PANICKÁ PORUCHA PP8

NEBE ABSOLUTNĚ MODRÉ JAKO ŘECKÉ MOŘE.SKLENICE SE ZELENÝM ČAJEM SE TVÁŘÍ JAKO METAXA,NENÍ TEN SVĚT KRÁSNÝ?

Pajka ty tak krasne dokazes rozpravat o tehotenstve ze sa cudujem ze nemas hned 10 deti heheh. Zaujimalo by ma ci zdedilo nejake tvoej dieta PP alebo nieco podobne...
A stve ma dofrasa ze cely zivot PP ostava ja sa nechcem prizerat chcem sa s nou pobit...teraz ked som mala prisny leziaci rezim sa mi to vratilo a bojim sa sama chodit vonku. Citim sa totalne zavisla od toho kto ma kde zoberie vyvencit. Pretoze ked som aj mala PP predtym tak som zacala utekat alebo som nieco podnikla proiste som sa tolko nebala ako teraz ked som v tom...aby to neposkodilo babetku...teraz ked v tomto tyzdni tehotenstva mu uz rastu nechtiky...heheheh Proste doprdele stve ma to...Nechcem to takto nebudem sa prizerat ako ma PP obmedzuje ako za mna planuje kde mozem a kde nie...do frasa ale ako sa pustit do boja teraz ked sme dvaja?

ahoj Lindo za psychologem jezdím každej pátek pak je to o něco lepší když se vykecám a vyslechnu si jeho rady jak zvladnout třeba nákup aniž bych v obchodě u pokladny ve frontě propadla panice nebo mohla jít ze svím 5tiletým synem jezdit na kole aniž bych se po pár metrech od baráku nevrátila stím,že to nezvládnu.Jo a k tomu novému lékaři jdu už 25.6 tak jsu zvědavá po 2letech na jinej názor lékaře a třeba aji na zmněnu léčby doufám k lepšímu. Dík

Držím pěsti!

To jsem napsala rychle Olze, aby si to přečetla dokud je ještě na počítači, ale ona pilňoušek už určitě vypla a teď už seká trávu a chystá se na zavařování!!!!
LINDO tys mě pobavila s tím prdícím pejskem. Znala jsem kdysi jednoho člověka, měl ho taky a ten teda páchl na sto honů....Ten pes, ne ten člověk)))))))
VERČO, možná víc než závislost bych to nazvala láskou. Je přece přirozené, že když někoho máme rádi, že s ním chceme být. Navíc jste si na sebe zvykli, když jsi žila v Praze a asi ti došlo, že on je ten pravý. Horší by to bylo naopak, že bys odjížděla do Plzně s pocitem :Hurá mám to za sebou, tak zase za týden! Závislí jsou lidé, co nemaji nic svého a visí jen partnerovi kolem krku (obrazně) a svou láskou ho svazují a to určitě není tvůj případ. Zítra ti budu držet palce, já jdu dnes na poslední - jestli to zvládnu, fakt nevím nějak mě to nešlo nacpat si do hlavy, tak uvidíme - říká se, že odvážným štěstí přeje, tak se nechám překvapit.
Všem ostatním ahoooooj!

Děkuji za pochvalu,hned se mi tady líp lítá:)

Oli, moje tchýně, vždy dala ty jahody na tácek, každou zvlášt a takto je zmrazila a až poté je dala bud do mikroténového šáčku nebo krabičky - oni si tak udrží tvar a pak třeba v zimě jahodový dort nebo knedlíky byly úžasné.

Lindo, dobrej nápad, zkusím je rozmixovat s cukrem a nacpat do kelímků od jogurtu a do mrazáku, díky za tip

Pane jo,tiše závidím.Moje babička z nich naopak bláto stvořila,smíchala s cukrem a dala do vanek.Chutnaly báječně a všichni byli št?astní,že zbylo krapet na Vánoce:)

Ahoj ranní ptáčata Lindo a Verčo a i všichni ostatní.
Verčo /i Pajko/ s tou závislostí jste to vystihly, ale co bych povídala, známe to všichni.
Taky jsem vzhůru už asi od půl pátý, celou noc otevřený dveře na balkon, tam má hnízdo něčeho /asi jiřiček/ a ty si tam povídají. Od té doby, co přiletěly, tak naše kočky strašně rády na balkon chodí, předtím je absolutně nezajímal. Už jsem po ránu sebrala slimáky a utrhla je od snídaně na mojí zelenině, chystám se zas sekat trávu.
Holky, kdo byste mi pomohl konzumovat jahody? Nějak se letos urodilo hodně, už jsem jich spoustu rozdala, každý den se jich přežereme a dneska jdu vařit džem. Nedají se nějak uchovat v mrazáku, aby zůstaly dobré a nebylo z nich bláto? To jen tak mimochodem.
Tak jdu na to, všem klidný den a studentkám úspěch... ahooooj

