dcera

Zivot je nekdy nepochopitelne nespravedlivej, mam dve dcery, te starsi bylo 16, kdyz u nas zacal rozvod, do te doby ji jeji vlastni otec uprimne nesnasel, terorizoval ji a ponizoval- kdyz se doma vyskytl, priznal mi, ze k ni nema vztah (po jejim narozeni byl 2 roky na vojne a odcizilo ho to),tolik se naplakala za to vsechno, ALE!!!!Zmilovala se do nespravneho cloveka (tak trochu pedofilniho, starsiho, jak se pozdeji ukazalo i zlodeje,..atd), moje snaha ji to nejak vysvetlit nebo ochranit ji se otocila proti me a prestoze mu byv.manzel naklonen taky nebyl, udelal neco neskutecneho. Zacal ji v tom vztahu podporovat (vymstilo se to jemu , bohuzel i ji)a tim dceru postavil proti me a byl ten nejlepsi tatinek na svete, vse co ji dosud delal bylo odpusteno a ona volila cestu s nim, protoze tam nemusela poslouchat, nechal ji rust jak drivi v lese, volila cestu, kde uz zadny rodice se respektovat nemusi. Jak mi bylo a co jsem citila, kdyz jsem videla, jak se zene do pekel s jeho pozehnanim, nemusim popisovat.Dnes u je ji pres dvacet, vi, ze to byla chyba, ze jsem mela pravdu do puntiku posledniho a ze se proste sama pripravila o mamu. Mame "dobry" vztah jako dve dospele zeny, co se znaji, ale to osobni se nam vytratilo nenavratne pryc, me to uz neboli, priroda je milosrdna a ja se upnula na svou druhou dceru. Preventivne jsem mu cestu k te druhe neusnadnila, nakonec to se spis uzavrelo samo, protoze dcera pochopila sama o co jde a novy otec si ji prirozenym zpusobem postupne ziskal natolik, ze nema zajem mit tatinku nekolik. male je 10. Snazil se sice zpocatku mi ji brat soudne a taky na ni predvadet"sve vychovne metody" a ovlivnovat ji, takze kdyz prisla domu od nej, nebylo s ni zadne porizeni, odmlouvala a evidentne byla naockovana proti nam,nedala se vychovavat- mela jsem stesti, protoze soudkyne pochopila po vyliceni vseho co bylo kolem prvni dcery, ze bychom ji nemeli vystavovat takovemu psychickemu tlaku a vysvetlila mu, ze tudy cesta nevede. Uz dal pokoj a my mame klid a normalni rodinu.Preji ti Mirko taky takovy dobry konec vseho, ale cesta je strastiplna. A co se odlozi na "zitrek" uz nikdy nebude jako driv.

Já bojuju, opravdu, někdy i sama se sebou, v pátek, když se přede mnou zase schovala a její drahý otec se mi smál do očí, že on neví kde je a že na ní nemám právo, tak jsem dvě hodiny brečela a zapřísahala se, že se na ni vykašlu, ale hned v pondělí ráno jsem volala té učitelce a domluvila si s ní schůzku. Na zítra, tak jsem zvědavá jak mi pomůže ona.Je to strašně nespravedlivé, on o žádném z našich dětí nevěděl že existují, uměl na kluky jenom ječet a malé si začal všímat až tehdy, když zjistil, že je to poslední člověk z rodiny - kromě jeho matinky, který ho má rád. A to bylo v jejích devíti letech, těsně před rozvodem. Malá viděla na vlastní oči jak se mě snažil uškrtit, letěla vyděšená k sousedce a za týden už to nebyla pravda, tak krásně jí to dokázal vymluvit. Já jsem se vždycky snažila, aby všechny jeho excesy šly mimo dětí, celé dětství jsem jim ho omlouvala,a on je teď vzorný tatínek ( pro jedno dítě) a já jsem ta, která se na ni vykašlala. Nejstaršího syna permanentně terorizuje, mladšího vyhodil a rok ho neviděl a když ho náhodou potká, nedokáže se mu podívat do očí. Je to slabošský zmetek, mstí se mi na malé a nevidí a celá jeho posraná rodina taky ne, že tím ublíží nejvíc jí. A naši sociálku a soudy to nezajímá. Malá se jeví navenek v pořádku, tak co, ne? Paradoxně nejvíc mě překvapuje jeho matka. Její první manžel taky chlastal, prožila si přesně to co já a teď mě nemůže přijít na jméno. Mě a mým dětem. Svým vlastním vnukům. Jenom malou miluje, ta ji "nezklamala". Já jsem si dovolila jejího málem padesátiletého chlapečka opustit, takže já jsem ta špatná, ne on. Patnácté století. No nic.

