Domácí násilí

Hanko, stojí to za to i teď. Já měla dvě manželství, druhé bohužel s týráním (popsáno výše), nějak jsem se z toho vyhrabala, začla znovu, sice se šíleně zadlužila, abych mohla bydlet sama, vzala tolik práce, až mě to málem zmohlo, ale podařilo se a to je hlavní. Dluhy jsou splacené, a jak jsem se dostala do pohody, potkala jsem skvělého muže, se kterým už dva roky žiju. On sice trochu trpí tím, co jsem prožila, protože jsem hodně opatrná a nedůvěřivá, ale vysvětlili jsme si to, tak už ho to snad netrápí a je nám dobře. Vždycky to stojí za to, dokud jsme tady, dá se ještě něco dělat.

Cloe, já jsem od toho prchla včas a na dětech se to (snad) neprojevilo. Ale když byly malé, byly svědky toho, co se u nás dělo a táty se bály, takže dnes o něj moc nestojí. Jsou už oba dospělí, takže chápou, že by s tátou nějaké styky udržovat měli, ale není to nijak vřelé. On to ví a docela ho to trápí, dnes říká - nemůžu pochopit, proč jsem se tak choval. Tehdy to řešit nechtěl, je fakt, že kdyby přistoupil na nějaké řešení, léčení, poradnu, nevím co by mohlo pomoct, tak by to možná bylo jiné. Ale to už je dnes jedno. Taky jsem si vyslechla ledasco, a podobně jako u Cloe měl dojem, že ho s dětmi okrádáme. Vyčítal, že nás živí, že jsem na mateřské a tudíž "nic" nedělám (starala jsem se o děti, barák, zahradu, veškeré nákupy, práce doma...), když jsem si na zimu koupila teplé boty, až budu chodit s kočárem, nevydýchal to snad tři dny. Takže byl ke mě hnusný a současně se dožadoval důkazů lásky, předstíral sebevraždu (tolikrát, že už to na mě přestalo zabírat), brečel, prosil, vyhrožoval... A nebyl schopný uznat, že problém má on.

Hanko, moc mě tvůj poslední příspěvek oslovil. Rozumím ti a vůbec si nemyslím, že jsi sobec. Pravidlo je - šťastná matka - šťastné dítě. Tak to funguje a ne naopak. Já jsem si trošku začala překopávat své priority poté, co jsem začala trpět psychosomatickými potížemi, o kterých tu už někdo výše psal. Taky se snažím "postavit" sama sebe na první místo. A možná se mi to daří.
Hanko a proč se nerozvedeš třeba teď? Nikdy není pozdě. Moje mamka měla kamarádku, která se rozvedla po padesátce a mamka to komentovala slovy: "Aspoň na staré roky bude žít jako člověk". Často si na to vzpomenu. Vždycky to stojí za to. I na "staré roky".

Lenko,nejsi sobec. Na prvním místě musíš být ty a až potom děti. To ti řekne i psycholog. Ale já jsem na to přišla bohužel hodně pozdě. Sice jsem děti vychovala s láskou, obětovala jsem se jim,ale ráda a myslím si,že jsem je vychovala dobře,daří se jim,jsem na ně moc pyšná, ale dnes bych to už dělala jinak. Byla bych na prvním místě já a i tak si myslím,že bych je dokázala stejně dobře vychovat,ale měla bych z toho života aspoň něco. Takto byly na prvním místě děti+manžel+domácnost,pak dlouho,dlouho,dlouho nic a nikdo a pak někde úplně na konci nějaká ubohá hromádka a to jsem byla já. Teď jsem na prvním místě já a pak dlouho,dlouho,dlouho nikdo a nic a někdu úplně na konci všechno a všichni včetně dětí.Někdo mi teď určitě napíše,že jsem sobec,ale není to tak.Už jsem je vychovala a dobře,tak ať se už staraj samy a manžel si nezaslouží,aby byl na nějakým předním místě.Ten si nezaslouží ani to poslední.Kdysi na tom prvním byl,i když si to nezasloužil,protože já byla tak hrozně naivní a blbá. Navíc děti to stejně neocení,že se jim obětujete.Milovat a vychovávat je můžeš i bez velkých obětí.K čemu mi ty oběti byly? Manžel paranoidní psychopat, který mě léta psychicky terorizuje a já se léta naivně domnívala,že pochopí,že ho miluji a ono hovno a děti se rozutekly do světa, tak co mi zůstalo? Jenom ten tyran. Lenko,taky bych se chtěla smát.ale něčemu hezkýmu,ne jenom jeho nesmyslům, který vyplodí jeho chorý mozek. Taky bych chtěla být šťastná, ale s ním nikdy nebudu. Lenko, jseš ještě moc mladá. Já kdybych byla v tvým věku a měla moje zkušenosti a rozum, tak bych se okamžitě rozvedla. Ale to je právě to, že člověk léta létoucí pořád jenom doufá a najednou zjistí, že uteklo skoro 30 let a život je málem v prdeli a co teď?