Verčo,určitě si po zkouškách oddechneš.Nějak se toho nabalilo.Vsadím se,že pak najdeš místo,kde za tebe ruce utrhnou.Snad ne doslova,to bys sem nemohla psát!:)

Ahoj,Lindo tys mi předběhla, jsem vzhůru od 4 45:-) a nevím proč:-)
Pajko děkuju, už jsem si myslela, že jsem fakt cvok,s tou závislostí je to přesně tak jak píšeš.Stres prožívám strašnej,už 3měsíce,kdy firma oznámila konec, lítám mezi prahou,plzní, hledám nové místo(bez úspěchu),do toho zkoušky,škola, přítel, kamarády už nezvládám...už abych měla zítra po 2zkouškách a ve čt ukončila v práci prac.poměr,a snad bude líp,toho se chytám.
Krásný den,za hodinu frčím do Práglu.

Ahojky,co kdybys zkusila najít jiného lékaře a nebo zkusila spolupracovat s psychologem?Dokážu si představit,jak ti je.To tady všichni,takže pokud máš pocit,že to není dobré,zkus to změnit.Nejsi v tom sama.Samozřejmě,že léčba chce čas,a několik z nás se atakům nevyhne,právě proto se s tím pereme.I tady na těhle stránkách.

PO RANU KAVA A DOBRE ZPRAVY, BUFFINA VYKOUKLA NA ME Z TRAVY. RANI VENCENI TO JE BES, V PYZAMU SOUSEDUM NA PRETRES. S VODITKEM POLOSLEPA ZE SCHODU SE HRNU- PO RANU PRIPOMINAM OSPALOU SRNU. U POPELNIC ZAJIMA NAS TO VELICE, KDOPAK TO VYHODIL KUS VARENE SLEPICE? RIKAM JI:ZBUFNI TO A JSI DCEROU SMRTI, TY JSI ZLA PANICKO,KRASNE TO SMRDI! DOHODNOUT SE S BULDOKEM NEMOZNE, ANI KDYBYCH BYDLELA V TREMOSNE!

uz dva roky beru aurorix mivala jsem deprese a k tomu se pridal strach ze vseho kolem nedokazala jsem jit sama nikam po lecich se to trochu zlepsilo ale ten strach a panika kdyz mam nekam jit sama nebo jet autem dal od bydliste to furt je semnou jeden cas jsem musela bral lexaurin na uklidneni abych mohla aspon trochu fugovat.Kdyz jsem na to upozornila sveho psych.tak jediny co rekl to chce cas uz je to ale 2roky a ja kazdej den stavam ze strachem kam dnes musm jit a jestli to zvladnu.

Lindo, bingo :-)

Ditko, napsala jsi to sama "novorozenecké plakání" doplnila bych ještě o slůvko "kojenecké". To je něco jiného, než projevy období vzdoru i přesto sladké Tvojí J. :-) Nenahrávej, měla jsem a mám kolem sebe malých dětí plno, znám i dětský řev...

Verčo, proděláváš změny v životě, řešíš existenční otázky, to vše je stres a je dobře, že to pláčem dokážeš odplavit. Tvůj život se zase stabilizuje a bude Ti líp. Závislost ne blízkých i to, že nám to vadí, je typické pro lidi s PP. Cítíme se v jejich blízkosti uvolnění a v bezpečí, ale současně nás to rozčiluje, chceme být silní, samostaní, nezávislí... M8š dost síly a odhodlání, zájmů i životní náplň, plánuješ, máš cíle, na které se těšíš, budeš zase OK, klidná i veselá.

