Reklama

PANICKÁ PORUCHA PP8

Hanka 1 (So, 6. 12. 2008 - 11:12)

Ahoj všem,tady leje ,a to řádně,,,,,,,,,,,,,,
počasí opravdu pěknéééééééééééééééééééééé
Ahoj Pajko.................
Dimuško ty také...........ahojka
Silvi a ve mně se velmi pleteš,chodím ven bez doprovodu,jezdím sice s někým do jiného města autem,ale tam jdu po lékařích sama atd.,takže je to trochu jinak,jsem schopná jet od nás do Tábora,ale sama nedám MHD Praha a Tesco,před 2 roky jsem jezdila sama křížem krážem po republice.Na dovolenou atd.,krize kterou jsem měla v r.2007 je doufám už za mnou,ale i tak jsem absolvovala plno věcí.Mám tak trochu i nevýhodu,že mám práci u domu............myslím ,že o mně víš fakt málo.Já jsem strašně let byla v absolutní pohodě ,tedy pokud se to u agorafobika dá tak nazvat,jezdila po světě,učila a vše sama.Pak se to sesulo,nechci tu rozepisovat proč,příčinou byl i přechod,umrtí,atd.to zdaleka není vše.
Lítat jsem se bála vždy a budu,ale za to asi nemůže agora,ale nouzové přistání při cestě z dovolené.Takže pokud do světa,tak autem.
A ještě ona je agora a agora,pokud někdo podchytí agoru po měsíci,je to užasné,poku doktoři nevědí co s tebou x let,je to horší,tudíž chronizuje a pak už jsi jenom jednou nahoře jednou dole.Ale např.zítra jedu do Nymburka,ano autem s dcerou nemám řidičák,ale vyřídit si tam vše musím a oběhat sama.V uterý do Tábora 140km,a za tátou do nemocnice.
No mně nejvíce tedy MHD v Praze a Tesco.

Tak to jen na vysvětlenou Silvě.Nežiju tím stylem,že by se mnou šla dcera do obchodu,to fakt ne.Nebo k doktorovi.Maximálně počká v autě.Máme totiž vše docela daleko,jsme tak trochu odříznutí.ŠTVE MĚ ,ŽE NEMÁM ODVAHU SI UDĚLAT ŘIDIČÁK,ALE DÍKY AUTONEHODĚ SE BOJÍM.vÍM,ŽE BY TO BYL U MĚ VELKÝ POKROK K NEZÁVISLOSTI.Protože autem jsem schopná zvládnout vše.Tak já jdu vařit a klidný víkend všem.

Silva (So, 6. 12. 2008 - 08:12)

Holky, tak se to znovu opakuje, je sobota, manžel spí a já píši.
Dnes jsem měla blbou noc, dlouho jsem čuměla na televizi a pak při probuzení kolem 3 jsem přemýšlela, jestli se syn někde nepobil.Naštěstí jsem zase brzy usnula. Syn je pracovitý, snaží se dobře zaopatřit svoji rodinku, malou miluje,pořád pro ně vymýšlí nějaký program a výlety, je už od mala strašně férový ve svém vztahu k druhým ale má jednu chybu, je hrozný vztekloun.Rychle vzplane a pokud ho člověk nechá být a nereaguje, zklidní se a lituje.Ale když na něj člověk reaguje, jde to pak do hrozných výšin a on to vůbec neuřídí.Je neurotik a asi v sobě nese dědictví předků.Snacha dokáže nereagovat, já dřív né, teď někdy ano.
Když se víc napije, má tendenci vyvolat konflikt, který několikrát v životě skončil rvačkou a to dosti škaredou.On tvrdí, že se jen bránil, byl napaden ale já si myslím svoje.Nejhorší je, že on má tuhle tendenci jen když má hodně popito a to ho pak přepere i úskočný střízlík, i když on je stokilový silný chlap.Tak asi to bude největší příčina mé úzkosti. Narůstalo to ve mě po těch nesčetných probdělých nocí, kdy jsem čekala, jestli zase něco nebude.Né aby jste myslely, že se rve pokaždé. Stalo se to asi 8 krát od jeho 18 a je mu 33let ale to kdyby vě mě zůstává neustále. Strach z toho, že ho v dnešní době nějaký kripl zapíchne nebo on do někoho nešťastně žduchne a ten se třeba zabije.