Cloe, žiju s ním skoro 30 let. Děti jsou už dospělé,ale ještě nemaj svoje rodiny,takže nevím,jak budou fungovat.Do poslední chvíle,jak to jenom šlo,jsem se snažila děti chránit před jeho výstupy. Dařilo se mi to léta. Naštěstí. A když se to pak stupňovalo a ten můj psychopat ujel před dětma,nebo byl naštvanej a nemluvil, jak já kvůli dětem,aby nestratily iluze o svým báječným tatínkovi, jsem jim lhala,že tatínek je nemocnej a že mu je blbě,proto tak kouká,přitom byl samozřejmě naštvanej na mě,nebo jsem řekla,že ho bolí hlava,nebo záda,nebo že má v práci zlého pana vedoucího,tak je z toho nervózní,ale že za to nemůže,že jinak je moc hodnej a další lži,jenom aby nevěděly,jaký ten jejich báječnej tatínek je doopravdy. Když už dospívaly tak ten můj blb si už servítky nebral a řval na mě už i před dětma,akorát mi hnusně pred nima nenadával,jenom řval, ale když jsme byli sami,tak mi to nandal i s úrokama.Jednou mě napad tak,že mě bránila dcera vlastním tělem.Manžel je vysoký rambič a neurotický psychopat a dcera tintítko se mu postavila,prala se s ním a bránila mě vlastním tělem.Do smrti jí to nezapomenu a nechápu,kde se v ní vzala ta odvaha.Jinak se ho bojí.

Cloe,nestydíš se???!!Krást svýmu milovanýmu peníze??!!Ty snad nevíš,že krást se nesmí???!!! Dyk je to taky jedno z deseti přikázáni: nepokradeš, ne??!! :-)))))))))) No prostě stejnej blbec,jako ten můj. Jednou mi řek,že mu kradu věci.Vytřeštila jsem oči a zepatla se ho, co jsem mu ukradla,protože jsem si nebyla ničeho vědoma.A on mi řekl:Koupil jsem si papriku a ty si mi ji sežrala a koupil jsem si bagetu a taky jsi mi půlku sežrala! Takže mě okrádáš! Cloe, co k tomu dodat? Jedině no commen.....
Máme to rozdělený tak,že on platí nájem a ostatní poplatky a já stravu.Kupuji vše co má rád a může si vzít co chce a taky si bere a je to samozřejný a když jednou v létě koupil asi kilo papriky a já si dovolila vzít a sníst z toho kila asi dvě papriky a uříznout půlku bagety,protože koupil asi čtyři,tak kradu jeho věci... To už nebylo k pláči, ale k smíchu. Dávám to k dobru,když drbeme s kamarádkama a vždy se dobře pobavíme. Taky si nic jinýho nezaslouží,než aby se už člověk tomu smál.Nabrečela jsem se dost a už nechci a ani nemůžu. Léta jsem,jak psala Lenka, odpouštěla, domlouvala, doufala, věřila a ono hovno. Už se tomu snažím smát.Někdy to nejde,ale človek postupně otupí a vycvičí se. Jinak si holky tak akorát zaděláváme, resp. ti hajzlíci nám zadělávaj, na různé psychosomatické nemoci. A dost co jich má člověk kvůli nějakým genům po rodičích, něco díky věku, něco díky vlastní nerozvážnosti, tak proč ještě díky takovým blbcům. Takže já se už snažím tomu mýmu blbci jenom smát. Někdy otevřeně a když je v ráží, tak jenom tak pro sebe. Akorát mě mrzí, že jsem na to přišla tak moc pozdě. Jeho žárlení a různé formy psychickýho teroru s ním zažívám pomalu 30 let, takže mě stejně asi ty zdravotní problémy neminou :-((( Divím se, že po tolika letech ještě žádný nemám.

muj otec byl cholericky zarlivec,mamku moc trapil a my deti jsme ji prosily at se rozvede,neudelala to pry kvuli nam,jenze ji nedoslo,ze nas to poznamenalo na celej zivot.Ani jeden z nas nema normalne fungujici rodinu at se snazime,jak chceme,nejak nam to nejde.

