smrt syna

Něktéré rady jsou opravdu nevkusně a nevhodně přechytralé,Kdo nezažije co je smrt díěte,nemá co mluvit.Kdo chce mluit a pomoci,musí si především uvědomit,co by asi dělal sám,když by se mu taková ukrutná hrůza stala.Nikdo není sobec,kdo miluje svoje dítě.Díte je překrásný a obrovský dar-mateřství je ten nejkrásnější vztah na světě.Každá normální matka by za svoje děti dýchala a mnohdy i položila svůj život.V koncentračních táborech,když oddělili matky od dětí,žal byl pro ně tak neúměrně příšerný,že maminky šly dobrovolně k elektrickým drátům,aby ukončily svůj život.Tak kdo tady píše a dělá chytrácké řeČi o nějakém sobectví..je sám velice sobecký.
Smrt dítěte je ta největší bolest na světě,snažím se žít,snažím se s tím bojovat,ale bere mi to tolik síly,že si to člověk který nikdy nezažil,neumí ani v nejmenším představit...

Ale jde o to, že jeho duše...Tobě asi nikdy nikdo důležitý nezemřel, že? Jinak bys mluvila (a) jinak, věř mi.

Je vám šíleně smutno po vašem dítěti???? Chcete si s někým popovídat? Jsem jedna z vás.Napiště na [email protected] Často je ta bolest vážně k neunesení!!!!! Hledám maminky co si chtějí pomáhat. Miri

Ano Petro, Ti co zemřou brzy mají velmi krátkou čáru života, někteří sotva znatelnou, s čarami v ruce se už člověk narodí....

Ja taky verim na posmrtny zivot a vlastne sem zazila i dukazy a vim ze ti co nam umreli nebo zemrou driv nez my tak az umrem my tak se snima tam zase sejdem,pobudem tam urcitou dobu a zase se narodime.Takovy je zivot.Jen by me zajimalo jestli clovek opravdu pozna podle cary zivota jestli tu ma predurceny kratky nebo dlouhy zivot.Proto by mi zajimalo ty co zemreli brzy jestli opravdu meli kratkou caru zivota?Nevite nekdo?

Janino je hrozný kolik...můj syn se narodil nemocný,nevedeli jsme jak vše dopadne.Bylo to strašné,uvedomovala jsem si ,že má smrt na krajíčku.Ale nedalo se s tim smířit.Bojoval, a vyhrál.Částečně vím jak ti je,ale když někdo zemře náhle,nemáš čas se na to připravit.Na smrt se nedá připravit.Ale musíš bojovat.Věřím,že tvůj syn je stále s tebou,dívá se na tebe,hlídá tě.Věřím,že existuje posmrtný život,at si každý říká co chce.Já si prostě myslím,že člověk i když zemře,je stále s náma.Měla si šanci svého syna poznat,vychovat ho,měla jsi šanci ho poznat.Bud vdečná,za každou chvilku,kterou jsi s ním mohla prožít.Každý má svůj osud dán.Nikdo nikdy neví co přijde,nikdo nikdy neví co nám osud připraví.

maruško,jsi moc silná žena.Je...Janino je hrozný kolik rodičůpřijde o své dítě, to by v životě nemělo vůbec být. Nevím co je horší, zda když zemře dítě následkem nějaké nemoci nebo nehody.Můj syn byl zdravý,mladý, pracovitý, společenský. Pro rodinu by se rozdal a teď nemám nic. Vždy jsem se s ním chlubila i když také měl své slabší stránky, ale na ty jako by se zcela zapomnělo.Jen by mě zajímalo jestli existuje nějaký lidský osud, zda má ten či onem člověk přisousezeno jak prožije svůj život. Myslíte, že něco takového existuje?

Milý Horácio, nejhorší je to...maruško,jsi moc silná žena.Je naprosto jasné,že nikdy nezapomeneš,ale tvůj syn by si určitě nepřál,abyses trápila jeho odchodem "na druhou stranu".Neházaj svůj život za hlavu,netrap se tak.Vím,že to je těžké,ale to,že si tady píšeš,ti určitě pomůže.Mě to také v jedné hrozné situaci pomohlo.

Marie,nepleteš se,také jsem...Milý Horácio, nejhorší je to pro rodiče. Našemu synovi bylo 24 let, ale každý rodič vidí své dítě i když je už dospělé pořád jako "mimino".Vím, že už nebudu moc být v životě tak veselá jako jsem bývala. Když náhodou "na chvilku zapomenu" a začnu se chovat tak jako dřív. Najednou si to uvědomím a moje nálada klesne opět pod bod mrazu a vědomě se omlouvám synovi, za to jak se chovám. Nejhorší je to snad úplně pro matku. Celých 9 měsíců ho nosím pod srdíčkem, pak v bolestích ho matka přivede na svět. Pak děťátko krmí mateřským mlékem a celý život opečovává. Pak přijde okamžik a vše je pryč. Všude ho vidíme, na každém kroku je s námi, ale bohužel jen ve snu.

Marie,nepleteš se,také jsem prožil takovou bolest,je to už mnoho let,ale nepřestane to bolet nikdy,vrací se to živě a je to velmi těžké i dnes.Rozumím Ti.

