu celé dopoledne. Už nic neřeším, užívám si jeho lásku dokud to půjde. Jeho žena ho hlídá na každém kroku, za to dopoledne mu 5x volala :-( Nějak to dopadne, snad se z toho všichni nezblázníme. S manželkou zásadně nechci a nebudu komunikovat.

Já ze své zkušenosti mohu říct jen jedno. Pokud se ženatý či vdaná do roka nerozvede, pak už nikdy. Oba dva milenci si na tento stav pak zvyknou. Mohu jen doporučit - je vám spolu dobře? Milujete se? Tak nic neřešte, užívejte si to, neboť láska je "dar z nebes". Oslovení partnerovy manželky či manžela je stupidní, neboť to vždy odnesou zejména děti a akorát si ten doposud krásný vztah zošklivíte ošklivostma, které nutně přijdou a stejně o svoji lásku-partnera nejspíš přijdete. Věřte, vím o čem mluvím!

A co když je to obráceně a ženatý muž se rozhodne změnit život,seznámí se např. s rozvedenou,poznává ji a pak si ji buď vezme a nebo se rozejdou a hledá jinou.A až najde tu pravou,začne žít s ní.

Jsem jedna z těch,které mají ženatého přítele,i když to sama odsuzuji a myslela jsem,že bych si se ženatým nikdy nic nezačala,ale u mně to vzniklo jinak: po 5 letech vztahu jsme se s přítelem rozešli,protože se rozcházely naše představy o budoucnosti.Ale po krátké době jsme zjistili,že si chybíme a chceme být spolu,můj bývalý přítel měl v té době přítelkyni,byli spolu asi 2 měsíce,chtěl se s ní rozejít a vrátit se ke mně,ale než to stihl udělat,tak mu řekla,že je těhotná.On se k tomu postavil zodpovědně,že bude své dítě vychovávat a mezi námi to ukončil.Ale po čase zjistilže žije po boku člověka,se kterým je s donucení,že nebýt dítěte,nikdy s ní nezůstane a asi po půl roce se ozval a sešli jsme se.Bylo to nezávazné,jen jsme poseděli na kávě,povyprávěli si.On se mezitím oženil,narodilo se mu dítě,které miluje.I když jsme se to snažili ukončit tisíckrát,prostě nedokážeme být bez sebe.Nejsem na to hrdá,ale je to tak.

Jo tak to můj rozum taky ví, že ženatý je špatná volba. Ale, není mi 20, mám už 15 letou dceru, jedno manželství za sebou a jeho dítě je také odrostlé. Jako 20 letá jsem se ženatým vyhýbala, že bych ztratila teď rozum?? Násilím nás jeho žena roztrhla, už se nehroutím, příběh který napsala Rebeca mi dost pomohl. Vím, že k sobě patříme, člověk za život tolikrát pravou lásku nepotká, jenže co dělat když je ženatý??? Rozešel se semnou, tak ho nechávám být, ale on chodí jak tělo bez duše a já taky. Bojuje sám se sebou. Řekněte mi, co jeho žena vyhrála, když ví, že on miluje někoho jiného? Jen to, že za ní platí složenky, které ona 20 let neplatila. Ale já ho nepotřebuju kvůli složenkám, umím se o sebe postarat, potřebuju jeho, protože jsme jak dva puzzle co do sebe zapadají. Můžu si začít s někým svobodným, ale je to fér, když moje srdce patří jinému??? Neumím si představit, že bych se s někým milovala a myslela na někoho jiného. Takže stejně musím čekat a nechat to být. A ještě něco. Z jeho strany to byla láska na první pohled, když mě uviděl, okamžitě se zamiloval. A pak jsme si začli povídat a věděli jsme co ten druhý říká. Dlouho jsem oddolávala protože jsem věděla, že je ženatý. Prostě jsme jak dvě půlky hrušky co k sobě pasují, ani kousek nepřebývá. Víme, v čem nejsme stejní a dokážeme si to říct bez výčitek. On miluje moje chyby a já jeho. Takže to fakt není lehký, potkat někoho takového v životě a vědět že je ženatý, ještě k tomu pak myslet jen rozumem :-(

"Je přece lepší jít za partnerem třeba i stovky kilometrů a čekat na jejich potkání i několik let, než si začít se zadaným... " No tak s tim potkanim si nejsem jista. Vetsina chlapu, se kteryma si ja rozumim, jsou bud zadani nebo primo zenati nebo homosexualove (casto taky zadani). Svobodnyho, ktery by stal za uvahu, znam jenom jednoho - a to mam vetsinu kamaradu muzu. :-( To by me teda zajimalo, kde vsichni jsou ...

Proc???Protoze odrikane a zakazane nejvice chutna.Ja se sveho zenace nevzdam,ale zaroven po ne nic nechci,teda krome toho sexu,-))))