nebaví mě život

Mě zas inspiruje J. Macháček. Inteligentní právník se smyslem pro humor, dobrej herec a přesto hulí. Na každého to působí asi jinak. Nepřipadám si, že by mi to sráželo intelinci, naopak, uvědomila jsem si tím sílu EQ. Ne, každý končí jako troska, jsem astmatička a 4 roky bez problémů:) Nečerpám z článků, ale z vlastní kůže a ta má pro mě daleko cennější poznatky:) Nepotřebuji léky´, žádné, jsem o.k., cítím se o.k. a mysl mi zůstává pozitivní! dceru jsem porodila 3.5 kilovou a nejeví žádné známky poruchy z THC.
Mony, je rozdíl deprese a DEPRESE. DEPRESE jako taková je vážně nemoc, děláš, to, co ani nechceš dělat, ale nemužeš si pomoct, prostě je to silnější a potřebuješ na to léky, aby tyto nežádoucí pocity potlačily. To, o čem píšeš ty,je pouze typické trápení stylu, když se to sere, tak všechno. To funguje stejně dobře jako zákon schválnosti. Taková depka není DEPRESE, ale momentální stav tíže, který tě sice rozhodí, ale léky ho nevyřeší! Takové stavy má asi občas každý, ale nemají nic společného s nemocí nazvanou DEPRESE!

Kouř z marjány je velice karcinogenní. Mnohem víc než cigára. Takže je sice fajn, že se člověk cítí dobře, ale má pak v prdeli plíce a fyzička taky nic moc. Spousta lidí na to dojede. Jako třeba Bob Marley. Mám občas přístup k odborným lékařským časopisům a občas narazím na nějakou studii o konopí. U zkoušek na potkanech byl dopad negativní. Po delší době menší psychická i fyzická odolnost, nižší inteligence oproti abstinujícím vrstevníků a potomci se rodili s podváhou. Jsem trochu sportovně založenej a prostě kouření trávy a dobrá fyzička nejde moc dohromady. S člověka se po nějaký době stane jednoduchá troska, stačí se podívat na Jiřího X. Doležala :-)

Možná máš pravdu psyché,ale těžko soudit,každá osobnost je jiná,někdo jiný by se na mém místě zhroutil.....já byla ny dně,ale měla jsem děti a prostě mi to nedalo,jediné co jsem doma našla byl protiaden/nevím jestli jsem to napsala dobře/a trochu jsem se přiklonila k alkoholu,teď je vše pryč....Těžko soudit,někdo se rozejde s partnerem a už se chce zabít,já to vidím jednoduše protože v té situaci nejsem...já vím co jsem cítila a jen jsem neměla čas na doktora,matka se pokusila o sebevraždu,najednou jsme přišli o byt,a v tu samou chvíli jsem zjistila partnerovu nevěru,aby toho nebylo málo byla jsem vyslýchana na policii,jelikož jsem dotyčné vynadala a ta na mě podala žalobu,k tomu se dceři projevila vada na srdci....vidíš teď zas brečím.....pak že nevím co je to deprese?

Ještě sem chodí Angie a Hunter?

No, teda Magdi! Ve 44 letech jsi unavená? No potěš, to se máme nač těšit! Tak si pořiď zvířata, dělej někomu babičku, chatuj s nějakým sympaťákem, jezdi do kojeneckého ústavu vyvážet děti na procházky. tam spí jen na balkónech! Jezdila jsem 3 roky, hodně mi to psychicky pomohlo, ale pak mi moji oblíbenkyni vzali do adopce a to mě ranilo! Víckrát to nechci zažít, ale pokud k tomu budeš přistupovat nezávazně, jen ti to zlepší náladu, páč tam jsou nevinní drobečci, kteří pikají za chyby druhých a přesto se na tebe usmívají:) Je spousty způsobů, jak se realizovat, jen musíte vědět, co vás těší!

Věř, že nejsi sama s nějakou depresí, nechutí žít. Poznávám to v poslední době také. Žila jsem sama s dítětem, teď už je dospělé a jde si svou cestou. V životě jsem měla tři známosti, ale byla jsem spíš jejich služkou, nikdo mě nepodržel, když jsem potřebovala já, tak jsem se na chlapy vykašlala. Jenže teď je to horší, protože nevím, jak naložit se syndromem prázdného hnízda, tzn. když děti odejdou z domova. A někomu sloužit, to už také nechci. Je mi smutno a nevím, jak se s tímto vyrovnat.Zájmů mám dost, ale někdo blízký mi chybí.Mám sestru, ale ta je na tom stejně.Rodiče na nás od dětství kašlali, naši manžílkové jsou znovu ženatí, ale manželství mají děs běs. A děti nám odešli.Nevím, jak se samotou naložit a s někým se seznamovat, na to už jsem unavená. Magda 44let