Mam jednu otazku na ty z vas, ktere jste vydrzely a mate uz odrostle deti: podarilo se vam ty deti vychovat bez nejake vetsi ujmy? Pry se to na nich stejne projevi, at se clovek snazi jak chce.. (Myslim tim vy ktere mate doma zarlivce apod.)
Jinak jsem tak rada, ze si tu muzu precist zazitky vas jinych, jakobych mela vetsi silu se mu postavit, dnes rano zase mel v planu udelat mi z celeho dne peklo, ale nepodarilo se mu to, jen jsem se usmivala a rekla mu, ze kdybych mohla odejit, uz davno bych tu nebyla, kricel na me ze mu kradu penize, ktere potrebuji na nakup, ale me to bylo jedno. Takze diky vam vsem, mozna se neco zmeni, doufejme.

Jo holky kdyz to tak cti, je me z toho do breku. Me bude 30, zivot mam pred sebou, deti sice maly..ale ja chci taky zit, usmivat se , byt stastna. Zatim jen mlcim jak ryba a trapim se tim co sai stejne nevyresim. Tak dlouho jsem odpoustela, domlouvala, verila a co...No hovno, jsem ustvana, nebavi me zivot. Cely svuj zivot taky nemuzu zit jen pro deti, i kdyz je moc miluju a nechci jim brat tatu..Ale ja mam taky narok na zivot, nebo jsem snad sobec???

Ahoj,mám už 15 let doma to samé.Snažím se to vydýchávat,ale je to nějak čím dál tím horší!Oni se prostě nezmění,musíme se změnit my,proto nemá cenu hledat jiný vztah,bylo by to to samé,možná ještě horší.Já myslím,že to je karma a že si stále dokola oplácíme věci z minulosti.Jen přijít na to,co vlastně máme pochopit!Postavit se na vlastní nohy?Ten můj mi to nedovolí,když prý budu chodit do práce,nedá mi ani korunu.Nejhůř se v tomto vstahu vyrovnávám se sexem.Mě se strašně hnusí!A pokoj,i přez to,že je samá kamarádka,mi nedá!Já bych byla spokojená,kdyby si někoho našel a dal mi pokoj,ale aby mě živil zadarmo?Připadám si už hůř,než ta kurva a odpovědně můžu prohlásit,že mi znechutil všechny chlapi až do konce života.Jak říkáte,mě už zajímají jenom mé děti.

taky nevím, čím to je.Jestli je to dobou,že se 70% manželstv í rozvádí,nebo je to tím,že se přitahují protiklady a ty si rozumět nemůžou,nebo je to osud,že i kdybych se rozvedla a našla si jiného,tak to bude stejnej ty, já fakt nevím. Jediné co vím, je to samé co píše Cloe, že už chci jen a jen svatý klid. Pro sebe a taky pro svoje děti, i když jsou už dopspělé.
Cloe, je to svatá pravda,že člověk se chybami učí, ale co ta ztracená léta. To poučení se z vlastních chyb nám je bohužel nevrátí. A u mě je těch ztracených let setsakramentsky hodně :-((( Taky jsem plna nenávisti, zlosti a pohrdání. Taky čekám, že se něco stane. Něco, cokoliv...., abych už měla konečně po těch dlouhých letech klid!

