Co dělám špatně?

S tím naprosto souhlasím, že jeden se zamiluje víc, druhý se míň snaží a naopak. Já se vždycky seznámím s nějakým chlapem, který se do mě okamžitě zamiluje a dává mi to dost najevo, všem mě představí, plánuje budoucnost, říká mi že beze mě by se zabil a mě to taky vždycky spíš děsí, že se na mě takhle váže a tak mu podvědomě ubližuju ("ale prosím Tě, kdovíco bude za půl ropku, možná už spolu dáávno nebudem", křičím na něj, vyčítám...) ale nakonec na mě taky dojde. Já se totiž téměř vždy zamiluju až tak po 8-10ti měsících když už to ze strany toho chlapa upadá, já se přestanu cítit tk jistě, začnu být hodná, snažit se, bát se, plánovat, pečovat o něj atd. a ten chlap už "ví, že mě má jistou" a celá situace se obrátí a nakonec skončí rozchodem poté, co si chci promluvit o tom, proč už to není takové jaké to bývalo...a jak se tomu všemu vyhnout? V tomhle kolotoči jsem už 4 roky :( PS: nejdelší vztah 2 roky

Ahoj nejediná. Zdravím po víkendu. Tou poslední větou jsi to vyjádřila uplně přesně - on si myslí, že ty jakožto slabší soupeř nikdy nenajdeš odvahu to ukončit. Ale ty ji najdeš, on se plete. Myslím, že jsem se s podobným uvažováním setkala, hodně lidí přitahují ti, kteří nad nimi mají navrch (a já jsem asi taky trochu jedna z nich). A dokážu si i představit, že by me nekdo sral tím, jak je "v mých očích slabej". Je to kruté, ale on Tě vidí jako slabocha. Jenže to ty nejsi, jen teď potřebuješ trochu času na nadechnutí se - příliš energie jsi vyplýtvala na bojůvky.Já jsem dnes trochu mimo. Potkala jsem dnes svou lásku a vyhnul se mi. Už asi 3 týdny jsem o něm neslyšela, přestal se ozývat a já nevím proč. V hlavě mám obrovský otazník. Ach jo.

Myslim, ze neco podobneho tady v diskuzi resi Erin. Odpovim proto stejne.Vi vubec, ze jsi panna, ze zatim nevis o cem je rec, ze jeste nechapes, ze sex je nezbytnou soucasti vaseho vztahu? Mozna, ze je uz ted zoufaly z tve nedobytnosti, a proto ma takove reci. Mozna, kdyz mu to reknes, on zjemni sve chovani.

Holky vam sibe.

Myslim, ze delat nedobytnou neni spravne reseni. Vi vubec, ze jsi panna, ze zatim nevis o cem je rec, ze jeste nechapes, ze sex je nezbytnou soucasti vaseho vztahu? Mozna, ze je uz ted zoufaly z tve nedobytnosti, a proto ma takove reci. Mozna, kdyz mu to reknes, on zjemni sve chovani a pro tebe uz nebude problem dat mu pusu.

Mozna jste vy zbalily nekoho, kdo o vas az tak nestal a jen vyuzil prilezitosti.

Trochu moc taktiky, ne? Pri loudeni se zamiluje...? No a ze by meli muzi radi zeny nedostizne a odmitave? To snad uz vubec ne. Mozna nejaci lovci skalpu dorazeji az dostanou co chteji, nebo platonicti mladicci dokazou roky trpet.

Opravuji - kde bere tu jistotu, že i přes tu bolest, to nezabalím já, takhle jsem to myslela.

