Ulcerozní kolitida

UC nemá podstatný vliv na plodnost mužů. Já mám 3 potomky a když mě UC moc netrápí, hříšné myšlenky. Neměj strach není důvodný. Držím palce Láďa

Po letech jsem se vrátil na tuto adresu a odpovídám. Myslím, že trvání účinku může být různé. Já jsem tehdy spotřeboval asi 3 velká balení Wobenzynu a mé problémy pokračovaly velmi intenzivně. V příbalovém letáku je však psáno, že na chronické záněty nemá být používán. Ještě bych chtěl ostatní upozornit, a to zejména kuřáky, že ukončení tohoto zlozvyku (ale i pubertální zkouška nikotinu - dýmka, tabák Tatas Bulba) může UC odstartovat (k tomu brožurka Doc. Dvořáka a jeho spolupracovnice, o dietě při UC, zakoupeno v knihkupectví, jž je součástí Zlatého anděla na Smíchově). Já osobně se vyhýbám uzeninám, alkoholu, limonádám (úm. barvivo), konzumuji česnek, lososy, olejovky (ve vl. šťávě), kysané zelí (prevence proti rakovině tl. střeva), piji z větší části čaj asi 1,5 až 2 l denně. UC mám 36 let. Občas mi lékaři předepíší Asacol (prášky 2 ks/1 hod. před jídlem, + když je zapotřebí Asacol v tekutém stavu na noc). Pracuji ve velmi psychicky náročném povolání (kolega se před několika dny tzv. složil) a mám pocit, i když jsem mimořádně epatický, stres mi nic nedělá (možná jsem se duševně posílil šachovou hrou při které u sebe zaznamenávám, v případě porážky příjemný pocit, že partie stála za to. Přitom šachy lze označit za duševní box.

Čau Martino Ještě před rokem a půl jsem se pokoušel zkusit posilovat (jen posilovat) naplno a bylo zle,zpětně si uvědomuji,že moje strava stála naprosto za nic,bohužel i moje tělo nebylo dostatečně psychicky ani fyzicky připraveno. Káždopádně teď je mi skvěle po jakkoliv brutálním tréninku.Je to dost složitý Ti na dálku radit,když neznám všechny podrobnosti. Možná si vše dělala dobře,ale na další aktivaci nemoci se může podílet i počasí,třeba jak byly ty silný mrazy,změny teplot atd.. Moc záleží na tom,jak velkou část tlustého střeva máš nebo si měla zasaženou je to napsaný v papírech od vyšetřujícího lékaře. Můj rekord je 50cm od konečníku,čím víc cm tím déle trvá celková regenerace organismu. Abych ti to trochu objasnil,nejde tady jen o tlustý střevo.Narušenou střevní stěnou se dostávají části toxických látek krví do celého těla,do všech orgánů,což je pro člověka obrovská zátěž. Naruší se minerální systém,protože tl. střevo není schopné zprostředkovat tělu dostatečné množtví minerálů.Razantně se mění chování člověka. Čím délší akutní stádium,tím dochází k většímu kompletnímu oslabení organismu. Je Ti 16 let,důležitý je nic nevzdávat,netrápit se tím,že teď nemůžeš jet naplno,trápení je živnou půdou pro UC. Brala jsi,když jsi byla v pohodě nějaký léky?Co bereš teď? Základ je nejíst nic sladkého,nic kde je cukr!!! Pít čistou vodu,nejlépe minerálky,ale bez bublinek,může být i voda z vodovodu,záleží na kvalitě.Kolem 2-3 litrů denně,při sportování víc,dle potřeby. Strava převážně zelenina,ovoce,rýže (neloupaná),celozrnné pečivo,obiloviny (pohanka,jáhly,vločky

Předchozí příspěvek s otázkami patří Vláďovi z 13.1.2004. Martina

Koncem července 2003 jsem onemocněla UK. Je mi 16 let a hraji vrcholový tenis, s kterým jsem musela na čas skončit. Od konce prosince jsem začala pomalu trénovat a zvyšovat dávky. Po kontrole 22.1.2004 jsem byla bez problémů a půstila se plně do tréninku a odhodlala se účastnit prvního turnaje po půl roce. Hned nato následoval další turnaj a na tom jsem začala mít problémy. Průjem, krev, teploty a nyní jsem zase bez tenisu. Nevím co to způsobilo, zda to byl stres nebo něco jiného. Prosím tě napiš mi jak snášíš fyzickou zátěž a jak prožíváš trénink, případně nějaké soutěže. Možná zkusím homeopatickou léčbu, doporučíš mi nějakého dobrého homeopata?. Martina

