Reklama

NEVER LOSE HOPE

Ája (Pá, 6. 8. 2010 - 20:08)

moudrost? Co je na tom...Neviděli jste Fíka?
Mého psíka?

Jája a Pája (Pá, 6. 8. 2010 - 09:08)

To je spravedlnost,...moudrost? Co je na tom moudrého?

Dědek Lebeda (Čt, 5. 8. 2010 - 22:08)

Kdo bude číst tak dlouhý...To je spravedlnost, panečku!
Když někdo napíše pitomost,
nikdo mu neřekne "blbečku".
Leč, jakmile někdo
předvede styl a moudrost,
hned probudí v lidu zuřivost.

Stálice (Čt, 5. 8. 2010 - 22:08)

Já stále..

Raketa (Čt, 5. 8. 2010 - 20:08)

já......ne :-)

Kometa (Čt, 5. 8. 2010 - 17:08)

Kdo bude číst tak dlouhý...Já:-)

Co je to za (Čt, 5. 8. 2010 - 17:08)

Tohle Vám nevěřím.:-) debilku?

* (Čt, 5. 8. 2010 - 15:08)

procházím.nic.
Tohle Vám nevěřím.:-)

náhodně (Čt, 5. 8. 2010 - 15:08)

Jedna osobní otázka....procházím.nic.

* (Čt, 5. 8. 2010 - 14:08)

Jedna osobní otázka. Co je tedy Vaším účelem, smyslem v a na této diskuzi?

Já taky (Čt, 5. 8. 2010 - 13:08)

Nevím. Třeba Vy?ne.

* :-) (Čt, 5. 8. 2010 - 13:08)

Kdo bude číst tak dlouhý...
Nevím. Třeba Vy?

Co je to za blb (Čt, 5. 8. 2010 - 13:08)

.....Ona, slzná hlubina...Kdo bude číst tak dlouhý blábol?

ježíš (Čt, 5. 8. 2010 - 13:08)

jsem živ se světla,...prasátko? to jsi možná ty.

* pokračování p (Čt, 5. 8. 2010 - 12:08)

.....Ona, slzná hlubina nářků, proseb a radostí, také nemá ústa a hlas, kterým by promlouvala stejně jako trosečník. I ona promlouvá k trosečníkovi, tak jako on k ní a ke všemu, co by mu pomohlo v této chvíli naslouchat, slyšet, vyslyšet.
Teprve nyní si trosečník uvědomuje silné, rozbouřené moře, promlouvající v podobách jemu vlastních, které se také pouze brání a bojuje o holou existenci.
Již nepocituje osamění, opuštění, není jediný, kdo je vydán na pospas příštímu osudu. Cítí se zahanben svím sobectvím, v kterém myslí jen na sebe a prosí jen o svou vlastní záchranu. Začal nyní myslet i na rozbouřené moře, zmítající se v souboji s krutějšími živly a větrnými mlýny a ti zas s dalšími a dalšími a všichni bojijící svými vlastními prostředky o holé existence.
V okamžik uvědoměmí si této přítomnosti jeho myšlenky na sebe jsou ty tam. Přemýšlí, co je a znamená jedna holá existence proti milionům dalších, kteří musejí přežít a žít pro život budoucí? Ano, je to zahanbující, vidět pouhé jedno zrnko existence oproti existenci celku?
Teprve nyní nepocituje strach o svou holou existenci, necítí žádnou hloupou hru rozmaru, cítí, že se jedná o boj přežití celku, jehož jsme všichni jedinci součástí a spojení.
Bouře se postupně začíná uklidnovat, vlny již nepleskají do tváře. Boj ustává a vyhlašuje se příměří, ve které je možná shoda dohody na sepsání věčného míru. Na jak dlouho, to nikdo z nich neví a netuší.
Znovu se trosečník může zhluboka nadýchnout. Dýchá. Sesláblý a unavený plave. Neví kam, neví ani kam až doplave, neví co bude, skončí-li příměří, neví co jej čeká, když... Plave ovšem s pocity vděčnosti a omluv, s pocitem, že v tomto okamžiku neplave sám. Plují všichni, každý s jinými pocity a vírou. Plují společně k jednomu cíli, i když každý svou vlastní cestou................

Názor (Čt, 5. 8. 2010 - 12:08)

jsem živ se světla, vzduchu, lásky..
a co žereš rádo ty, prasátko? Plný(á) zloby a zášti, dej si půst, jen to zkus.

Názor (Čt, 5. 8. 2010 - 10:08)

taky budu neveršovat a bude...Veršovat je třeba
víc než chleba.
Popsat city své se nebát,
v srdci hledat
to,
co nebe posílá.

Názor (Čt, 5. 8. 2010 - 10:08)

....člověk zahnaný do...Poetický popis vystrašeného Ega.
Možná.

* (St, 4. 8. 2010 - 14:08)

....člověk zahnaný do kouta, kdy mu jde samotnému o holou existenci, cítí uzavřený a nejtěsnější možný kruh. Prostor zde není žádný, vzduch k nadechnutí mizí po vteřinách a propadáte se do větších hlubin nedýchatelnosti. Pocitujete slabost, je vám na omdlení, po celém těle náznaky mrazivého mravenčení a v hlavě duní uspávací zvon slaběji a slaběji.
Ano, zaspat tento okamžik. Zaspat. Probudit se spocený se slovy; " Byl to jen sen, hloupý a děsivý sen." Víte však, že to sen není, z kterého můžete procitnou a říci tato slova. Je to skutečnost. Skutečnost postupně přidávajících barevných citových impulsů. Jde Vám o existenci, kdy se Vaše tělo chvěje beznadějí a myšlenka honí myšlenku ve víru beznaděje.
Rikáte si, co vám může pomoci, nebo kdo? Už dopředu zatracujete každou možnou myšlenku na nic a nikdo! Nechcete slyšet; " Nikdo ti nemůže pomoci. " " Takhle to přeci nemůže skončit, vzdát se bez boje na myšlenku pomoci a odevzdat osud myšlenkám na zatracení, beznaděj, vzdát se?
Jste sami. Sami se svými myšlenkami o pomoci - zatracení a s přicházející odezvou pocitů samých.
Není tu nikdo na blízku v poušti osamění, aby Vám podal záchranný kruh, tak jako na rozbouřeném moři lodka s trosečníkem opouštějí pevný břeh pustiny a vydávají se na pospas osudu, s jediným společníkem vírou žít.
Ta bouře je natolik silná a děsivá, pohrávající si s lidským osudem, že si umanula příběh jednoho lidského života, snad z pošetilého rozmaru, rozehrát v tragikomedii.
Potopila lodku, na které není žádný záchranný kruh. Trosečník nyní bez lodky a kruhu, sám se s sebou a kolem něho zuřící mořská bouře.
Je to až úsměvné, jak se pošetile brání obřím ostřím vln, pleskající ho do vyděšené tváře s otevřenými ústy, volající po záchraně. Ze všech zbývajících sil se snaží otevírat ústa, aby ze sebe vydal to poslední a zbývající - hlas. Vlna za vlnou čekající na tuto příležitost, útočí vodními děly k znemožnění náznaku hlasitého svědectví trosečníka. Jakoby nechtěla slyšet jediného zbabělého hlásku......

já nejsem (St, 4. 8. 2010 - 14:08)

Aleš ale Pavel

Reklama

Přidat komentář