Reklama

PANICKÁ PORUCHA PP8

Bára (Čt, 24. 1. 2008 - 22:01)

Nevím, co zas blbnu, zapomínám se podepsat. Honzo, díváš se na problém velice rozumně,věřím, že se z toho dostaneš brzo.
Zero, přesně vím, o čem píšeš, ještě teď se mi dělá nanic, když si na to vzpomenu. Choď sem co nejčastěji a všecko vypiš, pomáhá to. v příručkách se píše, jak se zbavit panického záchvatu, ale jakmile se to dostane tak daleko, že se člověk bojí od rána do večera a večer se bojí usnout, to už řízené dýchání nespraví. Ale pomáhá pořád dokola číst, že to tu má plno lidí a všichni žijeme, nikdo zatím neumřel i když umíráme každou chvíli. Taky věřím v AD, určitě ti je psychiatr taky dá, pokud se vám nebude dařit to zvládnout jinak.Emko, je to těžké, když parnter moc tyhle problémy neuznává, ale když rodiče zlehčují psychické potíže, je to zlé, aspoň já jsem u rodičů vždycky našla útočiště a ještě i dnes, kdybych jim už nechtěla působit starosti - jsou už v letech a sami nemocní. Možná by pomohlo, kdybys vytiskla nějaký článek o PP a dala jim to přečíst, možná jen nejsou informovaní. A k doktorovi si určitě zajdi, pošle tě na internu k vyšetření a pak na psychiatrii, kde ti poradí, co se s tím dá dělat. Stydět se nemusíš, podívej kolik je tu mladých. Určitě je z toho východisko, neboj, zase budeš v pohodě, jen to chce odborníka. A sbírej informace kde se dá a choď sem. Tahle porucha není nebezpečná, jen hnusná a nepříjemná, to si opakuj pořád dokola. Držím vám novým palce, vím, že ten začátek je strašný, ať ho máte brzo za sebou.

Miss (Čt, 24. 1. 2008 - 21:01)

Pajka - ahoj, ja som vcera docitala knizkuod raska /mala som este zopar stran nedocitaných/ Nadmerne obavy o své zdraví a tam co ma dost zaskocilo prave tiez Prasko ako jednu z metod uviedol prave prezit naplno obavu, na svojich terapiach vyzýva ludi aby precitili chorobu, ktoru si myslia, ze maju, co by robili a co bude potom, vraj ked to na vslatnej kozi niekolkokrat preziju myslim psychicky je dokazane, ze potom obava slabne az uplne zmizne, no neviem...ja ked myslim na choroby som dost vystrasena...ale inak tiez pekne na jednej stranke dopodrobna opisal co sa deje s nasim telom pri dlhodobej uzkosti, panike a depresii...ked budem mat cas prepisem to tu...vsetko sedí.

Pajka (Čt, 24. 1. 2008 - 21:01)

Zdravím nováčky. Dobrý odkaz pro orientaci v problému je taky na www.lundbeck.cz, tam si pročtěte texty "Pro veřejnost".

Hani, jsi šikulka, že jsi se dokázala vrátit :-) a být nad věcí! Vítej :-)

Míšo, byla bych moc ráda, kdybys mi napsala mail...

Na pořad na Spektru jsem se včera dívala. Jmenoval se Úzkost a myslím, že byl z novozélandské produkce. Zabýval se lidmi s různými druhy úzkostí i fobií a na příkladech konkrétních lidí ukazoval cesty, jak se jich zbavili. Statistika říká, že každý pátý člověk, tedy 20% lidí trpí něčím podobným. Antidepresiva byla doporučena lidem s panickými atakami anebo generalizovanou úzkostnou poruchou vzhledem k tomu, že srovnávají hladinu serotoninu. Byly to i stavy "falešných" infarktů apod. Bylo tam celkem pěkně pro laiky vysvětleno, co se při atace děje v mozku člověka. Hezky tam bylo srovnáno odlišení panických poruch od sociálních fobií. Např. sociální fobik si sedne v restauraci zásadně zády ke dveřím a lidem, kdežto panikář se cpe na místo blízko dveří, aby měl blízko únikovou cestu a lidi vyhledává, bojí se být sám. Fobie byly léčeny téměř výlučně KBT, tedy psychoterapeuticky a o lékové léčbě se nezmiňovali, což ji logicky nevylučuje. Např.tam byla žena, která měla fobii z myší, znala bezvadně svůj dům a věděla, že tam myši nejsou, ale celé okolí, byla nebezpečná zóna, takže se uzavřela na několik let jen do svého domu. Vyléčily ji tak, že začala šít malé plyšové myšky. První s hrůzou, protože ji vnímala jako opravdovou myš. Postupně se opakováním uvolnila a fobie zbavila natolik, že chodí ven a konečně zase naplno žije. Takže z toho pořadu opět nevyplynulo universální řešení, protože i škála úzkostí, jejich příznaků, projevů i příčin je široká.