Ahojte všichni,UK mám už druhý rok. Teď se nacházím v klidové fázi, beru Asacol. Jsem docela v pohodě, až na to že se mi v ústech a na jazyku začaly objevovat nějaké pupínky. Je to dost nepříjemné. Pravděpodobně je to asi rekace na nějakou potravinu nebo složku. Nějak se mi to nedaří zjistit. Pokud jste někdo měl podobný problém, napište. Hledám někoho na občasné poklábosení o strastech s UK z okolí Val. Mezu.

nevím jestli Vadí mléko všem, ale těm s kolitidou co znám já, vadí taky. Ale jenom syrové mléko a šlehačka. Zakysané věci mi vůbec nevadí a když přidám mléko do omáčky, tak mi taky nevadí. Ale obrátit do sebe hrnek normálního mléka = pro mě poukázka na špitál.Kdyby ale člověk nemohl jenom tohle, tak bych to brala :o))

nojo, mela jsem jet na hory a misto toho me supli do spitalu, co se da delat, kdyz dovolena vetsinou navazuje na zkouskove, zejo... a to je stres a ve stresu se nejlip uci, ale jen zdravym lidem, strasne me stve, kdyz vule je, ale telo jaksi selhava, pripadam si potom, ze nic nedokazu.je vazne dulezite nepit mleko? ja ho mela silene rada, klidne jsem pila i litr denne, ted se snazim omezovat. v nemocnici maji devet diet a na veceri v te moji specialni mi klidne v akutni fazi podaji zakys, ja to nechapu...

Jak tady pročítám ty Vaše dopisy, nedá mi to, abych se nepřipojila. Mám s touto nemocí zkušenost už opravdu dlouholetou. Objevila se mi poprvé po porodu a dceři už je 21 let. Počet dní strávených v nejmenší místnosti bytu je asi dost neuvěřitelný. Nejzoufalejší jsem byla asi v okamžicích, kdy jsem své miminko musela kojit sedíc na WC. JIstě pochopíte, že jinou možnost jsem neměla :o)).Mám problémy celé ty roky, střídá se období klidu a najednou bum a zas pár měsíců krev, hleny, průjmny. Co se týče jídla, myslím že je to těžce individuální, když jsem v klidu, jím vše kromě mléka. Když mám problémy nasadím bezezbytkovou dietu. Myslím, že hlavním spoštěčem téhle choroby je stres - ale jak ho vytěsnit ze života ??Já jsem dost optimistický tvor a snažím se i žít co nejvíc normálně. Je fakt že jsem pak třeba omdlela na sjezdovce v Rakousku protože jsem sjezdovala v akutní fázi. Život je boj :o)).Držím všem palce. vydra

ja jsem s pivem taky skoncila, mela jsem ho rada, ale kvuli jednomu ci dvema pivum celou noc nespat, zvracet a behat na zachod, to se nehodi...taky asi budu muset skoncit s kafarenim a moje milovane zelene caje? no tak po tech je mi desne zle, jake neresti mi zustanou? cerny caj jeste muzu, ale jen slaby.ale to neva, i kdyz v zacatcich jsem si taky myslela, ze se niceho nebudu muset vzdat.ted bych spis potrebovala poradit, jak zacit znova a hlavne od podlahy. jsem pres vikend doma z nemocnice a zase se tam vracim, ale fakt chci zacit jinak a lip, poradite mi???UK mam dva roky a zhorsuje se to a i doktorka se me ptala, jestli jsem nezkousela nejaku alternativni lecbu. ja si to moc nepripoustim, vetsinou jsem v pohode, ale nekdy zacnu az hystericky brecet...diky za radu, pa :)

Ahoj Vláďo,pivo mu dělalo dobře, v létě dal i 5, což mě hrozně štvalo. Teď byl ale na akci, a že dal 3 piva a nedělalo mu to dobře, takže snad z něj pivař nebude. Jinač my se teď vidíme jen o víkendech, protože jsem v týdnu ve škole 100 km od domova, tedy na koleji. Teď problémy nemá, léky nebere. Ahoj

