Kněz a žena ...

No a jinak k onomu pribehu, ktery nam tu vsem zamestnava hlavinky - kdyz si odmyslim omacku v podobe umisteni, veku a jmen, mozna by na tom mohlo byt zrnko pravdy. Jen vazne pochybuji, ze nejaka nema Daniela existuje.

Jo a jinak: Uz mi chybi jen posledni dva party "traileru",takze pokud se zadari,dnes se na to podivam. Ja na ty romanticky komedie moc nejsem,tak jsem tedy pekne zvedava,co ze nam to zaujalo naseho virtualnio "velebnicka" :-))

Babička je že Slovácka... Tak jsem poučená odmalička...

U nás na Moravě je na to taková sprostá lidová básnička: Dyž sa mu postavé, rozum sa zastavé. Tak pak holt musí více myslet ženská...

A zase jsme u toho: Nebyt tech proradnych zenskych... :-)

A já bych řekla, že to je spíš příběh z edice Harlequin. Kněz by takhle nepsal. Jinak si odvážím oponovat, a říct, že Deml je jistě jedním z našich nejlepších autorů. Myslím, že jsem četla celé jeho dílo a toto se hodí spíše k lehké románové tvorbě než k jeho "básním v próze"...

Mě to jako kněz připadá.Pár jich znám a některé věci by nevěřící (nebo nekněz) v tomto příběhu nevystihl.
Znám kněze, který se zbláznil do sexuchtivé a rozkošné lékařky, sníž několik let obcoval,než mu utekla. Sám se vzdal kněžství a snad prý je dnes v Kanadě.

Pokud je čtenář opravdu bystrý, pak je mu všechno jasné!

Zdravím, taky jsem chvíli váhala, zda tomuhle příběhu věřit. Ale proč ne, i to se může stát.

To jsem překvapen popisem událostí. Buď bratře jsi velký spisovatel krevní skupiny demlovské nebo autor který není knězem. Tak nevím. Způsob vyprávění se mi jeví poněkud nezvyklý až chvílemi spíše bulvární. A to si myslím, že nejsem prudérní člověk. Pro bystré čtenáře a čtenářky by jsi byl až příliš lehkou hádankou ohledně tvé totožností.

Bylo mi 42 let, když jsem přišel do nové farnosti na východě Čech. Knězem jsem byl více než 12 let a po celou tu dobu mne má práce dokonale naplňovala. Nikdy jsem nelitoval svého rozhodnutí zasvětit svůj život Bohu. Ve svém novém působišti jsem měl nahradit zesnulého kolegu a převzít po něm správu farnosti. "Zdědil" jsem po něm i jeho pastorační asistentku Danielu. Byla to mladá dívka, ve věku kolem pětadvaceti let. Nedokáži posoudit, zda-li byla hezká, nebo nikoliv. Byla především zajímavá, ale bohužel nemluvila. Jak mi bylo řečeno, přišla sem z dětského domova, protože po dovršení věku 18 let ji už nadále nemohli ubytovávat a jelikož to byla dívka mírná a hodná, zařídili jí přes ředitelku z domova, že bude pomáhat ve farnosti, bude se starat o běžný chod fary a naoplátku ji zde bude poskytnuto zázemí a nevýznamný plat. Lidé ve farnosti ji, díky její milé povaze a handicapu v podobě mlčenlivosti, přijali vlídně.

Já jsem s tím že začátku měl trochu problém, protože nebývalo zvykem, aby relativně mladý kněz, za kterého se stále ještě považuji, žil v přítomnosti mladé ženy. Myslím, že i ona byla ze začátku překvapena, když po zesnulém faráři, kterému bylo přes 70 let, na jeho místo nastoupil někdo o tolik mladší. Navíc byl nezvyk žít v přítomnosti někoho, kdo nemluvil. Kdo sice rozuměl každému vašemu slovu a požadavku, ale neodpovídal jinak, než pokývnutím hlavy nebo úsměvem. Nakonec jsem si na její přítomnost zvykl a dospěl jsem k názoru, že je to velmi milá osoba, se kterou bylo příjemné sdílet střechu nad hlavou. Abyste lépe rozuměli, každý jsme měli svůj pokoj v odlišné části fary. Ona nezasahovala do mého soukromí a já do jejího. Velice rychle jsem si ale zvykl na připravené snídaně a teplé večeře. Voňavé a vyžehlené padlo. Bylo to více než zvláštní soužití dvou lidí.