Davide, ve 34 jsi už dospělý, vyzrálý člověk. Podle toho se můžeš chovat, postavit se na vlastní nohy, něch dokázat, o někoho se starat a nešťárat se v křivdách minulosti, mluvit o vlastní smrti - to myslíš, že tě někdo polituje? Každý má nějaké trauma z mládí, ani milující rodič o něm nemusí vědět. Hlavu vzhůru a hodně štěstí.

Marie,rozumím Ti,a Ty mně...Horácio, jsi moc hodný, asi jsi také něco takového prožil. Když čtu tvůj příspěvek, pociťuji,že prožíváš také smutek ze ztráty blízké osoby, nebo se pletu?

Mým rodičům zemřela 8 letá dcera na rakovinu pravé ledviny. Pořídili si mě jako náhradu. Mamka mě celý život tloukla, urážela štvala proti mě staršího bratra, který mě nenávidí. Je mi 34, jsem svobodný a mám psychické problémy. Kdybych se nenarodil, bylo by mi líp!

Marie,rozumím Ti,a Ty mně také.Nemyslel jsem požádat o adopci,ale jen si prostě někoho vybrat a mít zase pro co a koho žít.Ty děti samozřejmě své vlastní nikomu nenahradí,ale lásku jim můžeš dát,když už ji nelze dát jinam.Na tom,co se stalo,nic nezměníš,ani kdyby sis oči vyplakala a Ty to velmi dobře víš.Ale nejsi sama,věř mi.A každý musíme žít dál.Vidět ho budeš vždy,ale třeba na víkendy by do toho podkroví mohl přijet někdo,kdo bude za Tvou lásku vděčný a alespoň částečně Ti vyplní prázdné místo v srdíčku.

Marie,žádný recept nezmírní...Horácio, už jsem o tom také uvažovala, ale copak někdo dá 47leté ženě a 50 muži dítě z dětského domova? Měli jsme moc šťastnou rodinu, drželi jsme pohromadě, když jsme přišli domů z práce a doma nebyl ten, který už doma měl být, díky technice zvaného mobil, jsme hned o druhém věděli. O to větší je bolest nad ztrátou syna, když už vím, že se ho už nikdy nedovolám. Dost mých kamarádek o nás říkalo, že mám děti i když jsou dospělé a samostatné, pořád spojené k sobě pupeční šňůrou.Náš bohužel už nežijící syn k nám k rodičům měl pěkný vztah, samozřejmě také jsme měli neshody, ale ty rychle zmizely a zase byla modrá obloha a sluníčko svítilo. Vím, že je nás spoustu rodičů, kteří takto přišli o děti a nahradit je nelze. Nelze smazat 24 let života. Všude ho vidím, bydlel s námi, měl samostatné podkroví, které si právě zařizoval.

Marie,žádný recept nezmírní utrpení,které musíme jako dospěláci vydržet a pro všechny okolo alespoň trochu fungovat.Taková bolest nikdy nepřestane bolet,jen čas otupí to největší ostří a naučíme se s tím žít.Nic víc.Ale pokud máš v sobě ještě tolik lásky,že bys ji někomu mohla dát,což se podívat do dětských domovů a najít si tam dítě,chlapce či dívku,ti by za Tvé pohlazení daly vše a nemohou za svůj osud.Syna Ti nenahradí,ale jistě by to moc rádi udělaly.Co myslíš?Hodně sil a ať už je vše jen lepší.

Milá Jarko, prožíváme to samé, co prožíváš Ty. Náš syn se zabil na motorce 9.4.2009, také mu bylo 24. Moc to bolí, obzvlášť teď ve vánočním čase. Je to moc krátká doba, ale vím, že ztráta dítěte je to nejhorší co může pro rodiče být. Nikdy jsem nikomu nezáviděla, ale teď opravdu závidím svým kamarádkám, že mají děti. Naštěstí máme ještě jednoho syna, je už ženatý a má dvě holčičky a ty nás drží nad vodou. Také si kolikrát říkám, že jsem ztratila to nejcenější a už nemám pro co žít, ale pak si řeknu, že bych způsobila další bolest pro rodinu a tak se snažím žít. Ale pořád nevím jak se z toho začarovaného kruhu dostat. Myšlenkama jsem jen a jen u zesnulého syna a stále víc a víc se bojím o další členy rodiny. Jak se z toho dostat, [email protected]

Smekám před váma všema co to zvládáte ,jít dál,snad jen čas může otupit tu hroznou bolest co prožíváte.Přeji vám všem hodně síly a zdraví.

A tomu dotyčnému,co zde píše tak vulgárně,važ si života a dej pozor at se ti to ,že vše nevrátí ,jako bumerang a vy ho uplně vynechte,tato diskuze by měla být pod kontrolou a takovéhle příspěvky sem prostě nepatří.Je skoro k politování ,ten kdo to napsal,asi o životě ještě nic neví.

Asi tak, neodpovídejme tomu...pravda

Asi tak, neodpovídejme tomu ubožákovi a ignorujme ho, vždyť ten ubožák na to čeká a baví se tím. a nedá pokoj je to zbabělec a chudák a možná by byl raději mrtvý.Nebo´t vypadá, že ze sebou nemůže vydžet.Prosím ignorujte toho ubožáčka je psychicky nemocný a neví si s tím rady!!!!