Mějte se všichni pěkně na PP8 , nejlépe bez panických příznaků!

Miss (Čt, 24. 1. 2008 - 21:01)

Nera - ahoj, tým vsetkým co pises som si presla aj ja...mam pp uz vyse 3 rokoch, mala som sialeny tep 160/min. strasne som sa bala, ze mi zlyhava srdce strasne mi vzdy busilo a bralo ma do mdloby...zaujiave je, ze hoci mi panika ostala stale, ten tep je uz ok, max do 100, bezne 68 neviem cim to je, ale asi tým, ze uz tieto stavy poznam a aj ked mi pride zle nerozbusi sa mi z toho srdce..sama to nezvladnes :( aj ja som si to myslela no nejde to :( je dobre, ze chodis na terapiu

emka - aj ja sa stale pýtam preco ja?????? mam uplne zniceny zivot odkedy mam tieto stavy :(

martinka - nemozem prestat s dietou, velmi sa tesim az budem chuda, pri nervoch som s alen pchala sladkým a teraz konecne uz ani nemam chut na sladke c ma tesi, len ma akurat trapi, ze mi je casto zle, minule osm zjedla jablko a pol dna ma bolelo brucho :( len musim zistt co mi robi dobre a co nie a Ty uz bez teploty?

Emko (Čt, 24. 1. 2008 - 20:01)

Jak to tady čtu, tak se trochu uklidnuju, ze v tom nejsem sama, potiz je v tom, ze nemam moc podporu v rodine, ze trpim panickou poruchou mi nerekl doktor zatim, ale diagnostikovala sem si to sama, protoze mam uplne to samy, co vy vsichni tady a to teprve v 18 letech:((
Strach jit do spolecnosti uz jsem prekonala, protoze sem proste musela chodit do skoly, doma sem se valet nemohla, ale do autobusu sednu tezko a kdyz uz, sedim napjata a cekam, kdy to uderi a premyslim, jak se pak co nejdriv dostat z busu..
Pred tydnem jsem se potrebovala dostat drive do skoly, bydlim od ni 5 kilometru a jinak jezdim autem, ale zrovna ten den jsem musela jet brzo, ale busem sem nechtela za zadnou cenu, protoze ze zastavky je to tak kilak ke skole a to ja bych rano neušla ani nahodou, jeste kdyz mi po ranu busi srdce a tak sem rekla at pro me tata prijede z prace, a na to mi rodice rekli, ze se jen vymlouvam na nejaky buseni, kdyz potrebuju, to pro me byla takova rana, ze sem pak u sebe brecela, dokud sem neusla, protoze jen ja vim, jak mi je a ze jsem uplne jinej clovek nez pred 3 mesicema,, jen to nedavam najevo, nechci byt porad za chudinku. Premyslim, ze zajdu k obvodni doktorce nebo ke kardiologovi pro nejaky prasky na uklidneni,az me bude cekat neco namahavejsiho, jako treba jizda busem..
Jinak ve skole mam dobry znamky, spoustu kamosu, skveliho kluka, takze jiny psychicky problemy ze kterych by to mohlo byt nemam..
Porad se ptam,,proč já?":(

Nera (Čt, 24. 1. 2008 - 19:01)

Ahoj všem ve spolek, jsem tu u vás poprvé, i když problémy mám už 3 měsíce. Je mi 27.Začalo to při nemoci, brala jsem antibiotika, měla dělat zkoušku na kterou jsem se učila (při zaměstnání dálkově studuju). Bylo mi blbě, ale musela jsem chodit do práce, abych mohla na zkoušku. Jenže ouha, v noci po ní se mi udělalo zle, bušení srdce, třes, pocení, lapání po dechu. Takže pohotovost, změření tepu,tlaku, píchnutí oblbováku s tím, že to je od nervů. Jenže potíže se začaly znovu objevovat a vracet, nejen v noci, ale i během dne, měla jsem problém jet autobusem, jít do obchoďáku plného lidí...naštěstí bus a obchoďák už mi nevadí, ale to ostatní...Byla jsem už i u psychiatra, na terapii, řekl, že zkusíme bez AD, jen mi dal Neurol..ten mi moc nezabírá, ze začátku jsem se mu bránila, ale poslední týden je neúnosný. V noci nemůžu usnout, cítím od nohou, jak to na mě zase padá, bušení srdce...ráno se budím, zpocená, srdce mi buší kolikrát 135tepů/min, a tělem projíždí šílený pocit slabosti a úzkosti. Teď marodím doma na neschopence, ale celé dopoledne se cítím blbě, srdíčko se nezklidní, jede i v klidu na 100tepů/min. Je to vyčerpávající...mám obavy jít spát, že neusnu, že to přijde...a ráno také. Na noc si teď beru Neurol, moc nezabírá, jsem vyčerpaná a neschopná se na cokoliv soustředit. Navíc se k tomu občas přidají obavy o moje zdraví, mmoc se sleduju a pozoruju. Praktický lékař mi dělal EKG minulý týden, to bylo v pořádku i tep se zklidnil při měření. Hormony štítné žlázy mám 2 v pořádku, 3. mírně zvýšený, ale to prý nevadí. Bojím se toho, co bude dál...nežiju, ale přežívám. Manžel to statečně prožívá se mnou, vyslechne, pohladí, může se u něj vybrečet..ale takhle to dál nejde! Chtěli bychom miminko, ale to bude asi muset počkat...za týden jdu na terapii, asi požádám o AD. Mám pocit, tohle sama nezvládnu.