Jsem ovšem také muž. A i přes veškerou snahu být více knězem, jsem postupem času zjišťoval, že svou sexualitu nemohu vymazat a ignorovat. Ono ve společenství lidí, kteří na vás nepůsobí se to lépe snáší. Ale ve společenství Daniely to začínalo být skutečně těžké. Ne, nejsem žádný zvrhlík a svůj celibát jsem po celou dobu snášel pokorně a trpělivě. V mém úmyslu nebylo žít ve hříchu, akčoliv má mysl vzdorovala do posledního okamžiku, mě tělo bylo o poznání slabší. Například, když si Daniela fénovala mokré vlasy v kuchyni, protože staré rozvody v naší faře nepamatovaly na zásuvky v koupelně a celou kuchyňskou místnosti se rozlinula vůně jejích čerstvě umytých vlasů po levandulovém šamponu. To byly ty stěžejní chvíle, kdy se mé tělo rozhodlo pro erektivni vzpouru a já musel raději jít přerovnat ven naštípané špalky do dřevníku. Nebo když upustila na zem porcelánovou mísu, šlápla na střep a já ji musel z chodidla vytáhnout kus porcelánu a vyčistit ji ránu kysličníkem. Sukně se ji vyhrnula nad kolena výš, než měla v úmyslu a já tak zahlédl bleděmodrou látku jejích kalhotek. To nejen, že nebylo schopné zvládnout mě tělo, to dokonce nebyla schopna vstřebat ani má mysl a já ji tam nemohl nechat sedět na židli a odejít si bůhví kam do dřevníku zahánět hříšné myšlenky. Musel jsem ji ránu ošetřit do konce a věřte, že každá vteřina, kdy jsem se dotýkal její hladké kůže, byla pěkném a rájem zároveň. Rájem pro mladého muže, který sexuální napětí uvolňoval pouze během nahodilých nočních polucí a peklem pro kněze, který dobrovolně a rád složil slib celibátu. Nemohu posoudit, zda-li si ona někdy všimla mých pohnutek, ale snažil jsem se to utajit div ne sám před sebou. A nejhorší na světě byly pochybnosti. O sobě samém a pak výčitky.