Moc dobře se mi s tebou píše, jseš mi názorama hodně podobná. Ty věci za dveřmi zažil už asi třikrát ( dle jeho vyprávění). Taky vím, že mu dala asi zabrat jeho asi jediná "láska". Úplně náhodou jsme se shodli, byť jsem z Prahy, že ji znám. Chodila se mnou na střední školu, já končila, ona byla v prváku.Sice jsem ji asi dvacet let neviděla, ale už tehdy to byl typ "atraktivní mrchy". Zřejmě mu to vyhovovalo, byl s ní pět let a pak s ním zametla, ale v hlavě ji má. Právě včera se prokecl, že mu volala. Nejsem žárlivá, ale kdo ví, zda ty telefony nejsou časté, samozřejmě v době mé nepřítomnosti. Taky mi vyčetl, že ho občas seru ( promiň mi ten výraz) jak jsem měkká. Ale já tu tvrdost v sobě nemám a tašky za dveře.... znám se. Hodně jsemu mu pomohla i finančně ( lítá v průserech), asi si to uvědomuje, řekl, že je mi vděčný za spoustu věcí, někdy mám pocit, že kvůli tomu se mnou zůstává, nic víc, nic míň. Dobrá kámoška, když mě tak miluje, tak co ne? Nemyslím si o sobě, že jsem blbá, i když si mě omotal fest, ale zase nechápu, kde on bere tu jistotu, že i přes tu velkou bolest to zabalím já. Jak mi řekl, jsem pro něj slabší soupeř. Zůstává ta jeho hvězda, který byla podle jeho slov, jediná ženská, kterou skutečně miloval. Měl pak nějaké známosti, ale byly to včetně mě jen nějaké náplastičky, které ho zřejmě baví chvilku a pak končí. Jen byly asi silnější než já a vzdaly to zavčas. Jo tady je ta naivita, že já jsem přeci jiná a ne jako ty ostatní ošlivé.... Myslím, že by se i rád vrátil k té osudové, ale bohužel na to mu nestačí kapsa... Nevyjadřuje se o ní dobře, ale kdo ví...nehlídám ho, nekontroluji, kde byl... Možná čeká na příležitost. Ale to už bych byla paranoidní a to nejsem. Pro mě je podstatné, jak se chová ke mě a to, že to bolí. Opravdu mu nechám ty tři týdny, nějak ten čas budu muset vydržet, ale takhle žít nedokážu. Jak píšeš i ty - pak budu sama. Nějakou chvíli určitě a co vím též, už nikdy nikomu nedám takový prostor. Moc moc mi ublížil a to nesmažu. Budu se snažit dýchat a fungovat jinak než robot, jak si teď pripadám. Nemám na nic chuť, něco dělat, někam jít. Jen stále přemýšlím a přemýšlím a i když někam vyrazím, stejně na mě každý pozná, že jsem mimo. Už pár lidí mi řeklo, že jsem se změnila, že jsem divná. Bohužel mají pravdu. Nebudu to rozpitvávat dál, víme obě o čem mluvím. Přeji ti alespoň malinko hezký víkend, hodně sil a třeba zase napiš. Ahoj

Mimochodem: mně se taky vybavuje jedna písnička: Love will tear us apart (Láska nás roztrhá).Píšu teď trochu zmateně. Mám zrovna nějakou špatnou náladu. Ale jak říkám, toho kroku nelituji, přestože vlastně vůbec netuším, co se tomu mému honilo hlavou a proč jednal, jak jednal. I ten smutek je svým způsobem krásný.

Tak jestli bydlí u Tebe v bytě, tak je to jasný jak facka. Možná mu s Tebou není až tak špatně, minimálně v tom smyslu, že má kam jít.Takové ty sdělení v klidu typu: jestli máš pocit, že je to o ničem, už za mnou nechoď/už mi nevolej/nepiš, atp., toho jsem si za poslední dobu taky užila až až. Psala jsem o tom nakonec v této i v jiných diskuzích. Taky mě to trápilo, především ty otazníky, kdy člověk opravdu neví, připadá si už jako blbec, protože by asi vědět měl nebo mohl... + když jsem si k tomu představila, kdo všechno asi ví (a třeba se i baví na můj účet nebo mě lituje..., br)... V našem případě nebyl tak rázný konec ani třeba, my jsme se jen nějakou dobu scházeli. Tudíž rozchod se potom konal stylem "mrtvý brouk". Ozýval se stále méně a méně, potom vůbec, a já se chovala taky tak. Už asi 3 týdny jsem o něm vůbec neslyšela.Taky jsem se dost bezhlavě zamilovala. Pořád je mi po něm smutno - je stále někde ve mně, ale zatím jsem ho nepotkala a ani nechci. Možná i proto ty pocity lítost slábnou. Zůstává po nich taková díra, která bolí. Ani teď nikoho jiného nechci, nebylo by to k ničemu. Chci být sama. Ale věřím, že to všechno přejde, nakonec když se ohlédnu, tak jsem hodně věcí už zvládla, takže toto mě přece nerozhází. Budu mít možná jen srdce z tvrzeného skla. Ale v žádném případě nelituju rozhodnutí ten vztah utnout. Sice jsem ho milovala - naprosto šíleně a bláznivě. Ale ty výkyvy způsobené jeho jednáním byly hrozné. Teď mám aspoň klid.Věřím, že u Tebe to bude podobně. Jestli se teď necítíš na to, abys to vyřešila, tak to neřeš. Nech si čas, ale dej si nějaký limit. Můžeš mu říct, že během tvé nepřítomnosti může přemýšlet o tom, co dál, že Ty už toho všeho máš dost. Třeba tak, že mu řekneš, že od něj očekáváš minimálně tolik čestnosti, že se během té doby odstěhuje, pakliže ho už nepřitahuješ a není ochoten to změnit. Uvidíš, co bude pak. Buď ale připravená i na to, že ho tam třeba nenajdeš anebo že ho najdeš ve stejném stadiu. Pak asi nezbyde, než mu vyhodit věci před dveře.