Jeste dodatek, to co psal Diskuter, me take velmi casto napada, jakoby osud byl cloveku uz jednou dany a basta. Mela jsem dvoulety vztah s muzem, prvni rok pohadka, druhym rokem se to zacalo menit, on byl navic nasilnikem i fyzicky, kdyz jsem od nej utekla, zjistila jsem ze jsem tehotna. Sla jsem na interrupci a dodnes toho (strasne lituju), tenkrat jsem prave hledala oporu u rodicu, ale prave v tu chvili se vybarvili. Po nejake dobe jsem potkala sveho muze. "Proverovala" jsem si ho 6 let, nez jsme zalozili rodinu, mozna jen proto ze uz jsem zacinala byt na prvni dite stara (starsi ok?) a chtela jsem se konecne prestat bat. A jak to dopadlo? Presne to same jsem uz si jednou mohla prozit s tim prvni blbcem, aspon bych si usetrila par let :-)) Takze karma? Astrologie? Nevim... mozna moje velka neznalost a hloupost, mozna pouze chybami se clovek uci...

Venuji se sama sobe, jsem vesela, a on si snad mysli, ze je vsechno v poradku, ale samozrejme ze neni. Jsem plna nenavisti a pohrdani, mam v sobe obcas pocit snad fyzicke bolesti, je mi zle z toho, jak nekdo muze byt tak hnusny a podly. Takze leta plynou a ja snad uz jen cekam, az se neco stane. Neco, cokoliv. Mozna az syn vyroste, mozna ze jednou bude po nem, po mem povedenem partnerovi. A budu mit jednou provzdy klid. Noveho muze anebo neveru nechci, chci uz jen a jen svaty klid, a klid pro sve dite!

Ahoj, mam to same v bledemodrem. U nas jsem se dlouho, strasne strasne (znate to) trapila, snazila se prijit na duvod, snazila se pochopit, nic nepomahalo. Take to zacalo narozenim miminka, takze ta bolest a zklamani byly neunosne, kazda maminka to zna, je tezke mit prvni dite a zaroven mit nad sebou chlapa rvouciho na cely dum, ze jste kurvy, a ze to jeho dite stejne neni apod. Nebudu se o tom vsem rozepisovat, stejne priznaky jsou u nas vsech temer stejne. - Po asi 5ti letech se ve slabe chvilce (byl skoro namol) priznal hned k nekolika neveram, s prostitutkama!!!!!!!!!!! Co dodat? Zkusila jsem od nej odejit, ale nemam to dobre u rodicu anebo ukamaradek, sla jsem do jednoho z tech domu pro svobodne matky. Byli na me hodni, ale muj syn brecel, ze chce domu, nespal cele noci. Proto jsem se radeji vratila, dite je ted v pohode, ma oba rodice, a ja jsem v pohode taky, ale samozrejme to predstiram. Uz me jen tak nic nerozhodi, kdyz na me ten muj rve ty svoje sprostarny a uhozenosti, jen mu to sarkasticky odkyvam.

Hanko,Malino.Co na to říct.Nechci,aby to vypadalo.že jsem nějaký psycholog manželských vztahů,protože zatím tu z mužů píšu jeno já.Zřejmě žárlivost mužů pramení z jejich pudové samčí nátury,asi jako když jsi Hanko přesně vystihla situaci,kdy se holka zamiluje(slepě nevidí,neslyší.atd).Tady tyto případy,se budou zřejmě opakovat,ikdyby člověk udělal proto maximum jako třeba Hanka.Co k tomu říct-Zaslouží si lidé tyto situace nějakým osudem,karmou,nebo já nevím čím?Já sám žiju s manželkou v harmonickém vztahu,a oba dva nemůžeme tyto situace pochopit.Já neradím samozřejmě,protože toto musí člověk zažít,arozhodnout se sám.Je to i tím,že sám kapitalismus je bezohledneé sobectví,který nebere ohledy na člověka,ajeho problémy,ale na zisk.Lidé(firmy) mezi sebou bojují doslova na život a na smrt,jsou schopni ve jménu peněz podarzit kohokoliv.Toto,i bezohledné sousedské vztahy vytvářejí ovzduší nenávisti,nesnášenlivosti všech,kromě sebe.Dá se vůbec žít v takovém prostředí nezištná láska?Nároky všech stoupají,nikdo se nechce uskromnit dneska ve prospěch příštích,žije se stylem-po nás potopa.Samozrejmě na druhé straně tak jako my dneska žijeme,se mimulým generacím ani nezdálo.Bohužel vztahům tato doba nepřeje,když se rozvádí 70% lidí.Co k tomu dodat?Zkusme začít každý u sebe-jsem fantasta,co?

