Sama ve 40

Ad návraty do prázdného bytu - proč ? Mně vítají 2 kočky. V dobách "dobrých i zlých". Pokaždé, když otevřu dveře domů, chovají se, jak kdyby mně týden neviděli. Pokecáme, přitulíme se. Než jsme se poznali byli sami a já také. Zažili jsme spolu promoci, svatbu, rozvod - tak dlouho se mnou žádný chlap nevydržel:-). Teď je mně 37 a pořídila jsem si k nim i manžela (z internetu :-). Nevím, jestli se mnou bude on ve čtyřiceti, ale sama nebudu. Abych to shrnula - byla jsem "sama", rozvedená, v depresi, zdeptaná, stará, nemocná, něťastná a nejspíš nemůžu mít děti. Dala jsem si inzerát na Seznamku a seznámila se (mj.) s ředitelem jedné velké firmy a nechápala, proč zrovna on se seznamuje na inzerát. Ale těžko se mohl spolupracovnicím, nebo obchodním partnerkám svěřovat, že ho opustila manželka s jiným, cítí se jako blbec má, je nešťastný z toho, že nedokázal udržet rodinu pohromadě...měl/má spoustu koníčků, ale hodně sportovních a hodně pánských. Tím, že já nemám děti, jsem ráda, že on z minulého manželství ano. Tím, že se žena rozvedla s ním a ne on s ní a už vůbec jsem s tím neměla nic společného já, děti mně mají rády. Jednou za 14 dní a o prázdninách ;-)

Chci jen říct, že když nechcete být ve 40ti samy, nemusíte. Že přes i-net se dají vybrat celkem DOST použitelní chlapi, jen to chce trochu odvahy :-). Ti rozvedení umějí i žehlit, což je jejich výhoda oproti kočkám ;-)

ahoj,
a co se sejít nejdřív třeba na chatu?
Chodíte sem večer, tak navrhuji třeba ve čtvrtek v 19:30. Založíme nějakou dočasnou místnost třeba na seznamu. Jestli chcete napište mi na mail inz001"seznam.cz

sluni, ty jsi na vánoce aspoň u rodičů, ale já se již několik let s matkou vůbec nestýkám a s otcem taky jen velice výjimečně, takže nejen víkendy, ale i vánoce trávím sama.

Sluni, s odhadem jsi kousek vedle - je mi 35. Jak jsi psala, přestože jsem ve společnosti lidí, tak se většinou cítím sama. Může se jednat o pobyt s přáteli (a je jedno, jestli mají s sebou partnera či ho nechali doma) nebo to klidně je i např. pracovní seminář. Sedím tam, jsem ráda, že jsem mezi lidma a najednou mě přepadne samota. Pocit, že vím, že téměř každý, kdo tam sedí, spěchá za někým domů, někdo ho tam čeká... Nebo když se vracím ze služebky apod. Jsou to většinou takové chvilkové stavy, ale je to ve mě.
V poslední době si podobné problémy nepřipouštím, jak píšeš v druhém příspěvku. Dřív jsem to víc řešila, teď už ani ne.
Co se týče srazu, byla bych asi docela ráda, ale už se tady na podobných diskuzích různé srazy domlouvaly, ale nakonec k tomu myslím nikdy nedošlo. Ona ta anonymita má své kouzlo. Ale je fakt, že my zrovna hledáme někoho, s kým strávit např. ty víknedy...

Tak jsem se ještě chtěla pobavit o tom, když jste v kolektivu těch vdaných matek a ony se baví... kolikrát musím zkousnout dost nepříjemný, věci aniž by si to kdokoliv jiný uvědomil.
Třeba, když se tam objevila 21 letá dcera jedné z nich s čerstvým miminkem a kromě jiných svých úžasných zážitků prohlásila, že tam s ní v porodnici byly ty "staré" matky a že to je podle ní dost hrozný a nepřirozený.

Ahoj holky,
na Vánoce jsem u rodičů, ale to předpokládám, že vy taky. Až tu nebudou jsem první adept na psychiatra. A víkendy? Občas právě s těmi kamrády, ale i tak se mi stává, že se mezi hodně lidma cítím hodně sama.
Když jsme tak z té Moravy doufám, že někdy spácháme nějaký srazík :-)
HC - skoro se vsadím, že je ti 37 let - mám pravdu?

I já jsem z Moravy. Že by tady byla nějaká epidemie?

Ahoj Sluni a další. Jsem z Moravy.
Moniko, "dětné" kamarádky občas asi taky závidějí můj klid a já si na druhou stranu nedokážu představit ten ruch kolem dětí a chlapa, když se stále jen starám (tedy spíš nestarám, vždyť té práce kolem sebe moc není) sama o sebe. Ale je v dětech ta budoucnost, naplnění, možná pocit, že by mě měl někdo rád a nezradil (jako může zradit chlap). A taky myslím, že je ve mě něco dobrého,co bych chtěla předat dál. No, ale to asi známe všechny, že. Tak zatím ahoj a hodně sil do dalšího víkendu. Víkendy a vánoce - to je asi taky stejné. Já už ani nevím, jestli jsem za tu dobu na to zvyklejší nebo naopak z toho otrávenější :-)

sluni, to máš pravdu.
Zajímalo by mě jak řešíte víkendy, vánoce apod...Mě to přímo ubíjí.