Honza (Čt, 24. 1. 2008 - 19:01)

To vis ze uz jsem objednanej u psycholozky, ta mi pomuze, pomohla i memu bratrovi a ten na tom byl mnohem hur - mel obsedantne kompulzivní poruchu a asi i docela tezkou. Jednou jsme tam byli spolecne a jako sice ze zacatku mi to teda prislo trosku na hlavu postaveny, kdyz po nas chtela abychom nakreslili strom.. No zatim jak sedim u pocitace tak nemam (tuk tuk) zadne stavy.. Ja si rikam, ze antidepresiva jsou pro me takova ta posledni moznost, chci se s tim poprat bez nich. Vim ze tu jsou a ze kdyz bude fakt tezko ze si muzu nejaky vzit.. Uz jen ten pocit, ze antidepresiva jsou, me uklidnuje.

Návštěvník (Čt, 24. 1. 2008 - 19:01)

Když se užívají AD,tak se nesmí brát žen-šen.Varování přímo v příbalovém letáku.

Martina (Čt, 24. 1. 2008 - 19:01)

Ahoj Hanko,
také mi kašel sjíždí na průdušku, ale dr. říkala, že tam nic neslyší, tak uvidíme po neděli.

Miss,
určitě přestaň s dietkou a zkus něčím posílit tělo. Na žaludek je výborný žen-šen a ten vzpruží i celkově organismus, tak ten můžeš vyzkoušet. Slabostí se projevuje právě po ránu, kdy je nejvíc v činnosti. Hodně sil - M. ... kašlu pořád stejně, tak uvidíme dál, syn je fajn.

Návštěvník (Čt, 24. 1. 2008 - 18:01)

Ahoj kluci nováčci, chodím sem už hezky dlouho a zažila jsem tu hodně nových - u všech je to stejné. Taky já jsem před několika lety, zoufalá a bezradná hledala, co mi to může být a když jsem objevila tuhle diskusi, nevěřila jsem svým očím kolik nás je s úlně stejnýma potížema. A už vědomí, že netrpím nějakou strašěnou neznámou chorobou mi moc pomohlo, uvidíte, že čím víc tu o téhle mršce budete číst, tím líp vám bude. Honzo, myslím, že u tebe je to i úzkostná porucha, radila bych ti návštěvu odborníka - psychologa určitě a asi i psychiatra. Znám to , od malička jsem byla neúměrně úzkostná, bála jsem se nejdřív o sebe a o rodiče a prarodiče, pak o manžela a o děti, pořád jsem se děsila, že se někomu něco stane. Když se objevily panické ataky, začala jsem mít permanentní strach, že mám něco ze srdcem, čím větší jsem měla strach, tím hůř mi bylo. Jestli máš srdce vyšetřené a vše je v pořádku, začni s psychikou. Nemá cenu chodit pořád na kardio, uvidíš, jak se trošku zklidníš, nebudeš mít ani srdeční potíže a nebo jen velice zřídka. Taky si vzpomínám, že v začátcích jsem nemohla spát, když jsem po prášku usnula, hned po probuzení jsem čekala, kdy to zas začne, nedokázala jsem myslet na nic jiného, byl to děs. S psychologem nemám zkušenosti, ale je doporučovaný, ale s léčbou antidepresivy mám a mohu ji doporučit - za pár týdnů budeš jako znovuzrozený - a neboj se, nejsou to oblbováky, denně dojíždím do práce autem, pracuji "hlavou", takže ji potřebuju mít jasnou a celkem mám (až na sklerotické chvilky způsobené věkem). Tohle platí i pro Luboše - ty máš velkou výhodu, že máš ženu, která tě chápe a pomáhá ti, spolu to zvládnete, uvidíš. Radila bych obrátit se taky na odborníka, ale možná objevíš i jinou metodu, která ti pomůže - třeba ten léčitel, zkus to. A hlavně čti vše co seženeš o tomto problému, zkušenosti druhých pomáhají obrovsky. A když vám bude kluci moc zle, zapněte PC a přijďte sem, tady je vždy někdo, kdo zareaguje, většinou i v noci, poznala jsem to několikrát na vlastní kůži.
Dneska se mi od rána točí hlava, ale děsně, chvilkama se mi z toho úplně začne zvedat žaludek. Myslím si, že je to od páteře, už několik dní s ní mám potíže, tentokrát to není jen krční, cítím intezivní pálivou bolest na pravé straně v oblasti beder a táhne se to přes celou pravou půlku zad až do ramene a krku a odtud do pravé půlky hlavy a oka.Mám z toho migrenózní bolesti hlavy, cpu se ibalginem, ale zabírá to jen na nějaký čas a pak znovu. To prosím chodím pravidelně každý týden na masáže. A dnes se přidala ta motanice - kruci, mám rozvrtaný zub a v něm nějaký driják na usmrcení nerva, na rameni se mi znovu udělal kožní nádorek a teď ještě páteř, přece nebudu jen lítat po doktorech, všude je tolik lidí a jestli budu pořád sedět někde v čekárně, tak mě z té práce vyhodí. Těším se do těch lázní!!!

