Zjistila jsem nevěru.

Ahoj, já se na to dívám tak, že žijeme jen jednou, takže by si měl každý ve svém životě užít at žije s partnerem nebo bez. Tzn. je jasný, že musí případně v tzv. vztahu existovat jistá pravidla a to: city do toho netahat, bezpečnost /kondom/.. Tak to mám se svým partnerem já.. Kdybych zjistila jeho dlouhodobou nevěru, asi bych ze vztahu vycouvala. Já to mám stejně. Jeden druhého tolerujeme, nežárlíme, o nevěře se otevřeně nebavíme, jen to o sobě víme... Miluju ho a neumím si představit vedle sebe nikoho jiného, tím ale nemyslím obecně sex, který mně baví a nedokážu se vzdát toho kouzla okamžiku "poprvé".. Já prostě věřím, že i když si někde užije, vždycky se ke mně vrátí a snažím se být taková, aby měl proč se vracet.. Tot vše k tématu nevěra...

Pročítám si příspěvky, přemýšlím, listuji v Plzákovi, čtu Powella a je to vážně složité a zapeklité. Je jasné ,že důkaz věrnosti neexistuje, to ano.... Důkazy nevěry se "musí vypátrat". A nebo nemusí...Chtěla bych ve vztahu(jak jsem psala máme hezký vztah, partnera si vážím, imponuje mi, a obráceně-mám z něj podobné pocity, tedy stojí mi tento vztah za max. práci na něm.) postupovat takto: důvěřovat maximálně a věřit jen tomu co se mi nabízí. Nechci nikdy pátrat v telefonu, e-mailech, kapsách atd. Je pravda, že člověk si musí udržet hrdost sám před sebou. atd. Ale mám stejně jakýsi rozporuplný pocit. Co když ..? Myslíte si , že i když člověk bude vidět jen to, co se mu nabízí, tak bezpečně nevěru rozpozná? Z chování? A když ne (a ona existuje), tak to nevadí??!!! Když se ke mně partner bude chovat hezky, bude mě mít rád(taky), tak to NEVADÍ??? A třeba to může trvat dlouho....příšerné. Asi záleží na kvalitě těch jedinců. Jak byste se dívali na svého partnera, který Vás miluje, ale píše si s neznámou (věřme že )slečnou, svěřuje se jí, čerpá z ní povzbuzení a těší se na její oslovení "miláčku"(nechá ji u toho), je to zrada? Je to naivka(on) Je to její chyba(té domácí -něco mu chybí). Já sama nevím, třeba bych to také dokázala(asi to ani není tak složité), třeba to může být fajn, je to asi příjemné..adrenalin....Je to neviné?Nebo začíná průser!? každopádně je to víc, než týden, co jsem to zjistila. Vztah je teď ještě lepší, partner je ohleduplný, citlivý, milý, pozorný... Ale,i když jsem na jednu stranu ráda, že jsem nezjistila obrovskej průser(kterej bych nemohla nechat jen tak), tak na to musím myslet, trápí mě představy a stejně mi zůstává to "co když". Určitě nejsem sama . ?Kromě těch absolutně vyrovnanejch nás bude tak 60%.Co myslíte??? Z Vašich mailů(některých)je znát, že jste poměrně vybalancovaní lidé. Zkuste mi prosím napsat, jak se na TO dívate Vy!? Dík moc.

Mileno, a jak jsi to vyřešila, co bylo dál, můžeš se k tomu trochu vrátit? Jak reagoval a co ti na to řekl?

Jane nesouhlasím s tím, že se dá nevěra utajit. Prostě, když je jeden nevěrný strašně se ve vztahu změní v chování a ten druhý pokud není natvrdlý, tak pozná, že se něco děje. Já jsem tušila, že není něco v pořádku, tak jsem se zeptala,jestli už se mnou nechce být a jestli má jinou? Říkal, že to není pravda. Pak jsem ho jednou neohlášeně navštívila v práci a ejhle. Bylo mně jako kdyby mně dal facku. Trvalo to necelý dva roky. Vždy mně zavolal a zjistil, kde jsu, aby měl volný pole působnosti.

Krásné čtení.Byl jsem mimo Evropu a neměl čas psát.Ale jak vidím ,jak se objeví někdo s jiným názoram než má Katae tak je Jan.Josefe v mnohém bych volil jiné formulace ale v podstatě s tebou souhlasím.Třeba odpověď pro Katae už nejde naformulovat jinak než ,vypadni ty krávo a nevnucuj ostatním to ,jak cvičíš doma s tím tvým ubožákem.Tak jak o něm píšeš, o jeho svobodě volby je mě ho líto.Předpolkádám,že on si to pochvaluje.Jinak všem hodně zdaru a dobrých nápadů na řešení takovéto rozporuplné věci.Ona nevěra je průšvih ale nedůvěra ve vztahu je ještě větší.Lidé, kteří si důvěřují ani případnou nevěru neodhalí a mnohdy vztah vydrží.Je to i tak dost velká práce pro toho nevěrného.Když si nedůvěřují tak to nevydrží určitě.A nejhorší je ,když si nevěří natolik, že to praktikují jako katae a skrývají se za pokrytecké tvrzení když nemáš co skrývat já mohu vše.