Tak jsem se taky vypsala, jak Dimuš.
Dimuš, ty jsi takové s prominutím tele , jak já.Ta expozice se má dělat postupně aby měla smysl, né jít hned do extrému.Pak to většinou nadělá víc škody, jak užitku.I když někdy léčba šokem pomáhá.
Tak jak tady píše a praktikuje Pajka, nejhorší je uhýbat, to už si člověk v sobě vybuduje bariéru a když to trvá roky a navíc zanedbaná léčba, asi je to pak hodně obtížné a léky nepomáhají.
Včera mě řekla psychiatrička, je to o povaze , o genech, o vlivech okolí a částečně i o inteligenci.
Vezměme si dva chronické agorafobiky-Hanku a Pajku.Hanka uzavřená doma, schopna jít ven jen v doprovodu. Pajka-zvládající absolutně vše, včetně letu letadlem.
Hani, teď to není žádná podpásovka vůči tobě. Mám tě ráda, jsi hodná holka, chápu tvé pocity a JEŠTĚ NEVÍM, JAK DOPADNU JÁ.
Ale agora je hlavně o té úzkosti v danných situacích a mě pomohla AD tu úzkost odstranit.Předpokládám, že teď když vidím, že se mi nic nestane v danné situaci, že si mozek zafixuje, že mě tato situace neohrozí a až je vysadím, v tom mozku to zůstane. Ale možná to tak není. Opět píši, vím , že nic nevím.
Ale o tomto jestli AD pomáhají na agoru, už píši naposledy, co jsem chtěla říct jsem řekla a nechci to meldovat do nekonečna, jak Johanz abych měla poslední slovo.Já vím, jak to Hanka asi myslí ale úvaha zněla-mohou pomoct AD na agoru?Tak mě ano, tlumí úzkost ve vypjatých situacích, pomohou mi tu situaci zvládnout mozkem,tudiž umožňuji mě normálně fungovat aspoň tedy pokud je budu brát a pokud mi budou fungovat.
Píši o tom hlavně proto, abych nevzala naději druhým, že AD stejně nepomohou. Někdy asi ano.
Dimuš, tak uvidíš s tím tvým chlapem. Jsi holka chytrá a určitě to rozhodneš správně.
Navíc jsi fakt hodně statečná holka, jak tě čtu.Samozřejmě , že nejlepší by bylo zvládnout to bez AD, jen postup. vystavováním se kriz.situacím, to pak asi zůstane v člověku trvale. Kdyby mě to nevyústilo až v depku, tak jsem si troufala říct, že jsem to docela zvládla. Ale v tom je ta úzkočnost nemoci.
Hani, to máš pravdu, ta starost o "děcka" už s námi asi půjde až do smrti, i když jsou to už dospělí lidé.
Neli, ty se mi zdáš už v pořádku?
Pajko, ten sitzefleisch, jak kdysi říkávala jedna moje šéfka, mi chybí taky, na to jsem zapoměla.
Pozdrav Jituš, Zuzce, Lucce, Evě, Oli/je fajn, že se tak lepšíš/, Duchmery, Jiřce, neměla jsem jmenovat abych na někoho nezapoměla, prostě všem.

Nela (So, 6. 12. 2008 - 08:12)

Ahoj všichni!!
Silvi jak čtu o té tvé sousedce tak jsme na tom ještě skvěle!!!Chvála bohu.
Dimuško,to je dobře,že jste si to vyjasnili.Ta mrška PP nás kolikrát pěkně vyděsí co?A jak jsi napsala,že jsi se nas...,tak když nezačnu moc zmatkovat taky se nas..a tak se rychle-otřepu-a je líp.Kolikrát když nikdo není doma nadám si i nahlas,přímo se seřvu:-)))
Hani je to tak.Malé děti malá starost,velké děti,velká starost.Včera jsem málem vyliskala syna.On si myslí že když mu je 18,že si může dělat co chce.Tak byla větší rozepře,ale už je dobře:-)))
Jak se máte všichni????
Dnes svítí sluníčko.Celou noc pršelo a najednou je tak pěkně:-))
Nevím,co vařit na jídlo.Dochází mi inspirace:-(((