Ahoj Radko Alkohol to je kapitola sama pro sebe.Ze začátku mi pivo dělalo dokonce i dobře,vlastně ještě před rokem na silvestra jsem se pěkně zboural,hodně piv ,moc panáků a všechno v pohodě. Abych řekl pravdu to jsem si ještě myslel,že mám nad UC vyhráno,pak začaly noční a bylo zle. Momentálně nepiju alkohol vůbec,protože jsem zjistil,že mi vadí pomalu i to jedno pivo o tvrdým ani nemluvím. Ten kvas by tak nevadil,vadí teplota

Ahoj Vláďo, už jsme si půjčili knížky, Nemoc jako cesta ke zdraví apod. Jsou to dobré knihy. Probírali jsme rok před jeho nemocí co se stalo a přišli jsme na to, že měl velké problémy na střední, že mu hrozilo propadnutí a byl z toho ve velkém presu. To si dovedeš představit, jak vyváděla jeho máti, která je ještě k tomu profesorka (naštěstí na jiné škole). Takže tohle vše asi k tomu přispělo. Teď byl na sraze ze školy a říkal mi, že fakt nemá žádnou fyzičku, že ani nevydržel dlouho tancovat. Takže snad půjde do sebe. Takže se měj a ozvi se. Radka

Hlavně by jsi Tvůj partner měl uvědomit proč vlastně UC u něho propukla a přemýšlet o tom.Většinou je to stres,špatná životospráva a strava,která hraje obrovskou roli při tomto onemocnění. Určitě by mu taky prospělo dozvědět se něco o svém tělě o zvládání stresu,doporučuji některou z knížek co jsou nabízeny na tomto serveru. Ve všem spoléhat na doktory je obrovská chyba oni nám poradí co a jak,ale pak se zbalí a jdou domů a už je nic nezajmá,oni nemají problém,ale ten kdo je nemocný nemůže pověsit UC (nebo jakoukoliv jinou nemoc) na hřebík a vesele si vykročit k domovu. Sebepoznávání a sebeléčení je běh na dlouhou trať,ale nic jiného nám nezbývá. Asi si dovedeš představit jakou paseku dokáže udělat UC v práci.Dá se dělat každý zaměsnání,ale jakmile nemoc propukne znova,když nemáš podmínky (blízko WC,hodně blízko),tak to dopadne hodně dlouhou neschopenkou např. 6 měsíců není problém i rok.Kolik zaměstnavatelů to toleruje?Hodně málo! Je velká šance po příchodu do práce opětovné zplanutí. Jak říkám buďto jít do sebe nebo,ať se Tvůj partner připraví na hodně těžkej život,ale tohle mu neříkej! Teď je v podstatě mladej,tělo se léčí rozhodně líp než ve 40 letech to je si třeba taky uvědomit. Jak říkáš,je důležité neprochladnout,ale otužování nevadí.Čím je tělo otužilejší,tím je I odolnější proti prochladnutí,říkám to dobře? Na bazéně jdu do páry (65 stupňů) co vydržím,pak hupsnu do bazénku s vodou,která má necelích pět stupňů. Jsem vášnivý motorkář.takže si dovedeš představit jaká je někdy kosa na motorce.Oblečení mám dobrý,ale přeci jenom někdy cejtím zimu,ale prostě mě to dost duchovně naplňuje,že jezdím ikdyž mi je nejhůř a ledacos se dá přežít,aniž by to mělo na moji nemoc vliv. Asi nejdůležitější je pro UC ,umět naslouchat svému tělu nebo lépe řečeno naučit se naslouchat. Zatím ahoj Vláďa

Ahoj Vláďo,můj přítel sportoval před nemocí, prý posiloval, ale to jsem ho ještě neznala. Teď mi připadá, že se bojí udělat phyb navíc. Lyžuje na sjezdkách, ale to já bohužel ne (byla jsem s ním, ale měla jsem z toho koleno v háji) a jeho kamarádi nelyžují. Smůla. Ta vyrážka prý bývá, ale v pzdějším věku. To jsi dostal nějak brzy, snad ti to opravdu zmizí. Známej, který má také tuto nemoc dostal lupenku, ale už má přes 40 let. A napiš mi, prosím tě, jak snášíš alkohol. Můj partner pivo snáší, ale tvrdé (slivovice apod.) může jen trochu, to mu nedělá dobře. Radši bych, kdyby i to pivo mu dělalo špatně. Vždycky mu říkám, že to má z piva. Možné to je, protože pivo je kvas. Ale snad jedno dvě neuškodí ne ? Radka