UFO je zkratka a tudiz nesklonna!

Anno cos to napsala? Věta: "když někomu věřím tak nepátrám po podezření"- OD KDY ČLOVĚK PÁTRÁ PO PODEZŘENÍ? Po podezření se pátrat nedá, to buď člověk má nebo nemá a podezření přichází samo od sebe. Pátát se až po důkazech!! Ale ty bys svého nepodezřívala ani kdyby měl otisky rtěnky na košily a tvrdil že je tam má od UFA.

Tak,když to tady čtu musím reagovat. Taky jsem zastávala názor, že bych nikdy nešla do cizí korespondence. Jednoho hnusnýho dne jsem zjistila, že mě manžel podvádí. Říkal, že si s ní chtěl jenom povídal u kafe. To trvalo 8 měsíců a pak už spolu hupsli do postele. Řekl, že to ukončí,ale já jsem mu už nedůvěřovala. Jednoho dne jsem vzala jeho telefon a tam byla SMS od jeho kamaráda se kterým si nejvíce telefonuje. Jelikož vím, že ani jeden nejsou teplí,tak to byla pro mě rána ještě větší. Nejenom, že to pokračovalo,ale ještě to šikovně maskoval klučičím jménem. Kdybych mu ten telefon nevzala dělal by ze mě debila dál. Tak teď suďte co je horší.

Tak nevím,ten příběh teda dopadl dobře, ovšem, nebýt slídění, jakpak by to asi dopadlo? Nezhmotnila by se náhodou ta virtuální a její chápavá láskyplná náruč jednoho dne? Tehle příklad za všechny mě přesvědčil, abych se přiklonila spíš k taktice lehkého šmírungu:)..Jinak my jsme si s přítelem řekli, že poučeni tvrdým životem jsme nedůvěřivci a šmírovat se budem, takže si navzájem nosíme mobily pod nos a rovnou říkáme jak mi tohle vysvětlíš:)?! Zatím se všechno vyřešilo se smíchem, ale dopisovat si s "miláčkama" z netu si fakt netroufám:).

Myslím, že Josef to napsal jasně a není třeba ho urážet. Už toho mám taky dost. Pokud partnerce nedůvěřuje, tak ten vztah není dobrý a zváží, jestli ho ukončí. Pokud partnerku miluje, tak po nějakých podezřeních nepatrá... V každém prípadě ale - ŠMÍROVÁNÍ k ničemu dobrému nevede. Jak chcete dokázat věrnost? Každodenním vyvracením opaku? Šmírováním, slíděním, podezíráním? Podstatná je důvěra. Hough.

Josefe pořádně si přečti co si napsal. "když partnerce nedůvěřuju, tak důkaz nepotřebuju a rozejdu se s ní". Už bych tě chtěla vidět ty pohádkářskej frajere jak se rozejdeš s holkou kterou miluješ na základě nějaké domněnky nebo podezření. Takovou naivku jsem snad ještě neviděla.

Jsem ráda, že to dobře dopadlo.K tomu hledání důkazů: věrnost dokázat nelze.

Podle me je dobre ze ste si promluvili otevrene i kdyz bylo asi docela horky. Je na tom presne videt ze tajemna smska nemusi byt vzdycky levarna jak tu nekdo psal. A taky ze zbrklost a rychly usudky nikam nevedou. Myslim ze te ma rad, jinak by si urcite jen nepsal a uz vubec by nepodstupoval rozhovor a nesveril ti vsecko. Akorat mu proste neco chybi, tak to zkusil hledat jinde. A nemusi byt o fyzicky kontakt, treba mu chybi trochu romantiky, drazdiva smska behem dne, lehtivy email apod. Proste zpestreni zivota. Ja mam problem v tom ze si mu smirovala telefon, nevim jak ho znas z tohodle pohledu. Rozhodne nedelej zadny zbrklosti, muj nazor je ze podobne jako ti rekl on pravdu by si mu mela rict i ty, jak si na to prisla jak ses citila a podle me by mela nasledovat (ponizujici ze) omluva a pokora za ten telefon. Protoze jen fakt uprimnou omluvou to muzes aspon trochu vyzehlit, a doufej ze proste uz nepreklapnul na to ze ti neveri, nevazi si te apod., snad ne, kdyz ste meli takovy rozhovor. Ale doporucuju s tim neotalet, citlive a opatrne, vaz slova a hlavne uprimne. Drzim ti palce, snad to zachranis a vyjdete z toho posileny cely vztah. A jestli jo, pak uz by si mela tusit co mu chybelo a muzes neco zkusit delat sama aby se to neopakovalo. A taky kdyz uz budete na takhle tenkem lede, tak to je idealni prilezitost k tomu aby si sama rekla treba co tobe chybi atd., ale spis asi az ve chvili kdy to bude vypadat ze je to ok, ale zase ne az ve chvili kdyz uz bude uplne cista obloha.

