smrt syna

Tyhle názory ti řekne...Víš co, napiš sem až tehdy, až budeš mít děti (jistě nemáš) a hlavně až ti dítě zemře, pak budeš vědět co je to život, ty
pošetilče! Hlavně potom netruchli a pusť duši svého děcka hned po pohřbu, aby mělo klid a ty taky!!! A zeptej se potom faráře či léčitele, aby ti řekli, proč ti tečou slzy i nadále, když jsi to udělal!

Mila maminka!
Nie ste sama,ja som tiez pred 4 mesiacmi prisla o syna.Nastastie aj ja mam dceru,starsiu,ale nezije so mnou,ale v cudzine.Zila som sama s detmi,odkedy syn tragicky zahynul,ostala som sama v byte,nemohla som tu samotu a bolest zniest.Nenasiel sa nikto,kto by ma pochopil,ked to sami neprezili.Smrt dietata,je najbolestnejsia pre matku,ktora ho porodila,vychovala,venovala cas a energiu a zrazu milovane dieta ako bublina zmizne.Hladam ho kazdy den,rozpravam sa s nim,modlim sa zanho a zapalujem sviecky.Bol to ten najkrajsi a najlepsi chlapec na svete.Odisiel v najkrajsom kvete,ked studoval,mal plany,nedozijem sa uz jeho deti,neprezijem jeho radosti a starosti.Musela som sa odstahovat,zmenit zamestnanie.Ale tu bolest a smutok neznicite,ta sa za vami tiahne ako tien.Verim,ze vsetci,co to prezivame,pytame sa preco sa to stalo,preco umieraju nase deti?Nikto nam neda odpoved.Raz sa to dozvieme vsetci,ked sa spolu v nebi zideme.Ostava nam jedine nadej,ze sa vratia spat odkial prisli,vratia sa domov k nasmu Otcovi.Venujme nasim drahym zosnulym modlitbu,aby nasli Svetlo,Pokoj,Lasku.
Odpocinutie vecne daj im Pane a Svetlo vecne nech im svieti.Nech odpocivaju v pokoji.Amen.

víte co je hrozný,že...Víte dámy, že ta jeho zloba mě vůbc nezasáhla. Je to zvláštní, ale tohle není skutečné, jen se nudí, nebo je sám. Hlavně je on ten chudák.Jen mě mrzí, že lidská bytost je plná zloby.Měj te se všechny moc hezky.

Děvčata ne Buh ,ale Dábel...víte co je hrozný,že dokážou být lidi tak zlí.potom se nemá bůh zlobit na tuhle zemi? copak je tý bolesti málo?

Děvčata ne Buh ,ale Dábel si na něj smlsne to mi věřte ...Hodně síly Vám všem přeji:-)

Dobrý den, Milčo,
Nic...Prosím, prohlédněte si následující video a dělejte to samé, co se tam píše. Jsou tam titulky. Pokud se nezobrazí automaticky, klikněte na šedé či červené cc v dolní části panelu přehrávače. Bude lépe. http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=ns3xcr_Rv44

Milá Jarko, snad vše co tu...Dobrý den, Milčo,
Nic není tak jednoduché jak se zdá, smrt mého dítěte je to nejhorší na světě co mě potkalo, a to ,že mě potkalo už hodně zlého. Nikdy jsem neklesla na dno tak, abych se nezvedla. Ale tohle je velmi zlé. Jsem ráda, že jsem nezačala s alkoholem, na to jsem dost pevná, ale psycholog to mě moc nepomohlo, spíš jsem si uvědomila, že na tu bolest budu vždy sama. Čím víc času je od té tragédie, je to horší.Nikdy se to nezahojí, možná ta bolest otupý. Jen si všichni hlídejte své blízké a věnujte jim svůj čas. Moc děkuji za hezká slova útěchy. Lucka

Milá Jarko, snad vše co tu lidé píší bylo již řečeno a se vším se ztotožňuji. Vím jak jsou všechna slova celkem marná, ale přece jen víte, že s vámi všichni tady soucítí, zvláště co píše paní Ivana je krásné a přidávám se k tomuto. Musí to být opravdu hrozné. Vzpomeňte jen na rodiče Aničky Janatkové. Psycholog radí, že je třeba rozdělit život na "před" a "po". Možná existuje nějaké sdružení rodičů, kteří ztratili své dítě a jistě nějaké společné aktivity se stejně "postiženými" lidmi by Vás mohly trochu zklidnit. Zkuste vyhledat. Možná ale nejste ten typ, kterému by to pomohlo. Co říci.... velká slova útěchy, buďte statečná, všichni vám držíme palce. Vyhledejte třeba i pomoc lékařů. Držím Vám moc a moc palce, aby se ty nejostřejší hrany trochu otupily.

pomoc obesila se mi 15 leta...Dobrý večer Martino, je mi moc líto toho co vás potkalo. Mě se oběsil syn, v červnu, před prázninami..vysvědčení jsme si vyzvedli ze školz my. je to tragédie. cítím s vámi, moc a moc. Nevím proč to ty děti dělají,stále přemýšlím jestli to nebyla sekta nebo nějaká zvrhlá hra po internetu. držím vám palce a přeju pevné nervy.