Ahoj Reyo, píšu znovu, nějak mi to zmizelo, snad to nebude dvakrát. Vnímám to stejně jako ty i mí opravdu blízcí přátelé ( ne zdrovna dobře se mi o tom mluví) to vidí stejně. Ono to je trošku složité tím, že bydlíme v mém bytě a on v podstatě nemá kam jít, proto téma rozchod neřeší. Nejsem naivní, kdyby byla jiná situace.... Nevyhrožuji mu, jen jsem mu v klidu navrhla, že pokud ho už nic nepřitahuje, že to rozpustíme. Vím, že to stejně přijde, jen stále hledám sílu udělat ten krok a nestarat se, co on... Zatím se jen stále propadám. Mám ho stále moc ráda, i přesto jak se ke mě chová ( práce, počítač, nezájem) mi na něm záleží, fakt cit k němu je strašný, asi až nezdravý a tohle mě totálně ničí. Za měsíc odlétám na tři týdny pryč, nechám mu čas na rozmyšlenou a pak to budu muset řešit. Bolí to strašně, ještě asi bude ale já už opravdu nemůžu dál. Budu muset věřit Vám všem, co píšete, že to chce čas.Jizva na duši zůstane veliká, to vím, on byl opravdu tím, s kým jsem chtěla být. Mé pocity přesně vystihují slova jedné nádherné písničky od Olympicu - Nějak se vytrácíš má lásko.... A je mi různě , jen mi není prima, tam, kde je smutno, tam, kde je mi zima...Stojí mě hodně síly normálně fungovat, mívám opravdu už divné myšlenky, je to zničující. Nic. Dám Reyo vědět. Nejsem zase tak mladá, život se se mnou taky nemazlil, něco už jsem vydržela, ale tohle mě dostalo opravdu na dno. Nevím, jak to zvládnu. Díky a hodně štěstí všem.

Ahoj Reyo, libi se mi Tve nazory. Dekuju za nazory vsech, obcas mi staci si to tady precist a hned je mi celkem lip. Preji vsem hodne stesti!

Ahoj Nejediná, chápu jak Ti je a myslím, že je to docela maso.Těžko říct, co se Tvému příteli honí hlavou (do melounu a do hlavy nevidíš, jak se říká). Myslím, že nejpodivnější na tom jsou ta pochybná zdůvodnění - myslím, že pouhé konstatování, že nemá chuť, ale že tvůj problém to není, je pro Tebe nedostačující. Ani si netroufám moc spekulovat, proč je takový - každý máme jiné zkušenosti a každý by Ti asi řekl něco jiného. Ale na mě osobně to bohužel působí tak, že chce konec, akorát nemá odvahu to udělat jako první, tak si říká, že tě bude deptat tak dlouho, až to ty psychicky nevydržíš. Píšeš, že na výhružky o rozchodu nereaguje. Bodejť by jo, když už je slyšel tolikrát a pořád nic. Tady nezbývá nic jiného, než udělat rázný krok a prostě se rozejít, a to definitivně. Jinak se budeš dál trápit (po půl roce bych naději na zlepšení už neviděla), on si tě vážit nebude a ty sama sebe taky ne.Neztrácej čas. Stejně je to skoro, jako bys byla sama. Jsi mladá a zasloužíš si něco lepšího.