Zdravím z dusné horké Plzně, je tady hrozně, a v paneláku bez balkonu ještě hůůůůř.Jestli někdy koupím byt, tak jedině s balkonem:-)
Krakonoško, ani nevíš jak ti závidím tu zahradu a vůbec baráček v horách.Ted bych se tam nejradši přistěhovala,vždycky jsem toužila žít na horách, ale nevím nevím, jeslti se to splní.Moje srdeční je Šumava,přítel by taky tohle bral...jenže kde tam najít práci:-(Jinak už bych byla v přírodě
No pohovor dnes - bylo to do banky, už jsem tam pracovala, ale tohle by byla jiná pozice.Vypadalo to docela nadějně,než jsem řekla, že vzhledem k tomu,že jsem nepočítala s tím, že moje firma končí, tak už mám na září letenky do Turecka...to mi bylo řečeno, že ve zkušebce dovolenou nedávají,ale zas na druhou stranu ocenili to, že jsem to řekla, byly docela překvapený.Ale copak mám nastoupit do práce a teprve pak tohle řešit?přece si nebudu přidělávat problémy.Takže s tím nepočítám, i když kdo ví.
Jinak psychicky je mi tak nějak bídně.Ani mi netrápí moc Pepka, spíš takové deprese,a stálá úzkost.AD už asi nezaabírají:-(tenhle týden jsem naposledy v praze v práci,zítra a ve čtvrtek,a Praze zamávám:-), tak hned potom se objednám ke své psych.a budem to řešit.Když si vzpomenu, že jsem před půl rokem byla veselá, vysmátá a spokojená,tak se mi chce bulet. což se mi poslední dobou chce pořád - bud jsem v klidu, v pohodě, veselá, jezdím po výletech, a pak to na mě padne, a jsem uzlíček nervů....už sama sobě lezu na nervy.Navíc se musím přiznat k jedné pro mě nemilé věci - mám pocit, že jsem tak nějak závislá na příteli.Nebo ne závislá,mám ráda chvíle kdy jsem sama, a můžu si v klidu číst, koukat na oblíbené filmy atd.Ale když jsem s ním, tak se prostě cítím líp,a bez něj tak jako sama.Snažím se to nedávat najevo,protože mě to štve, a snažím se nějak zabavit se sama, hraju na klávesy, ted si budu dělat kondiční jízdy v autoškole, abych mohla začít jezdit atd..ale přesto se cítím ze sebe taková jakoby znechucená nebo já nevím.
No nic, musela jsem se vypsat:-( a jdu se učit, nebot mám ve středu 2zkoušky naráz:-(

Pajko:-))),já ti někdy holky nahraju,hlavně J.To uvidíš rozdíl mezi pláčem a řevem.
I přes zavřená okna je to slyšet hodně daleko,jak jsem měla možnost zjistit,i manžel.Není hlas,jako hlas.Ale takové to novorozenecké plakání,to pravý,to je příjemný.Pokud není např.celou noc,že mamky , co to znáte.?:-)

Teda já jsem zavařená nejen v hlavě,tady je děsný dusno půl dne,na houpačkách jsem byla ouplný mimoněk:-((,chtěla jsem domů a holky né.Normálně stav bez hnutí větvičky,jak vzduch stál.Bouřilo,ale jen tři kapičičky spadly.

ze by to byl Kyjov?Normálně jsi mi zavařila hlavu.

Lindo, bydlím opačným směrem, Tvůj pocit byl správný :-), stejný okres a nevím, jestli ještě Tvůj doktor slouží v porodnici, kde jsem se narodila a kde nejspíše i Ty, pokud nebudeš rodit v Hradišti i Tvé miminko, ale nemluvím o HO, tam porodnici zrušili. Na Buchlov je vidět z veliké dálky, když je dobrá viditelnost. Vidím od dětství téměř celé panorama Chřibů.

Helgo, souhlasím. Mám 3 děti, i když jsem cítila, že návrat těla v šestinedělí je spojen i s hormonálními změnami, věděla jsem, že to tak je a co mám racionálně vysvětleno, obvykle zvládám velmi dobře, čekala jsem, že se tělo zase uklidní. Navíc jsem rodila na jaře a příroda byla v prvních měsících po porodu jásavá a já nakonec štěstím z toho, že jsem maminka, taky. Endorfiny krotily neposlušný serotonin. Po prvním porodu jsem psala diplomku a dokončovala školu, neměla jsem na psychiku čas a pak jsem rovnou šla pracovat. Mívala jsem slabé chvilky, ale rozhodně ne ataky nebo deprese a s agorafobií jsem se podvědomě rvala, ani jsem ten pojem tehdy neznala. Třetí dítě-konec listopadu, taky štěstí, ale v mém okolí dost dramatické tragické události a navíc začátek roku vždy snáším nejhůř, takže to mi zabrat dalo, ale když to rekapituluju, byla to otázka 2-3 měsíců a v květnu už jsem zase byla v kondici. Mě děti držely a drží nad vodou, jsou nejsilnější motiv a radost. Každý máme jiné podmínky, okolnosti, předpoklady apod. Rodit císařem přece není nemoc, ale pokud vím, nechávají maminky po císaři od miminek odpočinout. Za nás rooming neexistoval :(, minulo mě to, bohužel, chtěla jsem mít děti u sebe, jenže nám je sestry přinesly na chvíli kojení a zase odnesly. Ze zavinovaček jim trčela jen hlavička, celá tělíčka jsem viděla až, když jsem porodnici opouštěla. Hrozná doba :-( Možná je to tím, i jak vnímáme. Mě nikdy nenapadlo, že dítě řve, moje děti prostě plakaly, nečekala jsem, když jsem se rozhodla je mít, že budou tiché a přizpůsobivé mým psychickým stavům. Neber to zle, mám jako matka spoustu rezerv, prožívám jinak, než Ty a nerodila jsem císařem. Tak bych do toho neměla mluvit, jenže jsi mě oslovila.