Milá Hanny, tímto e také...Možná by Vám ještě mohlo pomoci, přečíst si nějakou knížku o posmrtném životě. Já sem četla od R. Moodyho - Život po životě, tam je to trochu vysvětlené. Je úžasný, že alespon vidíte ty stíny, které Vám synáčka připomenou ... na druhou stranu jestli opravdu posmrtný život existuje, tak je tenhle život vždycky popisovám jako o mnoho radostnější a bezstarostnější než skutečný život. Potom v časopise Enigma jsem četla něco o vyvolávání duchů - duchů blízkých lidí, tímto způsobem byste se synáčkem možná mohla mluvit, ale zase vyvolávání duchů, to může být nebezpečné...

Tuhle sytuaci si ani neumím...marie rozumím vám přesně.sice nechodím nikam do společnosti,ale když třeba někdo přijede na návštěvu tak se mě snaží zabavit,u mě to trvá asi tak deset vteřin ale potom to zase přijde,zaseknu se a hned si u vědomím že sem se smála je to přesně jak píšete.nejhorší to bývá v noci když všichni spí a já mám čas přemýšlet.ta bolest mě užírá.s pátou umřelo i moje srdce

Tuhle sytuaci si ani neumím...Milá Hanny, tímto e také zkouším zabavit. Můj druhý, prvorozený syn, má malou dceručku, která se narodila jen pár měsíců po tragické nehodě mého druhorozeného syna, také mi říká, máti já mám bráchu doma,jednou mu to řekla jedna ksrtářka a on tomu chce věřit. Já zase doma každou chvilku vidím nějaké stíny, tak si také říkám, to je můj synáček. Tím se trošku odreaguji, že Míša tu je, ale nemohu s ním mluvit......

Tuhle sytuaci si ani neumím představit, vím, že to musí hrizně bolet, ale když kamarádce zemřel přítel pomohla jí myšlenka, že je na onom světě, začala věřit v posmrtný život a že se spolu pak zase potkají na lepším místě a vlastně, že je tu pořád sní i když už nežije... třeba to alespoň trochu pomůže.

je to přesně tak Mary...Milá Dášenko, jako kdyby jste mluvila za mě. Dříve jsem se smála, teď když se zasměju, tak se mi duše nějak zasekne a vnitřně se omlouvám synovi, že já se tu bavím a on už nemůže.Když se jdu a to již moc málo někam "bavit" do společnosti, je mi tam dobře, to neříkám. Začnu se smát a být i chvilku středem pozornosti, najednou klapka a už se vnitřně užírám. Když si představím, jak chtěl žít, jak si zařizoval postupně domácnost a teď ty věci používáme my, tak to bolí, jako kdybych svého syna okrádala. Nevím jestli mě rozumíte....

Dášenko, to přejde, ale...je to přesně tak Mary někdy se zasměju ale hned mě to přejde.každou chvíli myslím na syna moc se mi po něm stýská.myslím že tahle bolest nikdy nepřejde.

kdyby tak někdo mohl...Dášenko, to přejde, ale hrozně dlouho to trvá. Potom chodí na člověka takové vlny smutku, protože ví, že už to nikdy nebude dobré. Přeji ti hodně sil.

Jestli někdo potřebujete pomoc, napište. Netvrdím, že vyřeším a pomůžu úplně se vším, ale když to bude v mých silách, udělám to rád. Každý problém se dá řešit i vyřešit. Ti, kterým jsem už pomohl, Ti mi to věří - [email protected]

kdyby tak někdo mohl nahlédnout do srdce tak by asi viděl jak se to tam trhá.

dobrý večer, každou...ůplně přesně k tomu není co dodat.možná jenom to kdyby sme se tak mohli probudit z to hrozného snu.

milá marie nevíte náhodou...dobrý večer, každou chvíli chodím na tuto diskuzi a už jsem se seznámila a soukromě si píšeme s pár maminkami, které prožívají takovou bolest na srdci ztrátou dítěte. Každý den pláču, nikdy jsem nikomu nezáviděla, ale teď závidím matkám, že mají pro koho žít. Dříve jsem se moc těšila když jsme se doma všichni sešli a teď spíše jen přežívám. Na povrchu vystupuji jako kdybych byla vpohodě ale ve skutečnosti se moc trápím.