Deprese

Na těchto diskuzích se...Dekuji. Nevedela jsem to.

Helo, není na co čekat....Pampeliško,to musim mit doporučení? Mam obvodacku na baterky. Tj chodim k ni 2-3x do roka s vredy. Jinak vubec.

Dekuji. Snazim se. Stale...Helo, není na co čekat. Vyhledej pomoc. Nejbližší psychiatrická ambulance, pokud nevíš, běž normálně k praktickému lékaři, on už tě nasměruje.

Na těchto diskuzích se odkazy a kontakty běžně nepředávají,děkujeme za pochopení.

Je normální, když...Nedari se mi spojit-nacist Vasi www....stranku. je mozne Vam poslat e mail?dekuji

Tohle už rozhodně je na... Na Vami uvedenou stranku me to nechce nacist. :-(

Je normální, když...Dekuji. Snazim se. Stale musim na vse myslet. Vimze sem nic nezanedbala,ale ani uz jsem nemohla pomoci. A k tomu vsemu ze kazdou chvili brecim,tak poradne ani nespím a..... no je toho vic. A sem to psat nejde. Asi bych potrebovala nějak pomoct,ale nevím jak.

Nevim jestli mam deprese,ale...Je normální, když vyjadřujeme svoje emoce a necháme je odejít. Je to očistný proces těla. Problém nastává, když si tyto emoce "držíme" příliš dlouho. Věnujeme jim neustálou pozornost a tím získávají na své důležitosti a rostou. Začnou nás ovládat a to už je doba, kdy nevíme, co s tím.Helo,nesnažte se emoce v sobě dusit, vybrečte se, smiřte se se životem i sama se sebou a jděte dál. Pokud se Vám to nepodaří, vyhledejte pomoc. www.karinberkovcova.cz

Nevim jestli mam deprese,ale...Tohle už rozhodně je na návštěvu psychiatrické ambulance, asi to bude deprese.

Jak jsem si pročítal některé příspěvky, říkám si, že jsem zrovna včera na svých nových stránkách publikoval článek, který by mnohým s depresí mohl pomoci:

http://jan-vogel.wz.cz

Nevim jestli mam deprese,ale je mi moc smutno,furt se mi chce brečet a nic me nebavi. Nemuzu se k nicemu donutit. A do prace se da rict ze pred timhle utikam. Tam je mi nejlip. Jsou to 4 tydny co mi umrela doma maminka a ja se stim nemuzu smiřit.

každopádně to jsou hodně hnusný stavy ... viz 1. příspěvek. Tohleto bohužel prožívám také a je to už 3/4 roku a všeljak to přechází.

Deprese ale vůbec nemusí nijak souviset se špatnou náladou, záleží taky na typu. Vy si to tady někteří pletete se smutkem, steskem. I člověk s depresí či úzkostí se dokáže zasmát, pobavit se, nedát ven chvíli nic znát atd. Tohleto se cítí pouze vnitřně.

Pokud člověk trpí úzkostmi, tak je víceméně jedno, čeho se bude bát. Jednou to budou muslimové, jindy Ebola. Ale což tak rakovina, autonehoda...? Vždy se něco najde. Takže bych neřešil zástupné problémy, ale jejich kořeny. A to bude chtít odborníka. Psychologa nebo psychiatra.

Dobrý den,mám zvláštní problém a potřebuji rychlou a odbornou pomoc.Může to vybouřit ještě víc a mohu také skončit na psychyatrické léčebně.Jedná se o války kvůli Islámu,to jak to vše začlo,vše se snažím každý den pečlivě číst abych veděla na čem vlastně jsme.Nebudeme se bavit jaké jsou to zrůdy,nebot to mně právě nutí k psychyckým potížím.Jelikoš jsem pesimistka,mám horzný strach a vidím že to bude během pár měsíců černé,představy o tom jaký je Islám a jak to vše může skončit,kolik lidí už zahynulo kvuli jejich tyranství.Když tohle vše vidím,čtu nebo se to dozvídám,je mi zle okamžitě začnu brečet.Mám strach o své příbuzné,protože se sem dostanou dřív či později,prostě dostanou.Kvuli všemu co se ve světě děje nemohu ani normálně spát,už třetí týden mám minimum spánku.I přesto,že beru prášky na spaní,nedá mi to spát.Mám z toho hrůzu a potřebuji odbornou pomoc.Není v tom jen islám ale i šíření viru Eboly...Na to řeknu ale jen jedno.Raději Ebolu než se zabít rukama takových zrůd.Děkuji za všechny odpovědi.

Zřejmě záleží na typu...Taky jsem hodně spala. snažila jsem se tu bolest zaspat. Unavená jsem byla taky - tělesně. V hlavě mi naopak pořád tepaly myšlenky, jak nic nemá smysl, jak jsem k ničemu, jak bych nejradši neexistovala. Tyto myšlenky mám i dnes, ale ta bolest z toho všeho není už tak zničující. Pořád mám ale pocit, že mě nic pěkného už nečeká a že můj život nemá žádný smysl.

Zřejmě záleží na typu deprese. V mém případě se jednalo o tzv. bipolární deprese, pro které je typická obrovská únava. Paradoxně jsem tak hůře prožíval slabší propady, protože při těch silnějších jsem už jenom spal.

Já jsem zažívala...Jo, tohle jsou ty stavy, kdy je i sebevražda pochopitelná.
S porody bych to nesrovnávala, zdá se mi to prostě úplně na jiné úrovni. Ne víc nebo míň prostě jinak. A hlavně porod má smysl.

Já jsem to takto...Já jsem zažívala strašlivou duševní bolest, která se nedá vůbec popsat slovy.Toužila jsem umřít, abych se té bolesti zbavila. Porodní bolesti byly proti tomu sranda.

Já jsem to takto nepříjemně neprožíval. Prostě jsem ležel a bylo mně všechno jedno.

Já si pamatuju, jak mě..."On tehdy absolutně nechápal, myslel si, že si snad na něco hraju, že ho schválně trápím, že jsem hysterka"
....................
Přesně přesně, to je typické, v takové situaci. Nepochopení okolí se nejde divit, ale je to strašně frustrující. Strašně. A je zázrak, že dnes už tady dokážeme takto psát. Že je cesta ven.