Mirko, ja chapu tvou skepsi, rozumim velmi dobre, jak se citis a rozumim tve beznadeji. Ale seber se, zenska vydrzi vic nez kun a bojuj. Jsou to same prekazky a necestny boj. To je strasne smutny, ale takovy je zivot. Nemilosrdny. Opravdu muzes pozadat o vse u soudu znova, nevim cim se to tak protahuje, mozna si v zadosti o narizeni jednani vyslovila moznou podjatost bud soudce nebo toho znalce, tak se to zdrzuje tim, ze se musi vyjardit vsichni dalsi soudci a vec se prideli nekomu jinemu. U veci kolem deti se nijak dlouho na jednani neceka. Je to divny. Drzim palce i u nohou. Z

Děkuju za názor, a za podporu, já jsem to u soudu vzdala, protože jsem byla totálně psychicky na dně, a bylo to vlastně jenom kvůli tomu znalci, který ze mě v posudku udělal totální mrchu a o mém alkoholickém manželovi napsal i řekl, že pije pouze na narozeniny a že on alkoholika pozná, protože má pětadvacetiletou klinickou praxi. Paradox je že zrovna u tohoto doktora jsem byla asi dva roky před rozvodem a on mě málem vynadal na co čekám, že pro dítě je lepší rozvod než život ve věčném strachu kdy se tatík opije a bude matku týrat... Když jsme všichni u soudu vypověděli, všichni tj. já a moji skoro dospělí synové, že otec pije a že je agresivní, tak to byl podle soudkyně subjektivní názor, zatímco psycholog, který ho viděl cca 2 hodiny je objektivní. No hnus. Když jsem řekla, že když mu holku odevzdám tak už ji v životě neuvidím, protože jí bude bránit ve styku, tak soudkyně řekla, že když se to neupraví samo, tak si mám podat žádost a ona upraví styk soudně. Udělala jsem to před Velikonocema, protože jsem holku za tři měsíce viděla jednou a od té doby se zase nic neděje. Ale psycholog je objektivní a já jsem hysterka. Ach jo.

Jinak Mirko, pro soud mas moznost pozadat o jiny znalecky posudek pro zaujatost (podjatost)soudniho znalce. At sam soud navrhne jineho znalce.

Mirko, nevzdavej to! Kdyby ji bylo 16 tak to muses nechat plavat (taky jsem nechala, mam to taky za sebou), ale ne ted. Mam i stejne starou dceru. Jinak nechapu, jak mohli tvou dceru sverit cloveku, ktery ma potize s alkoholem? Na tom bych asi stavela u soudu, ale dobra pravnicka ti poradi lepe.Ja sama vim, jak neni problem takove dite pro neco nebo proti necemu zaujmout. Toho vyuziva byv.manzel. Skutecne bych to zkousela pres skolu- ucitelku, jestli je trochu normalni, tak ti taky pomuze - nakonec taky ti pres den vychovava dite a je to zena, tudiz spolubojovnik. Muze holku trochu motivovat a tim ti pomoct, staci, kdyz se ve tride obcas zmini, obecne,jak je rodina a matka dulezita...nemusim asi psat co rikat.Ja bych asi i zkousela kontakt s holkou pri ceste ze skoly nebo z krouzku..nebo kam chodi (nejde to porad, ale tak casto, jak to jde). Kontakt je dulezity, aby ona nezapomela, neodvykla a taky aby u soudu nemohli argumentovat tim, ze si ji ani nevyhledas a ze vas kontakt je prerusen. Drzim ti palce a ver, ze za par let uz to nebude podstatny problem, bude to velka holka a rodice ji nebudou zajimat, ani jeden, ani druhy, ted je doba, kdy te potrebuje, ta se uz pak nikdy nevrati. Bude uz velka a vztah bude treba dobry (jako ja a moje starsi dcera),ale cas se tim nevrati.Hodne stesti a trpelivosti. Z

Napíšu jí zprávu, že si u mě zapoměla bundu a její drahý otec mi za deset minut zavolá "malá si u tebe zapoměla bundu, tak jí ji nějak pošli" Napsat jí dopis, tak ho ani neuvidí, protože jí ho zabaví. Ale teď mě napadlo, že bych jí ho mohla nechat u učitelky. Jo, to udělám.U nás dopadl psychologický posudek tak, že by mě nesvěřili ani křečka. Psycholog je velmi dobrý kamarád mé exšvagrové. Když jsem si na něj stěžovala, tak komora soudních znalců mě odkázala na lékařskou komoru a lékařská komora mě po měsíci napsala, že oni na něj nemůžou, že není registrovaný. Teď jsem to vzdala, ještě mám dost úkolů, pořád ještě nejsme vypořádaní majetkově, to víš, že by se mu líbilo, kdybych mu nechala barák a smířila se s tím, že je všechno jeho,a byla bych to udělala, kdyby se choval slušně k dětem, ale protože nás všechny kromě malé vyhodil, tak to tak nenechám, mám s ním tři děti na domě jsem se nadřela jako dobytek a věřím že nějaká spravedlnost, alespoň malinká existuje, i když po zkušenostech s našimi soudy, jsou to spíš těšínská jablíčka. Díky.