Krásný nový den všem! S citronádou max. souhlasím, dobrý skutek sílu vrací a kdo přeje druhým, je přáno i jemu samotnému! Mám s tím ty samé zkušenosti, nehledě na to, že se dostaví pocit užitečnosti, který spousta z vás potřebuje pocítit, aby se necítil na tomto světě zbytečný!
Mony: Mám jednu dceru (7let) díky ní miluju život, díky ní jsem chtěla být lepší a díky ní už se nikdy nedostavil pocit samoty či prázdnoty. Je pravda, že láska k druhému je silnější než smutek, žal a možná i deprese. Přestože souhlasím s Psychém, deprese je nemoc a musí se léčit léky! Dle mého spousty lidí nepozná onu pravou depresy, prostě když je jim úzko, či mají smutek hážou to do pytle s depresí. Pokud je někdo z vás opravdu diagnostikován jako depresivní, je nutná léčba pod dohledem lékaře. Ale zase věřím, že většina nemocí pochází z psychiky, co si do vědomí zasádíte, to z podvědomí sklidíte! Mony, zůstaň u svých snů i když to není a nebude tak lehké, ale co kdyby se ti ten splnil!Naděje! Ta v nás musí být, ať se děje cokoliv!
K dotazu, když kouřím trávu, jak můžu radit, nevidím v něm souvislost, ale ráda odpovím. V 16 ti letech mi nasadili prášky na nervy, byla jsem dost citově labilní, tudíž plačtivá, vztahovačná a pořád jsem měla pocit, že má potřebu se do mě někdo navážet. Jsem ledvinářka a chemii si nemůžu dovolit, dostala jsem jednou jointa a cítila se po něm daleko líp, než na práškách. Tráva mi rozvinula všechny mé pocity a smysly, barvy jsou jasnější, zvuky intenzivnější a krása krásnější. Vzhledem k tomu, že jsem volnomyšlenkářka, tak se mi tahle terapie zamlouvala daleko víc, protože na trávě se mi o sobě i druhých lépe přemýšlí, ze všech stran a do hloubky. Tráva ve mně podpořila smysl pro filozifii a od tý doby strašně ráda pitvám věci do hloubky. Nejsem žádnej zhulenej blázen, konopí jsem pojala jako součást svého života, používám ho v teplé i studené kuchyni, vyrábím z něj masti a dceru jsem vyléčila z atopického exému, se kterým si ani kožařka nevěděla rady!

Psyché, plně s Tebou souhlasím, moc hezky jsi to popsal. Ale stejně je to zbytečné, protože ten kdo opravdovou depresi nezažil, nikdy nepochopí a říká ostatním : prostě mám depku a vůbec nic o tom neví a radí a radí, až někdy hloupě. Pěkný den.

Pokud někoho nebaví život, tak to je důvod ke změně. Protože život je nádherný a může být nádherný i v těžké situaci, nejen když je vše v pořádku. Někdy je to právě opačně, že člověk, který má vše je méně šťastný než ten, co nemá skoro nic. V tom případě je něco špatně. Přemýšlejte o tom, co by váš život naplnilo, jak můžete být užiteční.
Pár návrhů: zkuste někomu pomoci, něco darujte, pošlete stovku třeba na "nakrmtehladové", doneste kytičku umírající stařence na LDNce a popovídejte si s ní, adoptujte na dálku africké dítě, které díky vám získá vzdělání...možností je spousta.
Pomozte druhým a i vám bude pomoženo. Hodně štěstí.

To jsi určitě neměla pravou depresi, ale prostě splín nebo smutek. To je dneska moderní říkat každému splínu deprese. Deprese není smutek. Tohle nemůžeš pochopit, to se nedá vysvětlit. Je to nemoc a depresi se člověk nepodává, deprese prostě je. Neurol není antidepresivum, ale lék na uklidnění. Na antidepresivech si nelze vytvořit závislost a berou se dlouhodobě, někdy celý život. Jejich účinek zdravý člověk vůbec nepocítí a u nemocného začínají působit až za několik týdnů.
Nevím jak už to jinak vysvětlit, ale je to nedostatek určitých látek, jejichž množství je v těle nezávislé na tom jestli se tomu podáváš nebo ne..
Deprese nezávisí na tom jestli máš zdrávé děti a peníze nebo ne. Je to v principu jako rakovina, tu dostaneš i když máš vše.
Pochop to konečně..
Kup si nějakou odbornou učebnici pro lékaře a pokud máš aspoň dostatek inteligence na vystudování vysoký školy tak lecos pochopíš...

Psyché:Možná máš pravdu,ale někdy se lidé moc poddávají depresím!Znám to ze skušeností.Já prostě neměla čas se litovat,je fakt že po půl roce to na mě padlo,ale díky bohu,necítila jsem se až tak zle,že bych musela k lékaři.
Mám známeho který má vše od zdravých krásných dětí,dobrou práci,fajn manželku,žádné dluhy,ale furt si stěžuje jak ho život nebaví,promiň,ale takového bych kopla....!Bere neurol a stává se na něm závislý.

To Mony: MUSÍŠ nepomůže. Deprese je nedostatek různých psychoaktivních látek v mozku a její neléčení může vést po dlouhé době k trvalým psychickým i k trvalým nevratným fyzickým problémům a poškození mozku. Pomůže jen lékař. To je jako kdybys řekla beznohýmu hele řekni si "musíš" a budeš chodit. Blbost...
Proto jděte okamžitě k lékařovi a hlavně ne k léčitelům, různým idiotům s virgulí a jiným individuím co z vás akorát budou tahat prachy. Léky ti pomůžou. Když máš angínu a vysoký teploty tak jdeš taky k lékaři a tohle je stejný...