Ještě bych chtěla něco dodat. Většinou máte pravdu. Já se stydím, že jsem šla do telefonu, ale to byla sekunda - já něco cítila.(jsemblbá)Nemohla jsem se ovládnout. Ale zase , když se na to podívám obráceně, tak kdyby něco podobného udělal můj chlap, tak si ho snad přestanu vážit. A to by byl konec. Je to vážně známka snad nedostatku sebedůvěry. Už kvůli sobě to nikdy neudělám. Pokud(přesně jak píšete) cítím, že je vztah o.k., tak přece nebudu po ničem pátrat. A pokud vztah v pořádku není a nejde změnit, tak jdu od něj, i bez důkazů. Všem vám moc děkuji i za příkřejší hodnocení . Vesměs bylo na místě. B.

Dobrý den všem, když jsem jen tak náhodou mrkla na doktorce na v neděli založené téma a zjstila, že je tam 55!!reakcí, tak se mi zatajil dech. Cítím povinnost všem zúčastněným napsat co bylo dál. Přečetla jsem si příspěvky ne všechny poctivě, ale pár důkladně. Jsem ráda, že jsem napsala, a co jsem se dozvěděla....takže: pokračuji.Poté, co jsem popsala.... já jsem byla úplně mimo a můj přítel se vrátil z procházky se psem. Já nebyla schopna chovat se normálně a na otázku co děje jsem jen řekla, že se stalo něco, co se stát nemělo. On nevěděl co ví, ale tušil, tudíž nic nepřiznal. Já jsem si tedy vydedukovala příběh, který jsem Vám popsala v té strašné chvilce, kdy jsem skutečně nevěděla co mám dělat...Můj chlap zapíral, říkal, že nikoho nemá, že nemá milenku, ale já jsem tomu nevěřila. Když ho někdo oslovuje miláčku, tak to musí být velký (beru podle sebe). 2 dny a noc jsem přemýšlela co s tím. Připravila jsem plán, jak se rozestěhujeme. Byla jsem zdrcená, zklamaná, nešťastná....snad nikdy mi nebylo hůř. Vztah jsme měli opravdu hezký.Dohodli jsme se, že si promluvíme a dohodneme budoucnost. Ptala jsem se CO a PROČ se stalo. řekl, že ví, že mi ublížil, ale chce aby vše fungovalo dál. Nechtěl mi nic říct.Já na tom trvala - a dobře jsem udělala. Trvalo to dlouho, pomalu rodil slova a když to shrnu, tak se stalo následující: psal si s nějakou slečnou přes mail, začlo to zdvořilostníma frázema, přešlo ve svěřování, vzájemné stesky. cca 1x za 14 dní mail, i SMS. Asi se prý do něj zamilovala. Mimochodem je t.č.(od listopadu)v USA.Nikdy se neviděli! přísahal, svěřoval se jí, že mu dávám málo lásky(fyzické), nepřitulím se apod. Říkal to i mně(pravda). Byly mu ty maily a sms příjemné.A napíše jí, že vztah končí, není důvod jej prodlužovat. Když to dovykládal, nebyla jsem schopna slova. Tohle jsem absolutně nečekala. (byla jsem nachystaná na 1/2roční milenku - ne na virtuál). Zamyslela jsem se. Vím, že je to pravda. Nebo v to pevně věřím. Představila jsem si, že by situace byla obrácená - já bych to absolutně nebrala jako svou nevěru(je to sice takový zoufalý, ale nevěra to snad není..). Tak nevím. Spadl mi kámen ze srdce. Beru to jako protřepání a budu našemu vztahu věnovat určitě více času. Co myslíte???

Dostala si me ;)))

:-))) Ale vždyť máme...A to stejný názor ;-)

Jančo pozor aby si ostatni nezacali myslet ze spolu neco mame :))) haha ;))

Josefe, jako vždy souhlasím :-)

to Manchester: asi sem to napsal moc slozite, takze zjednodusene:1) bud svy partnerce verim a pak nejaky dukaz hledat nepotrebuju a budu s ni2) a nebo ji neduveruju a pak taky dukaz hledat nepotrebuju a rozejdu se sni, protoze kdyz ji neduveruju tak me asi tezko presvedci ani kdyz zadnej dukaz nenajdu 3) jeste muze existovat situace (zatim ne muj pripad) kdy ti to je jedno jestli partnerovi veris nebo ne, a pak taky dukaz pro to aby si s nim byla, protoze ses s nim na zaklade neceho jinyho nez vzajemny duvery, treba kuli penezum, pac nechces byt sama nebo buh vi proc. Pak ale taky zadny dukaz nepotrebujes.Nemusim se tak snizovat k nejaky podlosti kdyz to nepotrebuju ne ?Neco mezi verit a neverit podle me v takovym blizkem vztahu jako je partnerskej neexistuje. Pokud myslis ze jo, jako ze treba existuje neco jako ze "duverujes s pochybnostma" tak stejne v hloubi duse partnerovi bud veris nebo neveris, jde o to tam jen nahlidnout. Jen muj pohled na vec.