Reklama

smrt syna

JF (Ne, 5. 3. 2023 - 20:03)

1. 7. 2011 si siahol na zivot moj 24 rocny brat. Mne bolo 23. Ta bolest v srdci je tu neustale. A urcite sa s tym neda zmierit. Asi uz nikdy

Monika (Ne, 5. 2. 2023 - 20:02)

Dobrý večer všem, 2.1. zemřel nám 31 lety syn, našla jsem ho v kaluzi krve ( vykrvácel z uši ), omlouvám se, mám to pořad před očima .. chybí mi, stýská se mi po něm, je to hrozne těžký, jsem jak na houpačce nahoru dolu .. mám manžela, pratele .. vyslechnou, obejmou a netuším, jak si mám na to zvyknout, ze už tu není, je to těžký ..

niki (Ne, 5. 3. 2023 - 15:03)

Ahoj Moni, za chvíli to bude rok, co si vzal život náš 29 letý syn. Usměvavý, hodný, inteligentní, zůstaly nám jen otázky, žádná odpověď. Zhroutil se nám svět. I po roce si vybavuji každou vteřinu toho hrozného okamžiku. Máme přátelé, bez nich bychom to nezvládli, taky máme ještě dcerku a vnoučátka. Ale bez něj je mé srdce poloviční, obrovská díra a prázdnota. Každý den na něj myslím. Tu bolest budeme mít Moni celý život, nic horšího nás nemůže potkat. My musíme žít dál, myslím na Tebe a držím palečky nám oběma, abychom to zvládly....

Monika (Ne, 5. 2. 2023 - 20:02)

Dobrý večer všem, 2.1. zemřel nám 31 lety syn, našla jsem ho v kaluzi krve ( vykrvácel z uši ), omlouvám se, mám to pořad před očima .. chybí mi, stýská se mi po něm, je to hrozne těžký, jsem jak na houpačce nahoru dolu .. mám manžela, pratele .. vyslechnou, obejmou a netuším, jak si mám na to zvyknout, ze už tu není, je to těžký ..

Radek (Čt, 14. 1. 2021 - 20:01)

Dobry den, 3.prosince 2020 mi zemřel syn ve věku 20 let. Diagnóza rakovina plic. Všechno proběhlo strašně rychle, cca 3 týdny, tak rychle že si člověk ani neuvědomil co se vlastně stalo. Syn byl 14 dní v umělém spánku, lékaři hledali možnosti jak ho léčit. Ale stav byl tak vážný že se takový typ rakoviny léčit nedal. Seděl jsem u něho, prosil o odpuštění a ve vzpomínkách jsem byl s ním. Až byl konec. Milane, doufám že tam kde je tvá duše, je ti dobře. Nikdy nezapomenu tvůj otec

Silvia (Po, 1. 2. 2021 - 18:02)

Aj ja som stratila syna pred ,,3 týždňami,2 roky bojoval s rakovinou.Mal 32 rokov.Ja už nechcem žiť, chcela by som zomrieť.Ak chceš napíš ako to zvládaš.

Šárka (Út, 31. 3. 2020 - 21:03)

Jsou to dva týdnu, co odešel můj chlapeček, pět dní před svými 23 narozeninami. Zemřel v nemocnici, na zápal plic, byl půl roku po transplantaci ledviny, bojoval jako lev, aby se mohl vrátit zpátky do života. Předtím byl dva dlouhé roky na dialýze. Po transplantaci měl neustále vážné komplikace, infekce, antibiotika, pořád v nemocnici, přesto si plánoval co všechno začne dohánět. Cestovat, studovat, prostě normálně žít. Já jsem ho neustále ujišťovala, že vše bude zase dobré a on mi věřil. Strašně mě to trápí, mám pocit, že jsem ho zklamala, podvedla, neochránila ho. Tak strašně moc mi chybí, život je krutý, dal mu takovou naději a potom všechno vezme. Davídku, vždy tě budu milovat a doufám, že se tam nahoře zase sejdeme. Do té doby odpočívej v pokoji.

Silvia (Po, 1. 2. 2021 - 18:02)

Ahoj, dnes sú to 3 týždne čo zomrel môj milovaný 32 ročný syn. Zivot pre mňa stratil zmysel.Ak máš záujem napíš.

Radek (Pá, 5. 2. 2021 - 20:02)

Ahoj Silvi, dlouho jsem uvažoval, jestli mám tady psát. Jednoduše na to co se nám stalo na to není co říct, na což něco psát. Člověku zůstanou jen vzpomínky, výčitky co mohl udělat jinak, líp a dřív. Zůstane to v člověku pořád jen se s tím musí naučit žít. Mě pomohla víra, víra v hmotné tělo, duši, reinkarnace a životní poslání, proč tady člověk je. Jestli něco je po smrti, nebo není.... Mě to pomohlo, samozřejmě žal smutek je a bude, ale víra pomáhá s toho nejhoršího aby se člověk nezblaznil a neudělal něco špatného. Tvůj syn byl taky hrozně mladý a mrzí mě jak to dopadlo vím jak se cítíš. Dneska je jen kovid a kovid ale kolik lidí, mladých lidí umírá na rakovinu o tom se nemluví. Jestli budeš chtít písní, jinak se drž! A bojuj. Měj se v rámci možností, pěkne. Ahoj Radek

Šárka (Út, 31. 3. 2020 - 21:03)

Jsou to dva týdnu, co odešel můj chlapeček, pět dní před svými 23 narozeninami. Zemřel v nemocnici, na zápal plic, byl půl roku po transplantaci ledviny, bojoval jako lev, aby se mohl vrátit zpátky do života. Předtím byl dva dlouhé roky na dialýze. Po transplantaci měl neustále vážné komplikace, infekce, antibiotika, pořád v nemocnici, přesto si plánoval co všechno začne dohánět. Cestovat, studovat, prostě normálně žít. Já jsem ho neustále ujišťovala, že vše bude zase dobré a on mi věřil. Strašně mě to trápí, mám pocit, že jsem ho zklamala, podvedla, neochránila ho. Tak strašně moc mi chybí, život je krutý, dal mu takovou naději a potom všechno vezme. Davídku, vždy tě budu milovat a doufám, že se tam nahoře zase sejdeme. Do té doby odpočívej v pokoji.