To Honza: Co třeba zkusit tohle: http://www.klinikaeset.cz/

Andy, kouříš trávu a chceš tady někomu radit ?

Není tu mezi Vámi nějaký doktor, který by mi pomohl a předepsal antidepresiva? Můj kontakt je n.pet"centrum.cz. Dříve jsem je bral a pomáhaly mi, teď mi je ale moje současná doktorka nepředepíše.

Ahoj Andy,tak k těm plánům,mě naplňují děti,a moc bych chtěla jednou mít velký dům kde bych sbírala ty drobečky co je nechtějí jejich maminy...ne jako dětský domov,ale prostě bych byla jejich mamina a vedla je do života...vím že si to představuju lehce,ale tak to cítím,no jen třeba vyhrát nějaký ten milion pro začátek....A co ty?Odkud jsi?Kolik máš dětí?Je tomu dva roky co jsem to tu chtěla skončit.....stála jsem nad postýlkou a brečela,ta malá mi dodala sílu,nemohla jsem jí tu nechat,takže ne doktoři a léky ale síla lásky mi pomohla.Kdybych šla tehda k psychiatrovi,tak by mě leda strčil do cvokárny....Člověk si musí říct MUSÍŠ..

Holky moje utrápený, všem přeji hezké dobré ráno:)I když upršené! aspoň si zas jednou bude libovat příroda:) Ani jedna z vás jste mi nenepsaly, co chcete v životě dělat, co by vás těšilo?! Je to důležité vědět, jinak se nehnete z místa. Jsem ráda, že vám moje příspěvky trochu pomáhají vidět věci jinak. Nic není černé ani bílé, všechno kolem nás je pestrobarevné, tak se to naučte i tak vnímat. Pro ty, co se ráno probudí a nemají chuť do života: 2 tbl. GUARANY před snídaní:) Všechny si ji kupte, 30 tbl. stojí cca 45 Kč, je to přírodní kofein z čínské rostliny a dodává šílenou energii a chuť žít! To pro začátek! Pak je důležitý mít program, co by jste dnes všechno chtěly udělat, práce lečí a přívádí na jiné myšlenky:) Nejlepší terapie je pes a park, alespoň pro mě...Na trápení pracuju, udělala jsem si práci, která naplňuje můj život, baví mě činit lidi šťastnými a spokojenými, mám relaxační studio, s relaxační hudbou, lehátky, 2 sauny a vodní masáže, resp. whirpool. Lidi ke mně chodí s radostí odpočívat a někteří i vypovídat se. Je to pro mě spíše zábava než práce, i když desinfekce a správa zabere dost času. Nebudu mluvit o tom, že i to, co mě strašně baví a naplňuje, tak finančně nestíhám, proto i zaměstnání:(
K příspěvku o zradě kamarádky, je tam asi nějaký překlep, nevím která kterou zradila, ale vím, že zrada od přítele či kamarádky bolí a tím okamžikem se ztrácí jejich titul "přítel", nenechte si srát na hlavu, věřím, že každá z vás má určité představy o přátelství, vztazích i životě, řiďte se samy sebou a svým srdcem. Vytrvořte si zásady, které budete dodržovat za každou cenu, př. nikdy nepošilhávám po příteli mé kámošky, trávu a alkohol nemícháme! Nelžu, pokud to není životně důležité, nekradu a nepodvádím! Atd, atd...budou to takové Vaše meze, za které nesmíte jít, jinak ztratíte úctu samy k sobě. Už jenom vaše zásadovost vás bude činit jinými, lepšími a přitažlivějšími. Jinak jsem volnomyšlenkář, kouřim travku a pohrávám si s každou svojí myšlenkou, někdy mě nadchne natolik, že ji musím realizovat. Je to má potřeba, realizovat se, v koutě jsem se krčila 18 let a dál to dělat nehodlám. Je to taky o odvaze a riskování, ale kdo nic neriskuje, nic nezíská, to samé platí v případě, kdo nic nedělá, nic nezkazí, je pouze na vás, které přísloví je vám bližší a podle kterého se budete řídit!

Ahojky Angie, uplně vím jak se cítíš.. Mám krizi s přítelem, "zradila" jsem kamarádku, takže jí nejspíš taky ztratim.. nemá to cenu žít... nemám nikoho

ne vlastně je to slovní obrat, jednou bych to chtěla zažít ale asi nikdy tu možnost nebudu mít leda že bych vyhrála v loterii, jen jsem to tak plácla, napadlo mě jaký by to bylo kdybyb to vážně byla pravda asi by to byl můj nějšťastnější den života vidět tu sílu moře a obrovský vlny možná bych to pak pochopila že nestojí za to kazit si život prací a depresí. Kdo ví co bude? třeba to někdy uvidím a třeba taky ne spíš myslím že ne, jsem realista

a žili byli dokud neumřeli. Všechno je to stejnak na ho...