Čau Radko S Tím sportem je to u mě jednoduchy,od 15 let skoro pravidelně posiluju,což jsem minulí rok doplnil o to kolo a plavání.Už si na to cvičení moje tělo tak zvyklo,že bez činek nemůžu existovat. Teď si možná řekneš pomalu 10 let posilování to musí bejt,ale hovado.Bohužel ta nemoc mi dost vzala,ale já se nevzdávám!!!Tlustý střevo má vliv na celej organismus,dokonce se mi na těle objevily chronický vyrážky,kolem očí a na loktech,jako kdyby lupenka nebo co,se vsadím že to do léta zmizí. Záleží na Tvém pertnerovi,ale rorozhodně bych mu,alespoň kondiční pohyb doporučil a to pravidelně 3 krát týdně.Chce to začít pomalu a postupně si přidávat.Čím je tělo silnější tím má proti téhle nemoci větší šanci trochu odolávat,pevnější tělo=pevnější psychika. Teď musím končit,zítra dopíšu zbytek Vláďa

Ahj Vláďo, obdivuji Tě, že tak sportuješ. To ten můj se nyní veškerému sportování vyhýbá, i když nemá problémy, nejraději by jen ležel u televize. V sobotu jsem ho dostala na běžky a pak říkal, jestli vůbec můž běžkovat, co by mu na to řekl doktor. Jsem z toho chvílemi nešťastná. Na kole nejel, ani nepamatuji. Je mi líto, že Ti to s partnerkami nevyšlo, asi nebyly ty pravé. Však si Tě ta pravá najde. Je to opravdu těžké být partnerkou tak nemocného člověka. V době nemoci vedeme rozhovory, to si asi dovedeš představit. Jakou má stolici, jestli je tam krev apod. Jinač je důležité u této nemoci neprochladnout a být v klidu. Jsdem zvědavá, jaké to bude, až bude v práci. Ještě nevíme, co bude dělat, má na to ještě rok času. Tak ahoj a ozvi se i kdokoliv jiný. Radka

Ahoj Radko Mě je 25 a tuhle super nemoc si užívám (v uvozovkách) 4 roky.Nechci tady dělat ukvapené závěry,ale bohužel je tato nemoc u normálního doktora nevyléčitekná,což si určitě už slyšela sama,ale nemůžu posoudit nevím kde se Tvůj partner léčí.Mě bylo na začátku jasně řečeno,že už v životě nemůžu sportovat a můžu se tak leda připravit na invalidní důchod.Což mě ve 21 letech moc optimismu nepřidalo.Po 2 letech léčení u tohoto gastrologa jsem to vzdal,protože to šlo od desíti k pěti a navštívil přírodní léčitelku,která mi předepsala homeopatika.Momentálně prodejná i bez předpisu,ale bez porady s léčitelem bych nikomu nedoporučoval je užívat.Začátek léčby byl dost brutální,ale zabralo to,bohužel po půl roce co mi bylo dobře,se změnila v práci pracovní doba a noční směny udělaly své.Abych to zkrátil,ještě ke všemu jsem dostal chřipku a užíval antibiotika,která můj stav ještě zhoršila. V podstatě od února minulého roku po říjen jako kdybych nežil,homeopatika nezabírali,ty noční byli pro moje tělo moc velkej oříšek.Však to znáš krve jako z prasete 10 krát i 15 krát denně.Sem tam zlepšení,pak zhoršení.Po domluvě s léčitelkou jsem zkusil CYTOSAN.Hned přestalo krvácení,ale po 14 dnech se tělo začalo čistit od zplodin co se usadily za toho půl roku.Byly to naprosto dva brutální dny co už nechci zažít,rodiče myslely že poslední.Celkově mi bylo od začátku kůry špatně,ale ty dva dny jsem neslezl z mísy. Dny ubíhaly a mě bylo čím dál líp.Momentálně trénuji trojfázově na závody horských kol tzv. cyklomaratony.Ráno plavání,po obědě 40 km na kole a večer posilování 3 dny v týdnu,jinak po práci posilování a plavaní,když mám po noční odpočívám. Partneky za dobu nemoci byly dvě,samozřejmě postupně.První naprosto selhala,druhá životní partnerka selhala taky.Momentálně je mi skvěle samotnýmu a naprosto Tě obdivuji,že to zvládáš.Jetli se chceš něco zeptat nebo někdo,tak neváhejte. Z té dědičnosti bych rozhodně srach neměl,stačí dodržovat pár zásad a člověk tohle svinstvo nemusí vůbec dostat.Tahle nemoc je vyléčitelná,tím nemyslím zrovna cytosanem,na někoho zabrat nemusí.Jen záleží na člověku jak moc chce a co pro to je ochoten udělat.Jedna věc je vše nechat na doktorech a druhá opravdu se začít sebepoznávat a jednoduše řečeno jít do sebe!!! Vláďa

