Já bezdětná, partner s dětmi z bývalého vztahu

Lenko, já to nemyslela jako že vždycky je to průser. A zrovna tak, že tobě to klaplo, neznamená, že to klapne každému. Já ti přeju, fakt. Ale obecně bych byla radši opatrná, protože vím o mnohem více případech, kdy to je kolosální malér, než kdy to fachá.

Ja ti neberu tvoje osobni zkusenosti, ale pochop, ze nemuzes vsechno hazet do jednoho pytle. Ze tobe se neco nepovedlo, neznamena to, ze to nemuze klapat. Muj znamy ma dve dcery z prvniho vztahu, dalsi z dalsiho vztahu a vsichni se maji radi uz roky, ty holky spolu vychazeji a nikdo nic neresi. Uznavam, ze dite nekdy muze mit opravdu silenou povahu, ale to se taky muze zmenit k lepsimu - kdybys znala meho bratra, kdyz byl maly!:)) A to dite meho pritele taky neni zadny svatousek, ale proste ho beru takoveho, jaky je, maloktere dite je hodne a co, taky jsme nejaci byli. Uznavam, a psala jsem to, ze muze nastat extrem, ale tech neni zas tolik, pokud je ten tvuj partner normalni. A hlavne je to snad taky na nem, jak sve dite zklidni,ne?? Kdyz se dite chova jako spratek, mel by zasahnout predevsim on. No proste..diskuse je o nazorech a zkusenostech, takze prosim uz neockuj vsechny svym pesimismem, ja prece vim, ze to nemusi vzdycky dopadnout nejlip a problemy nastat muzou, ale ty jsou od toho, aby se prekonavaly, ne?? :)

Lenko, někdy je to prostě tím, že to dítě je sobeckej spratek, jehož zlobu nezlomíš veškerou laskavostí a nadhledem ani za spoustu měsíců. Proto říkám - nebrat. Nikdy nevíš, jak se to zvrtne.

Tak to ja mam teda jiny nazor. Pokud jste dostatecne nad veci, nebo se to aspon chcete naucit, pokud vychazite dobre s partnerem a umite si problemy vyrikat, nevidim duvod, proc by melo byt dite az takovym zadrhelem. Ja mam dva roky vztah s muzem, ktery ma dite z minuleho vztahu a jsme vsichni naprosto v pohode. Sla jsem do toho s tim, ze toho prcka budu mit rada, on me taky prijal bez problemu (mozna prave proto, ze se mu nesnazim delat druhou mamu!!), takze bych rekla, ze je to hodne individualni. Ten prcek me bere jako kamaradku a ja jsem zase dostatecne stedra na to, aby mi navadilo, kdyz se muj pritel mazli s ditetem nebo kdyz mu koupi drahou hracku. Priznejte si, nektere, ze je to hlavne vase zarlivost, co takovemu vztahu brani. (pokud teda nejde o extremni pripad at uz v povaze ditete nebo jeho matky). Preju hodne tolerance a hodne stesti!:)

Jednou jsem jako bezdětná zkusila žít s chlapem, co měl u sebe skoro pořád osmiletou dceru. A od té doby říkám - nebrat. Nemám chuť ani náladu dělat maminku někomu, kdo už maminku má. Takže já bezdětná bych do partnera s dětmi nešla ani za nic.

Asi je to dost tezky. Ja bohuzel necitim k detem neakej materskej pud, takze kdyby nebyly moje, tak by neslo o jejich vychovu, ale opravdu o ciste kamaradsky vztah, bez neakeho tutununu. Ale deti casto neprijmou novou manzelku nebo partnerku a tady je ten problem. Ono vnucovat se malymu diteti taky neni moc povzbudive. Musite se chovat jak ono chce, aby byl klid. Ja bych to nebrala. Kdyz si dite postavi hlavu, ze proste ne a ne, tak se muzete rozkrajet a rado vas mit nebude a to mu muzete 1000krat vysvetlit, ze se nesnazite nahradit jeho matku. Muze vas vnimat jako vetrelce. V kazdym pripade drzim pesti, at vam to dobre dopadne.

Pochopit, že láska otcovská se nedá srovnávat s láskou mileneckou - partnerskou. Bezdětné ženy to pochopí většinou, až když mají sami děti, pak se rozvedou. A pak najednou nedovedou pochopit, že otec jejich dítěte se nechá ovlivňovat od jiné ženy, dítě si nechce brát, protože to "kočičce" vadí....Jak sobecké. Trochu podobné, jako kdyby Ti partner zakazoval chodit k rodičům a dělal scény, pokud budeš k rodičům zvyklá chodit 1x za 14 dní na oběd.

Hlavne nebyt majetnicka,to prinese jen problemy.

Díky za příspěvek Tino. Chvilku mi trvalo než jsem se s tím smířila, že mám partnera s dítětem. Trochu mi vadí, že není jenom můj, ale dítě vyroste a bude pak mít svůj život a asi ho už tolik nebude potřebovat. Já bych chtěla dítě taky a když vidím, jak se o své dítě hezky stará, tak je to super, protože vím, že by se takhle staral i o naše dítě. Možná by mu pak bylo přednější, protože by bylo malé a potřebovalo by ho víc. Přítel si bere dítě tak jednou za 3 týdny na víkend. Jedeme vždy k jeho rodičům na venkov. Je v pubertě, je to holka, tak se trochu bojím, aby netropila nějaké scény nebo ve mě neviděla sokyni. Co v takovém případě dělat? Poraďte, chci být připravená na všechno. Díky.

Já takovou zkušenost nemám, ale vím, že pokud bych si vybrala muže s dítětem, tak bych jeho děti přijala a snažila se s nimi vycházet, znám totiž ženy, které se s tím nehodlají smířit, že má partner děti a snaží o přetrhání kontaktů, to neuznávám, pak nemůžou hledat mezi muži, co děti mají. Jinak bych se snažila o příjemný kamarádský vztah, ale nevím proč bych si měla nechat něco líbit, musí tě respektovat a chovat se k tobě slušně

Dobrý den,chtěla jsem se zeptat všech dam, které mají partnery s dětmi z bývalého vztahu, jak to řešíte? Jak s dětmi vycházíte, jak často si je berete? Vadí vám, že partner není jenom váš a musíte se o něj dělit?Ráda bych věděla vaše názory, protože jsem také svobodná, bezdětná a mám partnera s dítětem z přechozího vztahu. Jsme na začátku, dítě znám, vše se zdá v pořádku. Jen mě zajímá, co je a není normální, co si mám nechat líbit a nemám. Prostě zkušenosti ostatních. Děkuji.