Miss (Čt, 24. 1. 2008 - 16:01)

Dita - no jo...tak je..u mna sa to niekedy strieda, vcera plna energie super stav..dnes na dne...nechapem..akokeby mi niketo odkrojil velky kus energie..des...inak dnes mam stretko s bratom...

Honza (Čt, 24. 1. 2008 - 16:01)

Objevil jsem tu perfektni podporu.. Moc vam vsem dekuju ..

Honza (Čt, 24. 1. 2008 - 16:01)

Ja myslim ze tu je jen jediny honza a to jsem ja.. Je mozny ze se mi poslal 2x ten samy text. Radsi se budu podepisovat Honza T.

Dituša (Čt, 24. 1. 2008 - 15:01)

Miss čáu.Nediv se,že ráno vstáváš s šílenou únavou,je ti tak, že nemůžeš ani únavou,ospalostí dýchat,jak bys nedýchala,nemáš pocit,že den a vubec nic nepřežiješ,nezvádneš?? A ani nechceš zvládnout...?Ruce ,nohy ,jak bys měla z másla rozteklýho?Měla jsem absolutně to samé,když mi bylo nejhůř a panické záchvaty chodily několikrát za den...po prvním porodu doma.Taky jsem se nutila a jen brečela,ale snažila jsem se vařit s vědomím,že prostě musím...ale od doby s AD nic podobnýho naštěstí nepřišlo.Jen kalsická únava,tzv.normální.

Dituša (Čt, 24. 1. 2008 - 15:01)

Pokud je tu Honza 2-tak přečti ze dneška,co bylo napsáno Honzovi 1.

Dituša (Čt, 24. 1. 2008 - 15:01)

Ahoj Hanko!

pa všem,letím do mš....

Dituša (Čt, 24. 1. 2008 - 15:01)

Honza 1 či 2?
Honza 1-to mám radost,že ti stránky pomohly a ulevilo se.Je to logické.
Jinak taky se vam stava, ze kdyz vas prejde panika tak jste na vsechny kolem sebe strasne milý a byly byste schopní pro ne udelat cokoliv? Ja to tak mam. --ANO,ASI Z RADOSTI,ŽE ŽIJEM.

Miss (Čt, 24. 1. 2008 - 15:01)

Honza - ja sa tiez bojim aj som pisala predvcerom mala som hrozne opakovane zachvaty stahovalo mi bolestou srdce celu noc nic som nespala ;(((( mam 24 rokov, je mi v kuse zle a rocne dieta takze aj ked mi je zle musim s aprmeoct a nedat to na sebe vidiet, casto vravim, ze nezijem len prezivam :( beries antidepresiva?

Honza (Čt, 24. 1. 2008 - 15:01)

Dobry den, uz celkem casto se mi stává, že ulehám z myšlenkami, že mám problémy se srdcem, je fakt, že beru prášky na snižení tlaku a mam proste strach, že se mi neco stane a tím že mam strach se mi tozbuší srdce a já se rozklepu strachem a nemuzu usnout a porad se prevaluju. Dneska jsem zase nemohl usnout, jen na hodinku jsem usnul a povím vám, jsem rozklepanej jako osika. Je to strasne neprijemny pocit. Ja se fakt bojim něčeho čeho bych se ani nemusel treba bat. Ale uz je to jen z principu. Prosim co mam delat. Me uz to fakt nebavi.. Honza 21 let

JOHANZ (Čt, 24. 1. 2008 - 15:01)

AHOJ Z OSTRAVY

Reklama

Přidat komentář