No vidis Malino, u nas to zacalo, kdyz jsem zacalo kdyz jsem zacala dalkova studovat. Nejdriv jsem pozorovala jen naznaky, pozdeji me to doslo. Necekala jsem vsak, ze by to mohlo dojit do takovych extremu, jako ted, uvedla jsem vise. No a tak po dokonceni skoly jsme si poridili, chteli jsme, jeste jedno ditko. No byli rovnou dve. Takze holkam jsou skoro tri, ja jsem doma a kdyz si chci nekam s kamaradkama vyjit je nepricetne zarlivy, hned jdu za chlapama. On vubec nedokaze pochopit, ze jsem cely dny jen s detma ..A vubec nemam zadny vycitky, ze jako nekam jdu, mam svedomi cisty. Taky me predhazuje, ze jiny zensky nikam nechodi, tak proc ja chodim...stupid!!! A za to me potom drzi pod krkem a urazi a ponizuje..Prece on jde taky a prijde treba nadranej. No at si da, kazdy potrebuje nejaky odreagovani. Podotykam, ze jsem jeste nikdy neprisla napita a spinava, jako on. Kdyz jsem se zeptala, co delal, rekl me "ze upad". No nevin co by delal, kdybych tak prisla ja? Ve finale kdyz jdeme spolu a nepije, tak me hlida na kazdym kroku a kdyz pije tak dela zbytecny zarlivy sceny. Samo, ze si to neprizna.Tak co s tim, mam toho plne zuby...A sex, nemuzu si taky stezovat, tak proc nepochopi, kdyz je to ok, proc bych to vyhledavala jinde. Zajimavy je to, ze par lidi uz me reklo, ze ma problem on a resi to tim, ze obvinuje me. Proste ze nekde ulit a zjistil, ze ja a komukoliv z nas se to muze stat taky...

U nás to nebyl ani jeden případ, ani nevěra, ani impotence. Stalo se to až tehdy, kdy jsem po mateřské začala chodit do práce. Do té doby mě měl stále doma s dětma, tak ho to asi ani nenapadlo. A najednou jsem byla celý den mezi skoro samými chlapy :-( To prostě neunesl. Zbytečně, v sexu byl jednička!

Myslím,že tak to není a podle mě jsou žárlivci většinou spíš neschopni se jinde chytit,impouši,co se bojej ,že ta jejich někde pozná pořádnej sex a půjde!

Holky a nenapadlo vas treba taky to,ze kdyz ta vase draha polovicka zacla zarlit po tolika letech,tak to je treba proto,ze vam nekde zahnul?Ze on je ta kurva,ktera se topi ve sve vine a ze se boji,ze to muzete udelat i vy?!

A ještě jedna věc - u nás žárlivost také nenastala hned, ale až po šesti letech, když jsem po mateřské nastoupila do práce.

Hanko, já to měla podobné. Psala jsem tu už dřív o mém 2. manželovi-tyranovi, s tím prvním jsem se rozešla pro nezvladatelnou žárlivost. Takže obě manželství se mi "povedla". Žárlivci stačí cokoli jako záminka. Sledoval, kdy přijdu z práce, měl to odměřené, když třeba nejela tramvaj a bylo zpoždění, okamžitě výslech a scéna. Stále mě sledoval, dokonce i stopoval, když jsem někam šla, občas jsem ho i zahlédla, jak mizí za rohem. Pořád mi volal do práce, pokud jsem byla v jídelně nebo dokonce chvíli na WC, okamžitě doma scéna. Stále mu telefonovaly "neznámé osoby", aby mu oznámily mé prohřešky a s kým mě kde viděly. Přinesla jsem dětem banány? Určitě spím s vedoucím zeleniny. Atd. a pořád dokola. Z toho by se jeden zbláznil. Měla jsem dvě malé děti, práci na plný úvazek, rodinný dům s velkou zahradou, úplně všechno jsem dělala já, včetně tahání velkých nákupů a práce na baráku. To podle něj bylo správné, to jsou ženské práce. NIKDY mi nic nepomohl, nemocné dítě jsem táhla do nemocnice v náručí MHD, on byl přece autem v práci a neměl čas. Ten věnoval žárlení a svému nesmyslnému sledování. Já byla tehdy tak uštvaná, že jsem snad jiné mužské ani neviděla, natož se o ně zajímala. Z toho vede jen jedna cesta - okamžitě pryč, i když to je hodně těžké.