Dimuse (Pá, 5. 12. 2008 - 23:12)

Moc se omlouvam za obcasne chyby. Jak clovek pise rychle s chuti vse vypsat, nejlepe ve zkratce, dopada to takto, ale to dobre nektere znate. :)

Neli, jeste nebalim, ale v duchu uz ano :)

Dimuse (Pá, 5. 12. 2008 - 23:12)

Neli a Silvi, ten muj chlap je ted zlaty. Uz mu doslo, ze je zle a moc se snazi! Vite, je to tezke, protoze on mi je z jedne strany velkou oporou. O PP vi uz vse, ale pravdou je, ze jako clovek je docela jiny, nez ja. Ja jsem pres srdce a on pres "hlavu".. :(

Ja Vam muzu napsat, ze pokud jsem se z te agory tak nejak dostala, tak svou nebojacnosti a touhou neomezovat se. Kdyz me toto vse postihlo a ja nevedela, o co se jedna, byla jsem absolutne v soku. Stali jsme s pritelem na Kokorine, kdyz jsme meli dovcu to leto, co mi vse zacalo, pred schodama do veze, ja vylezla do prvni casti veze a to tak tak, cela rozklepana, zacala jsem plakat, ze uz dal nejdu, ze mam strach, co kdyby sel dolu nejaky tlusty chlap a nemel misto projit dolu a ja nahoru, zadne zabradli a schodi me dolu po schodech. Tam absolutne zadne zabradli.. Pritel sel nahoru sam a zezhora na me maval, ze mi to nafoti. Ja stala, vylozene jsem se nasrala, protoze do toho samozrejme DPDR, o ktere jsem nemela ani poneti, nechapala jsem co se deje a rekla jsem JDU at to stoji co to stoji. Lezla jsem nahoru asi tak rychle, jakoby se mi chtelo na zachod a cela stastna se slzama v ocich jsem stala nahore. Ale... Pri pohledu dolu z veze se mi udelalo jeste vice mdlo a ja nechtela zpatky dolu.... :D Nakonec se povedlo, ale od Te doby jsem nebyla ani na rozhledne, tak nevim, jak jsem na tom. Byla to ta dovca, kdy jsme jeli do Nemecka a ja se tam zhroutila a skoncila na kapackach.. Ale tak jsem to delala i s obchodama a autobusama.. V aute se mnou pritel jezdil strasne pomalu a ve chvili, kdy Nas moje sestra vezla jednou na letiste, ja na chvili radeji usnula, at to mam bezbolestne za sebou, ale ve chvili, kdy jsem se probudila me cekal sok. Sestra i potom, kdy vedela, jaky mam strach jela 170 na dalnici. Nezpomalila, ani kdyz jsem ji prosila, ale zazila jsem lecbu sokem a od Te doby mi uz zase malinko vetsi rychlost nevadi, ale porad se hrozne potim, kdyz jedu s nekym cizim. DPDR mam uz jen obcas, agoru v obchodech take, tak nevim.. Ataku uz jsem take dlouho nemela. Mam dojem, ze potom, co jsem vysadila kofein, je mi mnohem lepe. Zato se snazim zaspat depku, ( prave jsem se probudila ) ale je to horsi a horsi...

Takze, pri pomysleni, ze jsem prestala chodit minuly rok do skoly, kvuli temto potvoram, zavirala jsem se doma, prozvanela jsem pritele kazdych pet minut, kdyz odjel jednou do zahranici, protoze jsem si myslela, ze umiram a rekla jsem mu, ze kdyz ho neprozvonim, tak jsem mrtva. Byla jsem Opave, uplne sama, jen s kocourkem, ten me drzel.. Dostala jsem jednou zlucnikovou koliku, ale tak silnou, ze jsem si myslela, ze mi vyskoci z tela. Nakonec to bylo z nervu a byl to zaludek, na ktery jsem brala leky. Uz jsem ani nevarila a ani nechodila do obchodu, restauraci, nedelala zadny sport, jen lezela doma asi mesic a vazne jsem nevylezla! To byl hnus! ... No, tak jsem se nasr.la :) a myslim, ze diky me sile vule jsem se z toho jakz takz oproti zacatkum dostala bravurne. Samozrejme resit to budu, ale terapie, jak je znamo u agorafobie stylem "zacit od zacatku" me necekaji. To jsme si naordinovala ssama a byt s obcasnym strachem dnes uz vlezu vsude :)

Holky, tak je to se mnou.

