Jak se chovat k rodičům, prarodičům

Sabino,to nebylo na tebe,diskuzi čtu pozorně a vím,že ty za babičkou chodíš.Ale myslím,že tvoje maminka má problém pochopit,že její matka je nemocná a neurazila jí schválně.O tom píšu a chci tě k tomu dovést,už chápeš?

Heleno, myslíš,že se o své bližní staráme z vypočítavosti, že budeme dědit, pokud to tak je u tebe, tak tě lituji. My se staráme protože CHCEME, chceme si jich užít, protože je nám s nimi dobře,něco nám dali a ted nemyslím nic materiálního,ale máme je prostě rádi a jsme s nimi rádi. Pokud by to byla otázka dědictví, tak myslím tuto diskuzi ani nezakládám a maminka by tam chodila nadále, protože by měla "jakýsi cíl". Ale existují i jiné vztahy než materiální, pokud jsi to ve svém životě ještě nepoznala.

Kopíruji sem z Ifauny článek o rodičích:
Moji rodiče

Rodiče se dělí na dvě části: matku a otce. Matka se ještě rozděluje na ženu
v domácnosti a v zaměstnání. Doma se potom ještě skládá z manželky,
matky, kuchařky, uklízečky, pradleny, zásobovačky, účetní, vychovatelky....
ostatní si nepamatuji, ale máma toho umí vyjmenovat víc,
jako např. služka, otrok a jiné. Matka se vyznačuje tím, že se zázračně
nachází na více místech najednou, umí v jedné chvíli myslet na sto věcí,
přičemž deset věcí dělá současně. Vidím na vlastní oči, jak po návratu z
práce dá vařit vodu na sporák, zatímco zadělá na buchty.
Přitom jí běží pračka, do které chodí vyměňovat prádlo, mě vymýšlí věty
oznamovací, tázací a rozkazovací a naší Olinku zkouší z velké násobilky.
Že potom přebalí malého Karlíka a udělá mu Sunar s krupicí si ani nevšimnu.
Dvě oči mi na to nestačí. Když potom zasedneme k večeři,
všechno je připravené na stole, já mám na teplákách zašité nové díry, Olina
má umyté vlasy a prádlo visí na balkoně. Potají si mámu prohlížím.
Máma má opravdu jen dvě ruce a přece, když přijde domů z práce má v jedné
velkou a malou kabelku, v druhé dvě síťovky s nákupem a v třetí....ne,
vždyť jsem už povídal, že má jen dvě ruce, ale nese i Karlíka ve fusaku.
Otec se neskládá ani nerozděluje. Nachází se v zaměstnání a doma, ale doma
ho najdete málokdy. Kromě snídání a večeření, když sedí u stolu,
vyskytuje se obyčejně v křesle nebo na gauči a bývá zakrytý novinami.
Zanechává po sobě vždy totožné stopy: rozevřené a převrácené noviny a
cigaretový popel, někdy i v popelníku. Na rozdíl od mámy, i když má taky dvě ruce,
přichází domu s rukama prázdnýma. Jestli umí násobilku nevím, ale psát asi
neumí, protože mi ještě žákovskou knížku nikdy nepodepsal. A ani není
prozkoumané, proč patří do skupiny rodičů, když na rodičovské sdružení
vůbec nechodí.
Pan učitel povídal, abychom se při psaní tohoto úkolu zamysleli nad prací
svých rodičů. Ve škole přidělují žáka, který řádně nepracuje a neučí se,
dobrému a snaživému žákovi, aby se od něj něco naučil. Tak si myslím, že
při svatbě přidělují muže ženám, aby je ženy něčemu dobrému naučily a měly
na ně dobrý vliv. Mojí mámě se to zatím bohužel nepodařilo.

Až půjde o dědictví,to bude paní matinka také uražená,že?

cti rodiče a bližního svého a co děti, ty se namají ctít?

Já bych tam šla,tady nejde tak o city nařčené paní.Snad se umí povznést nad urážku od nemocné matky a půjde jí navštívit.Protože tohle se pak může stát i jí,že bude "blbnout do foroty" a nebude o tom vědět a děti jí odepíšou,protože jsou zrovna uražené.A co úcta k matce,poděkování za život a vychování,to se už asi dneska nenosí,že ne?

Jane, ani nechtěj vědět, co já zažívám s mojí matkou, která sice formálně je normální (a ráda všude vykřikuje, jak jí to v jejich letech pálí), ale psychiatr by se na ni asi vyřádil. Každá návštěva u ní je můj stress, ale nic jiného mi nezbývá. Bylo by to na dlouhé psaní.

Dobře Robe, vás nepoznává,ale co bys dělal, kdyby tě vlastní matka nařkla,že jsi zloděj, i když je nemocná?Šel bys tam a v sobě jsi se dusil, že tebou pohrdá?

Prosím Vás Jane a bž, buďte soudní. Jedná se buď o začínající duševní poruchu nebo stařeckou demenci. To není otázka citů, ale chladného rozumu toho člověka, který je duševně zdráv. Já vím, že je to těžké, ale tak to bohužel je. A bude to možná ještě horší. Zažil jsem paní, která se zničehonic zvedla ze židle, otevřela okno a začala na ulici ječet, že jí chce dcera zabít. Máme v rodině podobný případ a velmi živě si pamatuji, když před několika lety vykládal švagr první problém s jejich babičkou. Všichni se pobaveně řechtali, včetně mé manželky a hrozně se divili mé vážné tváři. Prohlásil jsem, že to není vůbec legrace, protože "nám" pravě začal problém. Dnes ta babička poznává jenom 2 lidi z rodiny, ostatní si plete nebo nezná, o švagrovi si myslí, že je její syn atd. Atd., atd.