Jednoho dne mé pocity vygradovaly. A právě o tento zážitek bych se s vámi chtěl podělit. Bylo léto a já pracoval dlouho do noci, opisoval jsem nějaké texty a snažil se je překládat z latiny do češtiny. Venku se celým večerem za okny proháněly hromy a blesky a déšť směle bubnoval na parapety, když v tom najednou vypadl proud. Celý otrávený jsem se zvedl, že si dojdu pro rezervní svíčky, které byly ukryté v kuchyni nad mikrovlnnou troubou. Když jsem vyšel že svého pokoje na chodbu, uslyšel jsem Danielu přímo v kuchyni, jak něco hledá. Stávalo se to často, že se chodívala v noci napít do kuchyně, nebo že chodívala v noci na wc. Rozhodně vím, že spánek měla slabý, častokrát za noc se budívala, asi ji pronásledovaly vzpomínky na otřesné dětství, před kterými ji útočiště poskytl právě dětský domov a posléze i naše fara. Když jsem došel až ke kuchyni, poslepu jsem nahmatal kliku od dveří a vešel jsem dovnitř. Jakmile jsem vešel, tak jsem do tmy řekl, že si jdu pro svíčky, abych ji příliš nevylekal. Mé oči si stále ještě nepřivykly tmě, takže jsem neviděl skoro ani na krok. Rukama jsem před sebou šermoval, abych nepovalil nějakou že židli, nebo abych nevrazil do Daniely. Uslyšel jsem slabé vzlykání. Bylo jasné, že je to ona. Nejdřív jsem nechápal, co se děje, proto jsem se ji zeptal, jestli se ji něco nestalo, nějaký úraz, nebo tak. Když v tom se zablýskalo a světlo blesku osvětlilo celý prostor přede mnou. Rozeznal jsem obrys její postavy, jak se choulí v rohu kuchyně hned vedle dveří. Seděla na zemí v noční košili, dlouhé vlasy ji spadaly přes ramena. Přišel jsem k ní a sedl si vedle ní. Chtěl jsem vědět, co se ji stalo, proč brečí. To bylo obtížné, protože jak jsem již zmiňoval, Daniela nemluví. Tak jsem ji shrnul vlasy z obličeje, abych mohl lépe odezírat z jejího výrazu, který sem tam osvětlil blesk a zahlédl jsem, jak se ji po tváří kutálí jedna slza za druhou. Pohladil jsem ji a objal. Celá se třásla. V tu chvíli mi bylo jasné, že se boji bouřky. Bůhví jak příšerně vzpomínky se ji při bouřce vybavovaly. Držel jsem ji v náručí, když se mi chtěla vysmeknout. Klekl jsem si na kolena a chtěl ji ubezpečit, že je pod moji ochranou, že ji žádné nebezpečí nehrozí. Napřímila se a otřela se svým tělem o to mé. To se nemělo stát! Když zavadila o oblast moji pánve, jako by mým tělem projel sám blesk, který se proháněl za okny. Jak se chvěla, tak její tělo dávalo každou vteřinu náležitě o své přítomnosti vědět. Najednou se ke mne přitiskla, docela blízko a objala mne kolem ramen. Na své hrudi jsem ucítil dva výběžky jejich ňader pod slabou látkou bavlněné noční košilky. Tiskla mě k sobě stále pevněji a celá má intimita se teď bořila do jejího měkkého těla. Nešlo přestat. Ale ona nedělala vůbec nic, jen mě objímala a dál se chvěla. A já ji nepřestával hladit,utěšovat ale snažil jsem se chovat, jako by se nic nestalo. Jenže ono se stalo. V podbřišku mě šimralo a já celý neklidný nevěděl co dělat, do jaké polohy se skrýt. Když postřehla, co to ve mne vyvolává, začala se o můj rozkrok otírat docela pravidelně a rytmicky. Já věděl, že za tohle se dostanu do pekla. Ale sám jsem se nemohl ani pohnout. Nemohl jsem se sebrat a utéct, ale ani sám převzít aktivitu a začít se ji dotýkat. Ucítil jsem, jak se horkým dechem přibližuje k mému uchu a lehce do něj sténá a vzdychá. Dodnes nevím, jestli to bylo pláčem nebo vzrušením. Sténala mi do ouška, otírala se o mne a mě tělo se rozhodlo, že vypudí notnou dávku semene přímo do mých napnutých kalhot. Nádech, výdech, velký třesk a žhavé semeno se začalo rozlévat po mém prádle, až na kalhotách vytvořilo stále se rozpíjející skvrnu. Můj tep a dech byl k nezadržení. Nejslastnější, zároveň nejhorší zážitek mého života. Tolik jsem nechtěl zklamat, ďábel si přesto našel mou slabinu a ovládl mou mysl i tělo. Ne, nemohl jsem zůstat dál. Jakmile se mi tep ustálil, musel jsem opustit ji i místnost. Zašel jsem zpět do svého pokoje a zbytek noci prožil ve výčitkách a modlitbě.

Druhý den jsme se oba tvářili jako by se nic nestalo. Já ale věděl, co musím udělat. Měl jsem před sebou cestu za svým biskupem, aby mne přeložil do jiné farnosti, protože jsem moc dobře věděl, že nejsem dostatečně silný na to, abych dokázal ovládat své slabé tělo.

Lenko nápodobně

Neznámá... naivní možná ano, ale spravedlivá... když se něco nemá, proč tohle porušovat?(zjednodušeně).. cítím, že jsem tě nějak naštvala mými posledními otázkami... možná, že jsem to i chtěla, to proto, abys začala nad sebou uvažovat, nad vašim vztahem...pokud odstoupí od kněžství, přeji vám krásnou a plnohodnotnou lásku a vztah. Pokud ne, tak Ti přeji ať se stále zabýváš mými posledními otázkami.
Film Kněz, rabín a krásná blondýnka jsem viděla již dávno, moc si z něj nepamatuji, ale vím, že vtipných scének a situací je tam plno, taktéž i na zamyšlení.

Ano, tak kdyz uz v tom mam jasno, tak si tedy jdu obstarat takovy mensi trailer o stopazi 128 minut

Tož to není tak hříšný. Beru to spíš jako oblast reklamy, podívám a když se líbí, mohu koupit, abych měl doma originál.

Nepokrades... dila ciziho:-)

Karmusko copak je to "hříšné" internetové jednání. to jsem tedy zvědav.

Film je to fajny. Teda taková romantická komedie. Josefe omlouvám se, že jsem ještě nenapsala, ale nějak jsem se zatím nedostala k normálnímu Pc a z mobilu jde napsat jen 400 znaků a to nestojí za nic.

Josefe, film jsem nevidela, ale jsem velmi zvedava, takze se zrejme uchylim k "hrisnemu" internetovemu jednani. Snad mi bude odpusteno :-)

Dneska jsem mluvila s naším panem farářem, ale neměla jsem odvahu ho poprosit, aby šel se mnou na kafe...chjo teda..