Dnes jsem tu poprvé, přečetla jsem všech 188 příspěvků a bylo mi do pláče. Touto nemocí trpí můj přítel už 6tý rok, je mu 26 let. Po návratu dovolené v Anglii mu to začalo, to jsme se ještě neznali. Když jsme se v roce 1998 poznali, tak se mu nemoc zhoršila, samozřejmě dělal frajera a hubnul a hubnul, ztrácel krev,shodil 20 kg, měl průjmy. Obvoďačka mu řekla, že tělo si musí pomoci samo (momochodem doktorka už nežije, na tu svou léčbu umřela sama), a když už bylo opravdu zle, tak jsme šli na pohotovost. Tam si ho nechali a dali ho koronárku. Pak si ho naštěstí někdo všiml a začali konečně stav řešit (za pět minut 12) a byl měsíc na Ipce na výživě do žíly, dostával spustu léků a dá se říct, že utekl hrobníkovi z lopaty. Nemohl nic jíst, jen cucat bombóny, bylo to před Vánocemi, tak jsem ho dost litovala a obdivovala, že to vydrží. Každý den jsem za ním chodila, doktoři mi to dovolili. Před Vánocemi ho pustili domů a to byl náš nejšťastnější den. Doktor říkal, že jsem tomu uzdravení vydatně přispěla, že láska je všemocná a psychika dělá hodně. Později podstoupil výzkum, kdy zkoušel léky, které mu perfektně zabíraly a byl asi 3 roky bez jakýchkoliv potíží. Ovšem tyto léky ještě nejsou na trhu, nevíme proč. Studuje na stavební výšce, což je dost náročné psychicky. Kvůli pobytu v nemocnici musel na rok studium přerušit, protože mu to lékař doporučil, že by ten stres nerozchodil. Celou dobu byl v pohodě, až loni při zkoušách nemoc zrecidivovala, ale po lécích ji utlumil. Zrecidivovala zase před Vánocemi, nachladil se a dýchací ústrojí je spojeno se střevy, takže asi z toho. Půjčili jsme si knížku od KOhoutka a ještě jednu, jmenuje se Diety pri střevních onemocněních, je moc dobrá. Píše se tam, jak je moc důležitý pevný partnerský vztah, a že nemocní jsou dost závislí na partnerovi. V nemoci se partnerovi snažím hodně pomáhat, nakdy je to ale opravdu psychicky náročné a někdy nevím kudy kam. Navštěvuji psychoteraupeuta a pomáhá mi to. Já také studuji a říkám si, že nikdo ze spolužáků si ani nedovede představit, co to je, mít partnera takto nemocná, že život se řídí touto nemocí. Právě v knížce jsme se dočetli o dědičnosti, takže jsme z toho byli dost smutní a uvažujeme, zda dítě mít či raději ne. Ale z příspěvků jsem zjistila, že se zdravé děti nemocným rodní, ale nikdo nenapsal, jak to je, když je nemocný muž. Všem nemocným přeji pevné zdraví a nám partnerům dobré nervy a trpělivost. Můžete mi psát i na mejla, ráda si budu s někým dopisovat. Bude mi to psychicky pomáhat. Radka

Ahoj všichni!Přeji vám krásné Vánoce,plné lásky,pohlazení a splněných přání.Hlavně přeji pohodičku a zdravíčko.Mějte se všichni moc krásně. Dagmara