I když je to matka, já bych tam nešel

Já bych asi,být na tvém místě,zkusila nadhodit před bábi,že maminka za ní přijde,třeba to bábina už zapomněla.Já vím,že staří lidé a to i ti nejbližší,umí potrápit.Nikdo neví dopředu,co mu staří rodiče připraví za peklo.

Liu, díky, babička si to vyřešila, vsugerovala si,že jí to vše vzala mamka.Trápíme se všichni, jenže,když tam ted pujde,tak tím vlatně přizná, že babička má pravdu.Ach jo, tohle je drsná škola života.

Sabino,jste skvělí,že tak babičku opečováváte.Ale ona za to nemůže,že přemýšlí zcestně.Maminka by se měla nad to povznést,věřím,že babička zapomněla,kam peníze a ručníky dala.Věřím,že babičku trápí,že za ní dcera nejde.Je to demence a je to dost časté.

tak to by mě zajímalo jak se tvoje matka zachová, já už bych tam nešel

hedo, děkuji, je to obrovská podpora, jen nevím jak si zachovat dobrý vztah,když si z dcery udělala toho nejhoršího člověka:-(

Přesně tak jak píše Liu - jako s malým dítětem. Je potřeba babičku - třeba i donutit - k nějaké aktivitě. Moje rodina přivedla babičku k vyšívání - najednou jsme všichni chtěli ručně vyšívané ubrusy ... sháněli jsme jí předtisky, nebo i kreslili vzory a pak jsme poslouchali, jak je to strašně náročné - ale tato doba byla moc fajn, i když babička třeba hubovala, že to jsem jí pěkně zavařila, když jsem jí připravila složitý vzor na vyšívání :-)) ale šlo jí to pěkně a i teď máme ty ubrusy pořád na stolech :-))) jen zase problém nastal, když už na to neviděla ... Sabino, z toho bludného kruhu nejde jen tak vyskočit. Je potřeba hledat ty světlé chvilky. Asi je i potřeba dát najevo svůj názor a třeba i hlasitěji, ale taky myslet na to, že babička už opravdu chápe trochu jinak. Rozumím ti, jak tě mrzí to, jak moc se tvá babička dotkla tvé maminky. Moje maminka před pár lety náhle zemřela a babička ve svém žalu na mě vyrukovala s takovýma výčitkama, ze kterých mi až zle zůstalo. Jakoby si vůbec neuvědomila, že nejen že ona přišla o dceru, ale že já přišla o maminku ... nechci se o tom moc rozepisovat, protože to stále moc bolí, ale chti ti jen říct, že ani po těchto opravdu extrémních událostech jsem nebyla schopná přestat s babičkou komunikovat, dobrý vztah jsme si mezi sebou zachovaly.

Děkuji všem přispěvovatelům.Heldo, je to přesně tak jak píšeš, také jsme si všimli,že babička chce být středem pozornosti a i jí to dopřáváme. také se jí snažíme rozptýlit jejím jediným pravnoučetem z kterého je úplně nadšená.Také proto nevím jak se k ní teď chovat,zda tam dál chodit nebo jí nechat uvědomit si,že té svojí dceří ( mojí mamince ) moc ublížila.Ona nejvíc asi bolí střelba z vlastních řad.Mrzí mne, že pokud budu trucovat i já s dcrkou, tak přijde o to nejhezčí co na těch batolatech je a co je tím kořením života.My všichni už se moc neměníme,ale na těch prckách je ten postup vpřed moc rychlý a nevratný. jenže zase na druhou starnu proč se nechat takto zle a lživě osočovat a přecházet to.Maminka je velmi inteligentní žena a tak leta než by se s babičkou hádala, tak raději taktně ustoupila, aby byl klid, vždyt vždy šlo o prkotiny. Já jsem to mamince trochu zazlívala, protože tím posouvala babiččiný mantinely až to došlo tak daleko, jak to došlo.Nenapadlo mě, že jak píše Heda, že je zlá ne na nás,ale na své stáří a bezmoc to zvrátit.Je to vlastně jakási žárlivost. Ale jak ted z toho bludného kruhu ven?

Sabino,tohle je problém hodně starých lidí,jsou to bludy a těm lidem to nikdo nevysvětlí,nemohou za to,neubližují schválně.Znám to dobře s mojí mamkou.Já bych ti poradila,aby se tvoje maminka na to dívala s nadhledem,s babičkou jednejte s úctou,ale jako s malým dítětem.

Sabino, nechci strašit, ale vymýšlení bludů a osočování okolí je jeden z příznaků Alzheimera. Nechci ho vidět za vším, ale když jsem četla tvůj příspěvek, bylo to první, co mě napadlo. Ale samozřejmě může jít "jen" o vynucování si pozornosti, ačkoli z toho, co píšeš, mi nepřipadá, že by byla nějak zanedbávaná... :(
Asi bych dělala "jako by nic" a i když by to pořád vytahovala, pokud to půjde, snažila bych se jí zaměstnat hlavu něčím jiným...

Jak se chovat? S úctou, tak jako lidé v Asii. Staří lidé za to nemohou...