Moniko... předpokládám, že tvoje kamarádky mají děti ještě malé. Až jim odrostou, budou mít více času na sebe, ale na rozdíl od nás nebudou samy :-(

No, taky si občas připadám jak poslední "sama" na světě. A k tomu závidění. Moje vdaný a dětný kamarádky závidí mě, že mám klid a pokoj. Já cítím jen smutek z toho, že zřejmě nejsem pro nikoho dobrá.

A vůbec holky pište. Moc ráda vás čtu. A pokud se na vás štěstí z ničehož nic usmálo, taky pište ať nám dodáte naději. Díky všem

jinak pro MM. 70-té ročníky se 40 už dost blíží a to snad silné ročníky jsou, nebo se pletu? Vždyť jsme chodili do školy i na směny, abychom se vystřídali ve třídách.

HC jestlisem ještě někdy zavítáš prosím napiš ještě. Jak píše Monika přesně to co si napsala ty sedí i na mě. Moc ráda bych si s tebou alespoň psala, pokud nezaúřaduje náhoda a nejsi někde tady na Moravě :-)

Hlásím se do "klubu". Připadá mi jak kdyby jsme to tady mohly psát přes kopírák. No a já se momentálně léčím i z dost hroznýho rozchodu. Konečně jsem myslela, že jsem kápla na toho pravýho, už jsme pracovali i na dítěti, ale protože se nedařilo, tak to zřejmě vzdal. Alespoň je to má doměnka. On mi nic neřekl, jen když jsem mu naposledy řekla, že jsem to dostala, tak postupně přestal komunikovat. Myslím, že to byla má poslední šance mít dítě. Někdo tady radil mít dítě i bez chlapa, ale možná jsem v tomto fakt blbá, ale já jsem si vždycky přála dítě z lásky a myslím, že se na tom už nic nezmění. Momentálně jsem s prominutím těžce v prdeli a vidina dalšího vztahu je pro mě v nedohlednu.

HC, úplně stejně to cítím i já, pod všechno bych se mohla podepsat. Ani já ve svém okolí neznám takévé "týpky" jako jsem já a je taktéž pravdou, že více než reakce okolí mi vadí to, že se svým životem nejsem až tak spokojená...Ano, aktivity jsou hezčí ve dvou...Ale neklesejme na mysli, třeba ještě není všem dnům konec, hmm...

Sluni, Evo, Heleno a další. Není mi ještě 40 ale už se pomalu (nebo rychle?) blížím a jsem ve stejné situaci jako vy. Dlouhodobě bez bartnera, bez dítěte. Už jsem přestala věřit, doufat. Spousta pokusů, snahy, nezdarů a tak. Nehledám však nějak zoufale, jak by někdo mohl říct, že to pak odrazuje. Ale snažím se, vycházím vstříc situacím a příležitostem a nic. Jak už někdo i tady psal, ani mé okolí nechápe, proč jsem sama. A já sama dlouhodobě jsem. Někdy to zvládám hůř a někdy líp, ale rozhodně vím, že život nemám a takhle ani nikdy nebudu mít naplněný. Navíc v té samotě nemůžu dělat ani spoustu věcí, které mám ráda, protože na většinu aktivit je potřeba minimálně dvou lidí (o co lépe když jsou to zamilovaní partneři, že). Já na rozdíl od Sluni ve svém okolí podobné "týpky" neznám, takže to také moc nepřidá. Kamarádi mají své rodiny a znáte to, jiný životní styl, jiné priority a také tak trochu závist z mé strany (pouze však v dobrém). Neřeším co na to okolí, řeším co já, to, že takto nejsem spokojená, že se můj život vůbec nevyvíjí, protože pořád stojím na místě a nevím co s tím. Pořád jsem čekala a doufala že se to zlomí když už to trvá tak dlouho a nic. Opravdu mi někdy nením moc hej a co teprve když si představím budoucnost, jak budu takhle sama stárnout a stárnout (nemám ani sourozence). No nic, tak jsem si jen trochu vylila srdíčko, jinak mě i humor neopouští, ale myslím, že tady jsme na jedné lodi a je fajn, když lidi ví, že někdo má podbné pocity a trápení. Prostě asi někomu v životě není přáno...

Ženy kolem 40 rozhodně nejsou nejsilnější ročníky.

Já myslím, že ženy ze silných ročníků mají tu smůlu, že muži ze silných ročníků si vybírají partnerky spíše mladší. A těch starších chlapů je pro ně prostě míň, protože ročnáky před nimi nebyly tak silné...

halo, ženy a dívky samy kolem 40 bezdětné dejte o sobě vědět.