:)

Pekny vecer vsem!

Pajka (Pá, 5. 12. 2008 - 23:12)

Mně asi nejvíc vadí jakékoliv čekání v cizím prostředí, jsem instabilní neposedka, nepostojka. ale jsou dny, kdy mám problém téměř se vším a jiné a těch je podstatně méně, kdy můžu vše bez problému...

Krásný víkend všem

Nela (Pá, 5. 12. 2008 - 22:12)

Hani taky ještě nespíš.Venku tak prší,že to klepe do oken a mi se nechce spát.

Hanka 1 (Pá, 5. 12. 2008 - 22:12)

Silvo jo děti,velké děti velká starost,malé děti malá starost.

Agorafobie
a její léčba

Používá se terapie postupného vystavování situaci v kombinaci s kogn.terapií a někdy i farmakoterapií -antidepresiva.Většinou platí,že antidepresvy se dá omezit uzkost a tělesné příznaky,ale vyhýbavé chování spojené s agorafobií se téměř nemění.Proto se pacient nejlépe denně postupně a systematicky vystavuje obávaným situacím.Začíná se u situace působící nejmenší uzkost.Tato terapie je založena na faktu,že uzkost nemůže růst do nekonečna a pokud je pacient v kontaktu s obávanou situací po dostatečně dlouhou dobu,začne uzkost klesat.

Takže takto to je,a je fakt ,když jsem začínala zase znovu,působilo to tak ,jak to popisují.

Silva (Pá, 5. 12. 2008 - 20:12)

Holky, dík vám, které jste se zapojily do mé ankety.
Já odpovídám-letadlo, auto, autobus, trolejbus, výtah, výšky, nížky, dav, pavouci.
Momentálně, až na ty pavouky, vše o.k.

Hani ale já jsem agorafobik.Ale teď s AD mám pokoj. Jak dlouho to vydrží, to už nevím ale jen ti chci prostě říct, že Ad MOHOU zabrat i na agorafobii.
Nebudete věřit ale dnes jsem se poprve podívala na to, co vlastně agorafobie je.

Agorafobie
je mylně považována za strach z otevřených prostranství.
Pacient pociťuje úzkost v situacích ze kterých by v případě záchvatu paniky,bylo obtížné uniknout nebo nebyla dostupná pomoc.
Má strach vycházet z domu,stát ve frontě nebo v davu, cestovat vlakem, autobusem, autem.
ženy3-4%
muži1-2%
Agorafobie bez PP 5%
agorafobie s PP 95%
Počátek nemoci jen zřídka v dětství nebo po dosažení 45 let. Průběh je chronický, i ntenzita přitom kolísá.

Takže já agorafobik s panickou poruchou a střední depresí a AD zabrala.
Tolik jen naposledy o tom, že AD nezabírají na agorafobii. Už nevím, jak to napsat.

Ditoušku náš, kdyby jsi byla blíž, tak si piš, že bych ti toho chlapa obstarala, i Krásnoočky ohlídala.

Nelíku, dík za všechny vánoční mailíky, kterými mě zásobíš. Přeposílám je svým kolegyním a známým.
Dimuš, jestli ti ten chlap nesedí už teď, tak se na něj vybodni, dřív, než bude pozdě. Myslím na tebe!!
Mužský odkvačil na kulečník a já jsem do teď utěšovala 84 letou sousedku, co se ji dcera zbláznila a dostala paranoiu.Inteligentní ženská, vysokoškolačka, majitelka úspěšné cestovky a naráz ji hrklo v kuli a podezřívá tu svoji matku, že spí s jejím mužem a různé jiné hlouposti.Je to fakt hrozné.A nejde s tím hnout, když ona se nechce léčit.
Holky moje, končím, páč jdu čumět na nemocnici. Dnes budu mít neklidné spaní, synek dostal"vycházky" a po delší době vyráží s kamarády na tah. Doufám, že se zase někde nepobije.A pak nemám být blázen.Zlatá AD.