Mirko, ani nevis, jak moc Ti rozumim. Zazila jsem neco podobneho, ale tak trochu z jine strany. Rozvadela jsem se kdyz bylo synovi 6 let. Podala jsem zadost o rozvod, a to jsem si vuci protejsimu "taboru" dovolila dost. Najednou se poslusna holcicka vzbourila. Takze dostatecny trest bude, vzit ji dite. Manzel, zavisly na sve matce az chorobne, mi proste syna na konci prazdnin nevratil. Nikdo mi nepomohl, ani socialka, ani policie, ani soudy... kazdy mi rekl, ze dite jeste neni nikomu svereno do pece, tudiz na neho maji pravo oba rodice. Kdyz jsem se ptala, jak to pravo vymoci, jen krcili rameny. Je to na dlouhe vypraveni, ale zkratka sveho syna jsem nevidela 3 mesice. Nesmel mi brat telefon, pokud ho vzal, tak ho odposlouchavali... Vidala jsem se s nim tak dvakrat (pokud mi vubec nekdo otevrel) tydne hodinu, dve pod dozorem, abych s nim neutekla, podavali na me trestna oznameni (vsude svedcili samozrejme prarodice).... Nakonec soud naridil psychol. posudky, ktere, nastesti, dopadly dobre v muj prospech. Jedine co timto chovanim docilili, je, ze syn, kteremu je ted 12 let, na sveho otce a prarodice zanevrel tak, ze se s nima nechce stykat. Pamatuje si naprosto vsechno a mato svemu otci za zle. Rozvadela jsem dva roky a ukoncila jsem to diky tomu, ze jsem se vzdala uplne veskereho majetku vcetne bytu, jen abychom uz se synem meli klid. Nevim co bych Ti poradila, ale asi to s tim dopisem a ver, ze dcera dostane casem rozum. Je jeste mala. Drzim palce a neboj, zvladnes to, i kdyz to tak nevypada. Ale vim, ze to boli hodne.

Mnohokrát jsem o tom přemýšlela, prostě se na ni vykašlat a počkat až dostane rozum, ale nedokážu to. Vždycky když s ní jsem tak mi nepřipadá ještě úplně ztracená a snažím se to s ní ještě nevzdávat,ale je to strašně těžké. Teď jsem si domluvila schůzku s její učitelkou, třeba to k něčemu bude. Kdyby jí bylo 15,16, tak si řeknu, je to její volba, ale jí je 10 a je to volba jejího sebestředného otce. Bude celý život nešťastná protože bude sama jako on. Sobecká nespolečenská a v důsledku zlá. Už teď se tak projevuje, je zlá na slabší spolužačku, a ještě jí to připadá jako ohromná švanda. Máš pravdu, bolí to.

Já bych ti radila to stopnout.Sama vidíš.že to k ničemu není,dcera tě ignoruje a ty,když budeš pokračovat,tak se utrápíš.Za pár let buď sama přijde,nebo to nech být.Je to ztráta energie.Možná se ti zdá teď ode mne kruté,ale když si to vynutíš třeba soudem,tak ti to tak holka osladí,že toho budeš litovat.Já na tvém místě,bych jí napsala dopis,věcně,bez emocí,vysvětlila jí,že ji miluješ a že může kdykoli přijít a tvoje náruč bude otevřená.Drž se,já vím,že to moc bolí.

Ahoj Mirko, vezmi si advokátku, aby tě zastupovala. Určitě bude mít zkušenosti s takovou situací.

Zdravím všechny při pondělku, potřebuji poradit, jsem naprosto zoufalá ze své desetileté dcery. Rozvedla jsem se před rokem, půl roku jsem ji měla v péči, ale ona se tak strašně toužila vrátit domů, že jsem nakonec musela kapitulovat a nyní ji má v péči můj exmanžel. Rozvedli jsme se z důvodu jeho alkoholismu a žárlivosti ( po 19 letech). Věděla jsem, že když mu ji soud svěří, že bude velmi těžké se s ní vídat, protože on je klasický citový vyděrač a malá má pocit, že nesmí mít ráda nikoho jiného než jeho. Snažila jsem se jí to vysvětlit, ale marně. Když je se mnou, na všechno mi přikývne, všechno "chápe", ale když ji vrátím do jeho náruče, je konec. Nebere mi telefon, teď ho má pro jistotu už týden vypnutý, nechce za mnou ani se mnou nikam jezdit... Nekomunikuje vůbec s nikým kdo nepatří do jeho "tábora" a do jeho tábora patří jenom jeho matka a jeho sestra. S ním se domlouvat, to je úplně beznadějné, nemáme určený soudně styk, zatím, žádost mám podanou dva měsíce a nic se neděje, řekl mě, že mě malá nechce a on ji přece nebude nutit. Je to strašně složité a těžké a já jsem naprosto zoufalá. Mám s ním tři děti, ty starší úplně zavrhl,a sním samozřejmě i jeho matka - jejich vlastní babička prohlásila že jsou to " ukurvenci", mají rádi maminku, no to si dovolili moc, a z malé vychovává pokřiveninu a já s tím nedokážu nic udělat. Všem je to jedno. Sociálce, soudům, ... Co mám dělat?