Reyo, přečetla jsem tvůj příspěvek a opět to moc zabolelo.Mám stejný přístup k sexu jako ty, ale jsem úplně na dně. Jeden vztah jsem p o dlouhé době kvůli absenci sexu opustila, i když si myslím, že mě měl hodně rád a "nahradila ho" mladším přítelem. Asi to byla těžká komedie, nebo nevím, co se stalo. První tři měsíce byly nádherné. Pak jak když utne. Bydlíme sice spolu ale já už to nezvládám. Půl roku nic. Když se ho ptám, tak nemá náladu a prý to se mnou nesouvisí. Navrhla jsem mu též rozchod, ale nebere to v potaz. Připadám si ponížená, nežádoucí, nikomu bych nepřála ležet vedle někoho, koho milujete a nemůžete se ho ani dotknout ( vím, jaká by byla reakce). Několikrát, jsem s ním o tom zkoušela mluvit, ale prý melu nesmysly a mám mu nechat čas. Ale na co mám čekat? Bolí to, probrečím hodiny a .... prý mě má rád....Divná láska, že? Je mu necelých třicet a jestli někoho má? Nevím, ale myslím, že ne. Vím, co mi asi napíšete, taky vím, že to skončí, ale napíše mi někdo, co se mu asi honí hlavou a proč se tak chová?

Jo a souhlas s Honzou2. Já si taky myslím, že sex spojuje a že když to neklape v posteli, tak to nemá cenu. A mám sex ráda a co by mě vytáčelo (a už se mi to stalo), je chlap, který mě nechce. Já jsem vášnivá, ne nymfomanka, ale vášnivá. Je to i hodně o hrdosti a sebevědomí - odmítnutí mě hodně bolí, nikoli kvůli potřebě (masturbace by to vyřešila :-)), ale spíš kvůli té nejistotě, jestli jsem stále žádoucí, atp. Já jsem nikoho ze svých partnerů nikdy neodmítla, s výjimkou situací, kdy to objektivně nešlo nebo jsem byla hodně nemocná. Miluju sex, ale nespím jen tak s někým na potkání. Musím k němu mít citový vztah a musím mít naději, že nám to vydrží. To není o svatbě nebo o dětech, možná spíš o jakési "citové investici".

Já myslím, že fakt, že chlapi chtějí sex, není primární problém. Je to přesně jak v předchozí reakci - jestli jsou ochotní nabídnout něco víc. Abych řekla pravdu, poslední dobou kolem sebe vídám hodně lidí, kteří mají vztahy jen na sex, ale je mezi nimi i hodně žen!!! Já to moc nechápu. Ti lidé obvykle tvrdí, že ke svým "sexuálním" partnerům mají citový vztah, že je mají rádi, ale že to ještě neznamená, že by s nimi chtěli strávit celý život nebo mít trvalý vztah. Je otázkou, co je špatně. Možná nic. Možná jen hledají a až najdou toho ideálního, tak změní názor. Ovšem nahrazovat lásku sexem je dle mého názoru hra s ohněm. S lidskými city se nezahrává, tělo toho vydrží hodně, ale duše se pochroumá a navěky je zmrzačená. Anebo jsou to solitéři - lidé, kteří ve svém životě nikoho nepotřebují, nechtějí, prostě by jim překážel. Takže trochu sobci. Bohužel takoví lidé mají obrovskou sílu přitažlivosti...

SKy - velmi dobře, poznalas jednoho chlapa a již soudíš všechny muže. Samozřejmě, že většina mladých mužů chce sex, považuji to za normální, opak spíš není v pořádku. A je jen na Tobě, jestli si najdeš takového, který kromě sexu umí nabídnout i něco víc.

Asi mas pravdu honzo2, je to proto, ze ten kluk me pritahuje, spatne se seznamuju a jeste jsem nikoho nemela, proto stale bilancuju, ale ono to stejne nema cenu resit, jede pryc... nazorove mi blizky je, ale chova se ke mne zvlastne, moc me nevnima, kdyz neco rikam a je chladny, dokud nejde o neco vic...

Ja až zjistim že mi ten muj zahyba, tak je okamzitej konec bez debat. Ja mam tolik prace a konicku ze proste na sex si najdu chut jednou tydne. Samozrejme muzu "podrzet" narychlo i casteji ale proc bych se trapila. Ten muj nehne zadkem, vsude jezdi autem, kdyz prijde domu tak se naji a akorat si lehne pred TV a pak vecer v posteli ma energie az az. Jenze ja bohuzel ne. Do prace to mam 3km pesky, pak nakup, uvarit, uklidit a v posledni dobe jsem se na vareni i ulizeni vyprdla a venuju se svemu konicku-plavani. Ten muj porad tvrdi jaky je sportovec ale když ho nevytahnu ja nekam za sportem. tak jediny co umi je si sednout pred TV a hospoda. Uz me fakt sere.Lenoch jeden.