Nela (Pá, 5. 12. 2008 - 18:12)

Jituško jenom se neboj každý máme něco:-))

evakrk (Pá, 5. 12. 2008 - 18:12)

Ahoj už z domu.
Pro mě hospoda. Pozvat mě někdo na véču, tak to je asi ten největší trest. Asi proto, že první ataka byla na obědě v hospůdce.
Dito, čaves, co holky na čerty?

Jitka B. (Pá, 5. 12. 2008 - 18:12)

Pro mě jednoznačně letadlo. Možná bych to přehodnotila, kdybych to zkusila, ale zatím nemám odvahu.
Jinak už jsem bez paniky zvládla výtahy, solný důl, jeskyně, narvané autobusy,...

Na moje slintání nemusíte reagovat nijak. Vím, že nejsem normální, když sleduju chlapa a líbí se mi, ale při kontaktu s ním prchám:-)

Hanka 1 (Pá, 5. 12. 2008 - 18:12)

Neli jasně,kdybych byla blíž ,udělala bych ti to sama.
A já mám zase svůj oblíbený žabí stav,jak já říkám,ledové nohy ,ruce,žába je proti mně teploučká,,,,,,,,,,,,zatracený přechod hnusný
Jop čokoládu tu bych si dala,nesmím,to je život ,vid?Tak jdu na banán,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
Dnes jsme naši Naty řekli,že už je velká na Mikuláše,připravovala jsem pro malého Toníka a ona nám to tblafla,a chuděra začala bulet,že nechce být velká,šla s holkama na náměstí,samozřejmě,že má punčochu za oknem a včera psala Ježíšku ,,,,,,,,,,,,,,,,,no tedy řezali jsme se asi hodinu,beruška moje,,,,,,,,,,

Nela (Pá, 5. 12. 2008 - 18:12)

Hani po čokoládové bombě je mi už dobře.Kebule neolí a pátěř v normě.Nafotím ti nějaký náš star.nábytek a napíšeš mi kolik by stálo přečalounění?Je to možné?At´jsem v obraze.

Hanka 1 (Pá, 5. 12. 2008 - 17:12)

Silvi bylo to myšleno ,tak,že AD utlumují či léčí pp + uzkost,ale ne samotnou agoru o tom to je.Nevím do jaké míry jsi měla rozjetou agoru,ale podle toho co zvládáš,což ti moc a moc přeju jsi tuším měla pp,ne?
Můj psychiatr mi to takto vysvětloval,tudíž jsem to tak i napsala,ale asi je to jedno,hlavně,že je ti dobře.Myslím,že kdyby byla nějaká AD co zaberou stoprocentně na agoru,tak už je určitě mám dávno naordinované.Tak to jen na vysvětlení.

Mě tedy bolí kebule,no fuj,,,,,,,,,,,,,,tak snad zítra bude líp.
Jiřinko ahoooj,koukám,že tě také nákupy neberou,jako mě.
Dimuško,,,,,,z toho co jsi popsala,no tedy jsi dobrááááááááááááááááááááááááá
Neli co ty

Nela (Pá, 5. 12. 2008 - 17:12)

No vidíš,ještě rozhledny věže,a při pohledu na mrakodrap i ze spoda dostanu třes a potím se.
Dimuško už balíš?
A ten indián je už hodný?
Aleši,kde se zase flákáš!!!

jiřina (Pá, 5. 12. 2008 - 17:12)

JITULI, tak Ti přeji taky vše nej, nej!!Včera jsme byly s holkama ve Zlíně, Šárinka šla k psychologovi a já se starší dcerou do nákupního centra, no hrůza, začalo to parkováním, přes fůru lidí, do toho ty pitomý zářivky, no ještě dnes se z toho vzpamatovávám. Ale musím končit, je žádán počítač. hojky

Dimuska (Pá, 5. 12. 2008 - 17:12)

Silvi - Anketa - obrovsky supermarket nacpany lidma, male obchudky i drogerky,letadlo, auto, autobus plny lidi, ale i bez nich diky strachu z nabourani, rozhledny a podobne veze ://

Nela (Pá, 5. 12. 2008 - 17:12)

Dituš pošta:-))

Nela (Pá, 5. 12. 2008 - 17:12)

Silvi zdááááár!
Anketa-obrovský obchodák plný lidí a hudba na plné prdy.

Reklama

Přidat komentář