Edita pro Janu (St, 11. 9. 2013 - 12:09)

Dobrý den nešťastná...Jano, mám dva syny - velké, ale žijí s námi doma-jsou tím nejcennějším, co mi život dal. V době, kdy jsem v důsledku těžké nemoci byla na samém dně, byli on dva důvodem, proč jsem ten boj nevzdala a jsem dnes tady. Bojím se o ně každý den. A chtěla bych vám napsat, že s vámi moc soucítím, že vás obdivuju a že vám děkuju za ten boj, který jste svedla a za to, že tu jste pro syna. Je to to nejlepší, co můžete udělat a i když čas hojí vaši bolest jen zčásti, věřte ještě v lásku, štěstí, radost, život. Vždyť váš syn by si to přál a ten, co je tu s vámi vás tolik potřebuje a vždy bude, v každém věku, jste jeho máma. Přeji vám lásku a pevné zdraví-a celé vaší rodině.

Jana (St, 11. 9. 2013 - 12:09)

Narazila jsem ve svém...Dobrý den nešťastná maminko,
je tomu už tři roky kdy mi zemřel syn a stejně jako u Vás byla to autonehoda. Zůstal mi ještě mladší syn. Je mu 19 let. Ani vám nebudu popisovat jak těžké to pro nás bylo a je. Tolikrát jsem si přála umřít, ale vždy mě drželo při životě fakt, že tu musím být pro druhého syna. Možná se Vám to bude zdát jako otřepaná fráze, ale jednou v televizi vysílali reportáž kdy maminka měla dvě dospělé děti dceru a syna .Dceru našli mrtvou v lese a maminka pak skočila z okna a zemřela. A můj syn to komentoval. Ta matka byla pěkně sobecká, když odešla za dcerou a nechla tady na světě syna. To měla určitě ráda jenom dceru, protože by to jinak neudělala. V tom okamžiku jsem si uvědomila, jak by se cítil můj syn, kdybych to tehdy vzdala. Teď jsem ráda , že žiju.

Soňa (Čt, 16. 12. 2010 - 16:12)

Milá Mary,děkuji Ti za přání.I já Tobě posílám hodně síly,klidu a kolem sebe přátele.Kdybychom se znaly,klidně tě pozvu mezi nás.Ještě jednou,hodně síly a ať nejsi sama..........

Mary (St, 15. 12. 2010 - 18:12)

Pozor dámy, doktorka je...Díky moc,já vím, myslíš to dobře. Kvůli takovým, co ubližují, se lidi ani nepodepisují pravým jménem. Jak konspirace za totáče!

kdosi (St, 15. 12. 2010 - 16:12)

Pozor dámy, doktorka je plná cyniků. I u vážnějších témat je jenom otázka času, kdy se ozvou.

Mary (St, 15. 12. 2010 - 16:12)

Milá Mary,to určitě nebyla...Ahoj milá Sońo, máš pravdu,že každý jsme jiný. Prostě jsem byla poučena,na kterých stránkách se nacházím.:-)) Lidi se nechovají,jak bychom si představovali.:-))Pžeji Tobě i Tvé rodině pěkné a spokojené vánoce. Já budu naštěstí v práci. Co jiného dělat sama? Tento sentimentální čas přečkám vyděláváním peněz, což není vůbec špatné.

Soňa (So, 11. 12. 2010 - 07:12)

Milá Mary,to určitě nebyla zakyslost od Jany.To byla přirozená reakce,protože i já mám krásné sny o synovi,ale probuzení je pro mě stále bolestné a dost dlouho trvá než se s tím vypořádám.Káždá jsme jiná a jinak to prožíváme.Je to únik z reality,ale pro mnohé z nás bolestný.Buď šťastná,že při probuzení ze snu nepláčeš.

Mary (Pá, 10. 12. 2010 - 23:12)

tak to si na tom fakt dobře...To přece vím, nač ta zakyslost? I přes ztrátu syna a manžela mám teď krásné sny, je to prostě únik z reality,protože víc stresu už se unést nedá, tak aby tělo i duše zůstaly zdravé.

jana (Pá, 10. 12. 2010 - 21:12)

Ach ne, to musí být...tak to si na tom fakt dobře patříš vůbec na tuhle stránku.nespletla si se.tady si na stránce smrt dítěte

Mary (Út, 7. 12. 2010 - 19:12)

ralitu lze změnit, ale ty...Ach ne, to musí být hrozné. Já mám naštěstí krásné sny,plné zajímavých událostí i lidí, nikdy jsem se nebudila z hrozného snu, nebo z toho,který popisuješ. Ŕíkám jim "hollywoodské sny", vždycky jsou líbivé a dobře končí. Krásný únik z reality. Kéž bychom mohli mít zimní spánek a vzbudit se v dubnu!

Reklama

Přidat komentář